Příběhy z vesmíru

Dnešek je den, kdy snad již skončily všechny bláznivé nákupy, shon a stres a konečně přišel čas, kdy zbývá prostor pro okamžiky klidu, rozjímání a přemýšlení. My na Kosmonautixu jsme se rozhodli, že vám v tento sváteční čas naservírujeme několik příběhů, které mapují velmi silné okamžiky, které přinesla kosmonautika a při jejich čtení vás na chvíli usadíme a dáme vám čas přemýšlet. Připomeneme si ty chvíle, kdy se zvedly k obloze oči většiny lidí na Zemi, a prožívaly chvíle, které měly ovlivnit historii. Těch okamžiků bylo překvapivě mnoho, ale v tomto článku najdete pouze tři. Tři, které autor dlouho vybíral a které chtěl na poslední chvíli přepisovat, protože přišel dvacátý druhý prosinec tohoto roku a společnost SpaceX rozvířila dějiny. Nakonec jsem však přepsání odolal. Budou to jen krátké příběhy, které mají připomenout ty okamžiky a události, které v nás zanechaly hluboké vzpomínky. Krom toho posledního, ten bude trochu delší. Ve výběru pravděpodobně nenajdete ty, které byste čekali. Snažil jsem se připomenout události jednak nedávné a jednak ty, které souvisí s tímto obdobím. Dobré čtení a příjemné Vánoce.

Malí hrdinové a velké výzvy

Kosmické příběhy jsou plné událostí, které dokazují, že nejdůležitější je vědět, že i přes nepříznivé podmínky, katastrofy a předem prohrané vyhlídky, mohou i malí hrdinové dosáhnout velkých věcí. Začneme u sondy, která ač nemá vlastní posádku, která by s ní letěla, stala se v mnohých ohledech živou, hlavně díky jejímu příběhu a agentuře, která jí ten život ještě dokreslila.

Kometa 67P, místo, kde žije Philae

Kometa 67P, místo, kde žije Philae
Zdroj: https://lh3.googleusercontent.com/-

V roce 2004 na svoji dlouhou cestu vzlétla evropská sonda Rosetta, která s sebou nesla i malý přistávací modul Philae. Po dlouhých deseti letech putování, dospěla sonda i Philae ke kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko. Potkali se s kometou někde za oběžnou drahou Jupiteru a na těchto malých vyslancích lidstva bylo, aby všechny své úkoly zvládli sami. Komunikace se Zemí se ztrácela v hodinových propastech vzdálenosti, která je dělila a Rosetta se jako první lidmi vyrobený objekt, usadila na dráze kolem komety. Nyní zbývalo to nejambicióznější. Philae se mělo vydat vstříc neznámému, nehostinnému světu, povrchu komety. Bez možnosti motorický řídit svůj sestup, ruku v ruce pouze s fyzikálními zákony a s nejistou vyhlídkou, nevědomosti toho, co jej na povrchu čeká.

Philae to ale dokázalo. I přes nefunkční trysku, která jej měla přidržet u kometárního jádra při dosedu a aktivaci fixačních harpun, 12. listopadu 2014 se Philae rozloučilo s Rosettou a začalo pomalu padat k povrchu komety. Nakonec povrchu dosáhlo a přistálo dokonce několikrát. Nepříznivé události se navršily a krom nefunkční trysky, se chudákovi Philae neaktivovaly ani harpuny a ono znovu vzlétlo. Po dlouhém skoku dorazilo k povrchu znovu, a znovu se odrazilo. Nakonec přistálo, tedy spíše zapadlo do nepříjemné ledové prohlubně, bez přímého výhledu na Slunce, které bylo jeho zdrojem energie.

I přes tuto prekérní situaci a s životností určenou jen výdrží baterií, Philae nakonec provedlo takřka všechny vědecká měření, které byly v plánu. A po odvysílání poslední zprávy upadlo do pouhého spánku, ve kterém čekalo, až se kometa dostane blíže ke Slunci a ono bude moct získávat více energie, tedy pokud dříve úplně nezmrzne. Nakonec se dočkalo a doposud se s Rosettou, která musela často létat hodně daleko od komety, protože byla ničena jejím prachem, čas od času spojuje v krátkých relacích. Takže Philae nyní je prvním stálým obyvatelem komety 67P. Zkrátka příběh, jako vystřižený z Hollywoodu.

