TOP5: Soukromé firmy v kosmonautice

Až jednou budou historikové zabývající se kosmonautikou hodnotit období, ve kterém momentálně žijeme, je dost možné, že pro tuto éru zvolí označení, které bude souviset se vzestupem významu soukromého sektoru. V minulých letech totiž do kosmonautického rybníčku vletělo několik štik, které velmi svižně rozvířily stojaté vody a mnoho lidí z běžné veřejnosti dokázaly přivést ke kosmonautice a ukázat jim její krásy. Soukromé firmy určitě nejsou všespasující a bylo by hloupé si myslet, že po jejich nástupu nebudou státní agentury potřeba. Soukromý sektor ale přinesl do kosmonautiky „tah na bránu“ a velkou chuť ke změnám.

Hned na začátek bych rád vysvětlil, proč se o soukromých firmách v kosmonautice mluví až v dnešní době, když soukromé společnosti jsou součástí letů do vesmíru prakticky už od jejich začátku – podílely se na letech k Měsíci, stavěly raketoplány i díly kosmických stanic. To je samozřejmě pravda, ale v té době firmy plnily pokyny z kosmické agentury. Na tomto místě si dovolím vypůjčit přirovnání, které jsem slyšel od známého popularizátora kosmonautiky, Tomáše Přibyla. Dříve to fungovalo tak, jako kdyby NASA coby zákazník, přišla do restaurace, zamířila ke kuchaři a řekla mu: „Vezmeš tenhle nůž a tenhle kousek masa nakrájíš na takhle tenké plátky, pak vezmeš tuhle pánev a na ní budeš maso smažit na tomhle tuku přesně takhle dlouho …“ Dnes NASA přijde do restaurace, posadí se ke stolu a z jídelního lístku si vybere, na co má chuť. kromě toho soukromé firmy rozvíjí i vlastní aktivity, které nejsou na kosmických agenturách závislé vůbec.

Ano, kosmické firmy dnes dostávají finanční prostředky od státních agentur, ale je to zcela normální postup, kdy zákazník platí za službu, kterou si objedná. Soukromá firma na sebe bere zodpovědnost při zajišťování toho, co si zákazník objednal a NASA se díky tomu uvolní ruce – udělá objednávku a o zbytek se nemusí starat. V dnešním díle našeho letního seriálu se podíváme na pět soukromých firem, které hrají v kosmonautice největší roli. Některé jsou již v tomto oboru plně etablované, jiné naopak sbírají první zkušenosti, ale jejich plány nejsou vůbec špatné. Při výběru firem jsme kladli důraz na to, čeho se od nich můžeme v budoucnu dočkat. Proto ve výčtu chybí Boeing, který nemá kromě lodi Starliner žádné větší plány.

Pokročilý typ těžby asteroidů. Na tohle si ještě „chvíli“ počkáme

Pokročilý typ těžby asteroidů. Na tohle si ještě „chvíli“ počkáme
Zdroj: https://tctechcrunch2011.files.wordpress.com

5) Deep Space Industries
Tato firma patří bezesporu mezi ty, které zatím sbírají první zkušenosti a mnoho lidí o nich ještě nikdy neslyšelo. Při psaní článku jsem se rozmýšlel, zda na tuto pozici dát firmu DSI, nebo technologickým zaměřením podobnou Planetary Resources. Obě společnosti cílí na asteroidy, které ukrývají velké množství cenných zdrojů. Jde především o takzvané vzácné kovy, kterých je na Zemi velmi málo. Kvůli jejich malému množství se ani nehledají další možnosti jejich uplatnění, protože současná produkce stíhá tak tak pokrývat potřeby průmyslu.

Pokud by se ale podařilo nastartovat kosmickou těžbu, mohlo by se jednat o největší průmyslové odvětví vůbec. Samozřejmě, zatím je všechno hrozně daleko, je potřeba dořešit mnoho technických problémů, na které můžeme místo odpovědí jen krčit rameny. Firma DSI to ví moc dobře a snaží se postupovat po drobných krůčcích vpřed.

Testovací sonda Prospector

Testovací sonda Prospector
Zdroj: http://deepspaceindustries.com/

Do konce dekády by ráda vypustila první zkušební satelit Prospector-1 o váze 50 kilogramů, který by byl poháněný vypouštěním silně ohřáté páry. Očekává se, že právě voda bude prvním materiálem, který se bude na asteroidech těžit – satelity by tedy mohly snadno doplňovat palivo. Prospector by měl dorazit k cílovému asteroidu, nafotit jej, provést globální dálkovou chemickou analýzu a po dokončení těchto měření se pokusí dosednout na povrch, kde bude pokračovat v rozboru chemického složení. Je jasné, že do doby, kdy budeme na Zemi vozit kovy z asteroidů je ještě hodně dlouhá doba, ale projekty jako je DSI jsou nezbytnými prvními kroky vpřed.

