Vesmírná architektura (1. díl)

My lidé jsme si zvykli vnímat některé věci okolo sebe jako samozřejmost. Máme stálou přitažlivost, dýchatelnou atmosféru a přesto si neustále stěžujeme na počasí. Ve srovnání s tím, jaké podmínky panují jinde v naší sluneční soustavě, je naše planeta klidným místem pro život.  Tedy alespoň prozatím. Když se však odpoutáme od „okovů“ gravitace a vstoupíme do kosmického prostoru, naše spjatost se Zemí nám může působit nepříjemné problémy. Všední činnosti každodenního života, jako jídlo, spánek, osobní hygiena, nebo například jen odeslání emailu z počítače, nejsou ve vesmíru tak jednoduché, jak se možná na první pohled zdá. Jen si představte, že chcete ve stavu mikrogravitace vyťukat třeba jen jednoduchý text na notebooku a v momentě, kdy se klávesnice dotknete, tlak prstu vás zase odstrčí. I tyto maličkosti pomáhá inženýrům a vědcům v současnosti řešit vesmírná architektura. O tomto poměrně novém odvětví slýcháváme stále víc, a není divu. Některé projekty jsou totiž natolik zajímavé, že mohou významně pomoci i lidem na Zemi. Například mohou přispět ke snížení spotřeby energie, nebo napomoci stavbě inteligentních budov. Ale nepředbíhejme. Každý příběh má svůj začátek a tak se pojďme nejdříve podívat do historie této nevšední oblasti kosmonautiky.

Nové obzory

Před lety kosmických lodí do vesmíru si lidé představovali odvážné výpravy k Měsíci a planetám. Uvažovali o možném životě mimo Zemi. Tyto teorie byly populární zejména v 19. století a musela to být opravdu vzrušující doba. Možná i trochu podobná tomu, co dnes prožíváme my, při snění o mezihvězdných cestách. Mnozí autoři jako  J. Verne, K. E. Ciolkovskij, podceňovaný H. G. Wells, ale stejně tak i jiní shrnuli své myšlenky v dobrodružných románech a vědeckých rozborech. Vznikaly tak vůbec první fiktivní návrhy vesmírné techniky. Cesty za hranice Země s lidskou posádkou se později staly skutečností a velmi brzy se ukázalo, že vyprojektovat funkční zařízení a stroje, splňující i ty nejnáročnější kriteria pro tyto mise, bude v budoucnu klíčové. Návrh a výroba vesmírné techniky je pokaždé opravdovou výzvou. I z těchto důvodu se Spojené státy a Sovětský svaz zanedlouho po začátku kosmické éry rozhodly využít služeb architektů.

Patent propisky Fisher Space Pen

Patent propisky Fisher Space Pen
Zdroj: http://public.media.smithsonianmag.com/

Začátkem roku 1960 bylo již jasné, že ve stavu beztíže nezůstanou věci dlouho na svém místě. Například první průkopníci ve vesmíru používali úplně obyčejné tužky na své poznámky. Později se ukázalo, že je to příliš nebezpečné. Grafit se totiž drolí a je také vodivý. Mohl tedy posádce působit zdravotní problémy, nebo poškodit elektrické obvody. Tento problém tehdy za NASA ještě vyřešil Paul C. Fisher, který vyrobil vesmírnou propisku známou jako Fisher Space Pen, kterou si v roce 1965 nechal patentovat.

