Cesta k Exploration Mission-1 (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2017 a výhled na roky 2018 a 2019)

V našem minulém souhrnu prací provedených v rámci přípravy na nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět byl popsán harmonogram vedoucí k datu startovní připravenosti nejdříve 15. prosince 2019. I s čtvrtletním odstupem od minulého článku pracují týmy NASA, kontraktorů a mezinárodních partnerů podle tohoto plánu. Programoví manažeři však upozorňují na potenciál dalších problémů, které mohou vzniknout, protože práce na mnoha systémech se dělají poprvé. Otevřeně přiznávají, že se zohledněním známých i dosud neznámých rizik start pravděpodobně sklouzne ještě o půl roku. Podnikají kroky ke snížení rizik a k ochraně data startu v prosinci 2019, zároveň však říkají, že pozornost by neměla být zaměřena na toto datum jako na pevně dané, ale spíše na kvalitu a množství dosud vykonané práce.

Nosná raketa SLS

Přeprava posledního, desátého palivového segmentu pro vzletové stupně SRB k uskladnění v Promontory, 20. listopadu

Přeprava posledního, desátého palivového segmentu pro vzletové stupně SRB k uskladnění v Promontory, 20. listopadu
Zdroj: https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net

V zařízeních Orbital ATK v Promontory v Utahu byl v listopadu 2017 dokončen a uskladněn poslední z deseti palivových segmentů vzletových stupňů SRB. Tím vznikla časová rezerva od 10 měsíců u spodních (aft) segmentů do 15 měsíců u horních (forward) segmentů oproti nejpozdějšímu datu jejich odeslání na Kennedyho vesmírné středisko (KSC) pro podporu startovní připravenosti v prosinci 2019. V souladu s tímto termínem bude NASA potřebovat aft segmenty v budově Rotation Processing & Surge Facility (RPSF) na KSC nejpozději v říjnu, Orbital ATK je však připraven naložit segmenty do železničních kontejnerů a odeslat vlakem, kdykoli o to NASA požádá. Ta nyní přezkoumává možnost dodání segmentů na KSC v březnu, takže uskladnění v Promontory možná nebude trvat až do původně uvažovaného října.

Na testovacím stanovišti 4619 V Marshallově středisku vesmírných letů (MSFC) v Huntsville byly v listopadu 2017 ukončeny strukturální testy neletového kvalifikačního exempláře motorové sekce v úrovni zatížení pro EM-1. V Michoud Assembly Facility (MAF) u New Orleans mezitím pokračuje příprava zbývajících tří kvalifikačních dílů centrálního stupně rakety SLS, určených ke strukturálním testům v MSFC. Kvalifikační intertank by měl být připraven v lednu, a do MSFC má být člunem Pegasus dopraven v březnu. Kvalifikační nádrž na kapalný vodík má být do MSFC dopravena v červnu, kvalifikační nádrž na kapalný kyslík v září.

Přehled strukturálních dílů a testovacích stanovišť

Přehled strukturálních dílů a testovacích stanovišť
Zdroj: https://www.astronautinews.it

Forward skirt pro CS-1 po aplikaci tepelně izolační pěny

Forward skirt pro CS-1 po aplikaci tepelně izolační pěny
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com

Díly pro letový centrální stupeň CS-1 budou popsány v pořadí od horních ke spodním. Po umístění horního dílu forward skirt ve vertikální poloze na otočný talíř v buňce Q byl na vnější stranu jeho pláště roboticky aplikován pěnový sprej. Po ukončení aplikace byla pěna oříznuta. Na fotografii má čerstvá polyuretanová pěna světle žlutou barvu, která se později vlivem UV záření změní na tmavě oranžovou. Po přesunu na stůl pro finální montáž byl díl vybaven vnitřními nosnými strukturami, elektroinstalací, hydraulickými a pneumatickými ovládacími prvky, potrubím pro kapaliny, ventilačními průduchy, počítači a elektronickými boxy pro navigaci a komunikaci. Funkční testy dílu mají být dokončeny počátkem ledna.

Infografika dílů centrálního stupně

Infografika dílů centrálního stupně
Zdroj: http://media.al.com

Hydrostatické testování letové nádrže centrálního stupně na kapalný kyslík, které probíhalo v buňce F budovy 110 v MAF za účelem ověření pevnosti svarů, bylo ukončeno 5. října 2017. Svary byly následně zkontrolovány nedestruktivní rentgenovou inspekcí. V prosinci byla vnitřní i vnější strana nádrže vyčištěna. Nyní bude následovat instalace senzorů. Poté proběhne v buňce P budovy 131 nástřik vrstvy základové barvy a v buňce N aplikace vrstvy tepelně izolační pěny. Všechny tyto práce budou provedeny ve vodorovné poloze. Po instalaci dalších senzorů bude nádrž v jedné ze dvou integračních buněk v budově 110 ve svislé poloze spojena pomocí přírubových šroubů s díly forward skirt a intertank do tzv. přední podsestavy. Každá příruba má kolem obvodu 360 otvorů pro šrouby. Po sešroubování budou příruby pokryty ručně rozprašovanou pěnou.

Příruba kyslíkové nádrže pro spojení s dalšími díly pomocí šroubů do přední podsestavy.

Příruba kyslíkové nádrže pro spojení s dalšími díly pomocí šroubů do přední podsestavy
Zdroj: http://beyondearth.com

Intertank pro CS-1 po aplikaci tepelně izolační pěny

Intertank pro CS-1 po aplikaci tepelně izolační pěny
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com

Aplikace pěny na intertank byla komplikovanější. Jeho panely jsou mnohem tlustší než ostatní prvky, jsou svisle žebrované a jsou sešroubovány, nikoli svařeny. Jednotlivé panely intertanku jsou navíc různé; panely na stranách, kde budou připojeny vzletové stupně SRB, mají více křížových žeber než jiné, takže intertank má zvnějšku kapsy různých velikostí. Na točnici v buňce G budovy 114 byly nejprve ručně vyplněny kapsy mezi jednotlivými žebry, a poté byl proveden celoobvodový robotický postřik. Díky této vrstvě má intertank podobný vnější hladký vzhled jako nádrže, na rozdíl od intertanku vnějších nádrží raketoplánu či dosavadních animací SLS. Po konečném oříznutí pěny byl intertank počátkem listopadu 2017 přesunut do oblasti 55 budovy 103, kde proběhla integrace nosných struktur a dalších prvků. Funkční testy intertanku mají být dokončeny koncem ledna.