Pohonná sekce New Shepard po přistání 24. listopadu.

Pohonná sekce New Shepard po přistání 24. listopadu.
Zdroj: http://www.tu.no/

4) Blue Origin
To firma Blue Origin míří technicky vzato mnohem níže. Nechce létat k asteroidům, dokonce ani na oběžnou dráhu. Cílí na suborbitální skoky, ale plusové body získává na tom, že už má za sebou několik úspěšných letů. U této společnosti je potřeba zdůraznit, že se snaží o znovupoužitelnost svých technologií. Jeho zařízení New Shepard se skládá z vlastní kabiny pro budoucí posádku a z pohonné jednotky. Motor BE-3 spalující směs kapalného kyslíku a vodíku vynese sestavu do výšky 100 kilometrů, což je mezinárodně uznávaná hranice, kde začíná vesmír.

Důležité je, že pohonná jednotka sází na motorické přistání a může být použita opakovaně. I to se už Blue Origin podařilo a ne jen jednou! Hned čtyři poslední starty použily jeden a ten samý kus pohonné jednotky. Právě díky znovupoužitelnosti a relativně jednoduchému systému by měla Blue Origin svým zákazníkům v budoucnu nabízet výhodné ceny za výlet na kraj vesmíru.

Start New Shepard z východetexasského testovacího centra Blue Origin

Start New Shepard z východetexasského testovacího centra Blue Origin
Zdroj: http://i.space.com/images/

Vše je zatím ve fázi zkoušek. Až bude New Shepard nasazený do ostrého prostoru, nabídne zákazníkům prostornou kabinu s ohromnými okny, přes která půjde pozorovat černé nebe nad hlavou a zakřivení Země před očima. Klienti zažijí několikaminutový stav beztíže a následně jejich kabina přistane na padácích, zatímco pohonná jednotka poslušně dosedne motoricky. Po krátké kontrole se opět natankuje, aby mohla do výšky 100 kilometrů vynést další zájemce. Kéž by to takhle jednou fungovalo.

Do doby, kdy New Shepard vynese první posádku, ještě zbývá nemálo měsíců, ale tento prostředek už dokázal zaujmout vědeckou obec. Pokud totiž například univerzita potřebuje otestovat chování nějaké technologie v krátkodobém stavu beztíže, nemusí si platit velmi drahý let na ISS. Při minulém letu New Shepard byly na palubě studentské experimenty a dá se očekávat, že vědci budou této možnosti rádi využívat – oproti letům na oběžnou dráhu jsou totiž suborbitální skoky nesrovnatelně levnější.

Experimenty na palubě New Shepard

Experimenty na palubě New Shepard
Zdroj: http://images.techtimes.com/

Na tomto místě mohla být klidně firma Virgin Galactics, ovšem náskok, který měla v minulých letech, nyní promarnila a Blue Origin ji předběhla. Jak se bude další souboj těchto dvou firem vyvíjet, zatím nedokáže nikdo říct, jisté ale je, že Blue Origin má momentálně navrch. Nebylo by překvapující, kdyby to byla právě tato firma, která by zařídila suborbitální let pro platící zákazníky jako první.

Skylon

Skylon
Zdroj: http://www.reactionengines.co.uk/

3) Reaction Engines Limited
Firma, jejíž jméno není mezi veřejností příliš známé, stojí za projektem, který je mnohem známější – je jím hybrid letadla a raketoplánu jménem Skylon. Celý koncept je až geniálně jednoduchý. Zatímco běžné rakety musí při startu nést kromě paliva i nádrže s okysličovadlem, letadla nic takového nepotřebují a kyslík potřebný ke spalování čerpají z okolního vzduchu. Skylon na to jde podobně, ale jelikož má létat výše, než standardní letadla – až na oběžnou dráhu, musí být pohonný systém značně speciální.

Řez motorem SABRE

Řez motorem SABRE
Zdroj: http://www.reactionengines.co.uk/

Srdcem pohonné jednotky je náporový motor SABRE (Synergistic Air-Breathing Rocket Engine), který jako palivo využívá zkapalněný vodík. Kyslík nutný pro spalování paliva se bere z okolního vzduchu. Při nadzvukových rychlostech je ale vstupující vzduch silně stlačován, což jej zahřívá na velmi vysoké teploty (až 1000°C). Klíčovou jednotkou motoru SABRE je proto takzvaný precooler, který ve zlomku sekundy ochladí procházející vzduch na -150°C, aby mohl být následně spálen ve vlastním motoru. Díky tomu, že Skylon nese jen malé nádrže s kyslíkem pro let ve výškách, kde už je okolní atmosféra opravdu velmi řídká, je oproti klasickým strojům létajícím na oběžnou dráhu mnohem lehčí.

