Curiosity v bezpečnostním režimu

Curiosity už tři roky brázdí povrch Marsu

Nejdokonalejší vědecká laboratoř, kterou jsme kdy dopravili na povrch Marsu, má momentálně menší technické problémy. Rover neprovádí žádnou vědeckou práci, ani se nikam nepřesouvá. Řídící systém jej totiž 2. července přepnul do takzvaného bezpečnostního režimu, který zastavuje jakoukoliv aktivitu roveru a čeká se, jak pozemní specialisté tuto situaci vyřeší.

Bezpečnostní režim si můžeme popsat velmi jednoduše. Jakmile kterákoliv vesmírná sonda zjistí, že se jakýkoliv její systém chová jinak, než jak by měl, řídící systém není naprogramován na tuto situaci a neví tedy, jak ji vyřešit. Aktivuje se proto bezpečnostní režim, ve kterém dostanou pozemní specialisté čas na vyhodnocení informací a přípravu řešení problému.

"Selfie" vozítka Curiosity složená ze snímků kamery MAHLI na konci ramene

„Selfie“ vozítka Curiosity složená ze snímků kamery MAHLI na konci ramene
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Sondy v bezpečnostním režimu jsou neaktivní z jednoduchého důvodu – nikdo neví, co přesně selhalo a proto je potřeba nepokračovat v aktivitě a počkat na pokyny ze Země. Pozemní týmy podle zpráv z NASA pracují na odstranění závady a vypadá to, že jsou na dobré cestě. Podle všeho se zdá, že za problémy mohl programový zádrhel, konkrétně si nerozuměl software z blíže nespecifikované kamery s programem, který v řídícím počítači vozítka zodpovídá za zpracování dat.

Pro Curiosity to není první zkušenost s bezpečnostním režimem. Rover se do „safe modu“ přepnul již třikrát, přičemž všechny dosavadní případy byly koncentrovány do roku 2013. Pak se technologické zádrhely vozítku vyhýbaly. Pokud jsou dosavadní analýzy příčin přechodu do bezpečnostního režimu správné, byla by to jedna z lepších možností, jak se do safe modu dostat. Do bezpečnostního režimu se totiž vozítko může dostat třeba i po zásahu citlivého systému nabitou částicí, což by se pochopitelně opravovalo mnohem hůře.

Ale abychom nekončili negativně,vozítko Curiosity potkala i jedna dobrá zpráva. NASA totiž odsouhlasila dvouleté prodloužení mise, které začne platit v říjnu letošního roku. Pokud tedy rover nepotká žádná technická závada, mohl by povrch Marsu brázdit šest let. Při rozhodování o prodloužení mise je vždy potřeba brát v úvahu technický stav stroje s přihlédnutím k dalším rokům provozu a druhým hlediskem jsou vždy peníze. Kosmické agentury nemají nafukovací rozpočet a aby bylo možné provozovat mise nové, je potřeba zhodnotit, která probíhající mise má pokračovat a která už naopak udělala vše, co měla a nebude jí vadit snížení rozpočtu.

"Selfie" Curiosity u duny Namib pořízené 19. ledna

„Selfie“ Curiosity u duny Namib pořízené 19. ledna
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Curiosity je v dobrém technickém stavu, na pohled je poškozený pouze plášť kol, který ale nemá vliv na povoz. Vědecké přístroje pracují podle plánu a Curiosity určitě ještě má co nabídnout. Je velmi pravděpodobné, že týmy, které se o Curiosity starají, počítaly od začátku s mnohem delší primární misí, než jaká byla zpočátku avizována. Stačí se podívat na to, kolik času rover věnuje mimořádně atraktivním vědeckým zastávkám po cestě. Kdyby pozemní týmy věděly, že mají málo času, určitě by k centrálnímu vrcholku s usazenými vrstvami ujížděl mnohem rychleji.

Vozítko Curiosity letělo na Mars s jasným úkolem – zjistit, zda na této planetě někdy byly podmínky, které by umožňovaly vznik života. Už po několika měsících byla tato otázka kladně zodpovězena a další výzkumy potvrdily, že oblast kráteru Gale, kde se rover pohybuje byla před 3 miliardami let pokrytá vodami rozsáhlého jezera. Zda na Marsu někdy byl život, či nikoliv zatím nevíme, ale díky Curiosity víme, že by se mu zde zřejmě dařilo. V dalších letech pak Curiosity zpřesňovala měření a zjišťovala, jak se měnily podmínky na Marsu, když přicházel o zásoby vody. Držme tedy technikům palce, aby závadu vozítka co nejdříve odstranili, protože Curiosity určitě ještě v odhalování tajemství Marsu neřekla poslední slovo a jistě nám přinese mnoho zajímavých informací.