V letové nádrži na kapalný vodík byly v říjnu 2017 v oblasti 6 budovy 103 v MAF vyplněny díry, které v ní zbyly po svařování. Tyto otvory byly vyplněny svařováním z vnitřní i z vnější strany nádrže. Poté byla provedena rentgenová inspekce svarů a byly nainstalovány kryty na velké otvory na koncích kupolí. 10. listopadu, tedy necelé dva měsíce po svaření nádrže, byla přepravena do vzdálené budovy 451. Pro srovnání, u kvalifikační vodíkové nádrže byl tento interval pětiměsíční. V budově 451 byly na letovou nádrž připojeny senzory pro měření namáhání během zkoušky těsnosti. Po natlakování nádrže plynným dusíkem byla provedena série zkušebních případů s přenosem zatížení do konstrukce nádrže. Dokončení testů bylo plánováno přibližně na konec roku 2017. Následně bude nádrž vrácena zpět do budovy 103. Tento milník byl u kvalifikační vodíkové nádrže, mj. i vlivem tehdejšího tornáda, realizován devět měsíců po svaření. Pokud však bude letová nádrž vrácena podle předpokladu v polovině ledna, bude to pouhé čtyři měsíce po jejím svaření.

Letová vodíková nádrž na cestě do budovy 451 míjí Pathfinder centrálního stupně, 10. listopadu

Letová vodíková nádrž na cestě do budovy 451 míjí Pathfinder centrálního stupně, 10. listopadu
Zdroj: https://www.nasa.gov/

V budově 103 proběhne opětovná rentgenová kontrola svarů pro porovnání a zhodnocení jejich stavu před a po zkoušce těsnosti. Po překlopení do svislé polohy bude nádrž v buňce E budovy 110 umyta vodou zevnitř i z vnějšku, a poté vysušena. Po opětovném překlopení do vodorovné polohy a instalaci senzorů bude přesunuta do budovy 131 k dvouměsíčnímu procesu přípravy, nátěru vrstvy základové barvy (v buňce P) a nástřiku vrstvy tepelně izolační pěny (v buňce N). V budově 103 bude následovat instalace dalších senzorů a příprava na instalaci potrubí. Poté bude nádrž v budově 110 spojena ve svislé poloze s motorovou sekcí do tzv. zadní podsestavy. Budova 110 je označována zkratkou VAB, avšak na rozdíl od ikonické Vehicle Assembly Building na KSC je její název Vertical Assembly Building.

Uskladněné motory pro centrální stupeň, říjen

Uskladněné motory pro centrální stupeň, říjen
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Motorová sekce nebude mít na vnější straně izolační pěnu, ale na základní nátěr probíhá instalace vrstvy korku, který má mnohem vyšší toleranci k výrazně vyššímu okolnímu teplotnímu prostředí než pěna. Korek se následně natře vrstvou bílé barvy. Důvodem svrchního nátěru jsou vlastnosti korku, který má na rozdíl od pěny tendenci absorbovat vodu. Pěna bude naopak použita uvnitř motorové sekce k izolaci kryogenních potrubí a ventilů, určených pro distribuci paliva z pozemních zásobníků do nádrží centrálního stupně během tankování na rampě, ale i těch, které jsou určeny pro dodávky paliva z nádrží do motorů. Funkční testy motorové sekce mají být dokončeny v polovině května. Finální integrace obou podsestav bude provedena v horizontální poloze v budově 103. Nakonec budou na centrální stupeň připojeny poslední prvky, například čtyři motory RS-25 (které jsou nyní uskladněny ve Stennisově středisku a do MAF mají být dopraveny v květnu), dvě vnější přívodní potrubí pro okysličovadlo a systémový tunel, který bude ukrytý ve vyříznuté a opětovně nanesené pěně po téměř celé délce centrálního stupně, a který bude obsahovat elektrické a datové kabely pro připojení senzorů, elektroniky, boxů avioniky a počítačů. Dokončený centrální stupeň CS-1 o hmotnosti přibližně 94 tun by měl být z továrny MAF vyvezen v prosinci. V témže měsíci by měl být dopraven nákladním člunem Pegasus do Stennisova střediska k testům. Harmonogram montáže centrálního stupně nemá žádnou časovou rezervu vzhledem k datu startovní připravenosti v prosinci 2019.

Instalace membrány do adaptéru OSA, listopad

Instalace membrány do adaptéru OSA, listopad
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Dokončený horní stupeň ICPS je nyní uskladněn v budově Space Station Processing Facility (SSPF) na KSC. Na adaptér Orion Stage Adapter (OSA), který bude spojovat horní stupeň ICPS a kosmickou loď Orion, byly v Marshallově středisku v listopadu instalovány držáky na 13 cubesatů a jednu jednotku s avionikou. Poté byla instalována membrána, vyrobená z několika vrstev tkanin z uhlíkových vláken naplněných epoxidem pro zabránění pronikání výparů z nosné rakety do blízkosti lodě Orion. Po instalaci avioniky, propojení kabelů, provedení elektrických testů a montáži detekční trubice nebezpečných plynů má být adaptér OSA v lednu dopraven na KSC. Centrální stupeň rakety SLS a horní stupeň ICPS bude spojovat adaptér Launch Vehicle Stage Adapter (LVSA). Na něj je nyní v MSFC pomocí ručního procesu nanášena pěnová tepelně izolační vrstva. Její aplikace má být dokončena v únoru, finální výroba adaptéru v červenci. Přeprava adaptéru LVSA na KSC je plánována na srpen. Vzhledem k časové rezervě zde bude adaptér LVSA uskladněn, stejně jako před ním ICPS i OSA.

Infografika horní sestavy SLS

Infografika horní sestavy SLS
Zdroj: https://www.nasa.gov

Kosmická loď Orion

Orion pro EM-1, listopad

Orion pro EM-1, listopad
Zdroj: https://c1.staticflickr.com

Letový Orion, respektive modul pro posádku, je vybavován v budově Neil Armstrong Operations and Checkout Building (O&C) v Kennedyho vesmírném středisku. V posledním čtvrtletí roku 2017 byly dokončeny testy elektrických, řídicích a komunikačních systémů modulu, a v jeho horní části byly instalovány tři hlavní padáky a pět nafukovacích balónů. V prosinci prošel modul v tepelné komoře tepelnou zkouškou pro demonstraci činnosti v prostředí s tepelným namáháním. Již v říjnu prošel stejnou zkouškou i samotný tepelný štít. Ten má být k Orionu připojen v únoru, a v témže měsíci nebo v březnu i backshell panely tepelné ochrany, tvořící plášť Orionu.

Tepelný štít, říjen

Tepelný štít, říjen
Zdroj: https://c1.staticflickr.com

Backshell panely pro Orion, říjen

Backshell panely pro Orion, říjen
Zdroj: https://c1.staticflickr.com

Protože má modul čtyřměsíční časovou rezervu, bude následně čekat na příjezd servisního modulu. V červenci má modul pro posádku projít akustickým testem, po kterém bude připraven na spojení do společné sestavy CSM. Už v průběhu prvního čtvrtletí mají být na KSC dopraveny jednotlivé díly záchranné věžičky LAS, v březnu i ogive panely, které v sestavě rakety zakryjí loď Orion. Tyto díly byly dokončeny s 13měsíční časovou rezervou.

Letový evropský servisní modul Orionu je připravován v montážní hale společnosti Airbus Defence and Space v Brémách v Německu. Je založen na osvědčené technologii ze zásobovacích lodí ATV, které letěly pětkrát na Mezinárodní vesmírnou stanici. Design pro Orion je však složitější s více systémy a s miniaturizovanou technologií, aby se vešla do menší struktury Orionu.

