John Watts Young (1930-2018)

John Young - legenda

Tuto sobotu prošuměla éterem zpráva, které se věří jen velmi těžko a při které každého fanouška kosmonautiky píchne u srdce. Na svůj poslední let se vydala legenda mezi legendami, člověk, jenž sedlal tři různé kosmické lodě, z toho dvě z nich při inauguračních pilotovaných misích, prošel se po Měsíci a strávil v oddílu astronautů neuvěřitelných 42 let. Jen těžko se mezi elitním klubem mužů a žen, kteří měli možnost podívat se za hranice atmosféry, hledá někdo, kdo by dosáhl vyšších met. Pro každého, kdo se o vesmír jen trochu zajímá, byl John Young superhrdinou. Přes svůj status se nikdy nesnažil o publicitu, jeho skromnost a málomluvnost byly vyhlášené, stejně tak ovšem i jeho schopnosti. S Johnem Youngem odchází kus historie, ve kterém jsme se poprvé pokoušeli váhavě pronikat mimo náš známý svět a osobně nahlížet za oponu nebes. Nyní zbývá už jen pět lidských bytostí, které pod nohama cítily lunární prach…

John Watts Young byl rodákem ze San Francisca, kde se narodil 24. září 1930, ovšem za svůj domov považoval floridské Orlando, kam se jeho rodiče přestěhovali, když bylo malému Johnovi pět let. Odmalička přemýšlivý a evidentně velmi inteligentní chlapec se naučil číst ještě v předškolním věku a bylo nabíledni, že škola pro něj bude hračkou. Po absolutoriu střední školy se rozhodl pro studium na Technické univerzitě v Georgii, známé „Georgia Tech“. Stejně jako spousta jiných vrstevníků, i John Young musel vyřešit problém s financováním studia. A stejně jako spousta ostatních se rozhodl pro stipendium v programu NROTC, ve kterém námořnictvo zaplatilo školné a další výdaje s tím, že se student na oplátku upíše ke službě v řadách US Navy.

Po úspěšném absolutoriu Georgia Tech v oboru leteckého inženýrství Young nastoupil do řad námořnictva. Doufal, že dostane možnost zařadit se do pilotního výcviku, námořnictvo však bylo jiného názoru a z Younga měl být klasický námořní důstojník. Na palubě lodi USS Laws se dokonce účastnil konfliktu v Koreji, stále však pošilhával po nebi. V roce 1953 se na něj konečně usmálo štěstí a byl zařazen do pilotního výcviku.

Young pilotuje Phantom během operace High Jump

Young pilotuje Phantom během operace High Jump
Zdroj: thisdayinaviation.com (kredit: US Navy)

V prosinci 1954 si mohl Young připnout vytoužená pilotní křidélka a byl zařazen ke své první operační peruti VF-103. Postupně si osedlal několik typů proudových strojů, včetně tehdy zbrusu nového F8U-1 Crusader. Jeho výsledky byly natolik přesvědčivé, že byl v roce 1959 povolán, aby prošel kurzem ve škole testovacích pilotů námořnictva v Patuxent River v Marylandu. Tam se mimo jiné podílel na zkouškách nového letounu F-4 Phantom. Právě na Phantomu se dočkal prvního záblesku slávy, když coby participant projektu „High Jump“ ustanovil světový rekord v rychlosti nastoupání 3 000 metrů a 25 000 metrů.

Po epizodě v Pax River byl Youngovi přidělen post v peruti VF-53. Právě však začínal rok 1962 a Young velmi bedlivě sledoval přípravu a let Johna Glenna na orbitální dráhu. A rozhodl se: přesně tohle chce dělat. Shodou okolností NASA v té době oznámila, že chce rozšířit řady astronautů a John Young po této příležitosti okamžitě skočil. Po absolvování příslušných testů, pohovorů a prověrek mohl jen trpně čekat, zda všechno úsilí nebylo nadarmo. 14. září 1962 konečně na jeho stole zazvonil telefon a Deke Slayton mu položil řečnickou otázku, zda má stále zájem o práci astronauta. 17. září byli noví astronauti oficiálně představeni médiím a světu.

