Bílý čáp vynesl i cubesaty

Včerejší start šesté zásobovací lodě HTV byl úspěšný a stroj již míří vstříc mezinárodní vesmírné stanici, se kterou by se měl spojit v úterý kolem našeho poledne. Loď nazvaná též Kounotori (v japonštině Bílý čáp) nese na své palubě mnoho důležitých nákladů – od náhradních baterií pro ISS, přes 600 litrů vody a vědecké experimenty až po cubesaty. Právě těmto drobečkům věnujeme náš dnešní článek, protože jejich úkoly jsou velmi různorodé a krásně demonstrují, jak široké jsou možnosti těchto malých družic.

Nezačneme ale cubesatem jako takovým, ale jejich vypouštěcím zařízením, které se označuje JSSOD (Japanese Small Satellite Orbital Deployer). Právě z něj se budou z ISS s pomocí modulu Kibo a staniční paže vypouštět tyto stále populárnější družice. Vůbec první JSSOD se na ISS dostal na palubě třetí zásobovací lodi HTV v roce 2012 a podílel se na historicky prvním vypuštění cubesatů z ISS 4. října téhož roku. Po něm v dalších čtyřech letech následovaly i další vypouštěče cubesatů – zde si zaslouží zmínku především NanoRacks CubeSat Deployer, který vypustil více než stovku těchto malých kvádrů. Dalším zajímavým vypouštěčem na palubě ISS je SSIKLOPS, ze kterého se vypouští malé družice, které ale nesplňují podmínky cubesatů – především tvar a rozměry.

Vypouštěč JSSOD zvládne vypustit až 12 základních 1U cubesatů

Vypouštěč JSSOD zvládne vypustit až 12 základních 1U cubesatů
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Druhý JSSOD, který právě míří k ISS, byl vyvinut (stejně jako první exemplář) agenturou JAXA. Jeho strukturální páteří je konstrukce označovaná Multi-Purpose Experiment Platform, která ukrývá celkem čtyři vypouštěče cubesatů o velikosti 3U. Celkem tedy tento „deployer“ pojme 12 základních cubesatů. Tím ale japonské plány nekončí. Hned příští mise lodi HTV k ISS by měla nést vypouštěč s kapacitou 18 jednotek a v roce 2019 rovnou zařízení, které pojme 48 jednotek.

To, že se cubesaty vypouští z ISS, přináší celou řadu výhod. Kosmické lodě zažívají při start menší vibrace a přetížení, než běžné družice, se kterými cubesaty většinou cestují. Při startu navíc bývají zabalené v ochranných materiálech, což výrazně snižuje riziko jejich poškození během startu. Po příletu k ISS jsou malé družice podrobeny vizuální inspekci od členů posádky. Teprve když astronauti uznají, že družice není poškozená, může dojít k jejímu vypuštění.

Ale zpátky k samotným cubesatům, které jsou na palubě HTV-6. Celkem je jich sedm – tři mají nejmenší velikost 1U (ITF-2, FREEDOM, WASEDA-SAT3), dva jsou dvojnásobně velké a mají velikost 2U (STARS-C a AOBA-VELOX III), zbývající dvě družice patří do velikostní skupiny 3U (EGG a TuPOD).

Cubesaty na palubě HTV-6

Cubesaty na palubě HTV-6
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Cubesat ITF-2

Cubesat ITF-2
Zdroj: http://spaceflight101.com/

ITF-2
Za tímto projektem stojí univerzita v Tsukubě. Heslem této školy je „Představte si budoucnost“, což přesně vystihuje podstatu cubesatů a zároveň jeho anglický přepis Imagine The Future tvoří základ zkratky použité v názvu tohoto cubesatu. Ten má vysílat telemetrii v pásmu UHF na frekvenci 435 MHz. Zajímavé je, že tento cubesat bude vysílat i morseovku, kterou mohou přijímat lidé po celém světě. Narozdíl od prvního cubesatu ITF má „dvojka“ přenášet i obrazová data.