Motory systému RCS pro servisní modul, listopad

Motory systému RCS pro servisní modul, listopad
Zdroj: https://pbs.twimg.com

Oproti integrovanému plánu NASA, vedoucímu ke startovní připravenosti v prosinci 2019, je servisní modul již nyní v jednoměsíčním skluzu. Riziko dalšího zpoždění je hlavně kvůli zpožděným dodávkám od dodavatelů. V listopadu 2017 byly instalovány malé postranní korekční motory systému RCS. Stále není jasné, kdy se podaří dodat od výrobce do Thales Alenia Space ventily pro distribuci dusíku, a od amerického dodavatele do Lampoldshausenu vysokotlaké ventily pro sestavu řízení tlaku PCA. V prosinci měl Airbus převzít jednotku systému dodávek a distribuce elektrické energie PCDU, a také poslední ze čtyř velkých palivových nádrží.

Boxy PDE s elektronikou pro řízení vstřikování paliva v integrační hale servisního modulu, listopad

Boxy PDE s elektronikou pro řízení vstřikování paliva v integrační hale servisního modulu, listopad
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Ještě před koncem roku měla být nádrž instalována do modulu, dosud však nebylo nic z toho potvrzeno. V únoru má být instalována nádrž na dusík, a také hlavní motor AJ10-190 ze systému OMS raketoplánu. Sestava řízení tlaku PCA má být do Airbusu dodána v březnu a integrována v témže měsíci nebo v dubnu. Funkční testy systému řízení teploty jsou dle ESA plánovány na duben, energetického systému na květen, a elektromagnetické kompatibility také na květen. Letecká přeprava modulu na KSC je v integrovaném plánu NASA uvedena na duben, zprávy z ESA však hovoří o červnu. Integrovaný plán předpokládá spojení servisního modulu s adaptérem CMA v květnu a s modulem pro posádku v říjnu, NASA se však již připravuje na odklad na prosinec.

Pozemní vybavení Kennedyho vesmírného střediska

Infografika vypouštěcí plošiny ML

Infografika vypouštěcí plošiny ML
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Na mobilní vypouštěcí plošinu Mobile Launcher (ML) zbývá instalovat méně než polovinu prvků pro obsluhu SLS a Orionu. 14. října 2017 bylo na plošinu zkušebně instalováno přístupové rameno Core Stage Intertank Umbilical (CSITU), určené pro ventilaci odpařeného plynného vodíku z prostoru nad vodíkovou nádrží, zajištění kontroly obsluhovaného prostoru a pro dodávky energie a dat pro systémy v intertanku. Po kontrole vhodnosti připojovacího hardwaru bylo rameno převezeno do budovy VAB k montáži přístrojů. Finální instalace na ML byla plánována na polovinu prosince. V říjnu 2017 bylo od výrobce dodáno rameno Crew Access Arm (CAA) pro nástup posádky do Orionu. Ukončení testování stabilizátoru rakety Vehicle Stabilizer System (VSS) v testovacím komplexu LETF včetně připravenosti pro převoz k ML bylo plánováno na prosinec 2017. Na přístupovém rameni Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical (ICPSU), určeném pro obsluhu horního stupně rakety, byly provedeny designové modifikace a nyní probíhá finální testování s plánovanou připraveností pro převoz k ML na leden.

Zkušební vyzdvižení ramene CSITU, 14. října

Zkušební vyzdvižení ramene CSITU, 14. října
Zdroj: https://c1.staticflickr.com

Přístupové rameno pro posádku CAA v blízkosti ML, 10. listopadu

Přístupové rameno pro posádku CAA v blízkosti ML, 10. listopadu
Zdroj: https://c1.staticflickr.com

V lednu má být na dodání k plošině připraven také systém LO2 TSMU pro tankování kyslíku do centrálního stupně, v březnu LH2 TSMU pro tankování vodíku. Očekává se, že práce na plošině ML budou dokončeny do dubna.

V hale VAB bylo dokončeno vybavení přístupových plošin. Proběhly funkční testy plošin, výtahů a systémů požární ochrany. Na duben je plánována přeprava plošiny ML do VAB a zahájení procesu verifikace a validace plošiny s vybavením haly.

Na rampě 39B pokračovaly v příkopu pro odvod spalin práce na novém deflektoru plamenů. Souběžně pokračovaly i operace spojené s oživováním rampy, například tankování zásobníku kapalného kyslíku. V prosinci 2017 byl proveden test vodního systému, určeného k ochraně rakety před extrémními akustickými a teplotními podmínkami během zážehu motorů a vzletu. Účelem testu bylo ověřit funkčnost nového a modifikovaného potrubí, ventilů a trysek.

Oživování rampy by mělo vyvrcholit v září, kdy má z haly VAB přijet pásový dopravník s plošinou ML k verifikaci a validaci rozhraní jednotlivých systémů ML a rampy. Software pro tyto ověřovací operace (Ground Flight Application Software GFAS 14) by měl být v řídicím středisku LCC připraven již v únoru.

2019 – rok testů a přípravy ke startu

V příštím roce by měly probíhat testy centrálního stupně rakety SLS a kosmické lodě Orion, ale i jejich následné sestavování v Kennedyho vesmírném středisku. Časová osa závisí na pokroku v pracích naplánovaných na letošní rok, takže je nutno ji brát s rezervou. Pomůže však k bližšímu pochopení toho, co příprava k letu obnáší.

Na březen 2019 je na testovacím stanovišti B-2 ve Stennisově středisku ve státě Mississippi plánována zkouška tankování a vyprázdnění nádrží centrálního stupně. V dubnu 2019 by měl následovat osmiminutový zážehový test stupně. Software GRAS (Green Run Application Software) pro test by měl být dodán již letos v únoru. Odeslání centrálního stupně člunem Pegasus na KSC je plánováno na červen 2019.

Plnorozměrový nafukovací model Orionu ve vakuové komoře v Plum Brook, 2009

Plnorozměrový nafukovací model Orionu ve vakuové komoře v Plum Brook, 2009
Zdroj: https://www1.grc.nasa.gov

V lednu 2019 má být zkompletovaný Orion přepraven na stanici Plum Brook v Ohiu k rozsáhlým vakuovým testům v tamní vakuové komoře v budově Space Power Facility, která je největší svého druhu na světě. Dvouměsíční testy budou prováděny za extrémních teplotních podmínek, od velmi chladných do horkých. Poté budou prováděny testy elektromagnetické kompatibility elektronických komponentů lodi. Ty by měly být dokončeny v dubnu. V květnu 2019 by měl být Orion odeslán zpět na KSC, konkrétně do budovy MPPF. Stanice Plum Brook bude použita k jednomu testu již letos v létě. Ten se týká makety Orionu určené pro letový test AA-2 záchranné věžičky LAS. Maketa podstoupí v Plum Brook akustický test, a následně bude odeslána na KSC pro další integrační práce.

V budově Rotation Processing & Surge Facility (RPSF) na KSC mají od počátku roku 2019 probíhat práce na integraci segmentů stupňů SRB. Postupný převoz dokončených podsestav do montážní haly VAB je plánován na květen.

