HTV-6 u stanice – baterie dorazily

Čtyři dny po vzorném startu z kosmodromu Tanegašima v jižním Japonsku dorazila včera zásobovací loď HTV-6 k Mezinárodní vesmírné stanici. Ve svých útrobách nesla čtyři a půl tuny vybavení, jídla, oblečení a experimentů. Deset metrů dlouhá loď přiletěla ke stanici odspodu a přibližovala se postupně – vždy zastavila v předem určených bodech a teprve když pozemní týmy uznaly, že je vše v pořádku, mohlo přibližování pokračovat. Celý setkávací proces ale probíhal rychleji, než se čekalo a staniční robotická paže tak japonskou loď zachytila už v 11:37 našeho času, tedy zhruba o 20 minut dříve oproti plánu. Stanice v té době prolétala 402 kilometrů nad Chile.

„Houstone, tady stanice, máme pevný záchyt lodi HTV,“ mohl do vysílačky zahlásit Francouz Thomas Pesquet. „Potrvzujeme, naše údaje ukazují to samé, gratulujeme,“ potvrdila směrem na ISS astronautka Jessica Meir, která plnila roli komunikátorky v řídícím středisku. O ovládání robotické paže se staral velitel 50. dlouhodobé expedice, Shane Kimbrough. Ten si při následném rozhovoru pochvaloval hlavně to, jak skvěle fungovala mezinárodní spolupráce když Američan, kterému asistoval Francouz ovládali kanadskou robotickou paži při pokusu zachytit japonskou loď.

Shane Kimbrough pořídil tento snímek přibližující se lodi HTV-6

Shane Kimbrough pořídil tento snímek přibližující se lodi HTV-6
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Řídící středisko pak převzalo ovládání robotické paže a domanévrovalo s připojenou lodí ke spodnímu portu modulu Harmony. K finálnímu spojení lodi se stanicí došlo ve 14:57 našeho času. Posádka by do útrob HTV-6 mohla vstoupit už dnes, ale pokud by astronauti měli mnoho jiných úkolů, mohlo by se to posunout až na čtvrtek.

Jak již název napovídá, HTV-6 je šestou lodí, kterou Japonsko vyslalo vstříc orbitální stanici. V útrobách lodi bychom podle údajů od NASA našli celkem 4 119 kilogramů nákladu. V něm se nachází například zařízení pro podporu života na stanici – řeč je o systému pro odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry ISS. Na palubě jsou i vědecké experimenty – nejzajímavější z nich se zaměřuje na výzkum nových možností, jak vylepšit chladící systémy kosmických lodí. Je tu ale i dozimetr pro sledování radiační zátěže uvnitř stanice. Za zmínku stojí i dvě kamery – jedna s 2K a druhá dokonce s 4K rozlišením. Ty budou umístěny na vnější části modulu Kibó a Japonci si od nich slibují kvalitnější snímky – především pak ty noční.

Posádka se samozřejmě těší i na 1 264 kg zásob – jídla, vody, oblečení a dalších věcí, které astronauti využívají v běžném životě. Loď HTV ale dovezla i 663 kilogramů vybavení pro údržbu stanice – ať už je řeč o nářadí, nebo náhradních dílech. Na vědecké vybavení připadá 420 kilogramů a počítačové zásoby váží 156 kg. Pozemní týmy navíc prostřednictvím této lodi poslaly na ISS 35 kg vybavení pro údržbu skafandrů a nářadí pro výstupy do volného kosmu. Pro ruskou sekci bylo v lodi HTV celkem 28 kilogramů nákladu.