Významný krok k zapojení architektury do kosmického programu se však odehrál v tehdejším Sovětském svazu. Známý raketový inženýr Sergej Koroljov si do svého týmu v roce 1963 vybral talentovanou designérku Galinu Balašovu. Ta v té době pracovala v OKB-1(konstrukční kancelář, později RKK Eněrgija) na projektech rezidenčních budov pro zaměstnance a k práci na vesmírném programu se dostala prostou náhodou. V roce 1963 sovětští inženýři dokončovali práci na složitém vícemístném kosmickém prostředku. Jednalo se o předběžný model pilotované lodi Sojuz. Koroljov však nebyl s výsledky úplně spokojen. Nelíbilo se mu především řešení interiéru pro posádku. Technické detaily byly dobré, ale vnitřní uspořádání se konstruktérům a inženýrům optimálně dořešit nepodařilo. Proto se Koroljov obrátil s žádostí o pomoc na jednoho ze svých asistentů a ten mu nakonec doporučil Galinu Balašovu – tehdy jedinou kvalifikovanou architektku ve společnosti. Sama k tomu dnes dodává. “Začala jsem pracovat na vesmírném programu, protože kosmické lodě byly stále větší a kosmonauti v nich potřebovali více prostoru“. Toho dne se stala skutečnou vesmírnou architektkou a první ženou na světě, která se nebála využít šance převést principy pozemského designu na místo, kde zatím nebyly použity. Celý příběh této pozoruhodné ženy je natolik fascinující a inspirativní, že stojí za to, abychom se na něj podívali trochu blíže.

Galina Andrejevna Balašova

Galina Balašova v modelu orbitální sekce kosmické lodi Sojuz 19, který navrhla. Příprava letu Apollo-Sojuz 1975)

Galina Balašova v modelu orbitální sekce kosmické lodi Sojuz 19, který navrhla. Příprava letu Apollo-Sojuz 1975. © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://space-architect.com/

Galina Andrejevna Balašova (tehdy ještě Brjuchova) se narodila v roce 1931 v Moskevské oblasti, ve městě Kolomna. Po studiu architektury se záhy stěhuje a začíná svou kariéru designérky ve vzdálené Samaře (dříve Kujbyšev). Toto město hrálo klíčovou roli v rozvoji Sovětského letectví a za dob studené války bylo dokonce pro cizince uzavřené. Spadalo pod tzv. „uzavřené administrativně-územní útvary“. Dodnes je zde konstrukční kancelář a výrobní závod CSKB-Progress, který v 50. a 60. létech 20. století vyráběl první typy mezikontinentálních balistických raket R-7 a R-7A . V současnosti je Samara známá jak produkcí raket typu Sojuz, různých satelitů a jiné vesmírné techniky, tak výrobou leteckých (Tu-160 – letadlo Tupolev, An-22 – letadlo Antonov atd.) a raketových (RD-107/108 raketa Sojuz, NK-33 raketa Antares atd.) motorů. Výčet je opravdu bohatý a bohužel zde nemůžu uvádět všechny podrobnosti. Přesto bych ještě rád uvedl jednu zajímavost spojenou s tímto městem a Českou republikou. Od roku 2013 zde stojí socha vojáka Švejka, stejnojmenné postavy z knihy Jaroslava Haška. Pojďme se ale vrátit zpět k tématu.

Pomník Fridricha Canděra v lázeňském městě Kislovodsk

Pomník Fridricha Canděra v lázeňském městě Kislovodsk
Zdroj: http://img-fotki.yandex.ru/

Po svatbě se Galina vrací do Moskevské oblasti kde její manžel, mladý fyzik, dostal přidělenou práci v OKB-1 a v roce 1957, za přispění svého muže, i ona sama nastupuje do stejné konstrukční kanceláře jako starší architekt. Během své počáteční činnosti navrhla palác kultury v Moskvě, nebo se podílela na pomníku na počest průkopníka a konstruktéra první sovětské raketové střely GIRD-X Fridricha Canděra, který je umístěn v lázeňském městě Kislovodsk, kde tento muž zemřel. Poté, co si ji sám S. Koroljov vybral do týmu, se již plně věnovala jen designu a konstrukci kosmické techniky. Přitom, jak sama přiznává, nikdy se o vesmír  nezajímala. O to víc je překvapující, že právě její činnost ovlivnila a nakonec definovala celou „tvář“ sovětského a později i ruského kosmického programu.