Servisní stanoviště pro Orion v MPPF

Servisní stanoviště pro Orion v MPPF
Zdroj: https://blogs.nasa.gov/

V budově Multi-Payload Processing Facility (MPPF) na KSC bude nejprve probíhat příprava separačního dílu pro test AA-2. Tento díl bude sloužit k oddělení věžičky LAS s maketou Orionu od nosné rakety Abort Test Booster, a už v lednu 2019 bude převezen do budovy LASF. V květnu má být na servisní stanoviště v MPPF přepraven Orion pro EM-1 z Plum Brook. Po naplnění systému RCS pohonnými látkami má být v červenci převezen do budovy LASF ke spojení s věžičkou LAS. Do MPPF se má v červenci naopak nastěhovat stupeň ICPS. Po jeho obsluze má být stupeň v srpnu převezen do montážní haly VAB.

Testovací kabina Orionu pro AA-2 v Langley, listopad

Testovací kabina Orionu pro AA-2 v Langley, listopad
Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com

V budově Launch Abort System Facility (LASF) na KSC má od ledna 2019 probíhat integrace letové makety Orionu pro test AA-2 se záchrannou věžičkou LAS do sestavy Launch Abort Vehicle. Počátkem dubna má být tato sestava převezena na startovní komplex SLC-46, kde bude posazena na nosič Abort Test Booster pro realizaci letového testu plánovaného na duben. V červenci má být z budovy MPPF přivezen do LASF Orion pro EM-1. V LASF má následně proběhnout integrace Orionu s věžičkou LAS, a na srpen je v plánu odvoz do budovy VAB.

Do budovy Vehicle Assembly Building (VAB) je na květen 2019 plánováno přivezení jednotlivých dílů vzletových stupňů SRB z budov RPSF a BFF. V témže měsíci má pásový dopravník přivézt do montážního prostoru HB3 haly VAB mobilní vypouštěcí plošinu ML. Na červen je předpokládán příjezd centrálního stupně SLS a jeho příprava v nižší části budovy VAB, nazvané Low Bay. V červenci by mohlo proběhnout sestavení obou stupňů SRB a integrace centrálního stupně mezi ně. Je očekáván také příjezd adaptérů LVSA a OSA. Na srpen je v plánu částečný modální test SLS, příjezd sestavy Orion/LAS z budovy LASF a postupná integrace LVSA, ICPS, OSA a Orionu na centrální stupeň. Na září je v rozpisu plný modální test celé sestavy. V říjnu by mohla být sestava vyvezena na startovní rampu 39B pro listopadové zkušební natankování nádrží rakety. Po vyprázdnění nádrží je v plánu návrat do haly VAB a časová rezerva pro případné opravy. Na prosinec pak finální vývoz na rampu 39B pro let ve startovním okně 16. – 25. prosince 2019.

Integrovaný plán milníků k misi EM-1

Integrovaný plán milníků k misi EM-1
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://docs.house.gov/
https://www.nasa.gov/
http://spacenews.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
http://www.esa.int/
http://www.sanduskyregister.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/block1_night_mf_bkdrop_adj.jpg
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/…0a11c28792ebb6054ec1f6618cb48b57&oe=5A96119C
https://www.astronautinews.it/wp-content/uploads/2017/01/SLS-Core-Stage.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/uploads/2017/12/NSF_20171208_143326-491×350.jpg
http://media.al.com/breaking/photo/space-launch-system-core-stage-9091b84f90940419.jpg
http://beyondearth.com/wp-content/uploads/2017/10/Major-welds-complete_10192017_72dpi.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2017/12/NSF_20171208_174249.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/em1_4engines3.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/figure_10_orion_stage_adapter_block_1_web.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4515/23866040457_fa5fccfc4a_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4499/26174388729_0ab44cb15b_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4480/37704378812_02cbcf962f_b_d.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DO0tw9mXUAAZjik.jpg
https://img.over-blog-kiwi.com/0/95/84/63/20171130/ob_dd0bb5_1.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4443/24033980448_852f093ced_b.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4547/38378884586_4e73a22442_b_d.jpg
https://www1.grc.nasa.gov/wp-content/uploads/2009_02119_M.jpg
https://blogs.nasa.gov/kennedy/wp-content/uploads/sites/246/2017/04/MPPF_Interior-View.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=44194.0;attach=1461136;image

Cesta k Exploration Mission-1 (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2017 a výhled na roky 2018 a 2019), 5.0 out of 5 based on 21 ratings
Pin It
(Visited 3 763 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (21 votes cast)
(Visited 3 763 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


64 komentářů ke článku “Cesta k Exploration Mission-1 (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2017 a výhled na roky 2018 a 2019)”

  1. Červ napsal:

    Díky za perfektní článek.
    Po jeho přečtení si člověk znovu uvědomí, že tohle není cesta, jak kolonizovat vesmír. Stovky milionů dolarů a neskutečné množství špičkové lidské práce využité pár minut a pak zničené. Neskutečné plýtvání … jediná rozumná možnost, jak se dostat dál a za rozumný peníz, je znovupoužitelnost.

    • Jiří Hošek napsal:

      Děkuji za pochvalu.
      Ne, od kosmické agentury neočekávejme kolonizaci vesmíru. Píšete o několikaminutovém využití lidské práce. Vím, co tím myslíte, ale odpovím jinak. Orion si má při této misi sáhnout až na dno svých sil. Přímo na oběžné dráze Měsíce bylo z kosmických lodí určených pro posádku dosud nejdelší dobu Apollo 17, a to 6 dnů (od manévru LOI-1 do manévru TEI). Orion má být při misi EM-1 na oběžné dráze Měsíce 16 dnů (nepočítám dobu letu k Měsíci a zpět).

    • Kenny007 napsal:

      Ne, cesta ke kolonizaci vesmíru to opravdu není. Ale je to její součást. Je potřeba si uvědomit, že v době kdy projekt SLS vznikal byla znovupouzitelnost v podobě například STS, dosti nerentabilni. Nikoho nenapadlo, že by se kromě scifi dalo s objektem vysokým desítky metrů přistát vertikálně. Kromě jiného to umožnil rychlý vývoj výpočetní techniky, v nedávné době by něco takového ještě nebylo možné. Takže nezatracujme SLS. Svůj díl práce jistě odvede a časem se i od NASA dočkáme vývoje a používání reusable technologií. Pak je samozřejmě ještě možnost že využijí nosiče soukromých firem a presunou úsilí a finance do sond, budování stanic a podobně. To ukáže čas.

