Kosmonautika pomáhá: Účinná hnojiva

Které jídlo udělá astronautům největší radost? Lidé jsou různí, ale nejčastěji to bývají pokrmy čerstvé – ideálně šťavnaté – jako je třeba vlastnoručně vypěstovaný salát. Nyní se na ISS dělají v tomto směru první kroky, které by mohly najít využití v příštích desetiletích, až se lidstvo vydá na delší toulky vesmírem. Experimentu VEGGIE, který umožňuje astronautům pěstovat na ISS různé plodiny pro konzumaci jsme se věnovali již před pár dny, ale nyní se k tomuto tématu vracíme znovu, jen z lehce jiného pohledu. Podíváme se totiž, jak kosmické zemědělství může pomáhat zemědělcům pozemským.

Pěstování rostlin v kosmické lodi a jednou možná i na povrchu cizí planety je opravdu velká výzva, což Vám potvrdí i Gioia Massa, vedoucí vědeckého týmu, který má na Kennedyho středisku na starosti projekt VEGGIE. Ovšem je tu jedna věc, která může celý proces pěstování usnadnit – hnojivo se speciálním složením, které NASA vyvíjela několik let a které dokáže potěšit i zástupy pozemských farmářů.

Astronaut Steven Swanson začal 11. května 2015 s pěstováním salátu

Astronaut Steven Swanson začal 11. května 2015 s pěstováním salátu
Zdroj: https://www.nasa.gov

O výrobu a míchání hnojiva se postará společnost Florikan, která vznikla ve floridském městečku Sarasota. Trik je v tom, že hnojivo je pokryté polymery. Právě ty určují, kolik se má které složky uvolnit – ať už je řeč o hlavních prvcích hnojiv jako jsou dusík, fosfor a draslík, nebo o prvcích, které jsou zastoupeny jen stopově – hořčík, nebo zinek. Polymery dokáží řídit proces uvolňování po dobu 6 až 12 měsíců.

„Nepoužíváme běžnou zeminu, protože ta je velmi neuniformní a to nám komplikuje získání dobrých výsledků,“ vysvětluje Massa. Místo toho používají v rámci experimentu VEGGIE na ISS speciální substrát, který připomíná spečený jíl. Ten dokáže poskytnout dobrou podporu pro kořínky a udrží vodu na správném místě. jen neobsahuje žádné živiny, ze kterých by mohly rostliny žít, ale o to se postará hnojivo.

„Pokud máme možnost přidat hnojivo s postupným uvolňováním, které přidává vždy jen potřebné množství nutrientů, aniž bychom museli substrát nějak promíchávat, nebo přidávat další chemikálie, které by se musely odměřovat, můžeme rostliny pěstovat mnohem jednodušeji,“ popisuje Massa. Hnojivo ještě není dokončené, stále probíhá jeho podrobný výzkum, který si klade za cíl jednak prozkoumat všechny jeho vlivy a účinky, ale také optimalizovat jeho složení pro různé druhy rostlin. Vědce zajímá i to, jak změna složení hnojící směsi a dávky uvolňování ingrediencí ovlivní růst rostlin a jak se to odrazí na nutričních hodnotách sklizně.

Experiment VEGGIE během pozemních zkoušek před startem v lodi Dragon.

Experiment VEGGIE během pozemních zkoušek před startem v lodi Dragon.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Experiment VEGGIE na ISS je součástí celého výzkumného stromu. Aby se astronauti mohli věnovat i jiným úkolům a nemusely být u rostlinek každý den, používá se zde zjednodušená aplikační verze. Přesto se posádka musí o rostlinky starat – zkoumá se zde třeba to, jak často se mají plodiny zalévat, aby rostly co nejlépe, nebo jaké jsou nejlepší podmínky osvětlení. Jejich snaha už nese ovoce, tedy spíše listy, abychom byli přesní.  První sklizeň červeného římského salátu přišla v roce 2015 a letos se kromě salátu na stanici vypěstovala i cinie.