Velkému osobnímu zacílení celé mise výrazně napomohla animovaná podoba, kterou misi dala ESA. Kompletní pohádkový seriál, který dosud neskončil a dokud bude trvat mise, budou se zřejmě objevovat nové díly, si i s českými titulky můžete pustit zde. Právě tento dojemný kreslený příběh, který Rosettu a Philae značně personifikoval, dosáhl toho, že se tato mise stala pro mnohé osobním příběhem. V mém okolí je mnoho lidí, včetně mé přítelkyně, kteří ač ještě nedávno nedotčení kosmonautikou, nyní díky Rosettě a usměvavému Philae milují příběhy z vesmíru. Ano, i malí hrdinové dokáží udělat velké věci.

Rosetta a Philae vám přejí hezké Vánoce

Rosetta a Philae vám přejí hezké Vánoce
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Nejhorší bývají návraty

O Vánocích bychom měli vzpomenout i na ty, kteří už s námi nejsou. Nesmíme zapomínat na to, že dobývání vesmíru je průkopnická činnost, kde se skoro každý den kráčí do neznáma. A neznámo může občas přinést i ztráty, které jsou nutnou daní za pokrok a objevování nových obzorů. Během dobývání vesmíru již několik lidí zemřelo, ale vzhledem k tomu, o jak náročnou a nebezpečnou činnost jde, by to číslo mohlo být mnohem horší, kdyby se tolik nedbalo na bezpečnost posádek.

Kokpit STS-107 při návratu

Kokpit STS-107 při návratu
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Přesto si dnes zaslouží připomenout jedna, která za nedlouho oslaví neslavné výročí. Startovali jako mnozí před nimi, pomocí stroje, který už dokázal nadchnout jen hrstku zarytých fanoušků kosmonautiky, ale většinu veřejnosti nechával chladným. Přesto posádka, která tento stroj řídila, vložila do mise všechno dobré, co uměla a dokázala během této mise udělat mnoho velmi cenné a náročné práce. Přesto při návratu všichni zemřeli. Nemohli tomu zabránit. Jejich oběť však ukázala na nedostatky, které v té době v jejich programu byly. Položili život za zkušenost, kterou další mohli využít k ochraně životů následujících dobyvatelů.

Nemluvil jsem o žádné jiné misi, než osudné STS-107. Raketoplán Columbia při zpáteční cestě, vinou srážky kusu izolační pěny s náběžnou hranou jeho křídla při startu, nevydržel průchod atmosférou a rozpadl se nad Spojenými státy. Příčiny havárie, vývoj letu i následky si můžete v plném znění přečíst v pěti dílech seriálu Kritické momenty kosmonautiky, které naleznete zde: 1, 2, 3, 4, 5.

Jejich příklad ukázal, jak ohromně nebezpečné lety do vesmíru jsou. Ale ukázal také, že se jich nikdy nemůže vzdát, vždyť proč by jinak pokládali své životy, než aby jiným pomohli létat bezpečněji a lépe. A také tento let připomněl další věc. I když je start ohromně nebezpečný a náročný, i návrat je něčím, co se nedá zvládnout jen tak. Planeta Země si své křehké prostředí dobře chrání a překonat její brány je zkrátka výzva, ať už letíte ven, nebo dovnitř.

Posádka STS-107 Columbia

Posádka STS-107 Columbia
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Mše u východu Země nad Měsícem

Poslední výprava za významným kosmonautickým okamžikem, který zasáhl srdce mnoha lidí, nás vezme hluboko do historie. Zuřila studená válka a Sovětský svaz se na Vánoce roku 1968 otřásl ve svých ideologických základech. Spojené státy poprvé významně předběhly sovětský kosmický program, když jako první vypustily loď s lidskou posádkou k Měsíci. Ze strany NASA to byl poměrně riskantní krok, který byl učiněn i z obav, že Sověti by je mohli předběhnout a být u Měsíce opět první. Proto uspíšili předchozí plány a teprve druhou výpravu Apollo s posádkou vyslali přímo k Měsíci. Bez lunárního modulu, pouze s úkolem usadit se na orbitě, několikrát obletět naši přirozenou družici a zase se vrátit na Zemi. Tehdy ještě nikdo nevěděl, že Sovětský kosmický program značně kulhá a stíhá jej jeden nezdar za druhým.