      • Peter P napsal:

        Doby ked som zatracoval NASA su uz prec. Chapem, ze to nemaju jednoduche. Politicke zaujmy, vedecke zaujmy a do toho mnozstvo uloh, ktore musia podla zakona plnit boj o peniaze a pod. Klobuk dolu, ze dokazali podporovat programy Commercial Crew & Cargo. Suhlasim, ze v dobe ked SLS vznikalo sa o znovupouzitelnosti neuvazovalo. Rovnako, ked NASA posielala prve stovky milionov dolarov SpX v ramci programu COTS tak mali za sebo len jeden uspesny start Falconu 1. Proste rozbehnuty vlak sa neda zastavit. Skor nez by NASA nadalej vyvyjala reusable technologie tak pojde cestou nakupovania sluzieb. Realne od SpX a BlueOrigin. NASA sa potom bude sustredit na to co uz ma (prevadzkovanie SLS + Orion) a bude napriklad vyvijat mesacne moduly a technologie, ktore sa v komercnej sfere momentalne neuplatnia. V dobe ked sa komercne lieta na nizku obeznu drahu je statom podporovany program zbytocny. V dobe ked to tak nebolo to davalo zmysel.

        • Pavel Kralicek napsal:

          Tohle bude posledni americka “statni” raketa nez se naplno prosadi pristup, ze NASA je vyzkumnik a ne dopravce (exploration-, not a transportation company). NASA se pak bude moct zamerit na to v cem je opravdu dobra – velke sondy a teleskopy pro daleky vesmir, ktere by soukromy sektor nezaplatil (ale zajisti pro ne dopravu). Myslim, ze kolonizace a z vetsi casti i riskantni pruzkum vesmiru lidmi by v budoucnu mel byt prenechan soukromnikum…NASA jako statni spolecnost si proste nedovoli v dnesni dobe to co pred 50 lety a obavy o (v zacatcich kolonizace asi bohuzel nevyhnutelne) ztraty zivotu, by jeji vesmirny program extremne zdrazily a zkomplikovaly.

        • Mário Kovačič napsal:

          No že bude posledná si nemyslím. NASA ovlada kongres cez peniaze a kongres ovládajú lobisti. Takže je dost možné ze si presadia zase svoje. Ak sa ma ušetriť a bude treba zrušiť stovky ci dokonca tisícky pracovných miest pochybujem ze to prejde. NASA musí skákať tak ako politici pískajú a tak ma doslova zviazané ruky. A ďalšie mínus je jej veľkosť. Čím vetsia organizácia tím ťažšie sa kontroluje správne vynakladanie peňazí a reaguje na zmeny. Takže aj mne je ľúto že všetko sa to raz použije a potom zahodí ale je to skor chyba systemu než samotnej NASA alebo jej vedenia.

      • Červ napsal:

        Ano, je mi to samozřejmě jasné, že se NASA řídí politickým zadáním, že Orion bude krásná a výkonná loď a na starty SLS se neskutečně těším, ale…
        Prostě cítím, že celá NASA (i ESA) doslova „páchne“ strachm. Strachem něco nezkazit, nepřijít o loď, nedejbože o kosmonauty. Zavalená byrokracií, zkouškami zkoušek a testy testů není schopná přijít s něčím zásadně novým. Prostě je schopná evoluce, ne revoluce. OK, je ještě schopná uvolnit menší peníze pro soukromý sektor, ale v tom případě ho sváže svojí mašinérií. Krásný příklad vidím v motorickém přistání Crew Dragona, kde Musk v podstatě prohlásil, že největší problém je ve schválení NASA.
        No, aby jsme neskončíli tak pesimisticky … ještě že něco takového nebylo v patnáctem století ve Španělsku … to by měl Kolumus smůlu, protože jeho lodě určitě nebyly certifikované po plavbu přes atlantik 🙂

        • Pavel Kralicek napsal:

          Naprosto souznim s myslenkami “Cerva”…ten komentar s Kolumbem me napadl taky a nenapsal jsem ho do sveho predchoziho prispevku jen proto, ze pisu z mobilu, kde na tukani nemam trpelivost…ten strach je doslova hmatatelny…asi tak jako je temer hmatatelny puch v panske satne po hokejovem zapase!;-) bohuzel je to ale pochopitelne, protoze pristup “stat je chuva” (nanny state) se v zapadni spolecnosti v poslednich 20 letech pevne uchytil ve vsech oblastech…

        • tyčka napsal:

          „nezkazit, nepřijít o loď, nedejbože o kosmonauty“
          Jenže to je přesně zadání od politiků – žádné ztráty na životech – veřejné mínění si to prostě nepřeje.

        • tyčka napsal:

          „patnáctem století ve Španělsku … to by měl Kolumus smůlu, protože jeho lodě určitě nebyly certifikované po plavbu přes atlantik “
          Plavby po moři přinášeli prokazatelný užitek – kdežto létání s lidmi do vesmíru nepovažuje značná část populace za potřebnou věc – spíše naopak. Něco jiného jsou průzkumné bezpilotní sondy.

      • Jiný Honza napsal:

        Tak technicky bylo možné přistát s prvním stupněm určitě už v osmdesátých letech. Ale jak píšete, nikoho to nenapadlo, nebo spíš nikdo takovou možnost nebral vážně.

        • tyčka napsal:

          Tak tomu silně nevěřím a to z důvodu velmi zásadního pokroku ve výpočetní technice oproti 80. létům. Jinak znovu použitelnost měla stát SpaceX podle jeho vlastního vyjádření 1 miliardu dolarů. Těžko by se tedy v té době někde schvaloval podobný experiment s nejistým výsledkem. I když stupeň úspěšně přistane, tak to ještě neznamená, že budeme schopný z něho něco spolehlivě použít.
          Kromě nákladů na vývoj – tak tu byl raketoplán, který doplatil na cenu jeho údržby – další dostatečné varování proč to raději nezkoušet.

        • gg napsal:

          „Tak tomu silně nevěřím a to z důvodu velmi zásadního pokroku ve výpočetní technice oproti 80. létům.“

          Tak v 80. letech už jsme měli transputery, takže netuším, čemu na tom „silně nevěříte“. Zrealizovat to určitě šlo.

        • tyčka napsal:

          Jen navigace k té lodi by musela být řešena úplně jiným způsobem – civilní GPS mělo tehdy (pokud by bylo nějaké už dostupné) úmyslnou velkou chybu a jiné – tedy to vojenské – by jim těžko někdo povolil. Vím, že by mohla vysílat rádiový signál – jenže vše je mnohem náročnější i na přesnost než GPS přijímač.

        • gg napsal:

          Tak v tom případě je dobře, že při přistání na pevnině, které je žádoucí ostatně i z jiných důvodů, lze přistávací plošinu technicky zabezpečit mnohem lepšími prostředky. A když si člověk uvědomí, že Američané už v 60. letech dokázali pomocí radionavigace zaměřovat Apollo s přesností asi 10 m polohy a 0,5 m/s rychlosti až u Měsíce – 400000 km daleko! – tak je jasné, že s elektronikou o dvacet let dokonalejší by dosáhnout požadované přesnosti na vzdálenost 10000x menší rozhodně nebyl problém.

        • tyčka napsal:

          „asi 10 m polohy a 0,5 m/s rychlosti až u Měsíce“
          Jsem přesvědčen, že to není pravdivý údaj. Spíše půjde o omyl nějakého novináře – u polohy bych viděl omyl v jednotkách. Tedy přesnost byla spíše na kilometry.