Cubesat navíc testuje novou mikroanténu, která by se mohla využít na příštích družicích. Tato anténa se díky malým rozměrům nemusí rozkládat a jejím cílem je ověřit spolehlivost během celé délky mise. Najdeme na něm i demonstrační mikropočítač FRAM (Ferroelectric RAM), který se bude starat o kontrolu stavu cubesatu. Jeho výhodou má být vyšší odolnost proti kosmické radiaci na oběžné dráze. Zbývající díly už jsou shodné jako u ostatních cubesatů – solární panely na stěnách krychle, Ni-MH baterie, systém kontroly orientace pomocí permanentního magnetu a standardní komunikační systém.

Cubesat FREEDOM

Cubesat FREEDOM
Zdroj: http://spaceflight101.com/

FREEDOM
Společný projekt společnosti Nakashimada Engineering Works a univerzity v Tohoku. Tento cubesat má ověřit výklopnou konstrukci určenou k usnadnění stahování vysloužilých družic z oběžné dráhy. Malý satelit se skládá z hlavní konstrukce, která ukrývá elektrický systém a avioniku, druhou (větší) část kvádru tvoří zařízení DOM1500 určené k vlastní deorbitaci.

Tohle zařízení má rozložit plachtu z tenké fólie s rozměry 1 × 1,5 metru. O rozvinutí se postarají diagonální vzpěry, které jsou před rozložením svinuté v centrálním prostoru cubesatu. Při jejich rozkládání budou vytahovat připojenou plachtu. Součástí družice je i přijímač GPS, který bude pomáhat určovat změny rychlosti na oběžné dráze, což je hlavní úkol testované plachty. Komunikace se bude řešit přes satelitní síť Iridium.

Cubesat WasedaSat-3

Cubesat WasedaSat-3
Zdroj: http://spaceflight101.com/

WasedaSat-3
I tato družice spadá mezi 1U cubesaty a již název napovídá, že byl vyvinut na univerzitě Waseda. I tento cubesat vyzkouší nové technologie pro stahování družic z oběžné dráhy, aby se eliminovalo riziko, že se stanou kosmickým smetím. Nepůjde ale o plachtu jako v minulém případě, ale o ultralehkou konstrukci s tvarem padáku.  Ten je složen do spirály uvnitř cubesatu a po rozložení by měl vytvořit šestihranný útvar. O rozvinutí se postará elastický drát s tvarovou pamětí, který se po uvolnění z cubesatu rozloží do plánovaného tvaru. Družice neobsahuje žádný aktivní systém korekcí oběžné dráhy. Je tedy plně závislý na funkci padáku z ultratenkého filmu.

Na cubesatu najdeme také miniaturní LCD projektor, který má na výše zmíněný padák promítat obrázky. Ty bude snímat palubní kamera, takže se můžeme těšit na krásné snímky se zemí v pozadí. Ale LED projektor nebude mít jen estetické využití, ale Japonci opět ukazují, jak neotřele umí přistoupit k řešení technologických výzev. Když bude satelit v příhodných tepelných podmínkách, bude projektor promítat bílou barvu. Jakmile ale bude potřeba zvýšit teplotu, projektor se deaktivuje a padák zčerná.

Možná i tohle bude družice WasedaSat-3 promítat na svůj padák. :-)

Možná i tohle bude družice WasedaSat-3 promítat na svůj padák. 🙂
Zdroj: http://spaceflight101.com/

STARS-C ve složeném stavu

STARS-C ve složeném stavu
Zdroj: http://spaceflight101.com/

STARS-C
Jedná se již o třetí projekt z řady STARS (Space Tethered Autonomous Robotic Satellite) od univerzity v Kagawě. Minulé mise probíhaly v letech 2009 a 2014, přičemž vždy se jednalo o mateřskou a dceřinnou mikrodružici, které byly spojené lanem pro komunikaci přes Bluetooth. STARS-C k tomu ale přistupuje odlišně. Sází na 2U cubesat, který se po vypuštění rozdělí na dva 1U cubesaty. Ty jsou spojené sto metrů dlouhým kevlarovým lankem o průměru 0,4 milimetru.