Budoucí experimenty plánované na roky 2017 a 2018 by měly obsahovat pěstování trpasličích rajčat, nebo čínského zelí. Na ISS se využije i druhý pěstební modul VEGGIE, který zvýší možnosti výzkumu a testování. „Už jsme se toho naučili hodně. Nebylo to lehké, ale dosáhli jsme velkých úspěchů,“ raduje se Massa. Podle jejího názoru prokázala hnojiva s postupným uvolňováním účinných složek velké schopnosti a do budoucna budou hrát velkou roli.

Salát v experimentu VEGGIE

Salát v experimentu VEGGIE
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Ale náš seriál se jmenuje Kosmonautika pomáhá, opusťme tedy na chvíli prostor ISS a podívejme se na fázi označovanou jako technology transfer, tedy přenesení znalostí získaných v rámci kosmonautiky do prostředí běžného života. Zakladatel společnosti Florikan, Ed Rosenthal, původně neplánoval, že by posouval hranice toho, kde se dají pěstovat rostliny. Společnost vznikla v roce 1982 a jeho hnojiva pomalu začala sbírat ocenění. Rosenthal si přitom všiml, že jeho produkty jsou stále populárnější a začal v nich vidět větší příležitosti.

„Šel jsem tehdy navštívit mého skvělého kamaráda, který pěstoval okrasné rostliny,“ vzpomíná dnes Rosenthal: „Pamatuju si, jak tehdy přehazoval pytle s hnojivem rozpustným ve vodě – do nádrže tehdy potřeboval 40 – 50 pytlů. Viděl jsem, jak část hnojiva plave na hladině, zatímco část se potopila ke dnu. Celá směs se musela důkladně promíchávat, aby bylo hnojivo dobře rozptýlené.“

Cinie vypěstovaná na ISS

Cinie vypěstovaná na ISS
Zdroj: https://seekernetwork-img.rbl.ms

Rosenthala tehdy prý doslova vyděsila představa, že by farmáři hnojili své rostliny špatně promíchanou směsí – tehdy by velká část účinných látek bez užitku pronikla do spodních vod. To by bylo pochopitelně velmi špatné pro životní prostředí a samotné rostliny by z toho moc neměly. Začal tedy přemýšlet a pak řekl svému kamarádovi: „Myslím si, že plýtváš více než dvě třetiny dusíku ze svých hnojiv. Téměř 70% Tvého dusíku jde přímo do podzemních vod.“

Všechno spočívalo v tom, že různé složky hnojiv se ve vodě rozpouštějí různě ochotně a mají i různé hustoty. Ačkoliv Rosenthal nebyl chemikem, věnoval se několik desetiletí práci s hnojivy a polymery. „Zajímalo mne, jestli bych dokázal oddělit potřebné látky na základě jejich různé rozpustnosti ve chvíli, kdy je bude rostlina potřebovat,“ vysvětluje Rosenthal. Pokud by dokázal pokrýt každou složku hnojiva jiným polymerem – některé hodně porézním, aby mohl pojmout hodně vody, která rozpustí substrát a uvolní účinné látky hned, jak to bude možné, jiné méně porézním, aby se snížila rychlost uvolňování, vzniklo by hnojivo, které může dodávat přesné množství živin, které rostlina v dané fázi růstu potřebuje.

Polymerem pokryté hnojivo od společnosti Florikan čeká na výsledky laboratorních testů.

Polymerem pokryté hnojivo od společnosti Florikan čeká na výsledky laboratorních testů.
Zdroj: https://spinoff.nasa.gov/

Klienti společnosti Florikan aplikují hnojivo povětšinou jednou měsíčně. Kupříkladu citrusové plodiny rostou v nádobách na ploše 100 akrů – pokud by se měla jednou za měsíc dát do každé nádoby čajová lžička hnojiva a tohle opakovat celý rok, bylo by to velmi časově náročné. Díky novému typu hnojiv je možné dosáhnout stejných výnosů ze sklizní jen s použitím čtyř lžic jednou za rok.

Rosenthal donesl prototyp svého hnojiva k velké firmě, která se věnovala „školkování“ plodin. Firma sice chvíli váhala, ale pak souhlasila se zkouškou na několika akrech. „Během šesti měsíců vypadaly námi hnojené rostliny stejně, jako ty ostatní, které za sebou měly šest aplikací klasického hnojiva. Tehdy za mnou přišel majitel a zeptal se, jestli nemám toho našeho  hnojiva víc,“ vzpomíná Rosenthal.

