Znovupoužitelné rakety z let minulých

Události na konci roku 2015 nám přinesly veliké úspěchy okolo znovupoužitelných raket. Suborbitální nosič New Shepard a první stupeň rakety Falcon 9 provedly úspěšné motorické přistání, čímž otevřely novou kapitolu letů do vesmíru. Zdaleka to ale nejsou první pokusy na tomto poli. Dnes se podíváme na dva projekty z devadesátých let, které měly přinést radikální zlevnění letů do vesmíru. Hovoříme o raketách Delta Clipper a Roton. Oba tyto projekty měly přinést nosiče, které byly jednostupňové, levné, nenáročné na obsluhu a hlavně rychle znovupoužitelné.

Všechny rakety které kdy dopravily nějaký náklad na oběžnou dráhu byly vícestupňové. Běžné rakety používají 2 nebo více raketových stupňů, které postupně odhazují. Nosič se tak zbaví těžkých motorů a prázdných palivových nádrží, které by s sebou musel zbytečně vláčet na oběžnou dráhu. Bylo by ale možné dostat se na orbitu s raketou, která během svého letu nic neodhodí?

Start rakety Mercury-Atlas

Start rakety Mercury-Atlas
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Když vezmeme v úvahu gravitaci naší planety, hustotu atmosféry a efektivitu současných chemických raket, zjistíme, že se pohybujeme velice blízko okolo hranice možnosti konstrukce jednostupňové rakety, která by se dokázala dostat až na orbitu. Když se podíváme do historie, asi nejvíce se jednostupňové raketě blížil starý americký nosič Atlas. Ten  během svého letu odhodil pouze 2 ze 3 motorů a to mu stačilo k dosažení nízké oběžné dráhy. Bylo to umožněno hlavně použitím velice tenkých a lehkých palivových nádrží, které se musely udržovat neustále natlakované, jinak hrozilo jejich zhroucení. Hmotnost dvou odhozených motorů byla okolo 3000 kilogramů a nosnost rakety byla 1360 kilogramů. Na oběžnou dráhu by se tedy raketa nedostala, pokud by motory nebyly zahozeny. Je ale vidět, že Atlas nebyl vůbec daleko od jednostupňové konfigurace.

Když se vrátíme zpátky do současnosti, najdeme tweet od Elona Muska, zakladatele společnosti Spacex, ve kterém tvrdí, že první stupeň rakety Falcon 9 by se dokázal dostat na oběžnou dráhu, pokud by nenesl vůbec žádný náklad. Motory Merlin používané na raketě Falcon 9 mají nejlepší poměr výkonu k hmotnosti ze všech současně používaných raketových motorů a nádrže rakety jsou vyrobené z lehké slitiny hliníku a lithia. Tyto faktory umožňují prvnímu stupni teoreticky fungovat jako jednostupňové raketě. Hlavním problémem takové konfigurace  je ale fakt, že raketa by nebyla schopná vynést žádný užitečný náklad, místo toho by na oběžnou dráhu vynesla jen své velké palivové nádrže a těžké motory.

Delta Clipper
Ke zkonstruování úspěšné jednostupňové rakety je potřeba hlavně velice lehká konstrukce a co nejefektivnější motory. Atlas i Falcon mají oba velice lehkou konstrukci, ale jejich motory spalují tekutý kyslík a kerosin, což je sice velice dobré raketové palivo, ale není zdaleka tak účinné jako kombinace tekutého kyslíku a vodíku.

Návrh rakety Delta Clipper vznikl už v roce 1985. Měla to být jednostupňová raketa s lehkou konstrukcí, která by používala kyslíko-vodíkové motory a dokázala by vynést na oběžnou dráhu až 10 tun nákladu a 2 astronauty. To ale není všechno, raketa měla být schopná návratu skrze atmosféru, který by byl následován hladkým motorickým přistáním. Nosič by poté mohl být připraven pouze v rámci několika dnů k dalšímu letu.