Pozemní týmy instalují plošinu s novými bateriemi do nehermetizované sekce lodi HTV-6

Pozemní týmy instalují plošinu s novými bateriemi do nehermetizované sekce lodi HTV-6
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Všechny věci na palubě lodi HTV jsou jistě důležité, přesto jedna položka vzbuzuje mimořádnou pozornost – šestice lithium-iontových baterií umístěná na externí paletě lodi v nehermetizované sekci. Zatímco o vyložení nákladu z hermetizované sekce se postarají sami astronauti, tuto paletu vyjme staniční robotická paže, aby mohl začít dlouhý proces výměny baterií, které jsou umístěné na příhradové konstrukci stanice. Ta tvoří jakousi pomyslnou páteř ISS s délkou větší, než má fotbalové hřiště (kdo nemá rád objemy v olympijských bazénech a hmotnost ve slonech, toho jistě potěší délka ISS 105 metru). Na této konstrukci se nachází čtyři moduly solárních panelů s rozpětím 73 metrů. Právě tyto panely dodávají stanici elektrickou energii – když ISS obíhá nad osvětlenou částí planety, ukládá získanou energii do baterií.

Původní baterie na bázi niklu a vodíku (NiMH) už pomalu zastarávají (ostatně počítalo se s jejich výdrží 6,5 roku) a nové baterie, které na stanici včera dorazily, jsou lehčí a efektivnější. Na astronauty i pozemní týmy teď čeká opravdu hodně práce. Velkým pomocníkem bude manipulátor Dextre, který se připojí na konec hlavní robotické paže. Tento robotický manipulátor dokáže díky své konstrukci nahradit část úkolů, které by dříve museli dělat astronauti při kosmických procházkách. I přesto se ale výstupů do volného prostoru nezbavíme.

Schéma dílů příhradové konstrukce na ISS - segment S4 je zvýrazněný. (Konstrukci solárních panelů na ruské sekci, prosím, ignorujte - obrázek pochází z doby, kdy se s touto možností počítalo)

Schéma dílů příhradové konstrukce na ISS – segment S4 je zvýrazněný. (Konstrukci solárních panelů na ruské sekci, prosím, ignorujte – obrázek pochází z doby, kdy se s touto možností počítalo)
Zdroj: http://www.cbsnews.com/
Grafická úprava: Autor

Instalace nově dovezených baterií si vyžádá rovnou dva výstupy, které jsou zatím naplánovány na 6. a 13. ledna. Zatímco první výstup vykoná Robert Kimbrough a Peggy Whitson, ve druhém výstupu dostane Robert Kimbrough k ruce Thomase Pesqueta. Robotická část výměny baterií začne ale již dříve – hned na Nový rok. Tehdy se šest nových baterií přesune na příhradovou konstrukci, konkrétně na její sekci S4. Tady se nachází dva z osmi hlavních staničních energetických uzlů. Našli bychom tu 12 starých NiMH baterií, které mají být nyní vyměněny.

Za zmínku stojí, že jedna nová Li-ion baterie dokáže nahradit dva staré NiMH kusy. Devět starých baterií se po odinstalování připojí na transportní paletu lodi HTV (na které jsou nyní nové baterie) a tato paleta se následně opět zasune do japonské lodi, aby s nimi mohla na konci mise shořet v atmosféře. Zbývající tři staré baterie se uloží na speciální adaptéry (které také dovezla HTV) a zůstanou uložené na vnější části stanice.  Po technologické stránce jim nic není – nejsou rozbité, jen stárnou. Mohou ale posloužit jako záloha pro nenadálý problém.

Při této misi se na ISS dostalo šest nových baterií, které nahradí dvanáct starých. V letech 2018, 2019 a 2020 se k ISS vydají další tři mise lodí HTV, které na stanici dopraví dalších 18 nových baterií. Astronauti tak budou moci postupně nahradit všech 48 současných baterií, jejichž místo zaujme 24 nových kusů. LiIon baterie mohou spolehlivě pracovat minimálně deset let, což je mimochodem déle, než ISS skutečně bude fungovat.

Vnitřní struktura baterií

Vnitřní struktura baterií
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Každá nová baterie váží okolo čtvrt tuny, pokud připočteme i adaptéry, tak celé balení váží 1 367 kg. O výrobu nových baterií se postarala firma Aerojet Rocketdyne, přičemž dodavatelem samotných článků byla společnost GS Yuasa Lithium Power Inc., která dodala LiIon baterie už na 120 vládních a komerčních družic.