Inovativní produkt dostal zkratku SNR (Staged Nutrient Release – postupné uvolňování živin) a po roce 2004 se se rychle rozšířil po trhu. Rozvoj této technologie neušel pozornosti státu Florida a nový typ hnojiv se dočkal ocenění mezi nejlepšími inovacemi roku. A právě tohle ocenění otevřelo hnojivu novou cestu – 40 hodin konzultací s federální agenturou pro další posun inovací – a to vše zdarma. Ed Rosenthal si z mnoha federálních agentur vybral NASA.

Vzorky hnojiv od Florikanu při laboratorních zkouškách.

Vzorky hnojiv od Florikanu při laboratorních zkouškách.
Zdroj: https://spinoff.nasa.gov

„Věděl jsem, že NASA pracuje s polymery, které odpovídají kosmickému věku. Bavíme se o opravdu sofistikovaných polymerech, které ještě nepronikly na komerční mainstreamový trh,“ vysvětluje Rosenthal. Díky výše zmíněnému ocenění se dočkal spojení s Kennedyho střediskem a v říjnu 2005 došlo k prvnímu setkání. Domluvených 40 hodin konzultací bylo poměrně brzy u konce a výzkumníci z NASA doporučili úplně nový přístup. Pokrýt jednotlivé složky hnojiva jediným polymerem, který je nepropustný. Následně by stačilo přidat chemikálii, která otevře jeho póry podle přesné specifikace.

Tato změna myšlení vedla ke dvěma letům laboratorních výzkumů, při kterých se hledalo ideální složení. V roce 2008 měla firma Florikan v kapse hned dva patenty – jeden pro hnojivo s postupným uvolňováním živin a druhý pro polymerový potah, který se v těchto hnojivech používal. „Pomoc od NASA nám umožnila pokročit v našem vývoji o několik let. Máme velkou radost, že jim to nyní můžeme oplatit,“ sděluje Rosenthal.

Jeho firma nyní na Floridě provozuje linku, která se věnuje pokrývání hnojiva polymerem. Oba patenty již Rosenthal prodal agrogigantovi – společnosti J. R. Simplot Company. Ta nasadila nové postupy do výroby na západě USA i v zahraničí. Společnost Florikan má dojednáno, že může svá hnojiva prodávat ve 32 státech na východě USA. Nyní využívá areál u floridského města Hardee County o rozloze 0,8 hektaru, kde zaměstnává 80 lidí. Rosenthal moc dobře ví, že za velkou část jeho úspěchu může spolupráce s NASA. „Za to, že nyní můžeme na Floridě pokrývat hnojivo polymerem a prodávat jej na trh, můžeme bez pochyby děkovat spolupráci s NASA a jejími organizacemi,“ potvrzuje spokojený majitel.

Patenty od Florikanu nyní vlastní společnost J.R. Simplot, která o tyto technologie hodně stála díky jejich efektivitě ve srovnání s tradičními hnojivy.

Patenty od Florikanu nyní vlastní společnost J.R. Simplot, která o tyto technologie hodně stála díky jejich efektivitě ve srovnání s tradičními hnojivy.
Zdroj: https://spinoff.nasa.gov

Výhodou nového typu hnojiv spočívá v tom, že farmáři jich mohou používat výrazně méně a aplikace probíhá mnohem méně často, než bývá zvykem u tradičních hnojiv. Díky tomu se výrazně snižuje negativní dopad na životní prostředí, klesá množství vyplýtvaných živin a farmáři ušetří nejen čas, ale i peníze. Pokud se hnojiva dostanou do spodních vod, mohou způsobovat značné problémy – dusík například podporuje rozvoj sinic, které do okolí uvolňují toxické látky, které utiskují a někdy i zabíjí vodní mikroorganismy, ale škodí i větším živočichům.

NASA nyní oslovila Florikan se zakázkou na výrobu hnojiva pro experiment VEGGIE. Z tohoto hnojiva budou čerpat živiny třeba rajčata, která se zde budou pěstovat již brzy. Společnost pro tento účel vytvořila speciální směs s poměrem dusíku, fosforu a draslíku 14 – 4 – 14, přičemž tato nová směs se již dostala na běžný trh. Farmářům stačí aplikovat hnojivo každých 100 – 180 dní. „Kdybychom mohli dodávat hnojivo už dříve, doporučili bychom tuto směs i pro hnojení cinií,“ říká Rosenthal.

