Pluto reaguje na sluneční vítr

Pluto ve falešných barvách, které ukazují výsledky spektrometrů - všimněte si odlišené barvy levé a pravé části "srdce"

To, že se o nějaké misi nepíše ještě neznamená, že se v ní nic neděje – tak by se dal stručně charakterizovat aktuální stav okolo sondy New Horizons. Ta stále posílá na Zemi fotky a data, které naměřila během loňského průletu kolem trpasličí planety Pluto, jen se o těchto nových snímcích tolik nemluví. Ke slovu ale přichází vědci, kteří se probírají naměřenými údaji a hledají v nich zajímavé informace. Nejnovější objev se týká toho, jak trpasličí planeta vzdálená desítky astronomických jednotek od Slunce reaguje na neustálý proud nabitých částic nazývaný sluneční vítr.

Předtím, než New Horizons prolétla kolem Pluta, nikdo nevěděl, co od tohoto neznámého a nikdy nespatřeného světa čekat. Tomu odpovídaly i předběžné modely simulující účinky slunečního větru. Podle nich se mělo Pluto v tomto oboru chovat tak trochu jako kometa, ovšem aktuální data ukazuj, že skutečnost je mnohem zajímavější a trpasličí planeta se chová podobně, jako třeba Venuše, nebo Mars.

Umístění přístroje SWAP na sondě New Horizons

Umístění přístroje SWAP na sondě New Horizons
Zdroj: spaceflight101.com

Analýza, která vyšla v časopise Journal of Geophysical Research – Space Physics, který vydává Americká geofyzikální unie, je založena na datech, která naměřil přístroj SWAP (Solar Wind Around Pluto). Ten studoval interakci atmosféry Pluta s přicházejícími částicemi a objevil již několikáté překvapení, které nám Pluto nachystalo. „Takovou interakci jsme neviděli nikde jinde ve Sluneční soustavě, tenhle objev je úžasný,“ hýří optimismem vedoucí týmu kolem přístorje SWAP a také hlavní autor nové studie, David J. McComas, profesor astrofyziky na Princeton University a prezident Princeton Plasma Physics Laboratory

Také ostatní fyzici se nebojí hovořit doslova o objeveném pokladu. Sluneční vítr proudí od naší hvězdy rychlostí zhruba 160 milionů kilometrů za hodinu a skládá se převážně z protonů a elektronů. Ty přichází do styku se všemi objekty, které kolem Slunce obíhají – od komet, přes asteroidy, měsíce až po planety. Právě kometám mělo být Pluto svou interakcí nejpodobnější. Vědci očekávali, že trpasličí planeta bude mít ve svém okolí velkou oblast, kde dochází k jemnému a slabému zpomalení částic Slunečního větru – na rozdíl od planet jako je Mars, či Venuše, kde nabité částice doslova „narazí na zeď“, která je odkloní pryč.

Přístroj SWAP

Přístroj SWAP
Zdroj: spaceflight101.com

Ukázalo se, že Pluto je jakýsi hybrid, který v sobě kombinuje oba popsané modely. Jelikož je Pluto moc daleko od Slunce a také kvůli jeho slabé gravitaci se nečekalo, že bude schopno udržet ve své atmosféře těžké ionty. Ale nakonec se ukázalo, že tomu tak není a trpasličí planeta si svůj materiál dokáže udržet. Vědci v datech dokázali odlišit těžké ionty vznikající z metanu, což je hlavní plyn, který uniká z atmosféry Pluta, od lehkých iontů jako jsou třeba ty vodíkové, které přilétají od Slunce.

Ukázalo se, že stejně jako Země má i Pluto jakýsi dlouhý ohon iontů, který za sebou táhne a jehož délka dosahuje až sto průměrů Pluta, tedy nějakých 120 000 kilometrů, což je trojnásobek obvodu Země! Tento ohon je tvořen těžkými ionty a udržuje si podle všeho stálou strukturu. Zároveň ale vědci zjistili, že Pluto má jen velmi slabou hranici, která odděluje ohon od vrstvy odražených částic Slunečního větru. Stejně tak se ukázalo, že Pluto klade slunečnímu větru menší překážku, než se čekalo. Nabité částice nejsou blokovány až do chvíle, kdy se dostanou do vzdálenosti sotva 3000 kilometrů.

Modře vyznačený ohon z těžších iontů

Modře vyznačený ohon z těžších iontů
Zdroj: http://app.plutosafari.com/

„Tento objev nám znovu ukazuje důvody, proč se dělá výzkum. Opět jsme narazili na místo, které nám otevírá nové poznání toho, jak příroda a vesmír mohou fungovat,“ vysvětluje Alan Stern, hlavní představitel projektu New Horizons. „Porovnávat účinky Slunečního větru na Pluto s jeho účinky na jiné planety je zajímavé, protože každé z těchto těles má odlišné podmínky. Z toho vychází, že dominantní fyzikální procesy závisí na těchto podmínkách,“ popisuje spoluautorka studie, Heather Elliot ze Southwest Research Institute (SwRI) vě městě San Antonio (stát Texas). Její slova doplňuje  David J. McComas: „Různorodost interakcí se solárním větrem je široká a dává nám srovnání, díky kterému můžeme lépe pochopit procesy v naší Sluneční soustavě i jinde“. Aktuální objevy mohou v budoucnu posloužit pro lepší pochopení plasmatu, které objevíme u cizích hvězd.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://pluto.jhuapl.edu…/highRes_1920x1080/01_Stern_03_Pluto_Color_TXT.jpg
http://104.131.251.97/newhorizons/wp-content/uploads/sites/23/2015/08/7355628_orig.jpg
http://104.131.251.97/newhorizons/wp-content/uploads/sites/23/2015/08/2359149_orig.jpg
http://app.plutosafari.com/images/articles/news/03_bagenal_02.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

9 komentářů ke článku “Pluto reaguje na sluneční vítr”

  1. Mallard napsal:

    Fantastické. Keď dorazia a vyhodnotíme všetky dáta, bude z New Horiznos sonda desaťročia:-)))
    A mám otázočku – ako je možné, že ten ohon siaha až tých 120 000 km za Pluto? Nemal by byť vzhľadom na parametre Pluta kratší?

    A ako už tradične super článok, vďaka:-)

  2. Honza napsal:

    Hm. A co se stane s těžšími ionty z atmosféry, když doletí na konec ohonu? Teda to je celkem jasné, letí dál, takže otázka stojí jinak. Jak si určili konec ohonu? Detekční limit přístroje, tj. když se ohon příliš rozředí? Nebo jsem něco nedomyslel?
    A vůbec, co blokuje sluneční vítr v těch 3000 km před Plutem? Na atmosféru je to ještě daleko, napadají mě tak akorát indukované proudy z interakcí s větrem, který dorazil o něco dřív.

Napište komentář k Mallard

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.