Koncept byl předložen v roce 1989 americkému ministerstvu obrany v rámci projektu strategické obranné iniciativy, jako platforma pro obsluhování potencionálních vesmírných zbraní, která by byla levnější a spolehlivější než raketoplány. Ministerstvo obrany poskytlo firmě McDonnell Douglas 60 milionů dolarů pro vývoj a testování. Firma zkonstruovala prototyp ve třetinovém měřítku, který měl demonstrovat vertikální start, motorické přistání a manévrovatelnost rakety za letu. Plnohodnotná verze Delta Clipperu se totiž měla vracet z orbity skrze atmosféru celkem netradičně – špičkou napřed. Před motorickým přistáním proto bylo nutné provést otočení celé rakety aby byly motory namířené proti směru letu. Třetinový prototyp Delta Clipper Experimental (DC-X) měřil pouze 12 metrů a plně natankovaný vážil okolo 19 tun. Pro pohon byly použity 4 kyslíko-vodíkové motory RL-10, speciálně upravené pro lety v atmosféře.

První testovací let DC-X

První testovací let DC-X
Zdroj: http://www.americaspace.com/

První testovací let přišel 18. srpna roku 1993. Trval 59 sekund, během kterých raketa DC-X vystoupala do výšky 46 metrů a poté hladce přistála zpátky na zemi. Následovaly další dva úspěšné lety 11. A 30. září. Během třetího letu se raketa dostala až do výšky 370 metrů. Po třetím testovacím letu ale došly peníze poskytnuté americkým ministerstvem obrany. Další finance však poskytla NASA a tak bylo testování obnoveno dalším letem  20. června 1994. I tento let byl úspěšný, raketa vyletěla během 136 sekundového letu až do výšky 870 metrů. Během pátého letu,  27. června došlo na nosiči k malé explozi, DC-X přerušil let a demonstroval úspěšné nouzové motorické přistání, čímž se stal první raketou v historii která dokázala zachránit sama sebe po problému při letu. Testování pokračovalo dalšími třemi čím dál tím ambicióznějšími lety v roce 1995. Během osmého letu vystoupala raketa až do výšky 2500 metrů a předvedla efektní otočku, následovanou opět motorickým přistáním. Přistání ale bylo tentokrát poněkud tvrdší, což vedlo k prasklině v konstrukci nosiče. Finance zase docházely a tak byl projekt opět poslán na chvíli k ledu.

NASA později v roce 1995 převzala celý projekt od společnosti McDonnell Douglas a sama pokračovala ve vývoji. Raketa byla celkově vylepšena, dostala novou odlehčenou nádrž na tekutý kyslík, vyrobenou v Rusku ze slitiny hliníku a lithia. Nádrž na tekutý vodík byla také vyměněna za lehčí a byl použit vylepšený orientační systém od společnosti Aerojet Rockedyne. Celková hmotnost klesla o celých 620 kilogramů a raketa dostala nové označení DC-XA (Delta Clipper Experimental Advanced). 18. května  1996 se opět zažehly motory rakety pro další sérii testovacích letů. Ty byly celkem 4, během kterých vystoupal DC-XA až do výšky 3140 metrů. Mezi druhým a třetím letem uplynulo pouze 26 hodin, čímž byla ověřená rychlá znovupoužitelnost. Během posledního čtvrtého letu však došlo kvůli odpojené trubičce v hydraulice k selhání jedné ze čtyř nohou, která se během přistání nevysunula. Raketa se po dosednutí převrátila, a nádrž na tekutý kyslík byla protržena. Následný požár zničil prototyp DC-XA.

Pro obnovení testování by se musel postavit nový exemplář nosiče, který by vyšel zhruba na 50 milionů dolarů. NASA se ale rozhodla program ukončit a věnovat se jiným projektům. Několik inženýrů pracujících na projektu DC-X bylo ale najato firmou Blue Origin, kde se podíleli na vývoji jejich nového nosiče New Sheppard, který je ve své podstatě DC-X velice podobný. Projekt Delta Clipperu tak symbolicky stále žije.