Druhý nábor astronautů NASA - legendární New Nine

Druhý nábor astronautů NASA – legendární New Nine
Zdroj: commons.wikimedia.org

Tehdejších devět nováčků v oddílu astronautů bývá označováno za nejlepší a nejschopnější skupinu, jaká kdy byla NASA vybrána. Z devíti mužů jich osm letělo do vesmíru, přičemž jeden z nich pouze jednou (Ed White, zemřel při výcviku k misi Apollo 1); šest z astronautů letělo k Měsíci (z toho dva včetně Younga dokonce dvakrát); tři stanuli na měsíčním povrchu (Neil Amstrong byl prvním člověkem na lunárním povrchu) a celkem zde strávili několik desítek hodin; celkově si mohli připsat 21 misí (pokud počítáme mise podle účastníků, dojdeme k číslu 26, ovšem u některých misí se sešli dva členové The New Nine – Gemini IV, Gemini VII, Apollo 8, Apollo 10).

Young během výcviku k misi Gemini 3

Young během výcviku k misi Gemini 3
Zdroj: commons.wikimedia.org

Prvním z nováčků, kdo měl okusit, jak chutná vesmír, měl být Tom Stafford při prvním pilotovaném letu Gemini. Ovšem s personálními plány zamávaly zdravotní potíže designovaného velitele mise Alana Sheparda. Nakonec měla posádka Gemini 3 složení Gus Grissom-John Young. Youngův velký den přišel 23. března 1965, kdy s Grissomem během tří obletů Země otestoval novou loď, díky které se měli astronauti a pozemní personál naučit dovednosti, nutné pro útok na Měsíc. Když po letu trvajícím 4 hodiny, 52 minut a 31 sekund Gemini 3 přistála v Atlantiku, bylo jasné, že program Gemini začal velmi slibně (prapodivnou shodou okolností se už zítra v seriálu „Gemini – kosmonautická maturita“ budeme podrobně věnovat právě této misi).

Younga krom prvního „zářezu na pažbě“ mohlo těšit i jmenování, kterého se mu záhy spolu s Grissomem dostalo: stali se záložní posádkou veledůležitého letu Gemini VI. Let měl prověřit možnosti setkání dvou těles na orbitu. Nakonec celá mise dopadla zcela jinak, než bylo plánováno, nicméně pro Younga znamenala práce v záložní posádce vítaný bonus: vzhledem k zavedené rotaci posádek, kterou praktikoval šéfastronaut Deke Slayton, dostal John Young křeslo velitele velmi komplexní a náročné mise lodi Gemini X.

Posádka Gemini X

Posádka Gemini X
Zdroj: commons.wikimedia.org

Spolu s Michaelem Collinsem se John Young podruhé vydal do vesmíru 18. července 1966. Mise Gemini X byla neobyčejná hlavně díky nabitému letovému plánu. Po setkání a spojení s Agenou GATV 5005 tento bezpilotní stroj „vytáhnul“ Gemini do výšky přes 700 km. Posléze pak věrný tahač GATV 5005 doručil Gemini na dráhu, jež umožnila setkání s pasivní Agenou 5003, kterou museli před několika měsíci narychlo opustit Neil Armstrong a Dave Scott poté, co jejich loď postihla porucha orientačního systému. Spojení s Agenou 5003 nebylo v plánu, nicméně Youngův parťák Mike Collins měl uskutečnit výstup do prostoru a sejmout z Ageny materiálový experiment. Přestože onen výstup neprobíhal přesně podle představ, když Gemini X přistála 21. července opět na hladinu Atlantiku, Young mohl být s výkony posádky více než spokojen.

Po tomto letu byl Young převeden do programu Apollo. Spolu s Tomem Staffordem a Gene Cernanem tvořili záložní posádku třetí pilotované mise Apolla, ovšem opět zasáhl osud, tentokrát v podobě požáru Apolla 1 na rampě 34 večer 27. ledna 1967. Následné zemětřesení v rámci programu znamenalo, že posádka Toma Stafforda bude krýt záda posádce prvního pilotovaného letu Apolla. Wally Schirra a jeho tým prověřili při misi Apollo 7 novou loď na podzim 1968, což pro Stafforda, Younga a Cernana znamenalo volné ruce a možnost začít trénovat coby hlavní posádka Apolla 10. Tato mise měla být generální zkouškou před prvním pokusem o přistání na Měsíci. John zde figuroval coby pilot velitelské sekce, což znamenalo, že si vyzkouší jako první člověk v historii sólovou pilotáž v blízkosti Měsíce.