Skylony by mohly sloužit jak k ultrarychlému spojení letišť na různých kontinentech, ale měly by být schopné dopravovat náklady na nízkou oběžnou dráhu Země. Díky znovupoužitelnosti by měly prostřednictvím tohoto prostředku výrazně klesnout náklady. Skylon patří mezi projekty, které se v době oznámení zdály nereálné a patřící do sci-fi. Ovšem postupné kroky vpřed naznačují, že bychom se tohoto chladně elegantního krasavce mohli opravdu dočkat.

Nafukování nafukovacího modulu BEAM

Nafukování nafukovacího modulu BEAM
Zdroj: https://blogs.nasa.gov/

2) Bigelow Aerospace
Tato firma na sebe upozornila už v letech 2006 a 2007, kdy vypustila na oběžnou dráhu experimentální nafukovací moduly Genesis I a Genesis II. Šlo o vůbec první nafukovací struktury, které se dostaly na oběžnou dráhu a možná započala jejich velká éra. Není se co divit – nákladové prostory raket není možné zvětšovat do nekonečna. Moduly navíc bývají uvnitř duté a velkou část jejich objemu tvoří pouze vzduch. Firma Bigelow využila myšlenky, že by moduly startovaly ve vyfouknutém stavu a po dosažení oběžné dráhy by se interiér naplnil vzduchem z tlakových nádrží a elastické stěny by se roztáhly na finální velikost.

Průřez modulem B330

Průřez modulem B330
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

V letošním roce se nafukovací moduly dočkaly dalšího kroku vpřed. K ISS byl připojen experimentální modul BEAM, který bude po dobu dvou let sloužit k monitorování odolnosti nafukovacích konstrukcí. Senzory budou sledovat teplotu i úroveň radiace uvnitř, ale i odolnost proti mikrometeoritům. Pokud BEAM prokáže, že jsou nafukovací moduly spolehlivé, otevře jim to nové možnosti. Firma Bigelow Aerospace počítá do budoucna s velkými projekty – už na rok 2020 by ráda připravila modul B-330, který by měl více než dvojnásobný objem, než největší moduly na ISS.

Porovnání modulů Destiny a B-330

Porovnání modulů Destiny a B-330
Zdroj: http://40.media.tumblr.com/

Plány do vzdálenější budoucnosti jsou ještě odvážnější. Zakladatel firmy Robert Bigelow získal jmění díky provozování sítě hotelů. Tento obor by rád rozšířil i na oběžnou dráhu, kde by mohl vzniknout kosmický hotel tvořený několika spojenými nafukovacími moduly. Posádku by sem vozily třeba lodě Starliner od Boeingu. Ale ani tady plány této smělé firmy nekončí. Nafukovací moduly by totiž mohly posloužit i při letech k Marsu, kde bude posádka potřebovat dostatečný prostor pro život během několikaměsíčního přeletu mezi planetami.

První stupeň osvětlují reflektory na přistávací rampě

První stupeň osvětlují reflektory na přistávací rampě
Zdroj: https://c2.staticflickr.com/

1) SpaceX
Má smysl se o této firmě rozepisovat nějak detailněji? Asi bychom nenašli fanouška kosmonautiky, který by o této společnosti nikdy neslyšel. Je to právě SpaceX, která v okruhu soukromých kosmických firem drží hned několik prvenství. První soukromá raketa, která dosáhla oběžné dráhy (Falcon 1 – 28. září 2008), první soukromá kosmická loď, která se z oběžné dráhy vrátila na Zemi (Dragon – 8. prosince 2010), první soukromá kosmická loď, která se připojila k ISS (Dragon – 22. května 2012), nebo první motorické přistání prvního stupně kosmické rakety (Falcon 9 v1.2 – 22. prosince 2015).

Je zbytečné tu hovořit o plánech této firmy, vždyť právě tomuto tématu se věnoval celý minulý díl našeho seriálu. Stručně to můžeme shrnout do dvou základních oblastí – znovupoužitelnost techniky vedoucí ke snížení nákladů a druhým cílem je kolonizace Marsu. V obou případech jde o velmi smělé plány, které mohou vypadat nedosažitelně. Ale SpaceX už mnohokrát ukázala, že dokáže udělat i to, čemu ostatní na začátku nevěřili.

