Vídeň ve znamení vesmíru

Logo letošního kongresu ASE

Není příliš obvyklé, aby článek začínal omluvou, leč nemohu jinak. Cítím potřebu omluvit se čtenářům za emoce, v jejichž područí jsem tento článek psal. Na svou obranu však musím podotknout, že před několika dny jsem se ocitl v ráji. Doslova. Ale začněme od začátku. Minulý týden byl pro hlavní město Rakouska ve znamení vesmíru, historie, současnosti a budoucnosti pilotované kosmonautiky a také ve znamení zajímavých setkání. Vídeň totiž hostila několik desítek kosmonautů, astronautů a taikonautů, kteří se sjeli na pravidelný Planetární kongres Asociace kosmických výzkumníků (ASE – Association of Space Explorers). Je možné, že někdo o těchto názvech čte vůbec poprvé, sluší se proto alespoň pár slovy přiblížit podstatu věci.

Asociace kosmických výzkumníků je nezisková organizace, jež byla ustavena v roce 1985. Jejím členem se může stát každý, kdo vykonal alespoň jeden oblet Země v minimální výšce 100 km, jinými slovy orbitální let. Organizace byla založena společně Sověty, Američany a Francouzi, v současné době bohužel ze zakládajících členů žijí pouze čtyři – Alexej Leonov, Jurij Romaněnko, Russel Schweickart a Jean-Loup Chrétien. Každým rokem se členové ASE sjíždějí na Planetární kongres, aby propagovali kosmický program a setkávali se s veřejností. Letošní 29. ročník měl motto „Born to explore (Zrozen ke zkoumání)“ a ve Vídni jej formálně hostil rakouský kosmonaut Franz Viehböck.

29. Planetární kongres měl pro našince dvě velké výhody: konal se doslova „za humny“ a mělo se jej účastnit přibližně sto kosmických cestovatelů. Jeho program byl rozložen do pěti dnů – v pondělí coby první den mělo být na pořadu slavnostní zahájení a technické prezentace, druhý den byl opět ve znamení prezentací, ve středu se pak účastníci v rámci komunitního dne rozjeli do různých institucí a škol po celém Rakousku, na čtvrtek byl naplánován krátký program složený z prezentací a privátní prohlídky Vídně pro astronauty a jejich rodinné příslušníky, pátek pak uzavřel Planetární kongres uzavřeným jednáním členů ASE.

Pro veřejnost je účast na kongresu dostupná po bezplatné registraci, tím pádem nebylo třeba se dlouze rozmýšlet. V mém případě přicházela v úvahu účast pouze na pondělním programu, neboť, pokud parafrázujeme slova českého velikána JdC: „Jak někdo pár dní v práci chybí, už si za něj ředitel hledá náhradu.“ Po menších peripetiích s registrací (aneb co můžeš udělat hned, neodkládej na poslední chvíli před odjezdem) jsem v neděli 2. října osedlal vlak do Brna, odkud jsem měl pokračovat dále coby člen posádky Tomáše Přibyla.

Cesta do Vídně probíhala v poklidném a příjemném duchu, Tomáš přibral oba své syny (mimochodem velmi zkušené cestovatele za kosmonautikou) a proto bylo neustále o čem povídat. Ubytování v hostelu proběhlo bez problémů, jen jsem netušil, k čemu všemu se na pokoji dá nalepit cedulka s tím, že je cosi zakázáno. Večerní procházka čtvrtí Favoriten nás naladila na velký den.

Dobyvatelé vesmíru přicházejí...