Apollo 10 startuje k Měsíci

Apollo 10 startuje k Měsíci
Zdroj: wikipedia.org

18. května 1969 Apollo 10 odstartovalo na svou misi a o dva dny později, když se jeho dva kolegové s lunárním modulem „Snoopy“ odpojili, mohl John zažít dosud nepoznaný pocit osamělosti – přes 300 000 kilometrů od domova a několik desítek kilometrů od svých kolegů. Po sedmi hodinách se lunární modul opět připojil a po přestoupení Stafforda a Cernana na palubu mateřské lodi „Charlie Brown“ byl odhozen. Trojice pak mohla zamířit domů – generální zkouška pro historickou misi Apolla 11 dopadla na výbornou. Apollo 10 přistálo v Pacifiku po letu trvajícím 8 dní, 3 minuty a 23 sekund.

Pro Younga ovšem práce nekončila. Ještě v létě toho roku byl jmenován velitelem záložní posádky Apolla 13. Stal se tak jedním z klíčových aktérů známé krize, když v servisním modulu Apolla 13 explodovala nádrž kapalného kyslíku a z mise na měsíční povrch se tak stal boj o život tří astronautů. Naštěstí anabáze chromého Apolla skončila šťastným přistáním v Pacifiku, proto se mohl John díky Slaytonově rotaci posádek těšit na svůj další let k Měsíci, tentokrát coby velitel Apolla 16.

Spolu s Charliem Dukem a Kennethem Mattinglym se Young podíval počtvrté za brány atmosféry 16. dubna 1972. Po problémech s ovládáním hlavního motoru velitelského a servisního modulu Apolla 16 hrozilo, že mise bude předčasně ukončena, ovšem nakonec se situace uklidnila a 21. dubna Young a Duke přistáli s lunárním modulem „Orion“ na lunární planině Descartes. Nazítří se Young stal devátým člověkem v historii, který vstoupil na povrch jiného kosmického tělesa.

Legendární Youngův výskok na lunárním povrchu

Legendární Youngův výskok na lunárním povrchu
Zdroj: nasa.gov

Spolu s Dukem Young během tří vycházek na měsíční povrch najezdili 26,9 km v lunárním vozítku LRV, nasbírali 95,71 kg vzorků lunárních hornin a prachu a Young přímo na povrchu strávil celkem 20 hodin, 14 minut a 14 sekund. Po více než 71 hodinách od přistání lunární modul „Orion“ odstartoval vstříc mateřské lodi „Casper“. 27. dubna přistálo Apollo 16 po letu trvajícím 11 dní, 1 hodinu, 51 minut a 5 sekund.

Apollo 16 bylo předposlední lunární misí a přestože byli Young, Duke a Stu Roosa jmenováni záložní posádkou poslední lunární mise Apollo 17, jen těžko mohli očekávat, že by dostali skutečnou šanci letět. Ukončení lunárního pilotovaného programu a znatelné osekání financí ve prospěch vyvíjeného raketoplánu znamenalo hromadný exodus z oddílu astronautů. Ovšem Young, jak poznamenal Deke Slayton, „se potloukal kolem a byl rád za jakýkoli další let“. Na další příležitost musel John čekat dlouhých devět roků.

V roce 1974 byl Young jmenován šéfem oddílu astronautů a o tři roky později získal velmi prestižní post: měl velet první misi raketoplánu. Spolu s Bobem Crippenem měli otestovat zcela nový systém, přičemž se mělo jednat o první kosmický dopravní prostředek v historii, který měl hned při svém prvním startu vézt posádku. Není přehnané tvrzení, že se jednalo o nejriskantnější zkušební let v historii. Když se novináři Younga ptali, zda má obavy, John suše odvětil: „Kdokoli sedí na špici největšího systému s kyslíkovodíkovým palivem na světě, a ví, že se chystají spodek zapálit a zároveň nemá alespoň malé obavy, nerozumí tak úplně celé situaci….“

