Rozděleno! Už není cesty zpět

V neděli odpoledne našeho času došlo u Marsu k velmi důležitému momentu. Od mateřské sondy TGO (Trace Gas Orbiter) se oddělilo pouzdro EDM (Entry Descent Module) určené k přistání na povrchu Marsu. Krok to byl důležitý nejen z hlediska blížícího se přistání, ale i proto, že oddělením se z jednoho projektu se najednou staly dvě samostatné mise, přičemž každá má úplně jiné úkoly. V dnešním článku se podíváme jak na samotné oddělení, tak i na výhled do dalších dní.

Už deset dní před samotným oddělením začala „nahřívací fáze“. Ta spočívala v otočení sestavy tak, aby na EDM svítilo Slunce. Důvod byl jediný – ohřát lander, ušetřit jeho vnitřní termální zdroj a prodloužit výdrž baterií, které se budou hodit při několikadenním pobytu na Marsu.

Modul EDM během pozemních příprav

Modul EDM během pozemních příprav
Zdroj: spaceflight101.com

Samotný proces oddělení byl velmi přesně naplánován a pozemní týmy důsledně kontrolovaly správný průběh všech úkolů. Není se co divit, vždyť přistávací pouzdro není schopné korigovat svou dráhu. Disponuje sice motory na hydrazin, ale ty se použijí až při samotném přistání na povrch. Během přeletové fáze a při vstupu do atmosféry jsou stejně jako zbytek přistávacího modulu uschovány v ochranné skořápce, která má v čele tepelný štít. Je proto jasné, že pouzdro muselo být uvolněno na přesně dané dráze, která je kolizní s Marsem.

Je to podobné jako když házíte basketbalovým míčem do košíku. Před hodem také dlouho míříte, protože jakmile míč opustí Vaši ruku, už jeho dráhu nemůžete ovlivnit. V aktuálním případě hrál roli míče modul EDM, ruku pak zastupovala sonda TGO. Vhodný úhel vstupu do atmosféry je široký pouze 1,1°. Pokud by modul vletěl do atmosféry mimo tuto hranici, tak by buďto shořel v atmosféře, nebo by se od ní odrazil jako placatý kamínek, kterým se na rybníku hážou žabky a minul by Mars.

Sonda TGO tedy v minulých dnech provedla řadu korekcí, které velmi jemně upravovaly dráhu letu. O citlivosti korekcí si uděláte nejlepší představu, když Vám předám informaci od Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který je zároveň členem technicko-vědeckého týmu mise ExoMars – poslední změna rychlosti už byla jen o 0,39 milimetrů za sekundu. Díky tomu byla sestava ve chvíli oddělení na velmi přesné dráze. K samotnému oddělení došlo v neděli v 16:42 našeho času, přičemž téměř deset minut cestoval signál rychlostí světla vstříc Zemi. Modul se od mateřské sondy vzdaloval rychlostí 30 cm/s a kvůli stabilizaci rotoval rychlostí 2,75 otáček za minutu.

EDM se oddělil od TGO

EDM se oddělil od TGO
Zdroj: spaceflight101.com

Technici měli připravenu i záložní variantu, pokud by oddělení z jakéhokoliv důvodu selhalo. Záložní možnost se otevírala ještě 32 hodin po prvním pokusu, což mělo zajistit dostatek času pro případná řešení. Důležité je, že sonda TGO by nedokázala vstoupit na oběžnou dráhu kolem Marsu, pokud by byl 600 kilogramů těžký modul EDM stále připojen. Kdyby tedy selhala i druhá možnost separace, byl by modul odhozen bez ohledu na přesnost. Nakonec ale nic takového nebylo potřeba.

Sonda TGO krátce po oddělení landeru provedla důležitý manévr. Jak jsme si již řekli – v době oddělení byla sestava na kolizní dráze s Marsem, aby se EDM bez problémů dostal do atmosféry. Sonda ale musí vstoupit na oběžnou dráhu planety a nesmí shořet v atmosféře. Včera ve 4:42 našeho času tak přišel manévr zvyšující nejnižší bod dráhy – změna rychlosti byla okolo 10 m/s. Tento zážeh způsobil, že sonda se k Marsu přiblíží maximálně na bezpečných 1300 kilometrů.