Dobyvatelé vesmíru přicházejí…
Foto: autor

Pondělní ráno nás zastihlo ve vídeňském metru, kterým jsme se přesunovali na náměstí Karlsplatz, odkud to bylo k místu konání programu prvního dne kongresu ASE pár minut cesty pěšky. Oním místem byla nádherná budova Haus der Industrie (Dům průmyslu) na náměstí Schwarzenbergplatz. Po kratičkém bloudění jsme na náměstí dorazili právě ve chvíli, kdy k Haus der Industrie kráčel podivný průvod několika desítek postav. Přestože nás od vchodu do budovy dělila rušná ulice, okamžitě nám bylo jasné, o co jde. Ve spořádaném procesí k budově právě přicházela část členstva ASE! Už letmým pohledem bylo možné rozpoznat některé osobnosti – například typickou Leonovovu postavu (a hlavně jeho hlavu) v ranním slunci nebylo možné přehlédnout.

Po vstupu do budovy jsme zamířili k registračním stolkům, kde se nám podařilo miniaturní lstí vyřešit problém stran mé registrace pro slavnostní zahájení (opět opakuji – co můžeš udělat hned, neodkládej na poslední chvíli před odjezdem) a po nalepení propustek ve formě nálepky na oblečení jsme byli vpuštěni po schodech do prvního patra kde měl program probíhat.

Chvíli mi trvalo, než jsem se v mumraji rozkoukal – schody vedly do jakéhosi předsálí, kde se pohybovali lovci autogramů, ale hlavně – KOSMONAUTI a ASTRONAUTI! Po chvilce dorazila druhá skupinka kosmických cestovatelů a když kolem nás procházel například Rusty Schweickart (Apollo 9), měl jsem dojem, že každou chvíli mě odveze sanitka na koronární jednotku.

Do zahájení programu zbývalo ještě několik desítek minut a proto se můj průvodce Tomáš vrhnul do davu sbírat chybějící podpisy do sbírky. Já jsem mezitím nenápadně nasával atmosféru a pokoušel se ji zachytit svým fotoaparátem. Byl to velmi obtížný úkol, když se kolem mě neustále hemžila jedna legenda za druhou. Na rozdíl od většiny přítomných fanoušků jsem po vesmírných cestovatelích nechtěl podpisy, vystačil jsem si s fotografií dotyčného.

Bill Readdy s přešťastným autorem

Bill Readdy s přešťastným autorem
Foto: autor

Atmosféra byla naprosto fantastická, fanoušci se v davu volně mísili s astronauty a kosmonauty, čemuž napomáhalo i strategické umístění stolu s občerstvením uprostřed přísálí. Přesto byl prostor chvílemi poměrně nahuštěn a mnozí kosmonauti tak prchali do oddělené místnosti, kam měli přístup pouze zástupci tisku, nebo na okraj kypícího davu. To byl také případ Williama Readdyho (STS-42, STS-51, STS-79), který poté, co ochotně zapózoval pro společné foto, se mnou prohodil pár slov. V momentě, kdy jsem si uvědomil, že jen tak nezávazně „tlachám“ s člověkem, který mimo jiné velel raketoplánu, jež se spojil s ruskou stanicí Mir, jsem měl pocit, že jsem se dostal do nebe.

Na devátou hodinu bylo plánováno zahájení kongresu v přilehlém Velkém tanečním sále. Zatímco Tomáš s tiskovou akreditací zamířil v doprovodu syna Michala do sálu, já s druhým synem Markem jsme byli nasměrováni na balkón. Chvilkové zklamání vystřídalo vbrzku nadšení poté, co se ukázalo, že z balkónu máme skvělý výhled na celý sál a můžeme identifikovat velkou většinu přítomných kosmických celebrit. Nebylo to vůbec jednoduché. Od dob, kdy byly pořízeny fotografie dotyčných u příležitosti přijetí do oddílů kosmonautů či v rámci jejich kosmických letů přeci jen uplynulo pár let, pár čtverečních centimetrů vlasů a u většiny naopak připlynulo pár kilogramů navíc. Naštěstí byli všichni ozdobeni obří jmenovkou, proto při případných pochybnostech o identitě dotyčného stačil letmý pohled správným směrem.