Dragon 10 metrů od ISS čeká na zachycení.

Dragon 10 metrů od ISS čeká na zachycení.
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/

A přitom tady tato společnost vůbec nemusela být. Když havarovaly první tři exempláře raket Falcon 1, považovali to zaměstnanci SpaceX za definitivní neúspěch. Elon Musk měl ovšem nečekaně finance na ještě jeden start. To nalilo zaměstnancům energii do žil a čtvrtý start se už podařil. Nechybělo tedy mnoho a firma by skončila ještě dříve, než začala. Jelikož byl start úspěšný, SpaceX se od té doby rozrůstala a s tím rostly i její plány. Dnes její rakety Falcon 9 vynáší telekomunikační družice, lodě Dragon zásobují nákladem ISS, první stupně rakety umí přistávat na mořské plošině, nebo na pevninské rampě. Blíží se nasazení pilotovaných lodí a budoucnost je ještě odvážnější.

Na SpaceX je ohromně sympatické i to, jak dokáže za pochodu reagovat na nově zjištěné informace. Nejde jen o flexibilitu při řešení nečekaných problémů, ale i o vývoj techniky. Raketa Falcon 9 už měla tři různé verze, u kterých se postupně zvyšovala nosnost. Tahle firma neusíná na vavřínech, nespokojí se s tím, co má, chce být nejlepší. Na druhou stranu musíme být fér a připomenout i to, že SpaceX velmi často nedodržuje termíny, které prezentuje. Mezi internetovou veřejností se už začal používat výraz „Muskův koeficient“, což je imaginární hodnota, kterou se prý musí vynásobit všechny avizované termíny, abychom dosáhli reálného času. Odklady jsou ale přirozenou součástí celé kosmonautiky a na obhajobu SpaceX je potřeba poznamenat, že zatím realizovala drtivou většinu toho, co slíbila, byť se zpožděním. Pouze minimum projektů opustila a dále na nich nepracuje – řeč je třeba o záchranách horních stupňů raket Falcon 9, nebo o účasti na projektu Stratolaunch.

Zdroje informací:
http://deepspaceindustries.com/
https://techcrunch.com/
http://www.theverge.com/
https://www.blueorigin.com/
http://www.space.com/
http://www.reactionengines.co.uk/
http://www.space.com/
http://www.space.com/
http://www.theverge.com/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://bigelowaerospace.com/
http://www.space.com/
http://www.spacex.com/
http://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
http://www.space.com/

Zdroje obrázků:
http://www.spaceflightinsider.com/…Boeing-NASA-image-posted-on-SpaceFlight-Insider.jpg
https://tctechcrunch2011.files.wordpress.com/2016/05/harvestor.jpg
http://deepspaceindustries.com/…/2016/08/DSI_Prospector1_Infographic_Sm.png
http://www.tu.no/incoming/2015/11/26/1200047660.jpg/alternates/w1366f/1200047660.jpg
http://www.space.com/…/blue-origin-new-shepard-rocket-launch-jan-22-2016.jpg?1453571126
http://images.techtimes.com/data/images/full/226726/bore.jpg
http://www.reactionengines.co.uk/images/skylon/skylonorbit2_1024.jpg
http://www.reactionengines.co.uk/images_library/sabre/sabre_notes_1l.jpg
https://blogs.nasa.gov/…/sites/240/2016/05/expansion_progress8.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/04/B330-clamshell01.jpg
http://40.media.tumblr.com/…/tumblr_inline_o5i9nbAMTE1romqng_500.png
https://c1.staticflickr.com/9/8794/28375601091_fe095603f4_d.jpg
https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/…1418578264_ff761bcad1717e0c7e5ac8ae92a99598

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


55 komentářů ke článku “TOP5: Soukromé firmy v kosmonautice”

  1. Rudolf Šíma napsal:

    Jak já těm „živnostníkům“ fandím …… 🙂 Díky za článek.