Roton – Rotary Rocket
Zatímco Delta Clipper funguje jako relativně normální raketa, koncept Roton od soukromé společnosti Rotary Rocket už přechází spíše do kategorie velice odvážných, ne-li spíše šílených nápadů. Opět se jedná o jednostupňovou a znovupoužitelnou raketu, která měla vynést na nízkou oběžnou dráhu dva astronauty a okolo 3 tun nákladu. Režim startu a přistání byl ale více než bizarní. Roton měl mít na své špici vrtuli, byla to vlastně vesmírná helikoptéra.

Atmosférický testovací exemplář rakety Roton

Atmosférický testovací exemplář rakety Roton
Zdroj: http://www.laesieworks.com/

Nebyla to však obyčejná vrtule poháněná proudovým motorem, kterou známe z běžných helikoptér. Vrtule rakety Roton měla na špičkách jednotlivých listů malé raketové motory, které vrtuli roztáčely. Odstředivá síla vzniklá otáčením vrtule hnala palivo pod tlakem do motorů, čímž efektivně nahradila turbočerpadlo, které by bylo nutné u běžného raketového motoru. Jak raketa postupně opouštěla atmosféru, efektivita vrtule rychle klesala. Proto se měly listy vrtule postupně naklánět tak, aby motory na špičkách pracovaly čím dál tím víc ve směru letu rakety, ale přitom stále udržovaly vrtuli v otáčkách. Mimo atmosféru měl tedy Roton fungovat téměř jako normální raketa, akorát s obří vrtulí místo turbočerpadla.

Vrtule by ale přišla ke slovu i při přistání. Raketa měla vstupovat do atmosféry konvenčně, tedy spodkem napřed. Spodek rakety měl být chráněn velice neobvyklým, vodou chlazeným tepelným štítem. Během nadzvukové fáze letu by byly listy vrtule vyklopeny a měly poskytovat stabilizaci rakety. Po přechodu do podzvukové fáze letu mohla vrtule opět začít fungovat jako u běžné helikoptéry. Stejně jako autorotace umožňuje přistát konvenčním helikoptérám i při výpadku motoru, Roton měl také zvládnout přistát jen s velmi malými nebo i žádnými nároky na palivo. Pilot by měl navíc nad lodí kontrolu, mohl by tedy přistát na přesně vybrané místo, čímž by byla eliminována nutnost velkých přistávacích drah.

Nevýhodou vrtulového konceptu byla nutnost použití paliv s relativně vysokou hustotou. Tekutý vodík tedy nepřicházel v úvahu, místo něj měla být použita kombinace kerosinu a tekutého kyslíku. Výpočty ale ukázaly, že během startu by byl kvůli použití vrtule efektivní specifický impuls zhruba 5x vyšší než u běžné rakety, což kompenzovalo použití méně účinného paliva. Ukázalo se také, že raketové motory na špičkách vrtule jsou samy o sobě moc slabé na to, aby dokázaly raketu vynést na oběžnou dráhu po opuštění atmosféry.

Jednoduchý motor konstrukce aerospike

Jednoduchý motor konstrukce aerospike
Zdroj:
http://rocketschnozzles.weebly.com/

Na spodek Rotonu měl být tedy přidán další raketový motor. Tento motor by byl konstrukce zvané aerospike, což je vlastně raketový motor obrácený na ruby. Místo jedné spalovací komory a expanzní trysky používá aerospike centrální klín, po jehož stranách pracuje veliké množství drobných spalovacích komor. Horký plyn ze spalovacích komor se opírá o centrální klín, který plní podobnou funkci jako expanzní tryska u běžných motorů. Výhodou této konstrukce je fakt, že motor si zachovává relativně vysokou účinnost i během práce v atmosféře. Motor Rotonu měl být však nejen typu aerospike, ale navíc se měl ještě během práce celý točit rychlostí zhruba 720 otáček za minutu, čímž by opět vznikla odstředivá síla která by tlačila palivo a okysličovadlo ke krajům motoru, kde se nacházely spalovací komory. Od této neprověřené konstrukce bylo nakonec upuštěno a v plánu bylo použít konvenční motor Fastrac od NASA.