Přešťastný Young (v hnědém skafandru) po přistání mise STS-1

Přešťastný Young (v hnědém skafandru) po přistání mise STS-1
Zdroj: commons.wikimedia.org

Čekání na raketoplán se oproti plánu poměrně protáhlo. Původně měl startovat už na konci sedmdesátých let, vinou nejrůznějších problémů však jeho start sklouznul až na jaro roku 1981. Po dvoudenním odkladu nakonec raketoplán Columbia s Youngem a Crippenem na palubě odstartoval 12. dubna 1981, na den přesně dvacet let po startu Jurije Gagarina. Young s Crippenem prověřili základní systémy raketoplánu a 2 dny, 6 hodin, 20 minut a 52 sekund po startu Young přivedl Columbii k měkkému přistání na základně Edwards v Kalifornii.

John Young však nehodlal ani po své páté misi pověsit vesmír na hřebík. Když bylo v dubnu 1982 oznámeno složení posádek letů STS-7, -8 a -9, Young figuroval coby velitel posledně zmíněného letu. STS-9 měl být první misí s evropským vědeckým modulem Spacelab. Když se ovšem 28. listopadu 1983 Columbia odlepila od rampy, nikdo nečekal, že let bude tak dramatický, jakým se posléze ukázal být.

Všechno probíhalo bez větších problémů až do 7. prosince. V ten den měla Columbia přistávat, ovšem vzhledem ke stavu zásob dostala posádka den k dobru. Ovšem během několika hodin selhal jeden ze pěti palubních počítačů IBM AP-101. A vzápětí vypověděl službu druhý. Naštěstí se jeden ze selhavších počítačů podařilo uvést do provozu, nicméně problémy tím nekončily. V průběhu posledního letového dne selhal jeden z gyroskopů IMU, pomocí nichž raketoplán určoval svou polohu v prostoru. Posádka se nyní musela spolehnout na dva zbylé gyroskopy.

Kolektivní foto posádky STS-9 v modulu Spacelab

Kolektivní foto posádky STS-9 v modulu Spacelab
Zdroj: commons.wikimedia.org

V určený okamžik proběhl brzdicí zážeh a Columbia se vydala směrem k zemskému povrchu. V okamžiku, kdy se kola orbiteru dotkla země, opět selhal druhý palubní počítač. Pokud by selhal o pár minut dříve, raketoplán by se býval mohl vymknout kontrole. To ale nebylo všechno: nikdo netušil, jak blízko katastrofy se během sestupu orbiter nacházel. Pár minut před přistáním totiž začala vinou úniku hydrazinu hořet jedna z jednotek APU. A, aniž to kdo tušil, krátce po přistání se vznítila druhá ze dvou jednotek APU. Tyto jednotky měly za úkol vytvářet tlak v hydraulickém systému. Pokud by obě jednotky vypověděly za letu, raketoplán by se stal zcela neovladatelným a znamenalo by to jistou katastrofu.

Po dramatickém závěru letu STS-9 zůstal Young ve výcviku a předběžně byl určen velitelem mise STS-61-J, jež měla v létě 1986 vynést na orbit Hubblův teleskop. Ovšem katastrofa Challengeru v lednu 1986 všechno změnila. Young byl ohledně katastrofy a celkového klimatu v rámci agentury velmi otevřeně kritický vůči vedení NASA, což mu v květnu 1987 vyneslo odvolání z pozice šéfastronauta. Young byl převeden na funkci Zvláštního asistenta ředitele Johnson Space Center pro techniku, operace a bezpečnost. Byla to čistě úřednická pozice, Young se však snažil i z této funkce přispět k obrodě agentury. Jeho oběžníky se staly proslulými, nicméně jen málokdo se jimi vážně zabýval.

V roce 1995 se John dočkal povýšení do pozice zástupce ředitele JSC pro technické záležitosti. V této pozici působil až do 31. prosince 2004, kdy oficiálně rezignoval na svou pozici a odešel z NASA. Přesto se ještě několik let pravidelně zúčastňoval tradičních pondělních porad oddílu astronautů. Ač se to zdá neuvěřitelné, až do posledního dne (tedy do věku 74 let) zůstával aktivním astronautem, což znamená, že udržoval svou vycvičenost na takové úrovni, aby mohl být v případě nutnosti jmenován do posádky libovolného letu.