  2. Pospíšil napsal:

    K textu „Když havarovaly první tři exempláře raket Falcon 1, zažíval Elon Musk ohromně těžké období. Prakticky z posledních peněz zafinancoval čtvrtý start. “ mám tuto poznámku:

    EM měl vlastní finance pouze na výrobu a start 3 raket F1. Ale ja ko prozíravý podnikatel už během stavby prvních nosičů intenzivně hledal investory, kteří by do jeho obou nových startupů (SpaceX a Tesla) přidali své prostředky. V tomto snažení byl úspěšný, takže ve chvíli startu třetího exampláře F1, kdy všichni jeho zaměstnanci věřili, že je to tentokrát hop nebo trop, měl Elon v rukávu eso v podobě finanční injekce od investiční společnosti DFJ Venture.
    Když třetí Falcon 1 sice vystoupal nad hranici atmosféry, ale nedosáhl požadované orbitální rychlosti a začal pozvolna klesat zpět k zemi, zažívali všichni zaměstnanci obrovské zklamání a zmar nad právě ukončeným snem o soukromé kosmické společnisti. V té chvíli ale Musk vysto upil z traileru s mobilním stanovištěm řízení startu a prohlásil, že se nikdy nevzdá a pokračuje se dál ke stavbě a startu čtvrtého nosiče. V ten moment se nálada a všech otočila o 180° a SpX už nadále uspěla.

    • Rudolf Šíma napsal:

      Musím říct, že jste mě docela uklidnil. Pořád jsem měl pocit, že to Muskovo podnikání je na hraně jeho možností. Tím lépe budu snášet i případný neúspěch a nebudu se klepat u každého startu, když se zásadní věci nebudou odehrávat stylem „Bitva o Británii“. Díky

      • Adam Trhoň napsal:

        Znáte tento vtip?

        Chlapík jednoho rána dostane nápad, zajde za synem a poví mu: „Vezmeš si ženu, kterou ti vyberu“.
        Syn: „WTF?“
        Chlapík: „Bude to dcera Billa Gatese.“.
        Syn: „OK…“
        Chlapík jde za Billem: „Provdáš svou dceru za mého syna.“
        Bill: „WTF?“
        Chlapík: „Je CTO Googlu.“
        Bill „OK…“
        Chlapík jde do Googlu: „Jmenujete mého syna CTO.“
        Lidi v Googlu: „WTF?“
        Chlapík: „Je to zeťák Billa Gatese.“
        Lidi v Googlu: „OK…“

        Po přečtení knížky o Muskovi mi přijde, že podniká přesně takto 🙂 Že vždycky navykládá, jaká je ta nová technologie super, jak to už funguje, jak to změní svět… Přitom to sotva leží v garáži na papíru. Lidi to koupí a on to z těch peněz dokončí 🙂

        • maro napsal:

          A tak to má být. Prostě správný organizátor, který si umí představit konečný funkční výsledek a dokáže správně napojit ty jednotlivé kroky, které k němu povedou. A přesvědčit lidi, že jim to zlepší život, aby se do toho jeho projektu zapojili.

        • Rudolf Šíma napsal:

          🙂 Neznal jsem. díky. Buďte si jistý, že ho párkrát „prodám“. 🙂

        • Spytihněv napsal:

          A o tom to je. Investice do budoucnosti. Dnes vrazíte peníze do něčeho, co není, ale bude. Někdy se z toho vyklube jen přehnaná ambice, jindy přímo podvod. V případě SpaceX je ta investice zřejmě na místě. Netroufám si odhadovat, jak moc se investorům vrátí a jak moc stojí o zisk, ale výsledky jsou a dobrý pocit se dostavuje rozhodně. To třeba Mars One je úplně jiný příběh…

    • Dušan Majer napsal:

      Díky, zkusím to v článku opravit.

    • Pospíšil napsal:

      K této historce s financemi pro čtvrtý start a následnému úspěšnému letu by se ještě slušelo dodat, že stále ještě neměli vyhráno. Sice už měli za pasem první orbitální úspěch, nicméně další financování chybělo, poněvadž nepřicházeli zákazníci. Paralelně k tomu byla situace v Tesle velmi podobná, ne-li ještě horší. Blížil se konec roku 2008 a co čert nechtěl, přišla finanční krize a začaly krachovat banky. V takové situaci vám nikdo jen tak nepůjčí. Jako poslední hřebík do rakve se s Muskem ještě v téže době rozváděla manzělka. Masakr. Musk byl kolem 20. prosince 2008 zralý na sebevraždu. V tom přišla dopoledne na štědrý den záchrana z nebes, respektive z kosmu – Elonovi zazvonil 24.12. 2008 telefon a na druhé straně drátu se ozvalo: Haló, mluvíme s panem Muskem? Tady je NASA. Rozhodli jsme se vaší společnosti SpaceX v rámci programu COTS udělit zakázku na vynesení nákladu na ISS. —– I love you! Byla okamžitá a upřímná Muskova odpověď, který se právě rozbrečel štěstím. Nemusí se zabít. Až v tento moment se jeho smolný rok 2008 zlomil a začalo se vše obracet k lepšímu.
      Podobně i u Tesly se až v úplně poslední hodině otevřené pro investory, objevil jeden a v zápětí druhý, kteří se rozhodli potápějíci se startup spasit a tím byl pro tento svět zachráněn jeden mladý vizionář. 🙂