Jedna z posledních fotek před uložením do aerodynamického krytu. Modul EDM je v levé části.

Jedna z posledních fotek před uložením do aerodynamického krytu. Modul EDM je v levé části.
Zdroj: spaceflight101.com

Ale pojďme se podívat do blízké budoucnosti – je 19. října odpoledne středoevropského letního času, portál kosmonautix už před pár hodinami spustil psaný online přenos a jeho hlavní hrdina, pouzdro EDM míří k Marsu. Palubní počítač probudí lander z hibernace 75 minut před vstupem do atmosféry, aby měly přístroje dost času na inicializaci všech softwarových pokynů. Ke slovu se dostanou i senzory sledující Slunce, díky kterým počítač určí orientaci v prostoru. Tato data pak poslouží jako primární údaje pro palubní gyroskopy, které budou hrát stabilizační úlohu v první fázi vstupu do atmosféry.

Kritická šestiminutová sekvence označovaná jako EDL (Entry Descent Lenading = vstup, sestup, přistání) začne přesně v 16:42:18 SELČ. Tehdy by totiž měl modul vstoupit do atmosféry ve výšce 121 kilometrů při rychlosti 5,83 km/s.  Od této chvíle budou senzory a další palubní přístroje zaznamenávat všechny možné informace o okolním prostředí i o chování landeru během sestupu. Měřit se bude i teplota, tlak, tepelné proudění na různých místech tepelného štítu a vnější ochranné skořápky.

Přílet TGO a EDM pohledem z Mars Express

Přílet TGO a EDM pohledem z Mars Express
Zdroj: spaceflight101.com

Fáze maximálního tepelného namáhání přijde o minutu a 12 sekund později ve výšce 45 kilometrů. Výpočetní modely ukazují, že by tepelný štít měl v této fázi čelit teplotám až 1750°C. Tři minuty a 21 sekund po vstupu do atmosféry už modul Schiaparelli poletí rychlostí „jen“ 472 m/s, což je dostatečné pro vystřelení nadzvukového padáku.

Jeho návrh vychází z konstrukce padáku, který použil modul Huygens během přistání na Titanu. Jedná se o jednodílný padák s průměrem 12 metrů a o jeho vystřelení se postará pyrotechnická slož, která jej vystřelí ven rychlostí 30 m/s. Díky systému, jakým byl padák i s lany složen, se začne jeho konstrukce plnit atmosférou Marsu.

Plánovaný průběh přistání modulu EDM (Schiaparelli)

Plánovaný průběh přistání modulu EDM (Schiaparelli)
Zdroj: spaceflight101.com

40 sekund po jeho vystřelení odhodí modul EDM již nepotřebný tepelný štít. Díky tomu se palubnímu radaru odkryje výhled na terén pod sebou, takže začne sbírat údaje o výšce a rychlosti sestupu. Volný pohled na marsovskou krajinu bude mít i jediný snímkovací přístroj, kamera DECA. I ona ta započne snímkování terénu pod sebou. O snímkování se bude starat program, který by měl dát vzniknout 15 černobílým fotkám pořízeným s intervalem 1,5 sekundy. Se snímkováním se začne ve výšce zhruba tří kilometrů.

Lander už je ve výšce 1200 metrů a k povrchu padá rychlostí 89 m/s. Nyní se přeruší spojení samotného landeru se zadní částí ochranné skořápky, která je zpomalována padákem. EDM se dostane do fáze volného pádu, aby se vzdálil od konstrukce, jejíž součástí byl po dobu více než jednoho roku. Volný pád ale nepotrvá dlouho. O pouhou sekundu později se aktivuje nejsložitější systém celého přistání – devět trysek, které tvoří tři svazky po třech. Jejich úkolem je zpomalit z rychlosti 270 km/h na pouhých 7 km/h. Této rychlosti by měl modul dosáhnout zhruba dva metry nad povrchem, přičemž hlavní roli budou hrát výškové údaje z radaru.