Firma Rotary Rocket si nechala na zakázku vyrobit exemplář pro testy v atmosféře. O výrobu se postarala společnost Scaled Composites, která později vyrobila například i loď SpaceShipOne. Testovací exemplář měřil na výšku 19 metrů, což byly stejné rozměry zamýšlené i pro orbitální verzi rakety. Vrtule měla čtyři listy, které byly poháněné motory s tahem 1560 N. 28. července 1999 začala série pilotovaných testovacích letů. Pilotem byl Marti Sarigul-Klijn a asistoval mu Brian Binnie, který později také pilotoval SpaceShipOne.

Kokpit testovacího exempláře rakety Roton

Kokpit testovacího exempláře rakety Roton
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Během prvního testu loď třikrát „poskočila“, celkem strávila ve vzduchu 4 minuty a 40 vteřin a dosáhla maximální výšky 2,4 metru. Piloti popisovali loď jako extrémně náročnou na řízení, což bylo způsobeno několika faktory. Z pilotní kabiny byl velice špatný výhled, vůbec třeba nebylo vidět na zem. Proto také dostala kabina přezdívku „batcave“ (netopýří jeskyně), po úkrytu komiksového hrdiny Batmana. Piloti se při přistání museli spoléhat na výškoměr který fungoval na principu sonaru. Oproti klasické helikoptéře zde také chyběl ocasní rotor, loď tedy měla dodatečné trysky které zabraňovaly nekontrolovatelné rotaci.

Druhý testovací let proběhl 18. září 1999. Trval 2 minuty a 30 vteřin a loď dosáhla výšky 6.1 metru. Třetí a poslední let proběhl 12. října 1999, a loď při něm uletěla celých 1310 metrů, s maximální rychlostí 85 km/h a výškou 23 metrů. V plánu byl ještě další test, při kterém by loď vystoupala až do výšky 3 kilometrů, odkud by vyzkoušela přistání za pomoci autorotace. Pro nedostatek investorů a kvůli obavám o bezpečnost byl ale celý projekt zrušen.

Těžko říct, zdali by Delta Clipper nebo Roton mohly skutečně fungovat. Oba koncepty spoléhaly na mnoho nových a neprověřených technologií, pro jejichž vývoj a testování chyběl dostatek financí. Na znovupoužitelné rakety jsem si museli počkat až do roku 2015, tentokrát ale vypadá jejich budoucnost mnohem reálněji.

Zdroje informací:
http://www.hq.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
http://www.astronautix.com/
http://www.islandone.org/
http://www.astronautix.com/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://www.americaspace.com/…Douglas-NASA-photo-posted-on-AmericaSpace.jpg
http://navcon.com/www/sites/default/files/Space%20Craft%20Flight%20Vibration.png
https://upload.wikimedia.org/…/800px-Launch_of_Friendship_7_-_GPN-2000-000686.jpg
https://twitter.com/elonmusk/status/669132749500887040
http://www.americaspace.com/…/08/374px-Delta_Clipper_DC-X_first_flight.jpg
http://www.laesieworks.com/ifo/lib/VTOL-pict/roton4.jpg
http://rocketschnozzles.weebly.com/uploads/2/9/0/4/29045379/7280588.jpg?397
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Roton-bat-cave.jpg

Znovupoužitelné rakety z let minulých, 2.5 out of 5 based on 31 ratings
Pin It
(Visited 2 777 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (31 votes cast)
(Visited 2 777 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


39 komentářů ke článku “Znovupoužitelné rakety z let minulých”

  1. Steve napsal:

    Díky těmto novým samonávratovým technologiím Američané jsou na dobré cestě, trumfnout Rusy jednou provždy. Američané tímto postupně mnohonásobně sníží náklady na cesty do vesmíru, takže Rusové nakonec ekonomicky zkrachujou, protože o jejich nosiče už nebude zájem. Ono vynést jednoho kosmonauta za 50 miliónů nebo třeba jen za 2 mil, je propastný rozdíl v ekonomice letů. To samé při vynášení různých satelitů a sond. Rusové sofistikovanou technologii návratových raketových stupňů a kosmických kabin jentak nezvládnou

    • gg napsal:

      Nu což o to, jejich inženýři by to jistě zvládli, jenže podobně jako Čína je i Rusko momentálně na trošku jiné technologické trajektorii a předělávat napůl vyvinuté nosiče si tam asi nikdo nedovolí. Tedy kdyby aspoň o ten Bajkal se pokusili, v to snad doufat můžeme.