NASA Spinoff - stránka, která si klade za cíl sloučit na jedno místo příběhy, ve kterých kosmická agentura přispěla ke zlepšení života běžných lidí.

NASA Spinoff – stránka, která si klade za cíl sloučit na jedno místo příběhy, ve kterých kosmická agentura přispěla ke zlepšení života běžných lidí.
Zdroj: https://spinoff.nasa.gov/

Tento konkrétní případ není o tom, že by kosmonautika vynalezla nějaký přelomový zlepšovák, který by zlepšil život lidem na Zemi. Případ společnosti Florikan ale demonstruje něco jiného. Agentura NASA zde posloužila jako technologický inkubátor, ve kterém vědci vzali zajímavý technologický nápad a umožnili důkladně prozkoumat jeho možnosti a přijít i s různými vylepšeními, které se následně vrací zpět do běžného používání. Tento článek zároveň otevírá novou fázi našeho seriálu Kosmonautika pomáhá. NASA totiž před několika týdny spustila speciální doménu pojmenovanou Spinoff – právě na ní se zveřejňují články o tom, jak kosmické technologie mohou najít uplatnění i na Zemi. Jelikož je potřeba, aby lidé znali přínosy kosmonautiky, budeme tento zdroj do budoucna velmi rádi využívat.

Zdroje informací:
https://spinoff.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://blog.terraterra.be/…dans-l-espace-vient-d-etre-goutee-TerraTerra.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/veggie_plantwicks.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/veg3.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/veg1.jpg
https://seekernetwork-img.rbl.ms/…/2000,2000/SIPeHQkUCCiH2bQ%2B/img.jpg
https://spinoff.nasa.gov/Spinoff2017/Images/EE_5.jpg
https://spinoff.nasa.gov/Spinoff2017/Images/EE_7.jpg
https://spinoff.nasa.gov/Spinoff2017/Images/EE_6.jpg
https://spinoff.nasa.gov/img/spinoff_banner.jpg

Kosmonautika pomáhá: Účinná hnojiva, 2.5 out of 5 based on 39 ratings
Pin It
(Visited 1 258 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (39 votes cast)
(Visited 1 258 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


34 komentářů ke článku “Kosmonautika pomáhá: Účinná hnojiva”

  1. marbro napsal:

    Musím pochválit opravdu velmi dobrý článek, zajímavé téma, pěkné zpracování do detailů, jen tak dále.

  2. rosi napsal:

    Zajímavý článek, jen ta myšlenka, že v budoucnu se bude prodávat a aplikovat jen hnojivo obalené do polymeru (předpokládám látku na základě ropy, která zřejmě nebude v přírodě jen tak jednoduše odbouratelná) jen kvůli tomu aby se ušetřila práce zemědělcovi, zavání dalším ničením orné půdy a přírody obecně.
    Vzhledem k tomu, kolik tun hnojiv spotřebuje každý jednotlivý komerční zemědělec za rok (i když dojde ke snížení z důvodu omezení plýtvání), tak množství polymeru nebude nezanedbatelné (také v řádu tun) a navíc se bude každý rok přidávat další a další polymer do té samé půdy…
    Takže pro pokus na ISS dobrý, pro použití na Marsu „dobrý“ (pokud se lidstvo chce chovat k další planetě stejně jako k Zemi), ale na Zem bych to raději netahal… 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Věřím, že polymery budou odbouratelné, takže nedojde k nějakému ohrožení půdy. 🙂

    • tyčka napsal:

      Ta ropa jsou taky jen a pouze uhlovodíky – stejně jako každý biologický materiál. Proto plně předpokládám, že to bude biologicky plně odbouratelné.
      Prostě plno věcí se dělá z ropy jen proto, že to za současné situace vyjde tak nejlevněji. Cenami benzínu a nafty se nenechávejte zmást – v nich se platí speciální spotřební daň ve výši přes 10 Kč/litr. Je to další daň k běžné DPH.