  3. Spytihněv napsal:

    Díky za nový TOP. Člověku to připomene, že pokrok opravdu netáhne a netáhlo plánované hospodářství nebo samovládci, co rozhodují o všem a nebo se naoko před kamerami rozhořčují nad korupcí, zlodějnami a lajdáctvím. Jak píšete – státní agentura si vybere z nabídky soukromých společností to, co považuje za nejlepší. A tyto společnosti se musí snažit, aby právě ony byly těmi vyvolenými. Zlatej kapitalismus 🙂 No zatím je tento ideální stav v začátcích, ale myslím, že to bude stále jen a jen lepší.

    • maro napsal:

      Jo, je to tak super. Ale nesmí jim do toho kecat žádnej politik s ultimativními termíny, do kdy to má být hotovo. Aby se pak nestalo, že je ta státní instituce v pozici „ber ten šmejd ode mně, i když se ti nelíbí, nebo nebudeš mít nic a tvůj papaláš se bude velice zlobit“. Tedy situace, která nastala mezi soukromou firmou North American Aviation a státní institucí NASA v případě Apolla 1. A v hlavní roli deadline termín od JFK.

      • Spytihněv napsal:

        S tím souhlasím. Pod časovým tlakem se dělají rozhodnutí, která by za normálních okolností neprošla (srovnejme to s dnešním stavem, kdy se projekty protahují a zkouší až do bezvědomí). Bude to znít blbě, ale tehdy byla taková doba (v SSSR i USA). Navíc každá takováto nehoda mohla znamenat ohrožení celého programu Apollo. A neznamenala. Protože byl jasně daný cíl a termín. Osobně mě překvapuje, že přímo při letech Apollo nedošlo k žádné fatální havárii a až na pár problémů (klasicky Apollo 13, ale třeba i 16 mělo namále a skoro nepřistàlo) vše proběhlo v podstatě hladce. No nicméně si myslím, že dnes už takové uspěchané chyby nehrozí. Asi by to znamenalo hodně dlouhou stopku.

        • Grejty napsal:

          Ja som v tomto tak trošku romantik a kozmonautike sa nevenujem, len ako čitateľ tohoto skvelého webu, ale niekedy by, mám pocit, pomohlo práve to urýchlenie zhora.
          Samozrejme že sa všetko musí donemoty skúšať, ale tak nejak mi tam už chýba ten pocit ktorý mám keď čítam o programe Apollo. Odvážni muži ktorí riskovali životy aby pomohli ľudstvu dokázať, že sa to dá.
          Teraz sa skúša a skúša, lieta sa veľmi málo a planetárnych sond alebo iných vedeckých misií je ako šafránu.
          Bol by som rád, keby sa to rozbehlo (v porovnaní so zbrojením alebo v podstate kadečím je vesmírny výskum finančne poddimenzovaný), chcel by som sa raz dožiť tak veľkej chvíle ako predošlé generácie pri Apollo. Objav života na Europe alebo inde, človek na Marse..
          Na druhej strane, ktorýokľvek ľudský život je dôležitý, a preto skúšame a skúšame..

  4. Radim napsal:

    Dovolím si zpochybnit to přirovnání spolupráce kosmických agentur a soukromých firem. Jednalo(á) se o velké strojírenské firmy s vlastními špičkovými vývojovými středisky. Dostávaly zadání na základě kterého připravovaly technické řešení.
    Lety do vesmíru byly zejména v 60.letech hodně špičkovou problematikou a NASA samozřejmě jako jediná disponovala kapacitami pro vývoj a testování řady komponentů. Jednalo se tedy o velmi úzkou spolupráci. Ale nemyslím, že by to fungovalo tak, že by agentura připravila kompletní výrobní dokumentaci a firma by fungovala jako „montovna“.
    Řada velmi specializovaných řešení byla vyvinuta i ve výrobních firmách.

    Ten zásadní rozdíl je v riziku a financování.
    Agentura není zisková, penize (zjednodušeně) čerpá z rozpočtu státu. Nenese podnikatelské riziko, a tedy, zase zjednodušeně, nemůže zkrachovat. To ji dává svobodu, vykoupenou závislosti na potřebách a rozhodnutí vlády.
    Základním principem podnikání je tvorba zisku. Firma tedy musí vycházet z ekonomiky svého projektu. Finance získává z vlastních zdrojů a, zjednodušeně, půjček a investic do firmy. Nutnost zisku je vyvážená svobodou rozhodování.