Slavnostní zahájení bylo velmi formálním aktem, který vedl „domácí“ Franz Viehböck (Sojuz TM-13/-12). Přítomní mohli krom jeho projevu vyslechnout také projevy některých postav průmyslu a vlády, ovšem největší pozornost se samozřejmě (alespoň co se fanoušků kosmonautiky týče) upírala k úvodnímu slovu předsedy ASE Sojči Nogučiho (STS-114, Expedice 22/23), poznámkám Stephanie Wilson (STS-120, STS-131, STS-121) a Alexeje Leonova (Voschod-2, Sojuz-19 ASTP). Zejména projev posledně jmenovaného byl, přes jistou neurčitost tématu, neuvěřitelně strhující a na jeho konci se Leonov dočkal mohutného potlesku vestoje. V ten moment jsem byl moc rád, že alespoň trochu vládnu ruštinou. K dispozici byly přijímače se sluchátky pro simultánní překlad, ale ani sebelepší tlumočník nedokáže přenést na posluchače tu záplavu emocí, jimiž Leonov posluchačstvo doslova bičoval. Alexej je zkrátka živoucí legenda se vším, co k tomuto statusu patří.

Po slavnostním zahájení se konalo společné fotografování členů ASE, nejprve s drahými polovičkami, posléze bez nich. Strategická pozice na balkónu mi umožnila zachytit kosmické stádečko z podobného úhlu jako oficiální fotograf, čímž odpadla starost o autorská práva pro obrazový doprovod tohoto článku. Z přiložené fotografie na konci asi nejlépe vynikne to, co se podařilo organizátorům vídeňského setkání. I podle přítomných fanoušků byl počet „vesmířanů“ unikátní a jen těžko jej budou další ročníky překonávat.

Ten, který přežil Sojuz-23: Vjačeslav Zudov

Ten, který přežil Sojuz-23: Vjačeslav Zudov
Foto: Tomáš Přibyl

Přestávka na oběd přinesla do přísálí trochu klidnější atmosféru, kdy se prostorem prolétali kosmonauti a astronauti v daleko menší intenzitě, proto nebyl problém poprosit je o zapózování nebo společné foto. Někdy byl zrod obrázku až trochu komický. V jednu chvíli jsem u dveří sálu zpozoroval staršího pána, který se trochu bezradně rozhlížel po přísálí. S trochu roztřesenýma rukama jsem se k němu přišoural, abych jej zneužil ke společné fotografii. A pan Vjačeslav Zudov se skromným úsměvem řekl: „Da.“ Samotný fakt, že mohu podat ruku muži, o jehož anabázi jsem před několika roky psal jeden z dílů Kritických momentů kosmonautiky, vyvolával mrazení v zádech a nádech neskutečna.

Velmi příjemné bylo také setkání s Mikem Finckem (Expedice 9, Expedice 18, STS-134). Vždy jsem měl tak trochu podezření, že jeho všudypřítomný široký úsměv je lehce kašírovaný. Mike mě dokonale vyvedl z omylu.

Zleva: Loren Shriver, autor a zdařile fotobombující Mike Fincke

Zleva: Loren Shriver, autor a zdařile fotobombující Mike Fincke
Foto: Tomáš Přibyl

Nejenže byl neobyčejně přátelský a bezprostřední, ale svůj smysl pro humor předvedl ve chvíli, kdy jsem se s rozklepanými koleny odhodlal oslovit Lorena Shrivera (STS-46, STS-51-C, STS-31). V okamžiku, kdy jsem stál před objektivem fotoaparátu s velitelem mise, která umístila na orbit Hubblův teleskop, Mike se ke mně nenápadně přikradl a předvedl dokonalý „fotobombing“!