Téměř zapomenuté dílo

Svou první práci začala prakticky ihned po rozhodnutí. Pod vedením A. V. Afanasjeva dostala za úkol pokusit se navrhnout vnitřní podobu kosmické lodi Sojuz. Model interiéru zvládla navrhnout za víkend doma a již v pondělí prezentoval kosmonaut K. P. Feoktistov výsledek Sergeji Koroljovovi, který jej akceptoval jako základ. Nicméně vyslovil přání mít orbitální prostor pro posádku ještě více moderní. Galina tedy navrhla další dvě verze interiéru a jednu z nich nakonec definitivně v únoru 1964 Koroljov schválil. Zajímavostí je, že v prvním testovacím modelu kosmické lodi Sojuz se nacházely tři knihy určené pro kosmonauty. Jedna červená od Majakovského, další zelená od Puškina a poslední modrá od Lermontova. Přidala je tam sama Galina, když přemýšlela, čím by mohla v budoucnu pobyt posádky na palubě ještě více zpříjemnit. Některý z pracovníků však během jedné hodiny všechny knihy ukradl.

První návrh kosmické lodi Sojuz, který Balašova namalovala za víkend v roce 1963

První návrh kosmické lodi Sojuz, který Balašova namalovala za víkend v roce 1963 © Archiv: Galina Balashova.
Zdroj: http://space-architect.com/

Finální podoba interieru orbitálního modulu kosmické lodi Sojuz s patrným obrazem na stěně, který schválil 18. února 1964 Sergej Koroljov

Finální podoba interieru orbitálního modulu kosmické lodi Sojuz s patrným obrazem na stěně, který schválil 18. února 1964 Sergej Koroljov © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://space-architect.com/

Návrhem a stavbou kosmické techniky její práce samozřejmě nekončila. Byla plně k dispozici i po uskutečněných misích. Pozorně naslouchala přáním a připomínkám kosmonautů. V začátcích si například často stěžovali na nedostatečné uchycení věcí, vybavení a dokumentů, což se následně vyřešilo použitím suchých zipů. Tyto, i jiné problémy, se v rámci svých možností snažila napravovat, jak nejlépe dovedla. Po prvním letu rakety Sojuz k vesmírné stanici MIR se například objevily stížnosti na toaletu. Kosmonauti si poznamenali, že při vykonávání potřeby mají podobný pocit, jakoby seděli na vysavači. Galina později upravila konstrukci sedátka, ale změnit mechanizmus sacího zařízení nemohla. To už byl úkol pro konstruktéry.

Design typografie stanice MIR 1980

Design typografie stanice MIR 1980 Obrázek © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://motherboard-images.vice.com/

Návrh interieru s dnes již typickými sedačkami pro kosmonauty. Přistávací modul Sojuz-T 1970

Návrh interieru s dnes již typickými sedačkami pro kosmonauty. Přistávací modul Sojuz-T 1970 © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://space-architect.com/

Často si brala práci také domů. Zejména, když navrhovala loga a propagační materiály. Její nejznámější emblém zná dnes celý svět, ale jen málo kdo tužší, že za ním stojí právě Galina. Jedná se o logo mise Sojuz-Apollo, které původně vzniklo na podporu propagace mise na výstavě v Paříži v roce 1973. Firma Mytišči vyrobila více než 100 000 odznáčků s tímto logem. Upomínkové odznáčky byly rozdávány návštěvníkům výstavy a dostaly se až do Ameriky, která si motiv natolik oblíbila, že začala vyrábět vlastní suvenýry. Nakonec bylo rozhodnuto využít již populární logo jako oficiální emblém celé mise Sojuz-Apollo. Nicméně autorka si svou slávu neužila. Její jméno muselo zůstat v utajení. Dokonce byla později, na doporučení svého muže, donucena podepsat prohlášení, ve kterém se vzdává všech právních nároků. Oba měli strach z budoucích problémů a ztráty zaměstnání.

Emblém mise Sojuz-Apollo

Emblém mise Sojuz-Apollo © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: Emblém mise Sojuz-Apollo