    • vedator napsal:

      Fuj fuj fuj… zli Rusi a dobri US Americania. Tu si zrejme niekto zmylil politicky angazovany server s kozmonautikou. Tie predpovede o ekonomickom krachu ruskej kozmonautiky su z vesteckej gule? Este tak cisla sazky a cely zivot v paperi.

      • gg napsal:

        „Tie predpovede o ekonomickom krachu ruskej kozmonautiky su z vesteckej gule?“

        http://www.kosmonautix.cz/2015/11/kosmotydenik-167-dil-23-11-29-11-2015/

        „ministerstvo financí totiž avizovalo, že žádá extrémní redukci rozpočtu Roskosmosu. Slovo extrémní nevolíme náhodou – jedná se totiž o odříznutí celé poloviny objemu financí.“ – ?

        • vedator napsal:

          Niektori prispievatelia miesaju svoj politicky postoj do kozmonautiky a ten tu nepatri. Americania boli technologicky daleko pred Rusmi uz davno, no nevyuzili to (Mesiac, raketoplan). Zelat Rusom aby skrachovali, je …. neefektivne a neproduktivne z hladiska konkurencie.

          Extremne znizenie financii na polovicu je fakt, tu nie je o com polemizovat. Aj s tym polovicnym mnozstvom dokazu posielat ludi na ISS, stavat a obhospodarovat svoje kozmodromy. Co najviac utrpi pri nedostatku financii, su nove projekty – vostokdrom, Sojuz5, Angara, atd.

        • Asdf napsal:

          Při současné sitauci bych viděl jako mnohem větší konkurenci pro US Čínu než Rusko. A potenciálně i Indii. Rusko to vede od 10 k 5 a jestli se tam nějak radikálně nezmění režim, tak bych měl o jeho kosmonautiku docela strach.

        • Asdf napsal:

          Jinak k tomu Sojuzu 5 – podle mě by ten projekt neměl moc šanci i kdyby k ořezávání rozpočtu nedocházelo. V podstatě je to konkurenční projekt k Angaře (i když dle mě lepší), který je stále na papíře. A nelze předpokládat, že po tolika letech vývoje Angary, která už fyzicky provedla testy, se bude poroučet zcela nové raketě.

      • Steve napsal:

        *****************************************

        Ne, ne, jste naprosto vedle ! Proti Rusům vůbec nic nemám a nikoho nevyzdvihuji, nikomu nestraním, jen jsem konstatoval stav věci, že momentálně Rusové ba to nemají. I když zdroje i chytré lidi by měli (kdyby chtěli….)

        Svého času jsem u Rusů obdivoval ty stihačky Suchoje, které mají podobné vlastnosti jako západní letadla, tedy že dokážou bravůrné letecké manévry, včetně zastavení na místě ve vzduchu. Z kosmonautiky mě tenkrát zaujal Ruský úspěch mise Věněra a přistání na Venuši, i když tam byly nějaké komplikace, byl to první pozemský stroj, který se dotkl povrchu Venuše, provedl základní výzkum a poslal na Zem fotografie.

        Bohužel ale Rusové nemají v současné době „svého Elona Muska“, který by své soukromé miliardy dával na nový výzkum a realizoval zdánlivě fantastické věci. Ruští miliardáři (tak jako naši) v prvé řadě hledí na svůj blahobyt a své zájmy. Po Elonu Muskovi taky jednou toho mnoho zůstane ve prospěch celého lidstva. Kéž by bylo více takových boháčů.