Po pauze následovaly dvě sady technických prezentací. Během nich vystoupili se svým příspěvkem Pascale Ehrenfreund (ředitelka DLR), Dr. Andreas Geisler (vedoucí rakouské Národní agentury pro letectví a kosmonautiku), Oliver Juckenhövel (Airbus Industries) a astronauti Mike Fincke, Dominic „Tony“ Antonelli (STS-119, STS-132), Mark Brown (STS-28, STS-48) a Michael López-Alegría. Úroveň prezentací byla značně kolísavá, od motivačních „pohádek pro laiky“ po velmi zajímavé a fakty nabité přednášky. Nutno říci, že obecenstvo nezůstalo řečníkům nic dlužno. Zejména Ulf Merbold (STS-9, STS-42, Euromir 94) a Rusty Schweickart kladli během diskuzí přesně cílené otázky, s nimiž měli řečníci chvílemi problém.

Pan vesmír: Sergej Krikaljov

Pan vesmír: Sergej Krikaljov
Foto: autor

Ještě před koncem druhé sady prezentací jsem se musel potichu vykrást ze sálu, abych stihnul svůj vlak, který mě měl odvézt z vídeňského snu do severomoravské reality. Upřímně řečeno, dosud vstřebávám fakt, že jsem se mohl dotknout svých hrdinů, jejichž mise jsem od dětství hltal v knihách a dokumentárních filmech. Podat si ruku s Owenem Garriottem Skylab SL-3, STS-9), Brucem McCandlessem (STS-41-B, STS-31), potkat Shanon Lucid (STS-51-G, STS-34, STS-43, STS-58, dlouhodobý pobyt na stanici Mir), Jerryho Rosse (STS-61-B, STS-27, STS-37, STS-55, STS-74, STS-88, STS-110), oslovit k zapózování Sergeje Krikaljova (Sojuz TM-7, Sojuz TM-12/13, STS-60, STS-88, Expedice 1, Expedice 11), Vladimira Kovaljonka (Sojuz-25, Sojuz-29, Sojuz T-4), Alexandra Ivančenkova (Sojuz-29, Sojuz T-6) nebo se na toaletách jen tak mimochodem potkat s Frankem De Winnem (Sojuz TMA-1/TM-34, Expedice 20/21) a Bertalanem Farkasem (Sojuz-36/-35) – jak jistě vážený čtenář sám uzná, to jsou zážitky, které dlouho nevyblednou.

Obří dík patří Tomáši Přibylovi, Markovi Přibylovi a Michalu Přibylovi za to, že jsem ve Vídni vůbec byl, za skvělou společnost a také trpělivost při mém žadonění o zvěčnění s tou či onou legendou. Děda Drchlík se klaní! 😉

Poznáte je? aneb kosmická úroda na 29. kongresu ASE

Poznáte je? aneb kosmická úroda na 29. kongresu ASE
Foto: autor

(A pokud jsem někoho snad navnadil na setkání s muži a ženami dobývajícími vesmír, jubilejní třicátý kongres se bude konat 16.-20.10.2017 ve francouzském Toulouse.)

 

Zdroje obrázků:

http://www.collectspace.com/images/news-072116b.jpg (kredit: ASE)
autor, Tomáš Přibyl

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

30 komentářů ke článku “Vídeň ve znamení vesmíru”

  1. ptpc Redakce napsal:

    To muselo byť fakt dobré. Viem si predstaviť ten adrenalín.
    A Ondro, výborný článok! Ale veď u teba ani iné nehrozia…

  2. Andrej napsal:

    Myslím, že po prečítaní kritických momentov kozmonautiky a vesmírnych osudov, aj fanúšik, ktorý sa tohto kongresu nezúčastnil, lepšie porozumie návalom emócií pána autora v okamihoch, keď v blízkosti sa nachádzali mnohé žijúce legendy kozmonautiky 🙂 …reportáže z podobných akcií môžu do budúcna poslúžiť aj ako nejaký „návod“ 😀 na zachovanie chladnej hlavy a rozvážnosti pri stretnutiach s členmi exkluzívneho klubu, akým astronauti/kozmonauti sú 🙂