O tom, že loď HTV-6 dovezla na ISS i cubesaty, které se do vesmíru vypustí z modulu Kibó, jsme Vás již informovali v tomto článku. Ale dnes se podíváme ještě na jeden zajímavý experiment, který s touto lodí souvisí. HTV-6 by se měla od ISS odpojit 20. ledna a v průběhu následujícího týdne uskuteční pokus, který by mohl být prvním krokem k nové metodě likvidace kosmického smetí.

Schéma likvidace kosmického smetí pomocí vodivého lana

Schéma likvidace kosmického smetí pomocí vodivého lana
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Až bude dostatečně daleko od ISS, loď HTV ze sebe postupně odvine téměř 700 metrů dlouhé lano tvořené hliníkem a ocelí. Pozemní týmy budou monitorovat především proces odvíjení a chování lana po dobu sedmi dnů. Podle expertů by elektrodynamická lana podobná tomu, které se bude testovat na lodi HTV, mohla nabídnout cestu ke stažení starých horních stupňů a vysloužilých družic z oběžné dráhy.

Vše je založeno na interakci mezi elektrodynamickým lanem a zemským magnetickým polem. To by mohlo vytvořit dostatečné množství energie ke změně oběžné dráhy hlavního objektu a napomoci tak jeho vstupu do atmosféry. Lano na HTV bylo navíc pokryto speciální vrstvou mazadla, které jednak usnadní odvíjení a mělo by i podpořit jeho vodivost. Po ukončení sedmidenního experimentu loď zažehne své chemické motory proti směru letu, aby dostatečně zpomalila. Společně s několika tunami odpadků z ISS a starými NiMH bateriemi shoří v atmosféře.

Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflight101.com/
http://spaceflight101.com/
http://spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/12/htv6_capture_quick.png
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/12/Czj8bXlW8AAPi4b.jpg
http://spaceflightnow.com/../be4a63b801e5dd2a77958444f590ea6e.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/HTV-KITE.jpg

HTV-6 u stanice - baterie dorazily, 2.5 out of 5 based on 34 ratings
Pin It
(Visited 1 865 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (34 votes cast)
(Visited 1 865 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


4 komentáře ke článku “HTV-6 u stanice – baterie dorazily”

  1. maro napsal:

    Tak ten experiment je fakt geniální. Funguje to jako kus drátu v rotorovém vinutí elektromotoru. Magnetické pole Země představuje statorové pole toho elektromotoru, elektronový emitor je pak zdrojem proudu. Lorentzova síla tlačící na drát roztáčí celý rotor. Tady naopak brzdí vše, co je k tomu drátu připevněno.
    A mohlo by to fungovat i opačně. Pokud se ten elektronový emitor umístí na ten horní konec drátu, bude ta síla působit ve směru letu a urychlovat lano a s ním i družici. Pokud by pak byly zdrojem energie sluneční panely, měli bysme tu hned družici na solární pohon.
    Jedině u satelitů s polární dráhou to nebude fungovat.

    • MKM napsal:

      Omlouvám se možná za hloupý dotaz, ale nedá mě to, nebylo by možné a ekonomické vytvořit na oběžné dráze popř. někde ve větší vzdálenosti od země něco jako vrakoviště, když už se vynaloží tolik prostředků na vynesení materiálu na oběžnou dráhu. Třeba by se v budoucnu dalo něco „reciklovat“ přímo ve vesmíru, jsou to určitě duny draze dopravené na oběžnou dráhu co se pak jen tak spálí.

      • Dušan Majer napsal:

        To je velmi zcestná idea. Materiály vystavené kosmickému záření silně trpí a postupně degradují. Dalším důvodem je to, že technologie jde dopředu a to, co dříve stačilo už nyní není dostačující. Proto by nebylo možné využívat staré technologie. Vůbec by to lety do vesmíru nezlevnilo. Spíše naopak – bylo by to komplikovanější.

    • Vlastimil Pospíchal napsal:

      Ještě je tam jedna výhoda: O správné napnutí toho drátu se postarají slapové síly.

Zanechte komentář