John Young prožil úžasný život. Během něj strávil více než 15 000 hodin v kabinách nejrůznějších letounů a vrtulníků, téměř 35 dnů ve vesmíru a necelé tři dny na Měsíci. Absolvoval šest misí, přičemž dvě z nich byly premiérami nových kosmických lodí. A přestože absolvoval šest misí, má na kontě sedm startů – ten jeden navíc z měsíčního povrchu. Tím vlastně vyrovnává rekord Jerryho Rosse a Franklina Chang-Diaze. Mohl se také chlubit tím, že v průběhu své kariéry pilotoval tři různé druhy kosmických lodí. Pouze Wally Schirra se mohl chlubit podobným úspěchem.

Především však Youngův život rámuje několik epoch lidského dobývání vesmíru. Od prvních komplexních letů v polovině šedesátých let přes slavné lunární mise až po první vícenásobně použitelný dopravní prostředek na orbit v polovině osmdesátých let. Přes svůj fantastický životopis zůstal skromným chlapíkem s neuvěřitelně suchým smyslem pro humor a názory ostrými jako břitva.

Čas však nečeká na nikoho a poslední dobou probleskovaly zprávy o Youngově nedobrém zdravotní stavu. 5. ledna pak John Watts Young nastoupil na svůj poslední, sedmý let. Jeho velikost nespočívá v počtu hodin strávených ve vesmíru nebo v počtu hodin na měsíčním povrchu. John Young je ikonou, hrdinou a inspirací pro nespočetné zástupy těch, kteří věří, že nikoli teatrálnost a velká gesta, nýbrž pouze oddanost své práci, odhodlanost, soustředění a odvaha nás všechny mohou posunout o krok dále. A za to mu patří naše díky.

Šťastný let a vysoké nebe, Johne Youngu!

John Watts Young - legenda, hrdina, průkopník...

John Watts Young – legenda, hrdina, průkopník…
Zdroj: commons.wikimedia.org

   
(Zájemci o podrobný Youngův životopis jej najdou zde v rámci seriálu Vesmírné osudy, případně ve stejnojmenné knize.)
   

Zdroje informací:

J. W. Young, J. R. Hansen: „Forever Young: A Life of Adventure in Air and Space“
D. K. Slayton, M. Cassut: „Deke! U.S. Manned Space From Mercury To the Shuttle“
wikipedia.org
collectspace.com

   
Zdroje obrázků:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Astronaut_John_W._Young.jpg
https://static.thisdayinaviation.com/wp-content/uploads/tdia/2012/04/McDonnell-F4H-1-Phantom-II-Bu.-No.-149449-CDR-John-W.-Young-Project-High-Jump.jpg (Kredit: US Navy)
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Astronaut_Group_2_-_S62-6759.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Astronaut_John_Young_gemini_3.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gemini_10_prime_crew_(Young_and_Collins).jpg
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Apollo-10-Lancering.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/images/466548main_as16-113-18339_full.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:S81-30853.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Portrait_of_STS-9_crew_in_the_Spacelab.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:John_Watts_Young.jpg

John Watts Young (1930-2018), 5.0 out of 5 based on 35 ratings
Pin It
(Visited 2 335 times, 2 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (35 votes cast)
(Visited 2 335 times, 2 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


32 komentářů ke článku “John Watts Young (1930-2018)”

  1. Jirka Hadač napsal:

    https://www.youtube.com/watch?v=6qBb_iKZbGM
    Buď sbohem Johne Youngu. Moc nám budeš všem chybět.

  2. Branislav Pecho napsal:

    Takéto články sa čítajú veľmi ťažko…
    Keď som sa túto smutnú správu v sobotu dozvedel, bolo mi naozaj smutno. Odchádzajú legendy, za ktoré tak skoro nebudeme mať náhradu. Ozajstní pionieri dobývania vesmíru a zlatej éry kozmonautiky. A tým iste John Young bol.
    Pán Šamárek, vo Vašej knihe „Vesmírne osudy“ ste ho nazval Takým obyčajným Mimozemšťanom. Myslím, že tie tri slová ho po profesionálnej stránke vystihujú 100%.
    Len na margo: Práve 5.januára som dostaval Saturn V z Lega (vianočný darček) a už niekoľko rokov nosím v peňaženke kreditnú kartu, ktorú bolo možné personifikovať vlastnou fotografiou a ja som si zvolil práve legendárnu fotku s výskokom Johna Younga na Mesiaci. Takže John je tak troca stále so mnou.
    R.I.P.-John Young, taký normálny Mimozemštan.