Přiznám se, že mne samotného ohromilo, jak významnou roli ve skutečnosti hrála ve vojensko-kosmickém programu. Na první pohled to totiž vypadá, že tehdy nebyl využíván příliš kreativní design a právě opak je pravdou. Od interiérů, vybavení, osvětlení a nábytku obytných prostor, ke grafice na bocích kosmický lodí, stanic a satelitů až k logům misí, propagačních materiálů a sovětských medailí. Ruka Balašovy je doslova všude. Její práce byla pro celý Sovětský svaz doslova obchodním artiklem. Její originální pojetí designu odráží tehdejší chápání kosmické technologie a udává směr vývoje po mnoho let. Dokonce se některé její principy doposud používají na ISS (mezinárodní vesmírné stanici). Významně také zlepšila lidskou orientaci ve stavu beztíže. Uvědomila si, že použitím odlišných barev pro rozlišení stropu, podlahy a stěn u kosmických modulů a lodí pomůže částečně zabránit dezorientaci. To mělo samozřejmě důležitý psychologický efekt, vzhledem k tomu, že kosmonauti byli zvyklí na život na Zemi.  Tato skutečnost je v současnosti dobře známa a podobné koncepty dodnes hojně využívají i Američané. První kdo na to však přišel, byla právě tato skromná a praktická žena. Sama si však nikdy plně neuvědomila svůj skutečný význam.

Design obytné sekce stanice MIR z již dobře patrným barevným odlišením

Design obytné sekce stanice MIR z již dobře patrným barevným odlišením © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://space-architect.com/

Přesto tuto ženu zná dnes jen málokdo. Její práce byla přísně tajná, stejně jako její totožnost, a to až do devadesátých let dvacátého století. Proto není divu, že byla téměř zapomenuta, a to dokonce i v Rusku. Zpět do většího podvědomí lidí se dostala díky knize Philippa Meusera s názvem: Galina Balashova: Architect of the Soviet Space Programme. Tuto bohatě ilustrovanou monografii mohu doporučit všem fanouškům kosmonautiky, které zaujal příběh této ženy. Kniha vyšla v německém a anglickém jazyce v roce 2015. Pozornost vyvolala taktéž nedávná retrospektivní výstava v německém Frankfurtu nad Mohanem nazvaná “Design for the Soviet space programme”. Návštěvníci se mohli seznámit s prací architektky a prohlédnout si modely kosmických lodí, obrazy, skicy, nerealizované koncepty, nebo akvarely. Právě poslední jmenované maluje autorka nejraději. Dokonce některé její krajinné obrazy byly na stěnách prvních obytných modulů Sojuzu (přestože každý gram vynesený do kosmu stojí nemalé množství peněz). Technici se řídili podle přesně schválených návrhů z roku 1964. Bohužel dnes už tyto díla neexistují. Při sestupu na Zemi shořely v atmosféře spolu s orbitální částí sovětské kosmické lodi, která je vždy odhozena. Jediným a trochu i komickým důvodem proč její návrhy neupadly v úplné zapomnění a přežily až do současných dnů, je neexistence skutečného archívu pro design a kosmickou architekturu v tehdejším Sovětském svazu. Proto, přestože pracovala v přísném utajení, si je nakonec mohla odnést všechny domů.

Konečná podoba interieru plánované kosmické lodi LOK 1969

Konečná podoba interieru plánované kosmické lodi LOK 1969. © Archiv: Galina Balashova
Zdroj: http://space-architect.com/

Cesty života jsou opravdu nevyzpytatelné a příběh Galiny Balašovy jakoby to jen potvrzoval. Svět nikdy skutečně neocenil její přínos, nicméně mnohé oči se mnohokrát obdivovaly výtvorům, které má na svědomí. Po tři dekády aktivně spolupracovala na programech Sojuz, Apollo-Sojuz, Voschod, Saljut, MIR a do doby než Američané porazili Sověty v závodě o Měsíc, také na plánech MOS (The Moon Orbital Spaceship, někdy také LOK – Lunnyj Orbitalnyj Korabl), neboli kosmické lodi, která měla dostat sověty na Měsíc. Tento program nebyl nikdy realizován. Později se ještě podílí v pozici poradkyně i na raketoplánu Buran a její odkaz je stále živý. Zůstává jedinou ženou v historii, která po celé tři dekády navrhovala kosmickou techniku. Dnes si užívá zaslouženého důchodu. Bydlí v blízkosti Moskvy a ráda se dál věnuje svému koníčku. Kreslí a prodává své oblíbené akvarely. Finančně je na tom prý lépe než kdy dříve, ale přesto je vděčná za šanci být součástí kosmického programu. Se vší úctou, její jméno rozhodně do pomyslné kosmonautické síně slávy patří a nemělo by být zapomenuto.