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Díky! No, ono je z těch fotek docela patrné, že o „chladné hlavě“ v mém případě nemohla být moc řeč… 🙂

      • Andrej napsal:

        Podľa toho, čo ste písali v reportáži ste nakoniec obstáli celkom statočne a odniesli ste si zo svojej výpravy vzácny materiál 🙂 kozmonauti sú vo svojej podstate ľudia ako všetci my ostatní, ale verím, že na takéto podobné stretnutia s nimi nás nepripraví asi nič a ostáva veriť svojim inštinktom 🙂

  3. Rudolf Šíma napsal:

    Myslím, že by si to ředitel s náhradou rychle rozmyslel. Nejsnáze se pamatují děje podbarvené emocí. Kde by ředitel sehnal učitele takhle emotivně popisujícího události? 🙂

  4. JAZNA napsal:

    Díky, takto jsem asi přibližně prožíval ASE 2009 v Praze, kdy jsem najednou byl uprostřed legend, které tvořili a tvoří historii kosmonautiky.Jsou to nezapomenutelné okamžiky.Vím jaké to je , že třeba jedete ve výtahu s dvojnásobným Hrdinou SSSR a pod.Jo a před výtahem pater noster stojí dva světy, jeden to asi v životě neviděl a ten druhý už to neviděl protože u nich je to již dávno zakázané.A poznat tyto velikány, kteří letěli před mnoha lety a jsou fotky z těchto let a najednou takový tlouštík, skoro děda a teď jděte a zblízka zkuste číst jmenovku-trapné co?A najednou si uvědomíte kdo to byl, ano legenda legent.No a byla by super bomba, kdyby se Vám podařilo za pomoci pánů Přibyla, Halouska,Lazeckého,Navary oživit tu společnou fotografii- kliknutím na postavu zvětšený portrét, jméno a jeho lety-tak je jenom sen.Určitě jsem nepoznal toho kosmonauta v pozadí na obraze se šavlí u boku . Ještě jednou dík za milé připomenutí.

  5. Fuji napsal:

    Nesporná výhoda byla, že výpravu tvořila jen jedna posádka. Ty věčné spory, proč že zrovna tato musí být označena jako „béčko“ 🙂
    Budiž, jaké jste měli počasí a průběh cesty jsem oželel.
    Vykoupeno bohatě skvělým článkem. Opravdu, krásně se to četlo. Díky

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Díky! Ale tím popisem počasí, vozidla a cesty čtenáři o mnoho přišli. Posuďte sami: okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30; teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33; výška, tlak, teplota, rosný bod: 570-954-7, 6-3, 6 2.760-725-9, 9-14! Lepší počasí jsme si skutečně nemohli přát. 😀

  6. Goodman napsal:

    Hmm, tak to byl dobrý výlet. Teda chtělo by to příští rok něco zorganizovat. Na takovou úrodičku nemám problém jet na druhý konec evropy.

  7. ahoj napsal:

    Nádherný článek dávám 5 hvězdiček.Jenom by ně zajímalo kdy v co nejbliší době (a co nejblíže česka) proběhne nějaká podobná akce na které budou také kosmonauti?Děkuji za odpověď.

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Podobná akce, kdy se shlukne větší počet astronautů a kosmonautů bude zase za rok ve Francii. U nás vím v krátkodobém horizontu pouze o pravděpodobné autogramidě knihy, kterou napsal (a hlavně vyfotil) astronaut Leroy Chiao.Přesný termín však ještě není znám.
      Pokud vám stačí jen kouknout na artefakty, v současné době se v Bratislavě koná výstava „Cosmos Discovery“.