        • gg napsal:

          Je to údaj z knihy Digital Apollo napsané Davidem A. Mindellem, historikem vědy z MIT, který cituje materiály NASA a mimo to provedl spoustu rozhovorů s autory navigačního systému (měl je doma na MIT, kde ten systém vyvinuli). Celá pasáž zní „Precise measurement of time delays and Doppler shifts, improved by averaging over time, allowed NASA to calculate positions in lunar orbit to within ten meters, and velocities to 0.5 meters per second. These numbers became so accurate that greatest uncertainty in the ground-based navigation fixes became the knowledge of the coordinates of the antennas on the surface of the earth, which could only be pinpointed to a few meters.“ ( https://books.google.cz/books?id=gXYItzQARVoC&pg=PA138&lpg=PA138 )

      • Karel Zvoník napsal:

        Ale to přeci není vůbec pravda. Když pominu, že automaticky dokazal přistát kosmoplán Buran v roce 1988, tak se stačí podívat na program DC-X (Delta Clipper). To, že přistávat jde se vědělo. Jen nebyla vůle to dotáhnout dokonce. NASA dělá co se ji řekne, pokud to stát nezaplatí, tak se ve vývoji dále nepokračuje a nikoho v podstatě nezajímá kolik to už stálo peněz. Viz program Constellation a jiné. V počátku o většinu kosmické technologie měla zájem zejména armáda a spolufinancovala mnohé projekty a také měla velký zájem o znovupoužitelnost. Raketoplány jsou toho důkazem. Celé je to na dlouhé povídání, ale věřte mi, že v době kdy vznikala raketa SLS už rakety dávno mohly přistávat, kdyby o to měl někdo skutečně zájem a ten někdo byl později Musk a jeho společnost SpaceX.

        • Tomáš Kratochvíl napsal:

          Srovnáváte nesrovnatelné. Rozdíl v komplexnosti a rychlosti řídícího systému u raketoplánu a falconu9 odpovídá těm 30 letům vývoje počítačů. Také zastávám názor, že tehdy to nebylo ani myslitelné, s danou úrovní HW&SW.

        • Karel Zvoník napsal:

          Doporučuji si něco nastudovat (nejen) o historii programu VTVL nebo o vývoji programu Space Shuttle. Myslet si to můžete, ale fakta mluví jasně. To, že přistávat lze autonomně se prokazalo už dříve. Mimochodem, kdyby Elon nebyl přesvědčen o tom, že to jde, nikdy by se do toho nepustil. 😉

        • gg napsal:

          „Srovnáváte nesrovnatelné. Rozdíl v komplexnosti a rychlosti řídícího systému u raketoplánu a falconu9 odpovídá těm 30 letům vývoje počítačů.“

          A rozdíl v komplexnosti a rychlosti osobních počítačů dnešních a těch z doby úřed třiceti lety je také obrovský. Ovšem díky Wirthovu zákonu se jejich schopnosti z pohledu kocncového uživatele změnily mnohem méně. A my navíc víme, že třeba F9 zrovna nepoužívá výpočetní zdroje tím nejefektivnějším způsobem (např. provozuje RT Linux), spíše tím nejlevnějším. Čili ano, ten přistávací řídicí systém by byl kdysi o něco dražší (možná o dost dražší, kdybyste ignoroval cenu té rakety kolem) ale určitě ne nemožný.

        • tyčka napsal:

          O možnosti přistání letadla v plně autonomním režimu nebylo příliš pochyb.
          Úplně něco jiného je navigace – bez použití GPS – na malou plošinu uprostřed moře, kde na korekce chyb navigace prostě není prostor. Přesnost zaměřování rádiového signálu má svoje limity.

  2. Alois napsal:

    Konstrukční schema je staré 100 let v tom bude ten háček.

    • Jiří Hošek napsal:

      Ono to ani jinak nešlo. SLS byl vytvořen na základě požadavků senátorů, formulovaných v zákoně S. 3729.
      Zákon přikázal NASA uchovat, modifikovat a rozvíjet technologii STS – velké palivové nádrže, raketové motory na kapalné a pevné palivo a podobně.

  3. vh napsal:

    Úžasné popsání faktů. Děkuju!

    • Jiří Hošek napsal:

      Já děkuji, že jste to nevzdal hned u mého nudného popisu prací na centrálním stupni a už teď se těším, jaké fotografie budu moci přidat do příštího článku.

      • Jirka Hadač napsal:

        Přiznám se, misty jsem se prokousával na sílu. Věděl jsem, že máte každé slovo několikrát podložené a potvrzené, ale I tak to bylo na hranici mých sil. Jinak samozřejmě krásný rozbor a detailní rozbor jako vždy. V tomhle je na vás spolehnutí, vždy skvěle informovaný, proto si vás vážím velice.

        • Jiří Hošek napsal:

          Díky za Vaši trpělivost. Věřím, že s tím, jak se bude centrální stupeň letos sestavovat dohromady, tak už popis nezabere šest odstavců 🙂

  4. David napsal:

    Pěkný článek;-). Ty detaily prací jsou úžasné. To procesní řízení je úplně mamutích rozměrů a jistě zaměstnává tuny zbytečných byrokratů. Být to takto komplikovaný project management při projektu Apollo, tak teď zhruba vyvážíme 9 na rampu:)

    • Jiří Hošek napsal:

      Děkuji. Úplně do detailů jsem to nebral, abych čtenáře moc netrápil. Přeskočil jsem například technologický popis zkoušky těsnosti vodíkové nádrže. Celá nádrž se namydlila, natlakovala a pozorovalo se, jestli se někde nevytvářejí bubliny 🙂

  5. tonda napsal:

    Díky za super článek.Přiznávám,že je to náročné čtení,hlavně orientace v rozsáhlých zkratkách,ovšem na rozdíl od jiných autorů je máte v závorkách rozepsány,takže víme,co která znamená.Vaše práce mě hodně připomíná pana Antonína Vítka a jeho popisy misí Apollo a STS!Děkuji,moc se líbí!

    • Jiří Hošek napsal:

      Jsem si vědom toho, že tato série článků je čtenářsky velmi náročná a vyžaduje trpělivost samotného čtenáře. Jsem proto vděčný za Vaši pozitivní zpětnou vazbu. Každý z redakce kosmonautixu máme jiný styl a zrovna ten můj není oddechový. Já osobně si třeba články Ondry Šamárka nechávám jako vyloženě oddechové a čtivé na víkend.
      Články Antonína Vítka v L+K se mi vždy velmi líbily, to bylo naprosté TOP. Srovnávání není vůbec na místě, styděl bych se.

      • tonda napsal:

        Tak to rozhodně nemáte zapotřebí!A nebuďte zbytečně skromný!Divím se,že můžete vydaný článek O.Š.nechat až na víkend jako oddechovku,já to musím přečíst hned,nemůžu si pomoci!A propos,teď mě mají doručit jeho knihu Vesmírné osudy,nějak nejedou,jsem nervní,jakmile dorazí,musím ji na ex přečíst,nedá se svítit,když ji miluješ,není co řešit!