Dceřinný satelit se nasměruje k Zemi a začne vytahování elektrodynamického lanka. O prvotní oddělení se postarají stlačené pružiny a definitivní roztažení už zajistí gravitace. Plán počítá s tím, že lanko bude v roztaženém stavu sbírat elektrony z nabitého okolního prostředí. Výsledkem bude elektrický proud, který změří citlivé detektory. Díky tomu by měly obě spojené družice pomoci zmapovat plasmatické podmínky na oběžné dráze.

Vizualizace oddělení obou částí

Vizualizace oddělení obou částí
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Cubesat AOBA-VELOX-3

Cubesat AOBA-VELOX-3
Zdroj: http://spaceflight101.com/

AOBA-VELOX-3
I tento cubesat můžeme označit jako misi k ověření nových technologií. Družice je výsledkem spolupráce Technologické univerzity v Nanyangu v Singapuru a japonského instutu technologií v Kyushu. Tento 2U cubesat má ozkoušet hned tři inovativní systémy, které by mohly najít uplatnění u budoucích cubesatů. Prvním z nich je pulsní plasmatický pohon , který by mohl zdvojnásobit dobu, po kterou jsou malé družice na oběžné dráze. Palivo je značně netradiční – teflon. Přes něj prochází elektrický oblouk, který způsobí, že palivo začne sublimovat. O dostatek energie se postará elektrický zdroj s 1500 volty. Elektrický oblouk přemění vysublimovaný plyn v plasma tím, že molekuly plynů získají náboj.

Plasma tak uzavře okruh mezi anodou a katodou, takže umožní elektronům plynout. Tím vznikne elektromagnetické pole a ke slovu přichází Lorentzova síla plasmatu.Výsledkem je urychlování částic plasmatu na vysoké rychlosti a pak už je to klasická akce a reakce, která pohání družici opačným směrem. Výhodou tohoto pohonu je, že je velmi flexibilní a dá se doslova „ušít na míru“ konkrétním misím podle toho, kolik energie mají k dispozici. Stačí jen upravit dobu mezi jednotlivými pulsy, což je vlastně jen vybití celého dočasného systému. Samotná družice AOBA-VELOX-3 by měla být díky tomuto motoru schopna zrychlit za hodinu provozu o 90 m/h.

Testovací zážeh pulsního plasmatického pohonu

Testovací zážeh pulsního plasmatického pohonu
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Druhým novým principem, který se na této družici testuje, je palubní komunikační systém mezi jednotlivými díly cubesatu. Tento systém využívá principu WiFi, takže se družice obejde bez svazku drátů, který jinak provází všechny satelity bez rozdílu velikosti. Prostor na cubesatech je ale mimořádně cenný a co se ušetří na drátech, se může využít pro cokoliv jiného. Posledním novým systémem, který se tu bude testovat, je série řadových procesorů, u kterých se bude sledovat jejich výdrž v drsném prostředí kosmické radiace. Cílem je ověřit, jak se tyto součástky chovají v kosmu a zda by se daly využít pro příští mise.

Plán popisující misi cubesatu EGG-1

Plán popisující misi cubesatu EGG-1
Zdroj: http://spaceflight101.com/

EGG
Celým názvem re-Entry satellite with Gossamer aeroshell and GPS/Iridium je 3U cubesat vyvinutý na tokijské univerzitě. Jeho cílem je vyzkoušet uvolnění velmi lehké konstrukce pro průchod atmosférou a přistání. Ohebná konstrukce se slabým balistickým koeficientem je momentálně studována mnoha pracovišti, protože by měla poskytovat mnoho možností včetně nízkonákladové dopravy z oběžné dráhy na Zemi.

Koncept návratového pouzdra z flexibilní plachty tu je již několik desetiletí, ale technologie zatím neumožňovala operační využití a vše se zkoušelo jen na suborbitálních misích. Satelit EGG váží 4 kg a po uvolnění z ISS se uvolní výše jmenovaná pavučinová ochranná skořápka – v originále gossamer aeroshell. Tato konstrukce by se měla v první fázi postarat o zpomalení a urychlit tak vstup do atmosféry. Pak přijde druhá fáze – ochránit družici při vstupu do atmosféry.