    • Branislav Pecho napsal:

      Ešte jedna poznámka. Ako som už aj pri nekrológu Eugena Cernana spomínal, v London Science Museum je CM z misie Apollo 10. Aspoň v roku 2013 tam bol. Takže je tu možnosť vidieť letený HW, v ktorom absolvovali spoločný let obaja Páni kozmonauti. Nechcem nič privolávať a nedajboh poslať Toma Stafforda na najdlhší let, ale myslím si, že potom sa tento CM vráti späť do USA. Bodaj by však bol ešte dlhé roky v LSM a Tom Stafford s nami.

  3. maro napsal:

    Wow. Tak tohle byl Pan Astronaut! On řídil všechno. Gemini, Apollo, Schuttle..
    „Kdokoli sedí na špici největšího systému s kyslíkovodíkovým palivem na světě, a ví, že se chystají spodek zapálit a zároveň nemá alespoň malé obavy, nerozumí tak úplně celé situaci….“ Parádní věta.

  4. Rudolf Šíma napsal:

    Ano, John Young prožil úžasný život. Díky za jeho připomenutí.

  5. Radim napsal:

    Jedna malá do statistik. Young byl jediným člověkem, který zažil měsíční operace jak z kabiny pilota Apollo (A-10), tak z kabiny lunárního modulu (A-16).
    Možnost takového „porovnání“ nebyla dopřána nikomu jinému. 🙂

    • Milos napsal:

      Cernan – Apollo 10 a Apollo 17.
      Alebo sa mylim?

    • Milos napsal:

      Pardon. Asi mam dlhe vedenie. Cernan v oboch pripadol pilotoval lunarny modul.

    • Jirka Hadač napsal:

      Taky jako první dvakrát obíhal na měsíční orbitě.

      • Honza napsal:

        Jen věcná … První podruhé na měsíční orbitě by Lowell

        • Milos napsal:

          Lovella mi je ale luto. Dvakrat sa „trepat“ k Mesiacu a ani raz na nom nepristat…

        • Jirka Hadač napsal:

          Honzo, záleží co přesně počítáš, pokud budeš říkat, že se ocitl dvakrát v blízkosti Měsíce, tak ano, máš pravdu, pokud budeš chtít říkat, že dvakrát zaparkoval na oběžné dráze Měsíce, tak Young. Apollo 13 tam nezaparkovalo, tj, já mluvil o měsíční orbitě. Taky na wiki stránce List of spaceflight records jsou zmínění oba, každý v tom svém poprvé 2x.

        • Honza napsal:

          Ano, z tohoto pohledu byl Young první.

  6. Luděk napsal:

    Je načase, udělat si nové super hrdiny.

  7. Kamil napsal:

    Když jsem byl kluk, byl velitelem mé posádky snů. Prostě ten nejlepší.
    Sbohem Veliteli.

  8. Svihak Lazensky napsal:

    Zivot je zvlastni. Pred mesicem jsem v Houstonu v muzeu stravil dobrou pulhodinku s jeho skafandrem, proste jsem se nejak od nej nemohl odtrhnout. Ted uz vim proc…
    Jestli se nam skutecne pred smrti pusti ten film promitajici nas zivot, tak tento pan mel jiste pekny obraz…

    PS: bajecny clanek, velmi dekuji

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Jsem rád, že se Vám článek líbil, byť je to na téma, kterého jsem se už nějakou dobu hodně obával…

  9. Svihak Lazensky napsal:

    Myslim skafanadr z STS-1

  10. Luděk Dlabola napsal:

    Pěkně napsáno. Jen pozn.: let Apolla 16 začal 16.4.1972. Za zmínku možná ještě stojí, že během přistání STS-1 řídil Young shuttle manuálně od rychlosti cca mach 4.8. Byl to Pan pilot. Čest jeho památce.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Mankote, omlouvám se, psal jsem to tak trochu ve snách a ten rok mi ustřelil. Už je to opraveno. Díky!