Studie vnější podoby raketoplánu Buran, varianta Bajkal 1978

Studie vnější podoby raketoplánu Buran, varianta Bajkal 1978 © Archiv: Galina Balashova.
Zdroj: http://motherboard-images.vice.com/

Zdroje informací:
http://motherboard.vice.com/
https://rbth.com/multimedia/
http://space-architect.com/
https://en.wikipedia.org/
http://www.zeit.de/
Galina Balashova: Architect of the Soviet Space Programme, Philipp Meuser, 2015 DOM publisher, Berlín, ISBN 978-3-86922-355-1

Zdroje obrázků:
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/37-1.jpg
http://public.media.smithsonianmag.com/legacy_blog/space-pen-patent.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/26-1.jpg
http://img-fotki.yandex.ru/get/4705/wallls.88/0_8cb2e_2cab58a7_L.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/6-1.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/9-1.jpg
http://motherboard-images.vice.com/…/24695/1439844479029945.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/22-1.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/51-1.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/38-1.jpg
http://space-architect.com/wp-content/gallery/content/15-1.jpg
http://motherboard-images.vice.com/…/24695/1439843155137574.jpg

Vesmírná architektura (1. díl), 2.5 out of 5 based on 53 ratings
Pin It
(Visited 3 664 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (53 votes cast)
(Visited 3 664 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


48 komentářů ke článku “Vesmírná architektura (1. díl)”

  1. Spytihněv napsal:

    Zajímavé čtení. Přesně podle předpokladů jsem o Galině Balashové nikdy neslyšel. Vlastně mě ani nikdy nenapadlo, že někdo musel vytvářet interiéry kosm. lodí a stanic. Podobný osud jako Koroljov. Ten také ofic. neexistoval, zatímco smutně sledoval, jak se von Braun objevuje na obálkách prestižních magazínů. Paní Balashová se alespoň dožila svého odhalení.

    • vedator napsal:

      Niekto robi veci len preto, ze ho bavia, nie preto, aby bol na obalkach nejakych casopisov. Jedine, preco by mal by Korolov smutny pri pohlade na von Brauna je, ze ten nacisticky potentat sa nikdy nemal po 2.sv dostat na slobodu, ale mal potupne zhnit niekde v lagri.

      Inac velmi pekny clanok, tesim sa na pokracovania.

      • Rudolf Šíma napsal:

        V lagru snad ne. Když už, tak ve vězení a po řádném procesu. Možná by se prokázalo, že byl sice nacista, ale nebyl to nacistický potentát, aktivně se podílející na zrůdnostech Říše. Nezastávám se ho, sám bych byl pro ten proces. Připomínám, že onen opožděně oslavovaný Koroljov také makal pro Stalina. Asi po zralé úvaze, na přemýšlení měl na Kolymě času dost.

      • Spytihněv napsal:

        vedator: O von Brauna a jeho minulost přece nejde. Mám na mysli to, že Koroljov sám se i podle svědectví jeho současníků trápil svou vynucenou anonymitou a že by se rád světu představil jako úspěšný konstruktér podobně jako jeho soupeř v zámoří. Místo toho byl jen „soudruh hlavní konstruktér“. Tedy poté, co ho jiní soudruzi propustili z Gulagu.

    • mzprx napsal:

      Kolega Spytihněv, o Galine Andrejevne Balashovej (tehdy ještě Bryukhová) nepočula ani ona sama. Nepochybujem o potrebe zapísať slovanské meno v angličtine pomocou sh=š a podobne ale v češtine? Nevidím dôvod písať slovanské meno v anglickej transkripcii v česky písanom texte, zvlášť ak existujú v češtine tie isté písmená. A navyše nedôsledne, s pridaním „ová“. Takže, podľa mňa je článok o Galine Andrejevne Balašovej (tehdy ještě Briukovej)

      Možno by stálo za to pri písaní o ľuďoch so slovanskými menami čerpať informácie aj z inej ako anglicky písanej literatúry… Google ponúka napr. http://www.roman-bednar.com/news/galina-balasova-kozmicka-dizajnerka-sovietskych-vesmirnych-lodi-/
      Autor by, podľa môjho názoru, mal byť dôslednejší v použitom jazyku a zjednotiť písanie mien s jazykom použitým na zvyšný text.