Pozemní zkouška všech klíčových systémů

Pozemní zkouška všech klíčových systémů
Zdroj: http://spaceflight101.com/

80 centimetrů v průměru měřící flexibilní ochranná vrstva bude tvořena jen 12,5 mikrometru silnou vrstvou polymerového vlákna Zylonu. To bude muset odolat extrémním teplotám a celkově krutému mechanickému namáhání. Šestiúhelníkový tvar skořápky bude dosažen díky nafouknutí prstence s průřezem o průměru 6 centimetrů na vnější části plachty. O tlakování se postará stlačený plyn uložený uvnitř satelitu.

Správné rozvinutí konstrukce zadokumentuje kamera. Ke vstupu do atmosféry by mělo dojít 0,8 – 10 dní po rozvinutí této konstrukce. Při průchodu atmosférou bude flexibilní plachta chránit družici, která má v této fázi nahrávat všechny důležité údaje do palubní paměti. Satelit vstoupí do atmosféry rychlostí 7,8 km/s a EGG má studovat podmínky dynamiky zpomalovacího procesu až na rychlost kolem 6 km/s, kdy se satelit ve výšce asi 80 kilometrů rozpadne. Pomocí GPS přijímače se bude měřit pozice družice, její výška a rychlost. Síť Iridium se použije k odesílání dat z družice v reálném čase až do chvíle, kdy bude EGG zničen.

Vizualizace celého systému po rozložení

Vizualizace celého systému po rozložení
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Deployer TuPOD a dva TubeSaty (válcovité družice) Tancredo-1 a OSNSAT

Deployer TuPOD a dva TubeSaty (válcovité družice) Tancredo-1 a OSNSAT
Zdroj: http://spaceflight101.com/

TuPOD (obsahuje Tancredo-1 a OSNSAT)
Jedná se v podstatě o samostatný vypouštěč o velikosti 3U obsahující dva 1,5U válcovité družice Tancredo-1 a OSNSAT. Za jejich vývojem stojí firma Gauss Srl. Celá struktura vypouštěče TuPOD byla vytisknutá na 3D tiskárně a používá jednoduchý systém napájený palubní baterií, který má za úkol aktivovat uvolnění obou družic. Dva pikosatelity mají být uvolněny zhruba tři dny po vypuštění z ISS, což je jedna z podmínek, které má NASA.

Jakmile TuPOD uvolní oba satelity, bude fungovat i nadále. Jeho úkolem je vysílat morseovku jako maják až do vyčerpání baterií. Po uvolnění družic bude TuPOD vlastně jen lehká, dutá konstrukce, která by měla rychle dospět k zániku v atmosféře.

TuPOD je 3U cubesat, v jehož útrobách najdeme dvě 1,5U válcovité družice

TuPOD je 3U cubesat, v jehož útrobách najdeme dvě 1,5U válcovité družice
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Prvním satelitem, který se z deployeru TuPOD uvolní, bude brazilský Tancredo 1. Jedná se o první družici z programu Ubatubasat Project, který si klade za cíl zapojit žáky základních škol (!!!) do vědy a techniky. Satelit o hmotnosti 750 gramů je založený na komerčně dostupných základech od kalifornské společnosti Interorbital Systems. O jejich úpravu se postarali specialisté z firmy INPE. Družice bude vysílat zprávu, kterou namluvili žáci zapojení do projektu – konkrétně pak ti, kteří si vedli nejlépe v přidružené soutěži. O vysílání se postará radioamatérská sestava pracující v pásmech VHF a UHF. Právě přes ni se bude na Zemi posílat telemetrie a naopak bude možné na satelit poslat nějaké pokyny. Druhý satelit nese jméno OSNSAT a není o něm mnoho informací. I tato družice je založena na systémech firmy Interorbital Systems a o její provoz se stará Open Space Network, což je startup pocházející z Kalifornie.

Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
http://space.skyrocket.de/
http://space.skyrocket.de/
http://space.skyrocket.de/

Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/2016/12/htvsep-cgi.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/09_new_jssod.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/HTV6-CubeSats.jpg
http://spaceflight101.com/…%82%A4%E3%83%A1%E3%83%BC%E3%82%B8%E5%9B%B3.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/FREEDOM-Cube.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/waseda.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/projection2.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/06_stars-c.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/STARSC.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/02_aoba-veloxiii.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/NR-banner-VELOX-III.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/EGG1.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/EGG4.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/EGG3.jpg
http://spaceflight101.com/…/sites/127/2016/12/IMG_1518_wm-e1478690464962.jpg
http://spaceflight101.com/htv-6/wp-content/uploads/sites/127/2016/12/03_tupod.jpg

Bílý čáp vynesl i cubesaty, 2.5 out of 5 based on 34 ratings
Pin It
(Visited 1 835 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (34 votes cast)
(Visited 1 835 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


28 komentářů ke článku “Bílý čáp vynesl i cubesaty”

  1. Pikibi napsal:

    Dobrý den, můžu se zeptat, co znamenají označení U1 a U2?

    • Dušan Majer napsal:

      Je to jednoduché – 1, 2U, 3 U, 6U, nebo 12U označují velikost jednotlivých cubesatů. Nejmenší verze je 1U – ten je tvořen jen základní kvádr 10 × 10 × 11,35 cm. 2U cubesat tvoří dvě tyto základní díly, 3U cubesat se skládá ze tří těchto kvádrů a tak dále.

  2. Jaroslav Alois napsal:

    Při sledování startu jsem se zamyslel nad českou kosmonautikou. Stát ročně platí ročně 1 mld Kč z našich / mých/ daní. Výsledek ale nijak k národní hrdosti nepřispívá, pro běžného občana, za kterého se pokládám, se tyto peníze rozplynou do administrativy, byrokracie a kdoví kam ještě.
    Hmatatelně kde nic tu nic, to že vyrábíme nějakou obruč k nosné raketě, nebo jednou za uherský rok postavíme nějaký přístroj se ani daňový poplatník nedozví.
    Padesát let běží kosmonautika, obecně jsou známé principy konstrukce, pohonných hmot, řízení atd..
    Nechce se mi věřit, že by naše průmyslové podniky nedokázaly za 1 mld Kč vyrobit tři roury o průměru 2,1 a 0,5m, na jednom konci je opatřit tryskou a naplnit palivem, které by jistě naše chemičky dokázaly vyrobit. Nevěřím že by náš letecký průmysl, vyrábějící proudová letadla naší konstrukce nedokázal vyrobit řídící systém, vždyť let na orbitu je relativně jednoduchý.
    Nechápu, že náš průmyslově vyspělý stát nedokáže postavit jednoduchý nosič pro několik set kg na LEO a na druhé straně ročně sype 1 mld do ESA, kde hrajeme nikoli druhé, ale pětadvacáté housle.
    Píši to v souvislosti s Japonskem, které začínalo na úrovni univerzit a jejich průmysl od počátku tyto snahy podporoval a sanoval a kde jsou – na špici kosmonautiky.
    Na závěr uvedu fakt, že peníze, které sypeme do ESA by bylo možno každé, dva nebo max. tři roky si v Rusku zaplatit kosmonauta.

    • Dušan Majer napsal:

      Doporučuji sejít z obláčku na pevnou zem. Pokud si myslíte, že raketa je jen roura s palivem a řídícím systémem, tak to se pletete. A hlavně k čemu by nám taková raketa byla? Naše účast v ESA sice nepatří mezi největší, ale 85% vložených příspěvků se vrací ve formě zakázek pro české podniky. Rozhodně se tedy peníze nerozplynou v administrativě a byrokracii. Nazývat české díly pro raketu Ariane 5 „nějakými obručemi“ je dehonestující. České podniky toho dělají mnohem víc. To, že o tom média neinformují je věc jiná, ale není o chyba českých podniků, nebo ESA. Češi měli svůj díl na pouzdru Schiaparelli, na družicích Swarm máme mikroakcelerometry, Češi dodají více než 500 kusů výklopných mechanismů pro družice Iridium NEXT a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Vaše myšlenka jít vlastní cestou zní jistě krásně, ale při hlubším zamyšlení nedává smysl.

      • Spytihněv napsal:

        Když jsme u těch českých podílů, tak teprve nedávno jsem zjistil, že na Curiosity jsou některé tištěné spoje vyráběné ryze českou firmou, novodobě založenou (ted si nevybavím, o jakou společnost to šlo). Jde možná o drobnost, ale rozhodně vysoce prestižní.