  11. Spytihněv napsal:

    Pěkná připomínka. Díky moc.

  12. hansnasa napsal:

    Bože,odešla nám krom Amstronga snad největší legenda.Smutním .Čest jeho památce.

  13. Alois napsal:

    Astronauti jsou nepochybně hrdinové o tom nemůže být sporu, ale poněkud se v hodnocení projektu Apollo zapomíná na lidi kteří ony úžasné, bohužel úžasné i pro nás po padesáti letech, stroje postavili. A to začínali z nuly, nevědělo se zda je vůbec reálné spojování v kosmu, zda je reálných 14 dní v beztíží, zda je reálný O/H pohon v takovém obřím stroji, neměli počítače v našem slova smyslu, neměli potřebné materiály ani výrobní postupy atd..
    Nikde jsem nenašel, kdo byli příkladně šéfkonstruktéři CM,SM,LM a jednotlivých stupňů Saturnu-5, atd..

    • Jirka Hadač napsal:

      Dobrá připomínka, kupříkladu co se týká LM
      https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_J._Kelly_(aerospace_engineer)
      A je na něho pamatováno v seriálu Ze Země na Měsíc – díl č.5 – Pavouk, mimochodem, jeden z nejlepších dílů seriálu.

    • Kamil napsal:

      Až umře třeba Gene Kranz, budu brečet taky, i když nebyl astronaut

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Rozumím Vaší připomínce a souhlasím s ní. Snažím se vždy zdůrazňovat roli lidí „v zákulisí“. Ovšem pokud se ptáte, kdo byl šéfkonstruktér CSM, LM a podobně, je to trochu ošemetné. Ony stroje neprojektoval jeden jediný člověk, vždycky to byl tým manažerů a často i v různých organizacích. Jako příklad může sloužit heslo o CSM na wikipedii, kde se píše, že šéfkonstruktérem byl Maxime Faget. Ano, hrál podstatnou úlohu, díky němu vypadá CSM tak, jak vypadá, ovšem byl tady taky třeba Harrison Storms, Joe Shea, George Low a desítky dalších, kteří navrhovali, schvalovali, integrovali, zamítali, hádali se a díky nimž CSM dovezl lidi k Měsíci. A takhle je to s každým kouskem hardwaru.
      O astronautech se více píše proto, že byli prostě na očích a že na ně lze ukázat prstem, pokud se bavíme o provedení příslušné mise (a ano, samozřejmě tady byly stovky lidí v řídicím středisku, u kontraktrů a podobně).

  14. Racek napsal:

    Hmmm, odcházejí, hrdinové mého mládí … dobře jsme je znali. Ta šedesátá léta 9někdo říká i zlatá, docházelo k uvolnění a i životní úroveň začínala růst a třeba na tu úspěšnou éru našeho filmu si jistě kdekdo pamatuje) se vyznačovala i tím, že o americkém kosmickém programu jsme byli myslím velmi dobře informováni, v novinách a časopisech a částečně i v televizi bylo dost mladých redaktorů – fandů a aktivní byl tehdy i klub Space. Škoda, že o sovětském programu jsme věděli tehdy dost málo. Kdo dnes pochopí takový paradox, že. No, a nakonec nám to právě odtud vysvětlili…

  15. Milos napsal:

    Ked som ho v 1981 videl vystupovat z Columbie, hovorim si „tak tohoto cloveka tak lahko nikto neprekona“. A dovolim si tvrdit, ze sa tak dodnes nestalo. Uz vtedy bol legendou.
    Obrovska vdaka za vynikajuci clanok.

  16. Luděk Dlabola napsal:

    Ještě jsem narazil na jeden Youngův výrok týkající se obávaného nouzového manévru RTLS: „RTLS requires continuous miracles interspersed with acts of God to be successful.“ Zde je hezky patrný jeho smysl pro humor.
    Zdroj: http://www.tested.com/science/space/460233-space-shuttles-controversial-launch-abort-plan/

Zanechte komentář