Zdroje informací:
http://www.jpl.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://nasvesmir.cz/

Zdroje obrázků:
https://lh3.googleusercontent.com/…/AAAAAAAACPU/1MKDxuxRl78/s0-Ic42/1065MH-A02.jpg
https://upload.wikimedia.org/…Self-Portrait_by_Curiosity_Rover_Arm_Camera.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20316-main_take6dune.jpg

Curiosity v bezpečnostním režimu, 2.5 out of 5 based on 36 ratings
Pin It
(Visited 2 259 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (36 votes cast)
(Visited 2 259 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


8 komentářů ke článku “Curiosity v bezpečnostním režimu”

  1. Jaroslav Alois napsal:

    Hora Mt.Sharp je primárním cílem mise. Zkoumání vrstev z nichž se hora skládá má umožnit pohled do dávné minulosti Marsu . Místo toho rover neustále “ zkoumá“ její předhůří. Je divné, že vlastně vyčerpala plánovaný čas aniž by na MtSharp vstoupila a tím splnila primární cíl mise. Jestliže se ovšem bude i nadále “ blížit“ k MtSharpu stejným tempem, nevstoupí na tu horu ani v přidaných dvou letech.

    • Dušan Majer napsal:

      Divné to vůbec není. Curiosity pomalu, ale jistě stoupá vzhůru. Nevím, proč jste dal slovo zkoumá do uvozovek. Curiosity dělá velkou vědu, která si nezaslouží podobné náznaky shazování.

    • Pospíšil napsal:

      To Dugi:
      Délka primární mise MSL byla a je stále stejná, tj jeden martovský rok = 23 pozemských měsíců od přistání. S prodloužením primární mise (jak píšeš v druhé půli článku) se tedy nepočítalo – její délka je neměnná, ale víceméně s jistotou se předpokládalo schválení prodloužených misí, vždy po dalších 23 měsících. Pro schválení každého prodloužení, tj. přidělení lidských, strojních a finančních zdrojů, musí být předložen smysluplný vědecký program, definující opodstatněné cíle vědeckého využití dané sondy v následujícím období. Jelikož bude zdroj MMRTG dodávat přibližně 100 Wh elektrického výkonu ještě zhruba 14 let od startu, tj do roku 2025, je vysoce pravděpodobné, že se dočkáme ještě několika dalších prodloužení této mise.

      To Jaroslav Alois:
      Vrchol, nebo obecněji horní vrstvy centrální hory MtSharp, nejsou primárním cílem mise MSL. Dušan popsal v článku cíle správně. Jelikož je dno kráteru geologicky nejstarší vrstvou a zároveň také dnem jezera, které kráter vyplňovalo – možné naplavené usazeniny v ústí vlévajících se řek, je logické, že tomuto prostředí se geologové věnovali a věnují s nejvysší prioritou a tak dlouho, jak sami uznají za potřebné. Momentálně je Curiositu u vjezdu do oblasti Murray Buttes, což je velmi geologicky zajímavé a členité úpatí středové hory. Sami vědci ve vedení mise odhadují, že se Curiosity v budoucích letech dostane maximálně do 1/3 výšky hory, což bude i tak cca 2 km výškového rozdílu od místa přistáni. I to bude naprosto fantastický výkon a to jak pro rover, tak pro inženýrský a vědecký tým. Ve vysších vrstvách centrální hory se nacházejí jen geologicky mladé vrstvy, které nejsou z pohledu vědců zase tak zajímavé a proto mají nízkou prioritu.

      • Spytihněv napsal:

        A jak to vypadá, pokud budeme honit rekordy? Spirit zdolal nejvyšší bod Husband Hill a ocitl se 106 metrů nad místem přistání.

        • Pospíšil napsal:

          Podle mých informací dosáhl Spirit celkového převýšení 108 m. MSL Curiosity je zrovna v těchto solech přibližně ve stejné výšce nad místem přistáni, neoficiálně 108,52 m.

      • Spytihněv napsal:

        Pardon. Už to vidím. Jedna třetina výšky Aeolis Mons je asi 2 km nad místem přistání.

  2. Jaroslav Alois napsal:

    Vycházím z TV pořadu z posledních dní o této misi, kde byl několikrát zmíněn MtSharp jako hlavní cíl mise umožňující jakousi exkursi do geologické minulosti Marsu zkoumáním postupně ukládaných vrstev. Pokud vrstvy z nichž se Mt|Sharp skládá ukládala voda, budou všechny vrstvy velice zajímavé, ať by jejich stáří bylo jakékoli. Vycházím z úvahy, pokud bylo na Marsu v nějakém období tolik tekoucí vody, že byla schopna rozmělňovat a poté ukládat horninu do vrstev – MtSharp je vysoký 5 km – musela nutně být i hustší atmosféra, vyšší průměrná teplota, což jsou některé z podmínek pro život. Určením stáří jednotlivých vrstev by bylo možné určit jak dlouho tyto podmínky na Marsu trvaly a zda měl život dost času pro vznik a nějaký rozvoj.

Zanechte komentář