Na obrázku vidíte 14 metrů dlouhý solární panel – jeden ze dvou, kterými bude vybaven přeletový modul evropsko-japonské mise BepiColombo. Rozkládání solárního panelu si technici vyzkoušeli minulý měsíc v čisté místnosti evropského technologické střediska ESTEC v Nizozemí. Jedná se o součást závěrečných zkoušek předtím, než budou jednotlivé díly odeslány na kosmodrom v Kourou, odkud má mise startovat v říjnu 2018. Pětisegmentový panel byl během rozkládání jištěný shora, aby se nezlomil – naostro se totiž rozloží až ve vesmíru, kde panuje beztížný stav.
Při startu budou oba panely složené k tělu přeletového modulu, aby se celá konstrukce vešla pod aerodynamický kryt rakety Ariane 5. Každý segment je vybaven zámkem, který jej drží na správném místě. Celý panel je vybaven otočným kloubem u těla modulu, díky kterému se bude moci volně otáčet. I když BepiColombo zamíří velmi blízko Slunci, je potřeba velký solární panel. Je to tím, že kvůli teplotním omezením není možné dlouhodobě natočit solární panel přímo ke Slunci. To by jej totiž mohlo nevratně poškodit. Panely proto budou lehce sklopené, takže získávání energie nebude dokonalé a to se musí nahradit větší plochou.
Zdroj: http://sci.esa.int
Přeletový modul navíc bude potřebovat energie opravdu hodně, protože disponuje iontovými motory, které vyžadují elektřinu. S jejich pomocí a s asistencí gravitačních manévrů u Země, Venuše a Merkuru dopraví k první planetě naší soustavy hned dvě sondy – evropskou a japonskou. Sedm let po startu se od přeletového modulu oddělí evropská sonda MPO (Mercury Planetary Orbiter) a japonská MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter) a každá vstoupí na vlastní oběžnou dráhu.
Jejich měření se budou vzájemně doplňovat a cílem je prozkoumat vnitřní strukturu Merkuru, jeho povrch, magnetosféru a exosféru. Vědci očekávají, že díky tomu pochopí procesy, které vedly k vývoji planety, která obíhá tak blízko mateřské hvězdy, což by mohlo napovědět mnoho informací o vývoji naší soustavy, ale i planetárních systémů u jiných hvězd.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Mercury_Transfer_Module_solar_wing_deployment.jpg
http://sci.esa.int/science-e-media/img/f2/BC_STACK_02.jpg
Dost sem zvědav a dodám, vlastenecky, že tam zatím byli jen Amíci, ani sověti, ani japonci, ani čínani. Ano, vím, že mise bude JAXA+ESA, ale budem mít spolu s Jaxou čestné druhé místo. PS: četl sem dnes miniseriál o výzkumu Merkuru, proto sem chytrej jak rádio 🙂
Doufejme, že říjen 2018 je už konečně definitivní termín. Odkladů bylo skutečně mnoho 🙂 Ale nebojte, i kdyby došlo k dalšímu překvapivému posunu, nikdo jiný se k Merkuru nechystá, takže čestné druhé místo je zajištěno. Jo a taky díky odkladům je zajištěn světový rekord v počtu gravitačních manévrů u planet – bude jich devět. Osobně mě ale velmi mrzí zrušení modulu MSE na povrch Merkura. Sice byl asi vyškrtnut už někdy v začátcích plánování, ale je to škoda.
Parker Solar Probe ten rekord v gravitačních manévrech u planet minimálně ohrozí, možná i překoná.
Wiki udává jen sedm manévrů. pro PSP
Mělo by to být sedm manévrů, všechny u Venuše. Je samozřejmě otázka, jestli nebude chtít NASA poslat PSP ještě blíže ke Slunci, pak by třeba i nějaký ten další průlet kolem Venuše přidala (pokud by to vycházelo), ale zatím je jich v plánu sedm.
BepiColombo je v konfliktu startů s JWST, vyřešit by se to mělo do letošního září.