V této napjaté situaci a době se ocitla trojice mužů, jakožto vyslanců lidstva vůbec nejdále, kam se zatím lidský druh vypravil. Letěli do neznáma tam, kde před nimi ještě nikdo nikdy nebyl. Poprvé se zástupci lidského druhu vypravili k jinému kosmickému tělesu a učinili první krok od naší kolébky – Země. Frank Borman, Jim Lovell a William Anders byli nyní úplně sami. Podařilo se jim jako prvním právě zbrzdit svou loď a usadit se na orbitální dráze našeho nejbližšího souseda. Nikdo o tom však v té chvíli nevěděl. Byli nad odvrácenou stranou Měsíce a nemohli komunikovat se Zemí. V řídicím středisku byli všichni skoro bez dechu, jak čekali, až se loď vynoří zpoza Měsíce a oni se dozví, zda se jim tento riskantní manévr povedl. CAPCOM Jerry Carr neustále opakoval: „Apollo 8, ozvěte se.“ Ticho bylo zlověstné.

„Slyšíme, Hustone.“ Ozvalo se nakonec klidným a nevzrušeným hlasem Jima Lovella, řídicí středisko explodovalo potleskem a jásotem. Loď Apollo 8 svůj úkol splnila a kolem Měsíce obíhali ve své malé lodi vůbec první poslové ze Země. První, co trojice astronautů vysílala, byl popis Měsíce, jako mrtvé, našedlé krajiny bez života. Anders prohlásil: „Tady je vidět, že byl Měsíc bombardován po celé věky nesčetnými meteority. Každý čtvereční palec je poďobaný“. Jim Lovell zase poznamenal, že: „Vlastně je takový šedý, bezbarvý, připomínající věc z pálené sádry nebo něco jako šedá písečná pláž. Vypadá to tu jako nekonečné, osamělé, bohem zapomenuté místo. Oblast nikoho“.

Bylo právě 24. prosince a z vesmíru k Zemi směřovala první lidská slova vyřčená u jiného vesmírného tělesa. Astronauti ze své lodi sledovali, jak Země vychází nad nehostinným měsíčním povrchem. Bylo více než patrné, jak je naše planeta výjimečnou oázou života v nekonečné smrtonosné temnotě. Po popisu povrchu Měsíce se posádka svým následovným vzkazem obrátila ke všem lidem na Zemi. Mělo následovat vánoční poselství, které pro mnohé bylo velkým překvapením.

Prvním, kdo začal mluvit, byl Bill Anders. Řekl: „Pro všechny lidi na Zemi, má posádka Apolla 8 poselství, které bychom vám chtěli tlumočit.“ V jeho hlase bylo cítit dojetí. A pak začal citovat první verše knihy Genesis o stvoření světa: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží…“ Anders přečetl první čtyři verše, následoval Lovell, který přečetl čtyři verše následující. Borman, jako velitel lodě dočetl až do devátého verše a pak poslala své vánoční přání: „Posádka Apolla 8 se s vámi tímto loučí, přeje vám dobrou noc, hodně štěstí, veselé Vánoce a ať‘ Bůh vám všem na staré dobré Zemi žehná.“ Originální znění.

Nečekaná slova, která zazněla z té nekonečné dálky, byla velmi symbolická. Mnozí na Zemi jimi byli překvapeni, ale nikdo nepochyboval o tom, že se nyní psaly dějiny. Lidským duchem a představami nedotčený kus vesmíru, opuštěné mrtvé těleso právě poznalo kus lidské identity. Byl to vzkaz, který měl směřovat ke každému na Zemi a ne jen k Američanům.