        Tak to je drobnost. Pak je tam další zařízení, ale to už je zásadní. 630 tantalových kondenzátorů jako zásobárna energie pro laser ChemCam. Byly vyvinuty a vyrobeny v Lanškrouně. Sice se jedná pouze o pobočku americké společnosti AVX Corporation, ale to nic nemění na faktu, že byly vyvinuty v Česku a podíleli se na nich čeští odborníci.

        • Milan napsal:

          K těm kondenzátorům – to je pravda, že byly vyrobeny v Lanškrouně, nicméně dle know-how odborníků v Usa, Anglii a možná v Německu. Pro použití v kosmonautice nebo třeba v medicíně se používají odzkoušené a osvědčené materiály. Zmíněné kondíky byly tuším tři roky testovány v Anglii dle parametrů pro vojenství. V praxi to znamená, že jsou testovány stejně jako sériová výroba, jen déle a dle přísnějších požadavků. Výzkum v Lanškrouně je, ale je převážně zaměřen na aplikaci levnějších materiálů do výroby při zachování stejných parametrů, např. recyklovaný tantalový prach nebo použití niobu místo tantalu. Ve špičkových aplikacích o takových materiálech nemůže být řeč….

        • maro napsal:

          Milan:
          Jenže právě tohle jsou špičkové technologie. Hledání postupů jak využít ten levnější materiál pro nejdřív průměrné a se zdokonolením technolgie i pro náročnější aplikace. A pokud přijdou na způsob jak využít ten tantalový prach spolehlivě i v náročných, kosmických aplikacích, bude to ta nejvyšší prestiž. Tohle je přece cesta SpaceX. Lepšími technologiemi k levnějšímu a nebo za stejnou cenu bohatšímu provozu.

        • Milan napsal:

          Maro:
          ano, velké cíle přinášejí inovace. Ale ve fabrice, kde se vyrobí 10 milionů kondíků týdně níkdo nebude riskovat průšvih s potenciálně rizikovým materiálem a radějí použijí postup 30 – 40 let starý. Tyto kousky prošly sériovou linkou, kde mají vývojáři méně možností, než někde v laboratoři, kde by tyto kousky mohly stát hrozné peníze nebo riziko nezdaru. Už kvůli PR se těch pár dolarů vyplatí navíc utratit…..

    • tyčka napsal:

      „Nechápu, že náš průmyslově vyspělý stát nedokáže postavit jednoduchý nosič pro několik set kg na LEO “
      I proto, že to nemůže startovat z území ČR – okolní státy vám nedají souhlas s letem na jejich územím – a u oceánu prostě neležíme – zřejmě ani moře by nemuselo vždy úplně stačit.

    • tyčka napsal:

      Kdyby to bylo navíc bylo tak jednoduché – tak těch států co takovou raketu má je už dávno plno. A navíc některé leží jak právě u moře tak i rovnou u oceánů.

  3. Petr Kasan napsal:

    TubeSaty mě zaujaly. Takové věci by se možná daly ufinancovat v ekonomickém rámci našich univerzit s podporou „zvenčí“.
    Díky za informacemi nabitý článek.

  4. vedator napsal:

    Vynikajuci clanok! A zaujimave informacie.

    Ako tip na dalsi clanok by som videl sumar dosiahnutych vysledkov a porovnanie s povodnym planom. Nielen tychto CubeSatov, ale aj inych.

    • Dušan Majer napsal:

      Díky za pochvalu. S těmi výsledky je to těžké. Málokdy se něco zveřejní.

      • vedator napsal:

        Dospel som k rovnakemu vysledku. Aj ked som sa snazil dohladat vela veci, len miziva cast bola publikovana. Je to skoda.

        jazykove okienko: bílý čáp je v slovencine biely bocian 🙂

  5. ptpc napsal:

    Aj ja sa pridávam k predpisateľom. Vynikajúci článok plný informácii! Ďakujem.