Ve výšce dvou metrů dojde k vypnutí motorů, načež přijde finální volný pád. Sice se může zdát divné nechat modul prostě jen spadnout na povrch planety, ale spodní část landeru se dotne povrchu Marsu rychlostí 11 km/h, což opravdu není mnoho, navíc spodní část je tvořena deformační zónou, která pohltí všechnu energii, takže horní část zažije jen minimální náraz.

Přistávací elipsa modulu EDM

Přistávací elipsa modulu EDM
Zdroj: http://spaceflight101.com/

K dosednutí by mělo dojít v 16:48:11 SELČ, přičemž modul má dosednout do elipsy s rozměry 100 × 15 kilometrů v oblasti Meridiani Planum. Ta nabízí velkou rovnou plochu, díky které by přistání mělo být bezpečné i kdyby se modul odchýlil z plánované dráhy – třeba kvůli nečekaným vlivům marsovské atmosféry, které nejdou predikovat předem.

Data naměřená během sestupu se budou odesílat pomocí UHF antén na vnější ochranné skořápce i na samotném landeru. O jejich příjem se podělí jak sonda TGO, tak i evropská Mars Express. Ty pak tyto údaje odešlou na Zemi, k čemuž by mělo dojít zhruba hodinu po přistání. Společnou aktivitou NASA, ESA, Indie je zapojení Giant Meterwave Radio Telescope u indického města Pune. Zde se nachází 30 radioteleskopů včetně 45metových antén, které by se měly pokusit zachytit extrémně slabé UHF vlny přímo z modulu EDM poté, co urazí 175 milionů kilometrů meziplanetárním prostorem.

Radioteleskop dostane speciální vybavení od odborníků z kalifornské JPL, které bylo navrženo pro zachycení signálu EDL, ale i landeru InSight, který nakonec poletí až v roce 2018. Data budou zaznamenávána v reálném čase a pozemní týmy tak budou mít okamžitý přehled o tom, jak si modul vede. Výrazy jako „v reálném čase“ nebo „okamžitý“ je potřeba brát s rezervou – cesta zabere signálu rychlostí světla 9 minut a 46 sekund, než doletí od Marsu k Zemi. Pokud tedy radioteleskopy zachytí signál správně, měli bychom se o úspěšnosti přistání dozvědět v 16:58 SELČ.

Giant Meterwave Radio Telescope

Giant Meterwave Radio Telescope
Zdroj: http://www.setileague.org/

Jedná se ale o experimentální pokus o zachycení signálu, je tedy možné, že se kontakt nepodaří navázat. Pak budeme muset čekat na údaje z Mars Express, která by měla na zemi dorazit v 18:30 SELČ. Pokud by sonda signál z jakéhokoliv důvodu neodeslala, přijde ke slovu americká MRO, která přeletí nad přistávací oblastí 90 minut po přistání. Jejím úkolem bude zachytit signál z pouzdra EDM, získat z něj data z přistávacího manévru a poslat je na Zemi. K tomu by mohlo dojít kolem 19:00 SELČ.

Nejdetailnější informace by ovšem měla zachytit sonda TGO, která bude informace přenášet během noci na 20. října. Tato sonda je sice momentálně trochu v mediálním stínu EDM, ale ani na ni by se nemělo zapomínat. Když to hodně zjednoduším, tak modul během šesti minut vstoupí do atmosféry a přistane, ale sonda TGO připraví svým operátorům 19. října dvě hodiny plné nervů. Její motor s tahem 424 N se v 15:05 SELČ zapálí na 139 minut. Úkolem tohoto zážehu je zpomalit sondu natolik, aby ji mohla zachytit gravitace Marsu a sonda se tak usadí na jeho protáhlé oběžné dráze.

Sonda TGO při brzdícím zážehu

Sonda TGO při brzdícím zážehu
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Sonda TGO bude s pomocí svých vnitřních systémů kontrolovat průběh zážehu, který ji zpomalí o 1550 m/s. Plánovaná oběžná dráha by měla mít nejnižší bod ve výšce 298 kilometrů a nejvyšší pak bude 95 856 kilometrů vysoko. Během zážehu bude sonda vysílat pouze nosný signál v pásmu X, k čemuž využije svou všesměrovou nízkoziskovou anténu. Tento signál by měly zachytávat jak pozemní střediska Evropské kosmické agentury, tak i Deep Space Network spadající pod NASA. Vyhodnocování Dopplerova signálu ukáže, jak sonda postupně díky zážehu zpomaluje. Hodinu po zážehu by mělo být jasno, zda se TGO usadila správně na oběžné dráze Marsu jako druhá evropská sonda v historii.

Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
http://forum.kosmonautix.cz/

Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/ExoMars2016_TGO_EDM_Separation_20160218_1280.jpg
http://spaceflight101.com/…/EDM_module_being_installed_at_the_top_of_the_TGO-1.jpg
http://spaceflight101.com/…/Schiaparelli_separating_from_Trace_Gas_Orbiter-1-2.jpg
http://spaceflight101.com/…Baikonur_fairing_encapsulation_20160302_081px_1280-3.jpg
http://spaceflight101.com/exomars/wp-content/uploads/sites/79/2016/10/TGOEDM-Arrival.jpg
http://spaceflight101.com/…/ExoMars_2016_Schiaparelli_descent_sequence-1.jpg
http://spaceflight101.com/…Express_image_of_Schiaparelli_s_landing_site_with_ellipse.jpg
http://www.setileague.org/photos/gmrt/gmrt0736.jpg
http://spaceflight101.com/…/ExoMars_2016_TGO_enters_orbit.jpg

Rozděleno! Už není cesty zpět, 2.5 out of 5 based on 40 ratings
Pin It
(Visited 3 073 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (40 votes cast)
(Visited 3 073 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


50 komentářů ke článku “Rozděleno! Už není cesty zpět”

  1. Trabis napsal:

    Držim palce. Článek super – prostě nadchnul očekáváním věcí brzkých.

  2. kolemjdoucí napsal:

    …po oddělení modulu tam byl nějaký problém se zachycováním telemetrie, ale nějak se to podařilo vyřešit.
    Neviděli jste někde nějaký podrobnější popis?

  3. Štěpán napsal:

    To šesti minutové video je krásným příkladem toho, proč se všechny ty vizualizace zkracují. Nechci ho nijak shazovat, ale je prostě „nudné“. Ale jinak má ESA videa výborné-například kreslené „Once upon a time…“ mě opravdu nadchlo 🙂

  4. Lukas napsal:

    Ufff to budou nervy 🙂 dekuji za clanek. Mam jen jednu pripominku, ziskovost a smerovost anteny je v podstate totez, cim vyssi zisk, tim vyssi smerovost takze ty slova maji stejny vyznam. Ale chapu ze jsem asi jediny komu to vadi 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      To je pravda, ale je potřeba si uvědomit, že (jak jste správně napsal), náš portál navštěvují lidé různého zaměření a proto je vhodné některé věci vysvětlovat podrobněji.

    • Petr napsal:

      Není to zcela pravda. U směrových antén je vztah směrovost-zisk v určitém poměru, ale jsou všesměrové antény, kde zisk je zjednodušeně řečeno zvětšován násobky lambd, při zachování všesměrovosti.

      Jinak famózní článek!!! Jesltli se podaří chytit signál ze sondy napřímo, otevřu červené a tego dňa už se mnou nic nebude 🙂

      Petr.

      • Lukas napsal:

        Ano, ale opet pri ,,vsesmerce,, aby mela vyssi zisk tak se o to umerne zuzi horizintalni uhel vyzarovani.

  5. CPU napsal:

    Super článek.
    Ví někdo jakou úhlovou velikost měl Mars z pohledu sestavy TGO+EDM v okamžiku uvolnění EDM a pod jakým úhlem bude vstupovat EDM do atmosféry?
    Díky

  6. Spytihněv napsal:

    Díky za obsáhlé shrnutí plánovaného průběhu. Zajímavé jsou ty časy. V neděli v 16:42 oddělení, v pondělí v 04:42 důležitá korekce TGO, ve středu opět v 16:42 vstup do atmosféry (resp. zahájení EDL). Pěkně se to pamatuje 🙂

  7. Vladimír N. napsal:

    teda až teď zpětně si uvědomuju jak úžasné věci jsem v ESTECu viděl 🙂

  8. Jirka napsal:

    Vida vida, tak i vy patříte mezi rozšiřovače mýtu o úhlu vstupu do atmosféry a odražení od atmosféry. Naštěstí ten, kdo ví něco o orbitální mechanice nebo si vyzkoušel nějaký simulátor kosmických letů (Orbiter, KSP), tak vám na to neskočí. Co ale zbylých 99 % lidí?