        *****************************************

        • gg napsal:

          „Svého času jsem u Rusů obdivoval ty stihačky Suchoje, které mají podobné vlastnosti jako západní letadla, tedy že dokážou bravůrné letecké manévry, včetně zastavení na místě ve vzduchu.“

          Obdivovat stíhačky proto, že dokáží manévry v boji nepoužitelné a/nebo nebezpečné, je poněkud zvláštní důvod. 🙂

        • Spytihněv napsal:

          Jak čtu o mých oblíbených Veněrách, hned reaguji 🙂 Sice jsou již vousaté, ale stále ani náznakem nepřekonané. A rozhodně jde o zatím jednoznačně největší ruský přínos k dobývání vesmíru (mám na mysli landery 9,10,13,14).

        • vedator napsal:

          Na temu Rusko-USA-Cina by sa dali pisat litanie. Z hladiska buducnosti a vyvoja nie je podstatne kto bude prvy (hoci ludia a zakonodarcovia na to reaguju velmi citlivo). Podstatne pre buducnost je, aby bol zdravy konkurencny boj, ktory by viedol k vyssej efektivite, frekvencii, zivotaschopnosti a bezpecnosti. Ci stojate vody rozhybe sukromik alebo stat, je nepodstatne.

  2. gg napsal:

    A SpaceX právě dostala od USAF desítky milionů dolarů na vývoj Raptoru: http://spacenews.com/orbital-atk-spacex-win-air-force-propulsion-contracts/

    A Orbital ATK zase zjevně jde do BE-4U, což je zřejmě hodně pozitivní zpráva pro jejich horní stupně.

    Jinak „americký“ je adjektivum, a tudíž snad bez velkého písmene.

    • Daniel Heřt napsal:

      Za „Americký“ se omlouvám, snad to brzy opravíme.

      Jinak Orbital ATK si dělá zálusk na BE-3, stejný kyslíko-vodíkový motor co používá New Shepard. BE-4 by byl pro horní stupně předimenzovaný.

      • gg napsal:

        Máte pravdu, to jsem špatně opsal, měl to samozřejmě být BE-3U. Článek tvrdí, že pro něj budou dělat „vakuové úpravy“ (výsuvný nástavec trysky). Vzhledem k tahu ekvivalentnímu čtyřem RL-10 to vypadá na pořádnou hromadu výkonu za docela málo peněz.

        • Daniel Heřt napsal:

          BE-3U by měl poskytnout tah až 670 KN ve vakuu, takže spíš ekvivalent 6-7 motorů RL-10. Pokud se ale nepletu tak BE-3 používá otevřený cyklus, takže asi nebude dostahovat tak vysokého specifického impulsu jako RL-10. Jak nám ale už Spacex ukazuje, efektivita motorů není všechno.

        • gg napsal:

          BE-3 používá „tap-off“, podobný jako kdysi J-2S. Možná to Isp o něco snižuje, ale zase také vysoký tah snižuje gravitační ztráty, takže to klidně může být plichta.

          670 kN jsem netušil, to je docela masivní nárůst. Znamenalo by to ale, že BE-3 v současném provedení asi nemá moc efektivní trysku (nebo že BE-3U projde upratingem a pořádně přitvrdí v průtoku paliva – to koneckonců snad udělal i Merlin). Tím lépe pro snížení gravitačních ztrát, samozřejmě. A kdyby se jim podařilo udělat (polo)balonový horní stupeň (jako Centaur/ACES), mohlo by to být docela zajímavé… Klidně by do něj toho paliva mohli nacpat třeba padesát-šedesát tun.

        • Daniel Heřt napsal:

          Tipoval bych, že ten vyšší tah bude způsoben jenom optimalizovanou tryskou a tím, že bude motor pracovat ve vakuu. Merlin 1D dává v atmosféře například 765 KN zatímco Merlin 1D Vacuum dává až 935 KN, a to se liší jenom jinou tryskou.