      • vedator napsal:

        Ropa=uhlovodiky je spravne tvrdenie. No to, ze to je biologicky material nie. Bio je od slova zivot a pokial viem, este nikdy nikto ropu za zivu neprehlasil. Mozno sa tu pletie organicka a anorganicka chemia dohromady.

        • tyčka napsal:

          Víte že močovina – odpad z ledvin – organická látka – se připravuje plně z anorganických látek. Vodík, dusík a oxid uhličitý – jsou výchozí suroviny pro její výrobu.
          Slučovat organickou a anorganickou chemii je zcela v pořádku – toto označení je pouze z důvodu historie – žádný jiný rozdíl tam není. Je to dávno dokázáno.

        • tyčka napsal:

          A dřevo již není živé – celulóza prostě není živá !!!
          Složením je to jakýkoliv jiný uhlovodík.

        • vedator napsal:

          tycka: organicka chemia != anorganicka chemia.

          ostatne prirovnania su dost zly vtip. to ako keby som tvrdil, ze ked masu, ktora vznikne zmiesanim kyslika, vodika, fosforu, uhlika prehlasim za zivu len kvoli tomu, ze clovek, ktory je zivy, pozostava z rovnakych prvkov.

        • tyčka napsal:

          „tycka: organicka chemia != anorganicka chemia.“
          Organická chemie neznamená nic živého – pouze z historických důvodů se to rozlišuje od anorganické !!!
          Píšete dávno vyvrácené věci – živá je pouze buňka nikoliv organická sloučeniny jako močovina !!!

        • tyčka napsal:

          Nebo se snad organické látky jako je ta močovina a nebo celulóza snad sami rozmnožují – jsou to úplně normální chemické látky stejně jako je líh nebo cukr !!! už před více než sto lety bylo dokázáno.

        • Honza napsal:

          V životě jsem neslyšel o teorii původu ropy navrhující abiotický původ. Ať už je to mainstreamová tvorba z fosilizovaných zbytků fauny a flory, nebo myšlenka průběžné tvorby ropy z bakterií v zemské kůře. Tak či tak je to čistě organická záležitost (byť anorganicky stlačená a zahřátá).
          Dělení na organickou a anorganickou chemii je naprosto a úplně umělé, jak řekli již ostatní, dané historicky. Dokonce nám kdysi jako definici říkali, že když to má v sobě uhlík, je to organická sloučenina, pokud to není… (následoval seznam látek s uhlíkem považovaných a anorganické).

  3. qa napsal:

    Zdravím,
    Ve vesmíru je hnojivo s takovou úpravou výborné.
    A na zemi bude dobré taky, ale vidím kromě výhod dvě zásadní nevýhody:

    a) co de děje s těmi polymery potom co je hnojivo vyčerpáno ?
    Pohnojím půdu, pěstuji, sklidím. A to se dokola opakuje.
    Ale polymery se nikam neztratí ? kde se budou hromadit ?
    Navíc přibývá chemikálie na „otevření“ polymerového povlaku…

    b) cena.
    Patentované hnojivo a obchod s ním může dorůst stejné
    zrůdnosti, jako patentované osivo od Monsanta.
    Pak už je jem krůček k zákazu nesmět nepoužívat patentované…

    Na b) si odpoví každý sám 🙁
    jak to bude s a) ?

    • Dušan Majer napsal:

      To sice zdroj, ze kteérho jsem čerpal, nerozebírá, ale věřím, že polymer bude nějak biologicky odbouratelný.

    • tyčka napsal:

      Nikdo vás toto hnojivo nenutí používat.
      Stejně jako dalších chemické přípravky používané v zemědělství – i ty někdo musel vyvinout.
      Běžná hnojiva se budou vyrábět i nadále – takže je to jen na vás co budete používat.

  4. kluzo napsal:

    Nápad dobrý ale přesně… do kosmu asi dobré ale tady dole to je jen další chemie k podpoře rakoviny atd. kterou naopak potřebujeme z života odstranit a bod B) je naprosto jasný… pochybuji že to budou dělat jen pro radost.

    • Dušan Majer napsal:

      Jak už jsem psal, dovedu si představit, že polymery jsou biologicky odbouratelné.
      P.S. Obecně nemám rád, když lidé sahají ke zkratkovitým úsudkům typu chemie je fuj a je z ní rakovina. To, že je látka syntetická přece neznamená, že musí být škodlivá. Mezi přírodními látkami najdeme mimořádně silné jedy a i u syntetických látek jsou některé neškodné.