    • Dušan Majer napsal:

      Ono je to tím, že je to věc, která se poměrně složitě vysvětluje. Sám jsem to používat nechtěl, ale dokonce i originální zdroj, ze kterého jsem čerpal (portál SF101), tam tuto informaci uvádí. V rámci srozumitelnosti jsme ji tedy použil. A mimochodem i v KSP se mi jednou podařilo nastavit dráhu s tak tupým úhlem vstupu do atmosféry, že jsem jen neškodně prosvištěl skrz atmosféru Kerbinu, která provedla minimální aerobraking a už jsme opět mířil na únikovou dráhu. 🙂

      • Jirka napsal:

        „Proletět skrz aniž by se dostatečně zbrzdil“ mi nepřijde o nic složitější na pochopení než „odrazit se“ a vystihuje to správně situaci. V případě odrazu dochází ke změně směru pohybu ve směru kolmice k povrchu, což tady rozhodně nedochází, proto to považuji za nesmyslně přirovnání. Nevím, co myslíte tupým úhlem vstupu (tupý úhel je větší než 90 stupňů). Myslíte asi malý úhel. Nicméně úhel je naprosto ireleveantní. Protože kosmická loď není auto nebo plachetnice. To není jako říct kormidelníkovi plachetnice „nastavte kurz 167.32 a jestli to netrefíte na desetinu stupně, rozmlátíme se.“ Pro vstup do atmosféry z oběžné dráhy jednoduše a pohodlně snížíte svoji rychlost tak, aby se periapsida zanořila do vhodné výšky uvnitř atmosféry – není to žádný manévr, kde by bylo potřeba obvzvláštní přesnosti – ve srovnání třeba s tím, kdybych se snažil třeba nastavit kurz ke vzdálenému objektu (planetě apod.) V rámci velké změny výšky periapsidy se úhel vstupu mění poměřně málo, tj. velká změna rychlosti vede k malé změně úhlu. Ne obrácěně, to je zaměňování příčiny a následku.

        • Jirka napsal:

          Ovšem musíte nastavit výšku periapsidy s přesností řekněma na řekněme několik kilometrů, na což je potřeba o něco větší přesnost, než pro jiné orbitální manévry (tam se klidně může člověk seknout i o sto kilometů a nic se neděje). Ale stupně v tomhle případě opravdu neilustrují situaci…

        • Dušan Majer napsal:

          Oba víme, o čem je řeč, ale každý používáme jiné výrazy, přesto si navzájem rozumíme. 🙂 V textu jsem schválně u toho odrazu použil přirovnání s házením žabek na rybníce, aby bylo jasné, že nemyslím odraz ve stylu trampolíny. 🙂

    • Martin B, napsal:

      Patřím mezi těch 99 % lidí a zajímalo by mě to. Můžete blíže nasměrovat na vysvětlení?

      • Jirka napsal:

        Místo „úhel vstupu do atmosféry musí být s přesností na xyz stupňů, jinak se kosmická loď odrazí“ bych to formuloval jako „výšku nejnižšího bodu oběžné dráhy (periapsidy) je potřeba snížit s relativně větší přesností (desítky kilometrů až kilometry)“ a místo „jinak se odrazí“ bych napsal „jinak proletí skrz, aniž by se dostatečne zbrzdila“. Ovšem pořád mi nepřijde, že by se tady jednalo o tak velkou přesnost. Většinou se totiž snažíte trefit ještě mnohem přesněji, protože se snažíte např. přistát na konkrétním kontinentě… 🙂

        • Dušan Majer napsal:

          Údaj o velikosti vhodného úhlu jsem na webu SF101 (viz odkazy na konci článku), ze kterého jsem čerpal.