    • Dušan Majer napsal:

      Žádné přirovnání nikdy není stoprocentní. Jde vždy jen o základní nástin rozdílu. 😉

    • otaznick napsal:

      Je dobře, že to tu bylo napsáno. Právě proto budou potřeba vedle soukromých firem vždy státní kosmické agentury (a samozřejmě určitá regulace). Jen doufejme, že úspěch soukromníků nebude argumentem pro výrazné ořezání rozpočtů NASA a ESA.

      • Radim napsal:

        Přesně naopak. Agenturám se uvolní zdroje (finanční, lidské, materiálové, etc.) na jejich úkol – výzkum.
        Jedním z argumentů pro tlak na snižování rozpočtu NASA bylo, že utrácí peníze za „rutinní“ dopravu do vesmíru a při tom má dělat vědu. Proto se taky NASA tolik angažuje v podpoře soukromého podnikání v kosmonautice.
        A proto dnes NASA „nepodniká“ v oblasti vynášení komerčních satelitů do vesmíru (vzpomeňme na první dekádu programu STS). A na druhé straně žádná soukromá firma by neposlala Rossetu ke kometě nebo Juno k Jupiteru. I když s ohledem na Muskovy ambice si netroufnu napsat „…nebo třeba Curiosity na Mars…“ ;-D

  5. Štěpán napsal:

    Nechci být rýpal, článek se mi moc líbil, ale prohodil bych trpetí a čtvrté místo (myslím si, že Blue Origin je lepší na 3.místě).

    • Dušan Majer napsal:

      To je vždycky hodně složité určit pořadí. Blue Origin jsem na čtvrté místo zařadil především kvůli tomu, že míří „jen“ na suborbitální skoky.

      • gg napsal:

        Což je zjevně jeden ze zásadních omylů v článku.

        • Dušan Majer napsal:

          Ano, vím, že jsou zde vize o projektu Very Big Brother, ale ten je zatím spíše jen velmi mlhavý. Proto jej nepovažuji za dostatečný důvod, proč na jeho základně zvyšovat pozici firmy v žebříčku. Bigelow už má na oběžné dráze tři exempláře, byť se tam nedopravily samy, ale je rozhodně dále a má i širší využití.

        • gg napsal:

          Takže to, že na konci roku 2017 by pro VBB již měla být dostavěná továrna na Floridě a že v roce 2020 by měl startovat je „velice mlhavé“? 😉 To je skoro ve stejnou dobu, v jakou by měl začít létat Vulcan.

        • asdf napsal:

          Bezos se zcela jistě nespokojí jen se suborbitálními lety pro turisty. Už jen ten fakt, že si pronajal část Floridského kosmodromu je jasným důkazem, že jeho cíle jsou mnohem větší.

        • maro napsal:

          Ten rok 2010 je spíš hodně velká fantazie. Bezosova konstanta bude ještě o dost větší než ta Muskova.

        • maro napsal:

          Oprava: mělo být 2020

  6. Adam Trhoň napsal:

    Nevíte, prosím, proč vlastně Blue Origin nepřistává motoricky i s posádkou?

    • Dušan Majer napsal:

      Byla by to zbytečná komplikace. Snaží se o maximální jednoduchost. Kabině stačí padáky a o finální dobrždění se stará krátký motorický impuls – podobně jako u Sojuzů.

      • Adam Trhoň napsal:

        Špatně jsem to napsal. Zajímalo by mě, proč oddělují kabinu od nosiče – pokud by zůstaly spojeny, kabina přistane i s nosičem

        • maro napsal:

          Kabina i s nosičem je už hodně velká zátěž pro padáky, které by musely být hodně velké. I retro rakety zapálené těsně před dopadem by musely být kvůli tomu o hodně větší. Navíc problémy s udržením svislé polohy při dopadu pod padáky. A kdyby naopak přistával jen na motory, tak by to byl hodně velký nápor na nervy turistů a let by byl zbytečně krátký, protože sestup na motory je vždy prakticky nebržděný pád se zapálením motorů až těsně na konci. To je nejekonomičtější ve spotřebě paliva.

        • gg napsal:

          Protože pak by kabinu museli zásadně přestavět, až začnou létat na oběžnou dráhu? A museli by extra testovat padáky apod.?

        • maro napsal:

          gg: Pokud budou vůbec kdy létat na oběžnou dráhu, bude to zcela jistě s úplně jinou kabinou. Bude toho muset mít hodně navíc: motor pro zbrždění pro vstup do atmosféry, motorky pro řízení polohy a rotace na oběžné dráze, pořádný tepelný štít pro prostup atmosférou kvůli vysoké rychlosti na oběžné dráze. Úplně jiné padáky pro zbrždění z hodně vysoké rychlosti. Ta loď bude vypadat úplně jinak.

