Technici před několika hodinami vyvezli ukrajinsko-ruskou raketu Zenit po kolejích na startovní rampu 45 kosmodromu Bajkonur. Tady byla s pomocí hydraulických zvedáků vztyčena do svislé polohy a nyní tu čeká na  start. Na první pohled nic neobvyklého – Zenit přece startoval více než osmdesátkrát. Nad tímto startem se ale vznáší podivný opar nejistoty. Všechny ukazatele totiž naznačují, že jde o vůbec poslední start této rakety. V dnešním článku se podíváme jak na samotný start, tak i na výhled do dalších let, který není vůbec růžový.

Pro dnešní start se použije verze Zenit 2SLBF, označovaná též jako Zenit 3F, která má na prvním a druhém stupni motory vyráběné v Rusku. Nad druhým stupněm pak najdeme horní stupeň Fregat SB, vyráběný taktéž v Rusku, konkrétně ve výrobní kanceláři Lavočkin. Po startu, který je naplánován na 14:45 našeho času raketa zatočí směrem na severovýchod a po 145 sekundách letu odhodí vypálený první stupeň. K odhození aerodynamického krytu dojde po 5 minutách a 17 sekundách letu během práce druhého stupně.

Raketa dosáhne dočasné parkovací dráhy 8 minut a 35 sekund po startu, kdy dojde k uvolnění horního stupně Fregat a vynášené družice Elektro-L 2. Horní stupeň pak vykoná tři zážehy – první v 16:00 našeho času, druhý v 18:11 a třetí ve 23:32 taktéž našeho času. Díky tomu se vynášený náklad dostane přímo na kruhovou geostacionární dráhu se sklonem jen 0,5° vůči rovníku. K oddělení družice od stupně Fregat SB by mělo dojít ve 23:43 našeho času.

Satelit by měl podle očekávání fungovat 10 let, přičemž (jak již jeho název napovídá), navazuje na odkaz družice Elektro-L 1, která byla vypuštěna v lednu roku 2011. Celý program Elektro-L v sobě obnáší vůbec první geostacionární meteorologické družice z ruské produkce. Díky nerušenému výhledu může sledovat vývoj například vzdušných mas a bouří nad Ruskem a přilehlými státy, což pomůže při předpovědi počasí.

Aktuálně vynášený satelit váží téměř 1800 kilogramů a měl by být umístěn nad 77,8. stupněm východní délky. Jeho data mají najít uplatnění jak v civilní, tak i armádní sféře. Svá meteorologická měření by měl provádět ve viditelné i infračervené oblasti  jednou za půl hodiny, v případě mimořádných situací i rychleji. Na palubě najdeme i senzory pro zkoumání vesmírného počasí, tedy interakce zemské atmosféry s nabitými částicemi ze Slunce, ale jsou tu i přístroje, které mají pomáhat při záchranných operacích.

Každopádně to vypadá, že dnenší start bude tím posledním, který se zapíše do velmi zajímavé historie raket Zenit. Ta se začala psát v Sovětském svazu již v sedmdesátých letech minulého století. Cílem konstruktérů bylo postavit nové rakety, které by nahradily nosiče z padesátých let. Jak se ale nyní ukazuje, minimálně některé starší rakety přežijí Zenity. Tento nosič totiž nedoplácí na své špatné technické řešení, ale má prostě smůlu.

Zenit byl navržen společností Južnoje a o stavbu se starala kancelář Južmaš – v obou případech jde o ukrajinské firmy. V minulých letech sice měli Rusové objednávky i na další Zenity, ale rusko-ukrajinská krize udělala čáru přes rozpočet i v tomto směru. Někdo možná správně připomene, že Zenity startovaly i z plovoucího kosmodromu Sea Launch. Už v květnu Tomáš Přibyl ve svém článku rekapituloval jeho složitou situaci. Aktuálně to s projektem vypadá tak, že prošel bankrotem a dochází k rozprodávání podílů a v jeho očekávaných startech není ani čárka, což je jasnou známkou konce tohoto zprvu velmi slibně vypadajícího projektu.

První start si Zenit připsal v roce 1985 a od té doby se vydal k obloze 82x (pokud započítáme i 36 startů z plošiny Sea Launch). Během let přišlo několik vývojových řad a celý program potkalo deset havárií (sedm u verze Zenit 2 a tři u verze Zenit 3SL, která startovala z plošiny Sea Launch) – k tomu si připočtěme ještě tři částečná selhání (po jednom pro verze Zenit 2, Zenit 3SL a Zenit 3SLB). Vyjde nám, že raketa rozhodně nebyla etalonem spolehlivosti, ale své místo na trhu měla. Na nízkou oběžnou dráhu by dokázala vynést čtrnáctitunový náklad, na druhu přechodovou ke geostacionární 5250 kilogramů a na heliosynchronní dráhu rovných pět tun.

První stupeň je poháněn motorem RD-171, který vyrábí společnost Eněrgomaš, který sídlí v Moskvě. Jeho tah na hladině moře je 725 tun a to není rozhodně žádné ořezávátko. Tento čtyřkomorový motor je nejsilnějším motorem na kapalné palivo, který je momentálně v provozu! Za zmínku stojí, že RD-171 byl odvozen z motoru RD-170, který byl zkonstruován pro pomocné urychlovací bloky gigantické sovětské rakety Eněrgija. A abychom historii učinili zadost, zmiňme ještě, že společnost Eněrgomaš později postavila i menší (dvoukomorovou) verzi tohoto motoru a dala mu jméno RD-180 – ano, je řeč o motoru, který momentálně pohání rakety Atlas V. Jeho poloviční verze RD-181 pak bude pohánět vylepšené rakety Antares. Jiná verze tohoto motoru pak bude pohánět ruské rakety Angara. Ale zpátky k raketám Zenit.

Rusko se Zenitem počítalo třeba pro rok 2017, kdy měla tato raketa vynést astronomickou družici Spektr-RG, ovšem agentura Tass uvedla, že nosiči vypršela na začátku letošního roku záruka. Dá se očekávat, že náklady plánované pro Zenity přejdou pod nosiče Proton.

Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/3984636753.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/6417604274.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/1993018791.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/1674753278.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/544556822.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/12/3675794952.jpg