        • holubin napsal:

          přesně tak, ta přesnost je podle mně důležitá hlavně kvůli přistání v předem vybrané oblasti…

        • Honza napsal:

          Podle mě nemáte pravdu. Tedy s odrazem ano, to tak skutečně není, ale s tou periapsidou. Mám za to, že je to termín vztahující se k oběžné dráze. Ovšem ani EDM, ani TGO na oběžné dráze ještě nejsou.
          Pokud by to znamenalo prostě místo největšího přiblížení, pak pravdu máte, ovšem přesto mi Vaše formulace přijde méně obratná, než použití úhlu. Budeme-li to vztahovat k dráze mířící do středu planety, tak pokud by byl úhel příliš malý, pouzdro se dostane příliš brzo do hustších vrstev atmosféry a shoří, případně se nestihne dostatečně zbrzdit a rozbije se o zem. Pokud by naopak úhel byl příliš velký, nezbrzdí se pouzdro dostatečně, prosviští atmosférou a na druhé straně z ní vyletí, možná i únikovou rychlostí.
          Přiblížení manévru pomocí úhlu mi přijde pro širokou veřejnost představitelnější, než použití periapsidy. Přirovnání k odrazu se mi ovšem taky moc nelíbí, protože to naznačuje změnu směru směrem od planety. Pokud se nepletu, tak směr se naopak změní směrem k planetě, a to víc, než pouhou gravitací, protože se navíc zbrzdí atmosférou.

        • maro napsal:

          Super odpověď, díky. Vždycky u každého manévru přemýšlím jak velkou přesnost asi musí mít, tedy jakou to má toleranci, a ty většinou hodně ohromující novinářská čísla beru s rezervou, protože snad všechno se dá ještě dodatečně korigovat a tedy skoro nikdy to není to filmově zbytečně napínavé „teď nebo nikdy“. Ale je jasné, že jde i o spotřebu omezeného množství paliva, takže malý přesný manévr dřív může znamenat značnou úsporu proti pozdějšímu nutnému většímu korekčnímu manévru, který by případnou nepřesnost napravoval.

        • Dan napsal:

          Ono se to u eliptické dráhy popisuje lépe ve stylu „snížím periapsidu v závislosti na tloušťce atmosféry a aktuální apoapsidě“. Ale tady jsme na hyperbolické dráze a ten efekt je opravdu blíž těm žabkám pana Majera a počítá se se sestupovým úhlem.
          Nerozporuji Vámi napsané 🙂

  9. Peter P napsal:

    Nie je to skoda “…měl dát vzniknout 15 černobílým fotkám pořízeným s intervalem.. “.

    Ked pristaval posledny rover tak NASA zverejnila nadherne video z procesu pristavania. Od odklopenia krytu az po pristatie. V dnesnej dobe mala kamera by tento proces dokazala zachytit pomerne ostro. Data by sa potom poslali postupne na zem. Chapem, ze tato misia ma za ciel ziskat telemetricke udaje, ale rozhodne taketo video je dobra PR. A ty ktori rozhoduju o rozpocnoch na taketo projekty su politici, ktorich urcite presvedci viac video nez telemetricke udaje (bohuzial).

    • Dušan Majer napsal:

      Jasně, vím, jak to myslíte. Problém je v tom, že by to celé bylo komplikované. Více fotek by mělo větší objem a ta data by se musela nějak odeslat. Čas je omezený a tak by se musela zvýšit přenosová kapacita (složité), nebo energetické zdroje pro vyšší životnost (ještě složitější). Ve výsledku můžeme být rádi, že EDM kromě základní mise (sběr dat ze sestupu) udělá i nějakou vědu navíc.