Východ Země nad Měsícem 24. prosince 1968

Východ Země nad Měsícem 24. prosince 1968
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Tímto se rozloučíme i my. Přeji vám i jménem celé redakce hezké Vánoce, plné klidu a pohody a díky, že jste mi tady na Kosmonautixu na chvilku dovolili přestat sledovat nejaktuálnější novinky a společně si zavzpomínat na nedávné i dávné silné příběhy, které modelovaly lidské cesty do vesmíru.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/topics/history/features/apollo_8.html

Zdroje obrázků:
http://www.instant-city.com/wp-content/uploads/2014/12/Apollo-8.jpg
https://lh3.googleusercontent.com/-4T0NGRLj_Sk/VmsgjJWzTMI/AAAAAAAACic/bBIVZxk-zfQ/s0-Ic42/Comet_67P_10_December_2015_OSIRIS.jpg
http://blogs.esa.int/rosetta/files/2015/12/Rosetta_Christmas2015_EN.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/10/STS-107_Cockpit_Video_3.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/04/Crew_of_STS-107%2C_official_photo.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/full_width/public/297755main_gpn-2001-000009_full_0.jpg?itok=qSgNdG2o

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.


17 komentářů ke článku “Příběhy z vesmíru”

  1. Jaro Pudelka napsal:

    Doporučujem si vypočuť CD od Mike Oldfielda – Songs From The Distant Earth. Tam sú slová posádky Apollo 8 použité spolu s fascinujúcou hudbou. A ďakujem za krásny spomienkový článok.

    • Honza Jaroš napsal:

      K tomu bych doplnil, že jde o „soundtrack“ ke stejnojmenné knize Athura C. Clarka (v českém překladu to vyšlo jako Zpěvy vzdálené Země). A fakt se ta hudba ke čtení této knihy hodí – když jsem ji poprvé četl (v češtině), pouštěl jsem si tohle album jako zvukovou kulisu a až asi čtrnáct dní po přečtení pošlední stránky mi došlo, že se kniha i nahrávka jmenují stejně, jen v různých jazycích… 🙂

    • Lukáš Houška napsal:

      Děkuji za odkaz na poslech, nyní je něj ideální čas. I vám pohodové Vánoce.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      To je dobrý nápad! Tohle bylo jedno z posledních Oldfieldových děl, než se začal bezhlavě vrhat do elektronických nejapností. Asi to cédéčko vyhrabu a pustím si ho. 🙂

    • Malky napsal:

      Musím se přidat k doporučení, kniha i album jsou prvotřídní záležitosti 🙂

  2. Michal Bursík napsal:

    Moc krásný článek.
    Díky za něj a také všem přeji pohodové vánoce.

  3. rado napsal:

    Ďakujem za ďalší pekný článok.

    Aj vďaka Vám som tento rok o dosť viacej žil kozmonautikou a vesmírom. Síce ma to fascinuje celý život ale viete ako to chodí, niekedy viac a niekedy pomenej. A vďaka Vám som tu každý deň niekoľko krát a doslova to tu hlcem. 🙂
    Čo sa tyka Philae, tak to máte pravdu. Mne sa odobne vždy zaslzia oči keď o nich čítam. Je to krása a klobúk dolu pred ESA, že to tak krásne vedela podať verejnosti.

    Dnes si spomeniem na všetkých, ktorí posunuli hranice ďalej. Ktorí obetovali to najcennejšie a aj na tých, ktorí sú ešte medzi nami.

    Redakcii ďakujem za všetko čo pre nás čitateľov robia. Ja ten talent na pútavé písanie nemám a aj preto obdivujem ako im to ide. Držím Vám palce.
    Šťastné a veselé Vianoce.

    • Lukáš Houška napsal:

      Tyto slova se příjemně čtou, i my děkujeme, že nás čtete. Pěkné Vánoce přeji 🙂

  4. Martin Gembec napsal:

    Díky za krásné vánoční zklidnění a ohlédnutí se…

  5. Racek napsal:

    Ano, přátelé, v době Apolla mi bylo krásných … a denně jsme sedávali u televize a čekali, až nám Apollo šoumen Doubek bude předvádět a komentovat, co ti kluci u měsíce právě dělají. A byl rok 68, rok velkých nadějí a obrovského zklamání a tak alespoň konec roku nám přinesl něco hezkého a napínavého.
    Krásné příběhy jste nám přinesli, pánové. Moc hezké.

Zanechte komentář