          Jinak napadá mě že BE-3U by vlastně vůbec nebyl špatný motor pro Exploration Upper Stage pro SLS, i když Nasa si asi radši připlatí za RL-10 pro vyšší účinnost.

        • gg napsal:

          Pokud by jedinou příčinou rozdílu byla lepší tryska, pak by nárůst tahu o 50% (440 kN -> 670 kN) beze změny průtoku paliva znamenal, že současný BE-3 má Isp někde kolem 3 kNs/kg, což se mi nejeví moc realistické. Ani RS-68 na tom není až tak špatně. Leda že by uváděli skutečně tah na úrovni moře, ale že by byl BE-3 až natolik nízkotlaký? Je pravda, že původní J-2 měl 2 kNs/kg na hladině moře. Znamenalo by to, že New Shepard úmyslně používá vyloženě nevhodný motor (s velkými ztrátami při startu kvůli nízkému tlaku spalovací komory).

        • Daniel Heřt napsal:

          Tuším že současný BE-3 má mít tah v atmosféře 490 KN, ne 440. A těch 670 KN bych také nebral zatím jako úplně potvrzené. Jinak podle mě Blue Origin plánovali BE-3 jako motor který by našel především využití na horních stupních. Pokud by počítali s BE-3 jenom jako s motorem pro New Sheparda, bylo by podle mě mnohem jednodušší navrhnout motor na kerlox. Takhle ale mají motor který se hodí i pro orbitální rakety a navíc ho můžou pořádně vyzkoušet i na New Shepardovi.

    • Raton napsal:

      Ako to vyzerá, SpaceX plánuje Raptor použiť na F9, a F9 Heavy na druhom stupni(http://goo.gl/j7Q5Vp). To môže byť celkom zaujímavé, ak ten druhý stupeň zväčšia. Má niekto k tomu nejaké ďalšie informácie?
      Inak máte veľmi zaujímavý blog, už si bez neho neviem predstaviť deň 😀

  3. roman.hronza napsal:

    Škoda DC-XA. Jestli jsem dobře pochopil Váš článek, tak problém nebyl v koncepci (konstrukci), ale v chybě při montážním postupu (nezapojená hadička kvůli které se nevysunula jedna noha). Aspoň že „žije“ v projektu New Shepard. Skvělý článek! Děkuji 🙂

    • Daniel Heřt napsal:

      Díky moc!

      Ta odpojená hadička byla bohužel lidská chyba. Není se ale zas čemu divit, projekt byl několikrát poslán k ledu a pak zase obnoven a neustále hrozilo náhlé celkové zrušení. Pracovníci museli být z těchto neustálých změn a hrozeb pěkně unavení.

  4. gg napsal:

    Když už se bavíme o znovupoužitelných raketách… Jedno nové video: https://www.youtube.com/watch?v=ANv5UfZsvZQ 😉

  5. Vojta napsal:

    Pěkný článek
    Delta Clipperu je velká škoda. Mít peníze jen na jeden zmenšený prototyp, který navíc vykazoval solidní pokroky, je dost smutné.
    Ale ten plánovaný vstup do atmosféry „po čumáku“ mi nepřišel nijak netradiční pro stroj s velkými motory na zádi. Stejně přistával i raketoplán. Netradiční v tomto ohledu je spíš Crew Dragon s tepelným štítem (neodhazovaným) i přistávacími motory na zádi. Vzhledem k tomu, že jsou výrazně menší, to jde, jinak by musel taky hlavou napřed.

    • ventYl napsal:

      To pristavanie po cumaku na styl raketoplanu mohlo byt nakoniec prave to, co DC pochovalo. V tej dobe uz zrejme americania velmi dobre vedeli, ze keramicke tepelnoizolacne dlazdice su problemovy komponent, ktory zdaleka nie je taky lacny na udrzbu, ako sa povodne cakalo. DC by sice zrejme nemal problem s odpadavanim tepelnej izolacie nadrzi, ale namahanie tych nabeznych hran a nasledna potreba inspekcie celeho tepelneho stitu by pretrvavali.