    • ventYl napsal:

      ked pristavali rovery, tak mali plno vela energie na to, aby odvysielali video z pristavania kedykolvek, ked bolo komunikacne okno s orbitermi. EDM nema ziadnu energiu nazvys, prvorade, druhorade a tretorade su telemetricke data z pristania (a to este vsetci berieme celu udalost ako hotovu a vobec nediskutujeme, ze by sa to pripadne nemuselo podarit!) a az potom nejake PR obrazocky. taktiez vzhladom k charakteru orbit by ziaden z orbiterov nemal vediet preletiet nad miestom pristatia puzdra viac ako raz denne. to dava dohromady cca 6-12 komunikacnych okien (pre dlzku misie 2-4 dni).

      tiez treba mat na pamati, ze to nie je posielanie fotiek z dovolenky na Facebook, komunikacne okno sa otvara len ak je nad horizontom nejaky orbiter, co zdaleka nie je vzdy. specialne kvoli pristatiu puzdra orbitery menili svoje drahy a po tejto udalosti si zasa budu hladiet svojej normalnej roboty, ktorej maju beztak dost. zalezi od toho, ktory presne orbiter bude dane data zachytavat, ale tej telemetrie za jedno komunikacne okno nejde poslat vela. radovo to budu maximalne desiatky MB za okno s tym, ze tie data este treba poslat cez DSN na zem.

      ak sa to zhrnie a podskrtne, na tu telemetriu zostava radovo niekde okolo 12 * 30 = 360 MB pasma a to nie je vela! (samozrejme ak je misia dlhsia, alebo je EDM navrhnute tak, ze napr. s MRO vie vyuzit plnu komunikacnu rychlost 6Mb/s, tak to pasmo bude vacsie, ale nie nejako zavratne).

    • android napsal:

      Neplatilo tehdy ty přistávací kamery nějaké hollywoodské studio?

      • Dušan Majer napsal:

        Tam šlo o něco jiného, byl tam zájem o využití kamer na hlavě vozítka, ale z toho nakonec sešlo.

        • android napsal:

          Aha, díky za uzavření. Neměl jsem v téhle věci jasno a vlastně hodně let jsem čekal jestli ke mne dojde info, jak to tehdy dopadlo. No vidím že nijak.

          Stejně ale nechápu proč tam nepřilepili nějaký studentský projekt ve formě pár solárních článků napojených přes DC/DC měnič na nějaký mrazuvzdorný akumulátor a vysílač. I kdyby měřili jen teplotu,osvit a napětí palubní sítě, tak by se študáci zabavili a něco naučili. A nestálo by to vlastně nic, zaplatila by si to škola a tu by to stálo max 100kUSD (počítám z cen komponent pro cube saty)

  10. Keba napsal:

    Držím palce, aby přistávací manévr vyšel přesně dle předpokladů a díky za velmi zajímavý článek! Tak mě napadlo, že by to bylo docela zajímavé téma pro sériál. Přistávací manévry sond, vozítek a pod. Myslím, že způsobů jak přistát na jiném vesmírném tělese bylo vynalezeno už docela dost. 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Díky za pochvalu – a k nápadu – de facto se použily jen tři – padák, airbag, motorické přistání, případně jejich kombinace.

      • A co penetrátory, to máš další způsob

      • Štěpán napsal:

        A ještě mě napadá Phille, to mělo harpuny?

        • Dušan Majer napsal:

          Ano + přítlačnou trysku. Ale to je spíše systém kotvení, než vlastního přistání. U Philae bych mluvil o nebržděném dopadu volným pádem.

      • Spytihněv napsal:

        Myslím, že za další způsob přistání by se dalo považovat to, co předvedly Veněry 9-14 a Vegy. Po odhození padáku volný pád z úctyhodné výšky 40-50 km, bržděný pouze pasivně samotnou konstrukcí landeru (+ hustou atmosférou). Na povrchu měkké přistání a práce. Přitom silná gravitace srovnatelná se Zemí a atmosféra místy velmi divoká.

        • Keba napsal:

          Technicky nejzajímavější mi přišlo přistání vozítka Curiosity. Pravda, dalo by se považovat za motorické, ale na povrch Marsu bylo vlastně spuštěno jeřábem 🙂

  11. HighLander napsal:

    Pred pár rokmi odfotil Curiosity rover pri pristáti Mars Reconnaissance orbiter. Neplánuje sa teraz podobný pokus? Viď: http://news.nationalgeographic.com/news/2012/08/120806-mars-rover-jpl-landing-nasa-curiosity-science-space-photos/#/57877.ngsversion.1465930399777.jpg

Zanechte komentář