    • vh napsal:

      O Koroljovi se vědělo (pod označením hlavní konstruktér;
      pod označením hlavní teoretik se skrýval M.Keldyš).
      Koroljovo jméno (i Gluškovo) prozradil Chruščov na svatbě
      Nikolajeva a Těreškovové ( „A kde jsou naši raketčíci Koroljov
      a Gluško? Pojďte si s námi připít na svatebčany.“).

  2. Víťa napsal:

    Dobrý článek, ale proč je v něm tolik pravopisných chyb?

    • Rudolf Šíma napsal:

      Čeština halt není úplně ideálně navržený jazyk. Osobně by mi ta neshoda podmětu s přísudkem nevadila, ale jsem snadno ovlivnitelný a devastuje to moje i tak chabé schopnosti psát v matěřštině. Článek dobrý, těším se na pokračování. Za mne plný počet hvězd. 🙂

    • Bullhead napsal:

      … proc „lide“ jako vy chodi na tyto weby?…zbytecni „lide“, obycejni gramar naci… k nicemu teto civilizaci nejste…nevim proc vas na technickych webech okamzite nebanuji…jinak UZASNY clanek, same novinky…knihu jsem hned objednal:-)

      • Dušan Majer napsal:

        Tohle bylo možná až trochu moc ostré. Ceníme si každé připomínky, kterou mají čtenáři k naší práci. Jsme rádi, že jim záleží na kvalitě článků a pokud autorovi něco uteče, tak se může spolehnout na upozornění od čtenářů. Za tyto připomínky jsme naopak vděční, protože i nám záleží na tom, abychom předkládali články co možná nejkvalitnější. Za každé upozornění jsme proto rádi – čtenář tím dává najevo, že mu není kvalita našeho webu lhostejná.

        • Bullhead napsal:

          …vas web se nestava pomalu legendou (a to se stava) proto, jestli udrzujete zhodu podnetu z prisudkem, ale proto jake informace poskytujete…tento clanek je napr. naprosta pecka to se nikde ani u pana Pacnera (ktereho si velmi vazim) nedoctete…pro technicky zamerene lidi jste uzasny web (mnoho mych znamych, kteri se o kosmonautiku nezajimali, vas zacali sledovat jen kvuli ‚kdy zas bude primy prenos‘)…gramar nazi tu nemaji co delat, na vetsine cz technickych webu je jiz vytlacili… pokud ma nejaky pomatenec po precteni tohoto opravdu objevneho clanku tendenci kritizovat cestinu, spletl si web!… a na tom trvam… vetsina z nas cte i komentare, at se dozvi dodatkove informace/nazory, a nepotrebuje cist nesmyslne veci o cestine od gramar nazi…nepochybuji ze vetsina fandu precetla tento clanek jednim dechem (jako ja) a nesmysly typu „tolik pravopisnych chyb’od techto pro civilizaci naprosto ZBYTECNYCH lidi fakt lidi co vas maji radu ABSOLUTNE nezajima (pokud se misto skveleho obsahu soustredil nekdo na pravopis neni dulezity)…a tim koncim, sam timto zapleveluji diskuzi k skvelemu clanku jen abych par id…. naznacil, at si gramar nazi vytky posilaji na redakci mailem a neotravuji tim ostatni…a jeste jednou-objevny clanek!

        • Dušan Majer napsal:

          Ceníme si toho, že se k nám rád vracíte a že jste „nakazil“ i své známé. Budeme se snažit, aby se lidem i nadále na našem blogu líbilo minimálně tak, jako doposud. 😉

        • Spytihněv napsal:

          Bullhead: Nepřeháníte to trochu? Nazývat někoho gramar nazi, pomatencem a „pro civilizaci naprosto zbytečným člověkem“ jen proto, že se pozastaví nad překlepy a pravopisnými chybami v článku?? Už dlouho jsem tu nečetl takto útočný a arogantní komentář, vážený pane! Mám pocit, že web jste si spletl vy a nikoli pan Víťa. Nevidím důvod, proč by i na technicky zaměřených webech nemohl být text bez chyb. Že máte jiný názor je vaše věc, ale proč na dotyčného musíte takto útočit? Buďte si jist, že to tady nikdo neocení a myslím, že zde se nedožijete nějakého „vytlačení“ lidí s těmito připomínkami, jako na na těch technických webech, o kterých píšete.