      Dragony, Orion, Soyuzy (a zrejme aj mnoho inych) pouzivaju ablativny tepelny stit, ktory sice treba po prelete atmosferou vymenit, ale: u Soyuzu to nikto nikdy neriesil, pretoze ten nebol znovupouzitelny vobec. Orion neviem a SpX ho ma masivny a zrejme bude pocitat s tym, ze by ho slo vymenit (ak by sa niekedy rozhodli znovupouzivat aj kabiny).

  6. vedator napsal:

    Ako dieta som citaval o DC-X a cudoval som sa preco zarezali projekt po havarii, ked vsetko naznacovalo tomu, ze raketa to je zivotaschopna :-(.

    PS: Vobec nie som expert na cestinu ale je spisovne lithium?

    • Daniel Heřt napsal:

      DC-X sice fungoval pěkně a demonstroval, že by s raketou šlo i přistát, projekt ale pořád spoléhal na spoustu neprověřených technologií, největší otazníky visely nad tepelnou ochranou a samotným konceptem jednostupňové rakety.

      Jinak lithium takhle píšou i na wikipedii – https://cs.wikipedia.org/wiki/Lithium
      Takže předpokládám, že to správně je.

  7. Sierra napsal:

    Perfektní článek 🙂 O Deltě a Rotonu jsem nevěděl 🙂 (Jsem nováček)

  8. Malky napsal:

    Mi prijde ze problemem obou techto projektu i mnohych dalsich je snaha zvladnout pouzitelnost nasazenim novych, neoverenych technologii. A na tom pak zkrachujou. A taky nechapu tu posedlost SSTO, kdyz TSTO bude vzdy efektivnejsi. A vubec, u obou zminenych projektu se mi zda ze jsou nesmyslne ambiciozni: vytvorit levny rychle znovupouzitelny SSTO nosic s velkou nosnosti a zaroven aby to byla pilotovana lod (kazde jedno z tech slov je extremni vyzva samo o sobe, chtit vse zaroven u prvniho pokusu je… na hlavu). Myslim ze podobna nesmyslna ambicioznost je to co pohrbilo raketoplan – snaha postavit stroj ktery bude uplne nejlepsi ve vsem zaroven. A proto jsem taky velmi optimisticky ohledne budoucnosti BO a SpX – obe spolecnosti usiluji o jeden cil misto dvaceti a pouzivaji osvedcene technologie.
    Diky za clanek, je to zajimave nahlednuti do velmi zajimave problematiky 🙂

    • Samo napsal:

      Ale základ je si dať na začiatku obrovský cieľ a urobiť niečo čo iný nie, myslím že tým Delta Clipperu by ten cieľ dosiahol ak by mal dosť financií no škoda.

  9. zvejkal napsal:

    Pripajam sa, super clanok.

  10. Samo napsal:

    Ja chcem Delta Clipper a nikto mi to nemôže zobrať ! 😀
    Poznám ho síce dlho ale nevedel som že DC-X bola jeho až tretinová verzia a letela až do 2500Km ak sa nemýlim DC-X mohol dosiahnuť aj LEO že ?

    • Daniel Heřt napsal:

      Bylo to jenom 2500 metrů, ne kilometrů 🙂 Na LEO DC-X určitě neměl, prázdný bez paliva vážil okolo 9 tun, s palivem jen okolo 19, takže hmotnostní zlomek byl hodně daleko od dosažení oběžné dráhy.

      • Samo napsal:

        Myslím že už moc čítam a prečítam aj to čo tam nieje 😀 bolo mi to čudné tak vysoko s iba 19 tonami ale nenapadlo ma to skontrolovať

  11. Vincent Kerman napsal:

    Škoda že nejde dát více hvězdiček!

  12. Vašek napsal:

    Jenom gramatická drobnost nevhodná k uveřejnění tu v diskuzi :).

    Pokud máte možnost, opravte prosím slovo obrané na obranné (s dvěma n) ve spojení: strategické obrané iniciativy.

    Děkuji :-).

Zanechte komentář