        • gg napsal:

          To je samozřejmé, ale nemyslím, že to znamená, že to úsilí nebude nižší, pokud některé věci vyvinou a vyzkouší už teď. I Dragon 2 „na zelené louce“ by byl pro SpaceX jistě dražší, kdyby už neměli funkční Dragon 1.

    • maro napsal:

      Psychologie pádu. Padáky jsou dobře ověřená technologie a turista by teprve neměl nervy padat až do posledního kilometru, kde se teprve zapnou motory. A navíc si ten let může užít delší při stejné spotřebě paliva, když se příjemně houpá na padácích a oslavuje šampaňským.

      • Adam Trhoň napsal:

        OK, děkuju. Napadla mě bezpečnost, na nervy pasažérů jsem nepomyslel.

        Na druhou stranu, někdo rád šampaňské, někdo adrenalin 🙂

      • Amper napsal:

        plus „leti“ dele za stejne naklady pro firmy. Hups nahoru a dolu by se hur prodavalo nez hups nahoru a pomaleji dolu

      • Radim napsal:

        I ty padáky se občas neotevřou (každý parašutista má u sebe záložní).
        Při kosmickém letu se musíte spolehnout na fungování spousty zařízení, které pracují v extrémních podmínkách (je to rychle, vysoko, při velkých teplotních a tlakových výkyvech…). Pokud někdo důvěřuje kosmické technice, asi nebude mít problém s důvěrou ve fungování přistávacích motorů (otestovaných, certifikovaných, perfektně servisovaných).

        • maro napsal:

          Na míru stresu má velký vliv vědomí, že máte nebo naopak nemáte plán B. U padáků je tím plánem B právě záložní padák. A rozhodně se ho nikdo zatím nezbavil, přestože mají všichni velkou důvěru ve správnou funkci toho hlavního padáku.

  7. kolemjdoucí napsal:

    „Firma Bigelow přišla na nápad…“ opravdu?
    Pokud se nepletu, je to odkoupený projekt NASA, který jen vylepšili a uvedli v život.

    • Dušan Majer napsal:

      Samozřejmě, v článku je potřeba některé věci trochu zjednodušit. Je totiž pravda, že původní koncept NASA byl poměrně holý a neúplný.

      • kolemjdoucí napsal:

        Zjednodušující informace by ale neměla měnit skutečnost – nápad nafukovacího modulu nepochází od Bigelow, ale od NASA… což ale z aktuálního znění rozhodně nevyplývá.

        • Dušan Majer napsal:

          Jak jsem řekl, původní koncept NASA nebyl ani zdaleka kompletní, šlo spíše jen o nástin. Pokud bychom to brali do důsledků, tak možná o nafukovacích modulech spekuloval někdo i před NASA. 🙂

        • Racek napsal:

          Jistě, třeba takový Koroljov, když přemýšlel jak vypustit Leonova z Voschodu :-))

      • Pospíšil napsal:

        Tak v tomto bodě se musím kolemjdoucího zastat – NASA projekt nafukovacího staničního modulu TransHab byl docela pokročilý, bylo na něm i pár patentů. Jelikož se ale výzkum a vývoj neúměrně dlouho táhnul, čímž polykal další a další peníze, dostala NASA v roce 2000 od Kongresu výslovný zákaz ve vývoji dále pokračovat. Přičemž byla v rozpočtu ponechána varianta takový modul případně pronajmout od soukroného dodavatele. Nato Bigellow odkoupil patenty od NASA a ve vývoji pokračuje ve své režiji.
        Jinak před TransHabem pracovala NASA na studii lunárniho nafukovaciho habitatu kulového tvaru už v druhé polovině 80′ let.

    • maro napsal:

      To máte jako s tabletem. Apple si jeho tvar chtěl nechat patentovat a přitom ve Star Treku ho měli desítky let dřív. A první selfie tyč se objevila v českém filmu už v roce 1969.

  8. asdf napsal:

    Není bez zajímavosti, že kromě britské Reaction Engines Limited se jedná výhradně o americké firmy. Bohužel Evropa je v tomhle dost pozadu.

  9. Spytihněv napsal:

    Jen možná upřesnění k Deep Space Industries….. Prospector-X je v plánu do roku 2017 a mělo by se jednat jen o experimentální družici na nízkou oběžnou dráhu Země. Rok 2020 a přistání na asteroidu se týká až sondy Prospector-1. Je to uvedeno na stránkách DSI, tedy pokud mi slouží má chatrná angličtina.

Zanechte komentář