  6. Majkl napsal:

    Nad tímto článkem jsem se v celku pobavil. No a mnohem víc jsem se pobavil u komentářů, kde je každý odborník 🙂

    https://www.novinky.cz/veda-skoly/423285-japonci-se-pokusi-vyluxovat-na-obezne-draze.html

    • Dušan Majer napsal:

      Diskuse na Novinkách jsou opravdu jen pro otrlé. Já se přiznám, že se k nim občas dostanu, ale velmi mi při nich stoupá krevní tlak.

      • Majkl napsal:

        Mám podobný problém, proto se to snažím brát s humorem, ale ty blbosti co tam někteří píšou jsou fakt moc. Což mi připomíná, když měl Falcon poslední nehodu tak se ty blbosti dostali i do televize a nejhorší na tom je, že člověk, který se o to vůbec nezajímá tomu věří a pak ty blbosti šíří dál.

        • Dušan Majer napsal:

          Máte pravdu a nejvíc mne na tom děsí to, že my se v kosmonautice pohybujeme a tak už víme, kde média vaří z vody, kde jsou na tenkém ledě a kde už za hranou. Ale v mnoha oborech se člověk tolik neorientuje a nedělám si iluze, že y tam média pracovala spolehlivěji.

        • Spytihněv napsal:

          Přesně. A v těch oborech, co tolik neřešíme, zase nesmysly můžeme šířit dále pro změnu my. A botanik, lékař nebo paleontolog si rve vlasy hrůzou. Třeba včera jsem nadšeně šířil info o dinosauřím ocase v jantaru. No jo. Jenže každý web uváděl trochu odlišnější věci. A co teď s tím, že 🙂 A pokud jde o diskuse pod články, ty zásadně nečtu. Ani politické, ani sportovní a ani ty „odborné“ diskuse.

        • tyčka napsal:

          A pokud mu chce pak někdo ty blbosti rozumě vysvětlit – tak ho navíc často považuje právě jeho za hlupáka – říkali to tak na Nově anebo hůř na nějakém konspiračním webu – proto je to tak vždy pravda.

  7. Jaroslav Alois napsal:

    Je samozřejmé, že pádných a objektivních důvodů proč by to nešlo je hodně, všechny jsou pádné a vysvětlující. Pokud ale obrátíme kartu a začneme hledat opačně, zjistíme, že mnohé tyto důvody jiné státy již řešily a vyřešily. Příkladně kosmodrom. ESA též nevypouští rakety z území členských států, dokonce ani v Evropě, ale v jižní Americe.
    Kdyby se 1%% z částky dala schopnému organizátorovi, je pravděpodobné, že by dokázal objednat plány jednoduchého nosiče třeba v zahraničí, mám na mysli třeba Izrael, Japonsko, nebo USA i když jsem přesvědčen, že na ČVUT by jsme to dokázali také. Jestliže v Japonsku vyrábí nosiče automobilka, u nás by Škodovka dokázala též.
    V ESA se stejně prosazují národní zájmy těch velkých a ti malí /ČR/ nedostanou na nosiče ani svou vlaječku.
    Miliarda Kč je hodně peněz, zdá se, že bude k dispozic každý rok s tím by se dalo určitě podniknout něco většího, než je nasypat do ESA a čekat na drobty, které spadnou ze stolu, zcela jistě by bylo efektivnější utratit je v Rusku za kosmonauty.
    Stavět vlastní, byť mininosič, by byla výzva a obrovská prestiž ve světě, pohodlnější je zcela jistě postávat na chodbě evropského vláčku a za svezení platit. Inu pocit “ malosti“ se těžko překonává a navíc je velice pohodlný.

    • Spytihněv napsal:

      Spíš než vývoj vlastního nosiče (což by mi připadalo jako zbytečné plýtvání energií) bych rád častěji viděl nějakou zajímavou vědeckou družici. Doba vesměs úspěšných Magionů a neúspěšné Mimosy už je dávno pryč. A proč ne třeba zrovna cubesaty jako dostupnou variantu?

    • Honza napsal:

      A kam by ti kosmonauti létali? Místa na ISS nejsou.
      Jinak ESA sice startuje z jižní Ameriky, ovšem z francouzského území.
      Ovšem se Spytihněvem souhlasím, koupit místo na raketě by se dalo spíš a vyslat družici by mohlo být daleko výhodnější, a i propagačně bu to určitě nezapadlo.

Zanechte komentář