  6. Radek.M napsal:

    Někdy mi připadá že než NASA sešroubuje jeden spoj tak musí vyplnit stovky kilo úředních papíru a pak se tím chlubí na deseti tiskovkách že smontovali šroub s matici dohromady…. A trvá to 10x déle než např. u Space X. Někdy mám pocit že než dají do kupy ten první či druhý kus SLS či ARES V (či jak se to teď jmenuje) tak Musk bude poskakovat vedle BFR na Marsu a to tu raketu sestavuji z komponentů které již dříve používali (jen je upravili)…

    • Vladimír Todt napsal:

      Osobně jsem už také vyjádřil názor, že než politiky ovlivňovaná NASA aspoň obletí měsíc, tak soukromníci (v rámci „rozmařilých akcí miliardářů“) už budou na Marsu a reálně zkoušet těžit asteroidy.

      • Jiří Hošek napsal:

        Pilotovaná EM-2 pro oblet Měsíce je schválena, financována a v současnosti je plánována na první čtvrtletí 2023. Pět fotografií rozestavěného hardwaru pro tento let naleznete na konci článku
        http://www.kosmonautix.cz/2017/12/pristani-orionu-na-dvou-padacich/

        • RvN napsal:

          Hmm to je rychlost. Defakto 20 let od doby kdy se tento systém začal plánovat (2004 financován a schválen program Constellation) a to z toho vyškrtli Altair takže na měsíci se nepřistane, na druhé straně se plánuje v rámci tohoto programu stanice „Deep Space Gateway“ no která jestli bude vyvíjena podobným tempem tak podle mého nekvalifikovaného odhadu ISS nahradí kolem roku 2050.

          A jak říká kolega pan Vladimír Todt, tak to v roce 2050 budou korporace a miliardáři kopat asteroidy a budou lítat po sluneční soustavě křížem krážem…

          Ale jinak články zajímavé a plné informací, za které Vám samozřejmě děkuji.

        • Jiří Hošek napsal:

          RvN:
          Předpokládám, že pan Todt myslel rok 2023, ne rok 2050. Vždyť reagoval souhlasně na Radka M, který mluvil o E.Muskovi na Marsu.

      • Duško napsal:

        Súkromníci tak skoro ťažiť z asteroidov nebudú, pretože je to veľmi nerentabilné, a súkromníkom ide o zisk!
        Pred nedávnom odštartovala sonda OSIRIS-REx a jej celkové náklady dosahujú asi 940 mil. Eur. Ak všetko pôjde podľa plána tak na zem privezie pár gramov horniny z asteroidu. Ak by mala biť zisková musela bi doniesť viac ako 26 ton zlata! Ak sa v budúcnosti podarí znížiť náklady napríklad na 10% aj tak bude musieť doniesť viac ako 2 tony zlata.
        Finančné inštitúcie asi nebudú nadšené keby niekto umiestnil na svetové trhy napr. 1000 ton zlata z asteroidov, viete ako by klesla cena zlata?
        Zlaté rezervy v bankách by sa premenili na lacný technický kov, čo aj zlato je, preto pochybujem, že budú niečo takéto financovať! Ťažba sa oplatí len pokiaľ sa bude spracovávať priamo na mieste a bude slúžiť na zásobovanie kozmických sond alebo staníc.

        • Tonotime napsal:

          S tou nerentabilitou to nie je až tak čierne…
          Sonda OSIRIS-REx a jej celkové náklady dosahujú asi 940 mil…
          Technologie na sondu OSIRIS-REx sú už vyvinuté a ďalšie podobné misie by boli preto oveľa lacnejšie.
          Vynášanie sond OSIRIS-REx by ešte výrazne zlacnila sériová výroba. U vesmirných ťažiarov môžeme očakávať sériovú výrobu.
          Sondu OSIRIS-REx vyvíjali drahí Locked Martin a vynášala draha raketa Atlas 5. Atlas 5 už končí pre príliš drahé vynášanie tovaru. OSIRIS-REx mevynášali oveľa lacnejší súkromníci ako SpaceX, Electron a podobne. Dá sa očakávať do blízkej budúcnosti, že cena vyneseného tovaru do blízkeho vesmíru bude ešte ďalej klesať.
          Návratových misii na Zem bude časom riadne pribúdať. Stačí na obežnej dráhe vhodne vybudovať takzvane vesmírny prístav a rôzny tovar sa proste zvezie z obežnej dráhe za lacnejšie peniaze s ďalšími misiami. Aj to by zlacnilo dovoz drahých kovov z asteroidov.
          Na blízkej obežnej dráhe bude pribúdať aj servisných misii.
          Musite zarátať do úvahy, že v blízkom vesmíru je dostatok non stop slnečnej energie, ktorú neobmedzuje atmosféra, počasie a noc!
          Niektoré druhy výroby budú oveľa vhodnejšie na obežnej dráhe Zeme, práve preto, že je tam malá gravitácia. Čo sa tam bude dať rentabilne vyrábať ale môžu efektívne zvážiť súkromníci a nie štátne organizácie.
          3D tisk v poslednej dobe riadne pokročil na výrobu na asteroidov, Mesiaci,Marse, či obežnej dráhe.
          Riadne pokročil vývoj výpočtovej techniky a umelej samoučiacej inteligencie. Riadne sa miniaturizovali počítače pre robotické systémy a klesla ich hmotnosť!!! Tento trend bude stále pokračovať.
          Na Mesiaci sa nachádza napríklad na Zemi ťažko dostupne He3. Čítal som štúdie, že 6 kg He3 pre termonukleárne elektrárne by pokrylo spotrebu elektrickej energie v EU a USA na celý rok.
          Na asteroidov sa nachádza veľa kovov typu platina. Čítal som štúdie, že by mohli reštartovať svetovú ekonomiku cez 600 biliónov $. A nemuseli by sme nečinne čakať na 3 svetovú hospodársku krízu.
          Finančné inštitúcie tiež riadne nakopne vesmírny obchod, ktorý bude oveľa pestrejší ako si dnes vieme predstaviť. V blízkom vesmíre, na asteroidoch, Mesiaci, Marse sa vytvorí aj veľa pracovných miest.
          Už dnes prináša vesmírny biznis ohromné ekonomické prínosy aj pre ťažiarov na Zemi! Pre ekosystémy. Zlepšili sa výnosy poľnohospodárstva. Predpoveď počasia Navádzanie ako GPS,Europské Galileo,Ruský Glonass Čínsky Beidu ohromne zvýšili efektivitu dopravy na Zemi. Ohromne sa zlepšila komunikácia na Zemi. Vy už nemusíte nákladne, neekologickí a tak často všade cestovať!!!Zdvihnete mobil, alebo klepnete na PC a ste prepojení kontinentmi v priamom prenose!!!

        • gg napsal:

          Člověka napadne, jestli by SpaceX ty svoje komunikační satelity – až je bude mít – nemohla i modifikovat na prospektorské sondy. Pak jich třicet najednou vyhodíte Falconem Heavy na heliocentrickou dráhu a ony se elektrickým pohonem dostanou k různým asteroidům. A třeba i každá postupně k několika, podobně jako třeba Dawn.