      • Tovy napsal:

        To mi připomíná bonmot – Chcete-li navštívit místo s největší koncentrací jedů a zdraví nebezpečných látek, jděte do lékárny.

        • Dušan Majer napsal:

          Přesně tak, ostatně už Paracelsus říkal, že každá látka může být jedem – záleží jen na podaném množství. 🙂

      • kluzo napsal:

        Myslím to obecně. Čím víc chemie tím větší zlo a tím nemyslím jen rakovinu (i když té poslední dobou rapidně přibývá – alespoň kolem mě téměř každý na toto umírá). Vznikají kotejlové efekty které nikdo nemá dostatečně prozkoumané a to už jen z pohledu že všechny kombinace nikdo není schopen otestovat a škodlivost různých látek se odhalí až po letech a nebo se to bere jako přijatelné riziko s kterým spotřebytel není seznámen nebo nemá na výběr. Nejsem žádnej ekolog nebo tak ale chemie se cpe kolem nás všude často zbytečně jen kvůli úspoře něčích financí bez hohledu na následky a myslím že by se nad tím měl svět hluboce zamyslet.

        • kluzo napsal:

          PS: Ostatně o tom začnete nejspíš přemýšlet také až přijdete o někoho blízkého…

        • tyčka napsal:

          Víte chemie je vše i běžné jídlo co denně jíte jsou chemické látky – i cukr má svůj chemický vzorec.
          Pokud se to rozloží rychle na základní neškodné suroviny(voda, oxid uhličitý, dusík apod.) bez jiných nežádoucích produktů – není důvod tomu nevěřit.
          A na rakovinu se víc neumírá – lidé se jen dožívají většího věku než dříve a tak se porucha dělení buněk -což je rakovina – stačí více projevit – než když lidé umírali dříve. Další věcí je i častější létání do jižnějších zemí než dříve a nadměrné vystavování těla tamějšímu slunci.

        • tyčka napsal:

          Pokud ten dotyčný hulil – rak bych další chemické látky vůbec neřešil – dobrovolně si jich tam z nedostatečně spáleného tabáku dává tolik, že ten zbytek nemá ani význam.
          Stejně jako se dříve nemuselo uvádět plné složení na obale – takže se používali i dříve jen jste o tom nevěděli. Místo toho tam bylo jen napsáno – přibarveno, aromatizováno, chem. konzervováno.

        • kluzo napsal:

          Nehulil nikdo z nich a v mém okolí na rakovinu zemřeli v 37, 57, 60, 52, 54, 62 – žádné super dlouhé věky. Jiné příčiny – táta na infarkt v 57 a babička v 97letech stářím) – rakovina převažuje. Je jasné že vše je chemie ale já mluvím o té co produkujeme uměle a mnohdy zbytečně (třeba obarvené potraviny aby se lépe prodávali, Ečka která drží v potravináchj vodu aby tam bylo méně základní suroviny, zamořená půda průmyslovým odpadem, levné změkčovadla plastů kvůli ceně atd… Ale koukám tady to nemá cenu… no nechť se každý přiotráví jak je mu libo – ale pokud možno jen sebe.

  5. vedator napsal:

    Odhliadnuc od ‚slepej‘ viery, ze nieco je biologicky odburatelne a neskodi to pode, ci uz na zemi alebo vo vesmire, clanok je velmi pekny a vyvazeny. No nic nove pod Slnkom to nie je-mozno pri hnojeni rastlin vo vesmire. Medicina pozna postupne uvolnovanie aktivnych latok uz niekolko desatroci.

    Zarazilo ma tvrdenie, ze substrat, v ktorom pestuju salat, neposkytuje vyzivne latky ale musia sa dodavat hnojivom. Toto je jednoznacna slepa cesta a uplne zla cesta. Namiesto vylepsovania zeminy, pestuju rastlinky na umelo vytvorenej latke, ktora ani zdaleka neposkytuje vyvazene mnozstvo latok a, ktora, tipujem, neobsahuje ani kusok prirodzenych mikroorganizmov, ktore su nevyhnutne pre biologicku rovnovahu. Osobne by som ten salat nezobral do ust ani za svet….