    • Tomas Kohout Redakce napsal:

      Pozvánka na autogramiádu:
      Vážení přátelé,
      dovolujeme si Vás srdečně pozvat na slavnostní křest knížky amerického astronauta Leroye Chiao, který se uskuteční v úterý 18.10.2016 od 10 hodin v prostorách New York University of Prague (NYU) v Praze – Malé náměstí č. 11, Praha 1 (těsně vedle Staroměstského náměstí).
      Knížku s fotografiemi ze svých vesmírných misí představí osobně Leroy Chiao. Kniha vyšla jako úplně první v češtině (teprve nyní se chystají další jazykové verze – čínština a angličtina).
      Na setkání bude možné knížku zakoupit a nechat si jí od autora i podepsat.
      Účast možná po předchozí registraci na e-mailu [email protected] nebo [email protected] do 16.10.2016.
      Další informace: Milan Halousek, tel. 602 153 564, [email protected]
      Pro tuto knihu Dr. Leroy Chiao vybral ze svých oblíbených fotografií ty, které vyjadřují nejlépe jeho dojmy z vesmíru. Cítil však, že je důležité nabídnout zkušenost celou, i s jeho myšlenkami a pocity, které prožíval ve chvílích, kdy obrazy uveřejněné v knize pořizoval. Fotografie v této knize vznikly v rozmezí let 1994 – 2005.

      Dr. Leroy Chiao: 311. člověk ve vesmíru, v němž strávil 229 dní 7 hod 38 min a 5 vteřin, při 6 výstupech do volného kosmu v něm prožil 36 hodin a 53 minut.
      Během patnácti let se účastnil 4 vesmírných misí – letěl raketoplány Columbia, Endeavour a Discovery. A při poslední cestě i v kabině ruské kosmické lodě Sojuz TMA-5.

  8. Radim Redakce napsal:

    Škoda, že jste na to neupozornili s předstihem (ale jasně, nemám být líný a čekat co mi spadne na monitor ;-).
    Propásnout takovouhle akci pořádanou za humny je na infarkt. Tohle je ale dost hojívá náplast +-)

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Díky, vážím si toho. I když – jen jsem se snažil přenést své dojmy z akce, nic víc, nic méně. Osobně mám pocit, že to ani pořádně nejde, pokud se mi ale podařilo alespoň trochu nadšení přenést na Tebe a ostatní, jen dobře. Možná se nás příště na nějaké akci sejde více. 😉

  9. Evžen111 napsal:

    Ondro, tiše čtu a závidím….
    Jenže ze závisti budu mít tak akorát žaludeční vředy. Takže Ti nezávidím ale ze srdce přeji takové setkání.
    článek se čte výborně. díky za něj!
    E

  10. Jaro Pudelka napsal:

    Také zimomriavky som nemal už veľmi dlho. Skvelá akcia, skvelý článok. Slovo ďakujem je málo ale viac nemám.

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Děkuji, jsem překvapen, že článek takto působí. V tom případě doporučuji se kongresu ASE alespoň jednou účastnit. Do té doby jsem TAKOVOU husí kůži nikdy neměl… 🙂

      • Jaro Pudelka napsal:

        Viete, ja nie som fanatik na zber podpisov a nikdy som sa nechoval ako fanynka Beatles. Ale vidieť naživo ľudí z programu Apollo, stretnúť človeka, ktorý vyniesol na obežnú dráhu jeden z najúžasnejších strojov ľudstva a ešte úžasnejší stroj riadil, vidieť a stretnúť tých, ktorí tvorili históriu kozmonautiky, tak to sa nedá len tak prejsť. Pre mňa je to ako keby som osobne stretol Davida Gilmoura.

      • holom napsal:

        Ano, tak nějak to vidím taky. Skvělí lidé.

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Vidím to stejně. Já jsem se taky trochu zdráhal ty své ikony oslovit, ale u mnohých se ukázalo, že jsou vlastně i přes ten mumraj rádi, že se lidé o vesmír zajímají. O to víc mě to setkání těší.

  11. Omni napsal:

    Výtečný článek, překypuji euforií 😉 Děkuji

Napište komentář k Jaro Pudelka

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.