        • tyčka napsal:

          „Na Mesiaci sa nachádza napríklad na Zemi ťažko dostupne He3. Čítal som štúdie, že 6 kg He3 pre termonukleárne elektrárne by pokrylo spotrebu elektrickej energie v EU a USA na celý rok“
          Až nejdřív takovýto reaktor někdo uvede do reálného provozu a bude i ekonomický. Má to být ještě obtížnější než termojaderný reaktor na deuterium, který je teprve ve fázi výzkumu jeho konstrukce.

        • tyčka napsal:

          „Ohromne sa zlepšila komunikácia na Zemi. Vy už nemusíte nákladne, neekologickí a tak často všade cestovať!!!Zdvihnete mobil, alebo klepnete na PC a ste prepojení kontinentmi v priamom prenose!!!“
          Přenos dat nemají na starost družice nýbrž optické kabely. A ty jsou položené i na dně oceánů. Mobilní sítě využívají pro přenos dat kromě vlastní mobilní technologie – směrové rádiové spoje a optické kabely nikoliv družice (možná tak někde na odlehlých místech světa).

    • JanHonnza napsal:

      Navic FH na LEO 62t, SLS block 1 70t, coz je porovnatelne technicky, nikoliv financne. Navic kluci z NASA budou koukat z 39B, jak to frci na 39A. S maximalnim respektem k uzasnemu inzenyrskemu pocinu SLS se obavam, ze ty finance by byly krasne jinde.

      • Dušan Majer napsal:

        62 tun u FH je pouze teoretická maximální hodnota, která se nikdy nevyužije – jednak je to při nezachraňování všech stupňů a navíc takovou hmotnost by neunesl ani adaptér. Reálná nosnost FH bude při zachraňování stupňů výrazně nižší, ale stále to bude stačit na většinu běžných nákladů.

      • Jiří Hošek napsal:

        Vidím to jinak. Při vší úctě k plánu vynést pomocí Falconu Heavy kosmickou loď Dragon na prostý oblet Měsíce bez navedení na oběžnou dráhu, pro plánování mise Orionu EM-1 nebyl vhodný. Jeho teoretická nosnost na LEO byla v minulosti nižší (53 tun) a na Vámi udanou hodnotu se dostala až loni. Pro misi EM-1 je však nutno počítat i s hmotností záchranné věžičky, a pak dohledat nosnost na TLI. Orion EM-1 má mít hmotnost téměř 24 tun (CM 10,4 tuny, SM 13,5 tuny). To by FH dopravil tak na GTO. Navíc, SLS Block 1 je jen jednorázovým krokem k silnější verzi SLS Block 1B, který Kongres de facto nařídil NASA již pro druhý let.

        • JanHonnza napsal:

          Dekuji za vysvetleni, porad se ucim. BTW: diky za skvely clanek 🙂

        • Jiří Hošek napsal:

          Není zač a jsem rád, že se článek líbil.

  7. hansnasa napsal:

    Perfektní a profesionálně napsaný článek.Díky moc.

  8. Tomáš napsal:

    Skvělé osvětlení zákulisí programu orion a SLS za čtvrdletí jen je škoda že NASA nevidala prosincové fotky Orionu i SLS.

    • Jiří Hošek napsal:

      Děkuji. Ohledně fotek mě víc mrzí, že poslední fotografie servisního modulu Orionu byly zveřejněny před sedmi měsíci, a od té doby jsou dostupné jen fotografie nově převzatých dílů pro modul. Tato největší neznámá celého programu se odrazila i v textu příslušných odstavců. Pokud se něco objeví, nejspíš k tomu napíšu krátký aktuální článek.

  9. Ivo napsal:

    V době euforie jsem se narodil /60.léta-Vostok,Mercury,Gemini,Apollo/, v době zmoudření a lehkého znudění jsem prožil nejlepší léta svého života /2 Raketoplány -schválně říkám dva,Sojuz,Saljut,Mir/ – 80.léta, a v době NUDY žiju teď. Tak to fakt je a Curiosity ani SLS ani Falcon na to nic nezmění. Je to zkrátka slabota, pomalost,neskutečně přehnaná opatrnost. Možná kongresmany v USA takový styl života baví, mě ne. Jo,jo, měli jsme se narodit dřív. Škoda.

    • Jiří Hošek napsal:

      Možná jste ve Vašem popisu současnosti mohl zmínit i dosavadních 17 let nepřetržitého obydlení stanice ISS, sondy Cassini, New Horizons, …

    • Jirka Hadac napsal:

      Jako mas castecne pravdu, ale v nejblizsich letech cekam obrovskou srmst a zmeny v kosmonautice hnanou soukromym sektorem. Navic nekolikrat tu nekteri ctenari zminovali, ze skoda, ze se nekterych blizkych udalosti uz nedoziji, a ze se na ne moc tesi. Takze, ono je to relativni.

  10. Lukáš Oleš napsal:

    Perfektný článok! Zo začiatku som si musel síce niektoré odstavce prečítať viackrát aby som ich pochopil, ale myslím že aj laika ako som ja to dokáže nadchnúť a obohatiť 🙂 každopádne som o niečo múdrejší, za čo ďakujem a dúfam že si zase o štvrť roka prečítam taký kvalitný článok. 🙂

    • Jiří Hošek napsal:

      Děkuji za pochvalu. Nebyl jste jediným čtenářem, u kterého to bylo na hranici sil. Byl jsem si toho vědom předem a opravdu obdivuji každého, kdo to po mně dokáže dočíst až do konce. Ve škole mi vždy šla lépe matematika než slohové práce. Na stylu tohoto seriálu se také podepisuje fakt, že se nejedná o prostý překlad nějakého zahraničního článku. Hlavními zdroji jsou většinou odborné prezentace a tiskové zprávy NASA.

      • Štěpán Krňanský napsal:

        Ale to je natom to super že se jde do detailu… Ano na čtení je to těžší, ale zase jsou tam podrobné informace! A to je na tom nejlepší…

        Je fajn si přečíst i složitější článek.. Aspoň občas je fajn zapojit při čtení mozek 🙂

        Jinak díky moc za super článek

  11. Rudolf Šíma napsal:

    Díky moc autorovi za článek a ostatním za obsáhlou diskuzi. Náročnost čtení již byla zmiňována, tak si jen „přisadím“, že jsem si ho schovával na dobu ranní bystrosti. Těším se na ten kolos, už teď je za ním šílené množství práce.

  12. ptpc napsal:

    Pridávam sa k diskutujúcim, je to výborný článok plný relevantných informácii. A tento konkrétny je pre mňa obzvlášť výnimočný…

    Čo sa týka jeho „náročnosti“ – toho by som sa nebál. Lebo presne takéto články tvoria kvalitu tohto blogu.

    • Jiří Hošek napsal:

      Štěpán Krňanský, Rudolf Šíma, ptpc:
      Jsem rád, že se vám článek líbil a těším se na duben!

Zanechte komentář