      • Karel Zvoník napsal:

        Jsem rád za každou reakci. Souhlasím s panem Majerem. Každá taková připomínka mi pomáhá vyvarovat se podobných chyb do budoucna. Dokud je co zlepšovat, je vše v pořádku. Chci čtenářům předávat to nejlepší co umím. Děkuji Vám za přízeň, a ať se vám objednaná kniha líbí.

        • Rudolf Šíma napsal:

          Díky za Váš postoj. Článek byl skvělý už tím, že přinesl pro mnohé naprosto neznámé informace. Každopádně se těším na pokračování. Gramatické nedokonalosti snadno rozdýchám, ale přimlouval bych se za kontrolu článku „cizím okem“. Nechť jsou bezchybnou gramatikou kultivováni i lidé jako já, bez gymnaziálního vzdělání. To „chození s kůží na trh“ Vám opravdu nezávidím a jsem za něj neskonale vděčný, navštěvuji to tu opravdu rád.

  3. Jaroslav Alois napsal:

    Některé návrhy jsou poněkud prostoduché, příkladně interiér “ navržený přes víkend“. Už si představuji jak sovětští kosmonauti odpočívají na pohovce, či sedí na židli, či odkládají knihy na poličku.
    Někde jsem viděl jak si kosmickou loď představoval Colkovskij, ten tam měl dokonce i koupelnovou vanu.

    • mzprx napsal:

      Vaňa bola vtedy posledným výkrikom techniky. 🙂 A teda je nutným prvkom designu.
      A použitie vane veliteľom kozmickej lode bolo už v minulosti dôkladne zdokumentované v skromnom dielku „Stopárov sprievodca po galaxii“. :-)))

    • Rudolf Šíma napsal:

      Vanu? On se zabýval i umělou gravitací? 🙂

    • JP napsal:

      Ono je paradoxní, že ten základní design se od té skici moc neliší i kanapíčko tam je 😀
      https://www.flickr.com/photos/steveberl/5347177159

    • maro napsal:

      Jenže ono to právě musí působit jednoduše. Má to psychologický význam navození klidu a pocitu domova. To jen filmaři si strašně rádi libují v odlištěných šestiůhelnících ze Star Treku s hromadou zbytečných pruhů všude po stěnách. Psychologie je jim ukradená.
      Mimochodem právě ten „obývák“ orbitálního modulu je zatraceně příjemná, komfortní věc na Sojuzu.

    • kopapaka napsal:

      Jaroslav Alois: pokud se nepletu, tak pohovka sloužila jako přepravní schránka EVA skafandrů a „křesílko“ jako kryt toalety. Technik by tam prostě posadil bednu a taky by to fungovalo, jenže takhle je to mnohem lepší.
      Spousta strojů, navržených jinak schopnými techniky má doslova příšerné ovládací prvky.

  4. Racek napsal:

    No jo, To Space Pen mi svýho času říkalo pane, otec ho někde dostal a já ho ukecal aby mě ho dal, všude jsem se s tím vytahoval až… No jo, požil jsem o trochu víc zdraví a mysli škodlivého piva a rumu a někdo mi ho u stolu znárodnil (dnes se říká zprivatizoval). Dodnes mi to mrzí.

    • Racek napsal:

      Abych dodal, tohle je fakt hodně zajímavé téma, obvykle dost opomíjené. Dobrý výběr i zpracování.

    • VaclavC napsal:

      Dá se v pohodě koupit: http://spacepen.cz/

      Objednal jsem ji jeden kousek před nějakým časem jako dárek k narozeninám ;-).