    • Dušan Majer napsal:

      Pokud byste byl na ISS jen na dehydrované stravě, která se doplní vodou, tak byste si na tom salátu jistě pochutnal. 🙂
      Všechno má svůj důvod. Určitě moc dobře vědí, proč volí právě tento způsob.

    • tyčka napsal:

      Škodlivost půdě by musel někdo dokázat – pak by to byla jiná věc.
      Uhlovodíky jsou prostě jen jedny a je fuk zdali jsou z ropy anebo třeba ze dřeva – což je též přírodní polymer.

      • vedator napsal:

        Nie vsetky uhlovodikove vyrobky maju rovnake vlastnosti.

        Predpoklad plnej biologickej odburatelnosti je absolutne spravny. Az na to, ze zalezi na case, kedy sa polymery a ine uhlovodikove produkty rozpadnu na primarne (alebo neskodne) zlozky. Je rozdiel, ci sa rozpadne vyrobok za rok alebo za tisic. Do uvahy treba brat vlastnosti prostredia ako teplota, ph, tlak,…
        Rychle googlenie…
        Plastic Water Bottle – 450 years
        Disposable Diapers – 500 years
        Plastic 6-Pack Collar – 450 Years
        Extruded Polystyrene Foam – over 5,000 years

        • Tovy napsal:

          I biofarmy hnojí. A pokud jedou ve velkém, tak fungují na přípravcích na bázi mědi. Je to sice papírově BIO, ale daleko pomaleji odbouratelné než některá umělá hnojiva. Na druhou stranu dobrá zpráva pro potomky – za pár tisíc let budou mít kde těžit měď 🙂

        • Geo napsal:

          @vedator ano !
          @Tovy ale ne . Měď se na biofarmách používá jako biocid třeba jako náhrada za fungicidy v dávkování do 5 gramů na 1000 litrů vody , takže asi na 10ha… takže 0,5gramu na 10000m čtverečních.
          Loni například ve Švýcarsku testovali bio=organic obilí , mělo vyšší obsahy minerálií , enzymů ale i třeba proteinu atd. a porovnávali s konvenční produkcí. Test však odhalil že i bio obilí obsahovalo stopové množství DDT , které používal naposledy dedeček farmáře před více než 60 lety !!!

    • Honza napsal:

      Prosím Vás, kupujete zeleninu, třeba rajčata, v obchodech? A jak to děláte, že tak spolehlivě poznáte, jestli byla pěstovaná hydroponicky? To je srovnatelně umělé prostředí, ty rostliny nikdy neviděly ani tuhle jílovitou náhražku, natož hlínu. O bakteriích si můžete nechat leda zdát. Ostatně se říká, že to je důvod, proč zelenina z obchodu chutná tak mdle proti doma pěstované, ale podložené studiemi to nemám.
      Jinak bakterie v umělém prostředí jsou prostě problém, vůbec se nedivím NASA, že se jim snaží vyhnout. A pokud si to dobře pamatuju, špatný odhad bakteriální složky byl důvod, proč nevyšlo Biosphere 2.

  6. Honza napsal:

    Co se týká biodegradovatelnosti polymerních obalů, je to samozřejmě důležitá otázka. Bakterie rozloží v podstatě cokoliv jim dáte, ale v některých případech to chvíli trvá. Ty obaly pochopitelně nemůžou být snadno rozložitelné, jinak by neplnily svoji funkci. Na druhou stranu pokud pomalé uvolňování živin způsobí výrazně efektivnější využití a většina hnojiv nepůjde z pole ven, je to velký pokrok a velké snížení zátěže pro životní prostředí. Ta látka, která by měla otevírat póry, mě taky trochu zneklidňuje, ale samotné polymery zase tolik ne, i když by si rozhodně zasloužily nějakou studii. Ovšem nic o nich nevím, tak mi nezbývá jen doufat, že to bylo součástí povolovacího procesu. A taky je mi zatěžko si představit, že by to nikoho při jejich tvorbě nenapadlo, když na tom dělali roky spousty odborníků a přitom je to první, co se objeví v laické diskuzi na internetu.

Zanechte komentář