Bližší pohled na části modulu Schiaparelli

Výřez ze snímku EDM Schiaparelli pořízeného kamerou na MRO. Zdroj: NASA

19. října se pokazila závěrečná fáze přistávací sekvence zkušebního modulu EDM, známého také pod jménem Schiaparelli, který byl součástí mise ExoMars 2016. Již 20. října jsme měli možnost nahlédnout do oblasti Meridiani Planum, kde se odehrál dopad přistávacího modulu. Díky snímku sondy Mars Reconnaissance Obiter (MRO), která patří americké NASA, jsme mohli pozorovat tmavou skvrnu v místě dopadu, světlý padák a skvrnku po pravděpodobném dopadu tepelného štítu. Protože šlo o snímek zešikma a tedy z větší vzdálenosti s menším rozlišením, všichni jsme se těšili na další detailní snímek. Ten byl pořízen již 25. října a tentokrát už je vidět i menší objekty. Snímek odhalil předtím nesnadno viditelné, nebo nespatřené části a dává tušit, co se přesně při dopadu stalo. Přesto bude třeba ještě počkat na další detailní snímky pořízené v jinou část dne nebo pod jiným úhlem a také na výsledky vyšetřování, co se přesně pokazilo.

Kamera HiRISE na sondě MRO je tím nejlepším snímkovacím přístrojem na oběžné dráze planety a vlastně i největším dalekohledem na jakékoli meziplanetární sondě. Jedná se vlastně o zrcadlový dalekohled o průměru 0,5 metru osazený CCD senzory s filtrem pro blízký infračervený obor a dále filtry v oblasti RGB.

Kamera HiRISE sondy MRO. Zdroj: NASA/JPL/Ball Aerospace

Kamera HiRISE sondy MRO. Zdroj: NASA/JPL/Ball Aerospace

Přístroj je schopen z ideální výšky 300 km rozlišit útvary velké jen 30 cm a snímá pruh široký 20 048 px (platí pro červený filtr), odpovídající šíři 6 km a uvnitř pak zbylé barvy v šíři 4 048 px (1,2 km). Délka pruhů je pak dvakrát delší, než jejich šířka. Dalo by se říci, že 20. října jsme viděli kontextový záběr z onoho širšího pruhu s nižším rozlišením. Především jsme byli limitováni tím, že se snímalo z mnohem větší vzdálenosti (zešikma). Druhý snímek pořízený 25. října už je detailnější, protože se snímal téměř přesně z ideální výšky. Rozlišení uvedeného obrázku je tedy 29,5 cm/px.

Na snímku vidíme velmi dobře bílý padák spolu s horním krytem přistávacího modulu. Vpravo nahoře nás zaujme tmavá skvrnka, což je místo dopadu spodního tepelného štítu. Nejvíce zaujme samotné místo dopadu EDM, kde vidíme skvrnu o rozměrech zhruba 15×40 metrů, uvnitř které je asi 2,4 metru velký tmavý kráter. Ten by odpovídal dopadu objektu o hmotnosti 300 kg, což je právě hmotnost přistávací části modulu Schiaparelli. Předpokládá se, že kráter má hloubku 50 cm a více snad odhalí další snímky z jiného úhlu, popřípadě v barvě.

Části modulu Schiaparelli na Marsu. Zdroj: NASA/JPL/University of Arizona

Části modulu Schiaparelli na Marsu. Zdroj: NASA/JPL/University of Arizona

Tvar dopadové skvrny samozřejmě neodpovídá dopadu meteoroidu velkou rychlostí (11 až 20 km/s), protože Schiaparelli už nepadal pod velkým úhlem, ale spíše téměř kolmo volným pádem a hlavně mnohem pomaleji (asi 300 km/h). Většina výtrysků z místa dopadu směřuje jedním směrem, což by odpovídalo hlavnímu směru letu částí po explozi hydrazinových nádrží. Pozoruhodný je jeden oblouk patrný jiným směrem. Patrně i ten je spojen s explozí, ale to vysvětlí až další průzkum. Několik bílých skvrnek poblíž místa dopadu může, ale také nemusí být s dopadem spojeny. Může jít také o šum ve snímku. Počkejme tedy na další podobně detailní snímky MRO a nepochybně nás čekají i barevné záběry, které mohou být ještě víc vypovídající.

Části modulu Schiaparelli na Marsu. Zdroj: NASA/JPL/University of Arizona

Části modulu Schiaparelli na Marsu. Zdroj: NASA/JPL/University of Arizona

Mezitím technici zkoumají došlá data, v nichž by mohli najít odpověď na otázku, proč v přistávací sekvenci došlo k chybě a zda za ni může softwarová chyba, jak se zdá podle posledních indicií. Taková chyba na jedné straně nepotěší, ale na druhé straně podobná chyba se nejsnáze opravuje. Více k této chybě píší např. na Spaceflight101.com, kde uvádí, že by mělo jít o chybnou komunikaci mezi částí programu zodpovědnou za navigaci a druhou zodpovědnou za výškoměr.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://hirise.lpl.arizona.edu/

Zdroje obrázků:
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpegMod/PIA07087_modest.jpg
http://static.uahirise.org/images/2016/details/cut/ESP_048041_1780_RED-montage.jpg
http://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2016/10/zooming_in_on_schiaparelli_components_on_mars/16204950-1-eng-GB/Zooming_in_on_Schiaparelli_components_on_Mars_node_full_image_2.jpg

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.