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Není třeba být smutný, pero se dá běžně koupit, třeba přímo od výrobce. Typ AG7 je používán přímo astronauty a kosmonauty a vydrží psát dost dlouho. Náhradní náplně nestojí nijak velkou sumu a pokud se složí více lidí, dá se to, myslím, utáhnout. Jeden kus AG7 mám a musím říct, že je velmi příjemné i co se týče komfortu psaní v podmínkách 1 G (a to jsem levák, takže ne všechny pera a propisky mi sednou :-D)

      • maro napsal:

        Jojo. I na Zemi se občas hodí možnost psát špičkou otočenou nahoru.

      • RiMr napsal:

        ….to je právě ten rozdíl…. Chudák ženská musela tajit a mlčet o tom co v životě dokázala (kolik by dokázala kdyby měla volné ruce?) jinak by nejspíš skončila v gulagu, kdežto emerická vesmírná propiska se prodává po webu jak na drátkách…
        A obhajovat (jak tu probliklo v diskuzi) takovou nesvobodu tím. že to tak vlastně chtěli a že je to takové lepší nekomerční…no comment…

        • maro napsal:

          Jen ten stát, co to financuje, také určuje kdo nesmí o své práci mluvit a kdo jo. V Sovětském Svazu mělo vše kolem kosmického průmyslu skoro takový stupeň utajení jako v armádě.
          Američtí nebo třeba japonští inženýři pracující pro vojenský průmysl taky vymýšlejí úžasné geniální věci a nikdo se to minimálně po nějakých pár desítek let nesmí dozvědět. Podle vás jsou to určitě taky velcí chudáci, kteří kdyby to prozradili, čekalo by je hezkých pár let ve vězení, zrovna jako čekalo Snowdena, že?
          Takový špionážní projekt Corona byl neskutečná paráda. Znáte jeho skvělé konstruktéry?
          Rozdíl nula.

        • RiMr napsal:

          …vy to teda plácáte páté přes deváté… tak, aby se vám to vešlo do vašeho názoru a vidění 🙂
          Nechci zamořovat tuto diskuzi, je to spíš politika než věda a nepatří to sem a proto už tady v tomto dialogu nebudu pokračovat.

        • maro napsal:

          Prostě jste to s tím svým politickým plácáním neměl ani začínat. To je celé.

        • Rudolf Šíma napsal:

          to maro: To je fakt, stát platí a rozhoduje. Když dobrovolně pracovala pro stát, evidentně neměla potřebu chlubit se svojí tvorbou. Kdyby prahla po slávě, určitě by to zkusila v privátní sféře. Trochu jsem odbočil od vesmírné architektury k sovětské ekonomice volného trhu, za což se omlouvám.

      • Racek napsal:

        No jo, to bylo cca v roce 1975 … to mělo jinou cenu, že. Dnes už to pro mě cenu moc nemá.

  5. zvejkal napsal:

    DAkujem za zaujimavu temu.

  6. Václav Kořínek napsal:

    Naprosto paradni clanek. Diky.

  7. Petr Hájek napsal:

    Přečteno jedním dechem ,velmi zajímavé.Děkuji

  8. maro napsal:

    Ten orbitální obývák Sojuzu kosmonauti využívají i jako soukromý pokojík, když je připojený na ISS. Jen místo obrázků tam visí na stěnách spousta papírů.
    http://spacefellowship.com/news/art21830/cooling-system-fully-operational-station-reboosted.html
    A když se cesta nahoru natáhne na dříve standardní dva dny, je ten obývák přímo nutný na jídlo (konzervičky jako z kempu), spaní, toaletu. Vše pěkně v lehkých „teplákách“:
    http://www.universetoday.com/82062/rare-images-from-inside-a-soyuz-during-flight/

  9. zdenek napsal:

    Děkuji za článek. Podle mě je důležité že jsme se o této dámě vůbec dozvěděli. Já sám jsem o ní neměl nejmenší potuchy a přitom měla velmi důležitou roli v kosmickém průmyslu. A myslím si, že je důležité se dozvědět o těchto utajovaných lidech, i když po tak dlouhých letech. Takže ještě jednou díky.

    • Karel Zvoník napsal:

      Není zač. Galina si určitě pozornost zaslouží. Její životní příběh je sám o sobě inspirací.

Zanechte komentář