15 komentářů ke článku “Bližší pohled na části modulu Schiaparelli”

  1. Geo napsal:

    To snad ne ,10 sekund , příliš brzo po odhození , modul si snad změřil výšku od tepelného štítu … Nebo nějaká velice podivná chyba …
    … This all appeared to work properly until the radar came into the mix, being powered up ten seconds after the jettisoning of the heat shield.

    • kolemjdoucí napsal:

      Podle popisu funkčnosti
      40 sekund po aktivaci nadzvukového padáku měl být odhozen spodní kryt s tepelným štítem (tedy v odhadované výšce cca 7km)) a po 10 sekundách aktivován radar.
      Tomu nějakou dobu trvá akvizice dat a jejich ověření (min. 15s), ale ve výšce pod 2,5km měl být algoritmus řízení na základě jeho dat již plně aktivní.
      Tento řídící algoritmus pak měl vyhodnotit podmínky (výška pod 1,1km) pro odhození horního krytu s padákem.

      Tady je popis testů dopplerovského radarového výškoměru a video – https://www.thalesgroup.com/en/worldwide/space/news/video-exomars-testing-technologies-mars-down-earth

      • Vlastimil Pospíchal napsal:

        Za těch 25 sekund nemohl ten tepelný štít odletět ani ten 1 km od sondy.

      • Geo napsal:

        Díky !

      • kolemjdoucí napsal:

        …ještě jedna „drobná“ nepříjemnost – přistávací plošina ExoMars 2020 by měla být vybavena shodným dopplerovským radarovým výškoměrem (informace na stránkách výrobce), a patrně i řídícím systémem …závada se tedy nutně musí přesně identifikovat a odstranit!!

        • Geo napsal:

          Tepelný štít tedy rozhodně ne.
          K videu z testování , samozřejmě neznám všechno , ale to co tam ukázali je naprosto nedostatečné !
          Osobně si představuji nutnost vyhození elementu s radary a vyhodnocováním na padáku/padácích v nezaplém stavu z výšky minimálně 4km z letícího letounu. Na zemi si pořídím triangulaci a porovnám data z modulu s těmi změřenými ze země.
          Nemáme posrobnosti , ale takhle to vypadá , že v okamžiku odhození tepelného štítu začali pracovat radary , a jejich data se měla validovat s těmí z navigace . A zdá se že se na Marsu oba systémy začli po italsku hádat …

        • kolemjdoucí napsal:

          …navigace tam žádná není, jen dva duplicitní inerciální měřící moduly LN-200 (měření změny rychlosti a změny úhlu) obsahující tři gyroskopy na bázi optických vláken a tři MEMS (Micro Electro-Mechanical System) akcelerometry. Toť vše.

      • maro napsal:

        Super video, dík. Ale to testování opravdu vypadá spíš jako hraní si na písku. Všechno pomaloučké, skor statické na vrtulníčku.
        No nic. Po nemilé zkušenosti na Marsu se tentokrát už snad nebudou bát ten radar opravdu v docela velké rychlosti shodit dolů na zem a koukat se, co za data z něho lezou. A klidně na něčem, čemu se třeba v závěru otevře padák a bude se to na tom padáku i trochu mlít. Když testy, tak pořádně.

        • kolemjdoucí napsal:

          …za sebe – pokud to testovali jen takto, tak to opravdu byly dost idealizované podmínky (v podstatě jen změna povrchů).
          Otázkou je, jaké testy si poručila ESA, resp. byla ochotna udělat s ohledem k ceně a případnému poškození při pádu z výšky (problémem je i jiná hustota atmosféry, takže ani u volného pádu se nedá dosáhnout stejná rychlost jako na Marsu).

  2. Geo napsal:

    Po dalším studiu různých materiálů ESA a Thales soudím , že časový rámec přistání podle kterého se řídil sestup v některých materiálech označovaný jako navigace , z nějakého důvodu neodpovídal předpokládanému . Je také otázkou s jakou flexibilitou sytém mohl pracovat , a také jak mnoho se prvotní data z radarů lišila od předpokládaných .
    Určující je , zdali někdo může znát data z LN-200 , a jestli je může zveřejnit . Možných scénářů je mnoho .

  3. Geo napsal:

    Tak je to tady !
    Přistání probíhalo podle plánu , padák byl otevřen ve výšce 12km a při rychlosti 1730km/h , tepelný štít odhozen ve výšce 7.8km , systémy Doplerova radaru fungovali správně , ale ve výšce 3,7km se zastavilo asi na jednu sekundu otáčení modulu , systém to vyhodnotil jako hodnotu s negativní výškou , odhodil padák a zapnul trysky , “ a protože už přistál “ tak vše vypnul … .
    Všechny opakované počítačové simulace potvrdily totožné vyhodnocení navigačním systémem , ach jo , pěkný to šotek .

    Více zde : http://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/ExoMars/Schiaparelli_landing_investigation_makes_progress

Zanechte komentář