Jaký byl den otevřených dveří v ESTECu?

Jaký byl den otevřených dveří v ESTECu?, 2.5 out of 5 based on 9 ratings

Člověk by řekl, že když navštíví nějakou akci potřetí, tak že už mu to bude stačit a o další návštěvě uvažovat nebude. Ovšem mohu zodpovědně říci, že ačkoliv jsem letos na začátku října byl na dni otevřených dveří v Technologickém centru Evropské kosmické agentury (ESTEC) již potřetí a prošel jsem jej opravdu důkladně, tak nevylučuju, že se sem budu chtít podívat i další rok. Jaká byla letošní návštěva? To se dočtete v dalším díle nepravidelného seriálu Cesty za kosmonautikou, kde se snažíme na základě vlastních zkušeností dávat čtenářům tipy na výlety spojené s kosmonautikou.

Do ESTECu, kde byl den otevřených dveří 4. října jsme se vydali v pětičlenné sestavě – Ondřej Šamárek, Michael Voplatka, Tomáš Kohout, Viktor John (který není součástí redakce našeho blogu, ale je aktivní na diskusním fóru) a já. Společně s námi vyrazila po vlastní ose i výprava z plzeňské Techmanie, jejímž členem byl i Lukáš Houška. Stejně jako v minulých letech (viz 2013 a 2014) musím začít základními informacemi – pokud pojedete příští rok do ESTECu autem, počítejte s tím, že půjde o třídenní výlet – sobotu a pondělí strávíte na cestě tam, potažmo zpátky. Tím pádem ale můžete těchto cest využít k návštěvě muzeí ve Speyeru a Sinsheimu. Cesta se nedá zvládnout na otočku, takže budete potřebovat někde přenocovat. Hotel seženete nejlépe v nedalekém Leidenu, odkud je to do ESTECu jen asi 15 kilometrů. My jsme letos stejně jako v minulých letech, využili zdejšího hotelu Holiday Inn.

Ráno halila celý areál hustá mlha - na fotce je místo, kde lidé vystupují z autobusů, nebo do nich nasedají - vlevo Space Expo, v pozadí model družice Envisat v životní velikosti.

Ráno halila celý areál hustá mlha – na fotce je místo, kde lidé vystupují z autobusů, nebo do nich nasedají – vlevo Space Expo, v pozadí model družice Envisat v životní velikosti.
Foto: Ondřej Šamárek

Jak jsem již psal na začátku, do ESTECu jsem se letos dostal již potřetí a tak mohu porovnávat s minulými ročníky. Upřímně mohu říci, že se akce opět o něco zprofesionalizovala. Před odjezdem dostali registrovaní návštěvníci mail s informacemi o umístění parkovišť, autobusy, které svážely zájemce z parkovišť do ESTECu byly dobře značené, aby bylo jasné, kam člověka dovezou. Velkou novinkou je mobilní aplikace pro návštěvníky, které se podrobněji věnuje kolega Michael Voplatka. V tomto ohledu zaslouží organizátoři palec nahoru.

Obchod s upomínkovými předměty rozšířil oproti loňsku svou nabídku – chválím hlavně batohy s logem ESA, leč trička stejně jako v minulých letech chyběla. Po stránce exponátů Den otevřených dveří neměl žádnou chybu. Po chodbách byly opět vitríny s nejrůznějšími modely evropských družic, ale hlavně tu byly stánky věnované aktuálně probíhajícím nebo připravovaným expozicím s propagačními předměty a plakáty – nevyjmenuju rozhodně všechny, jen namátkou – AIDA, Bepi ColomboGaia, Galileo, LISA Pathfinder a mnoho dalších, mezi kterými měla největší místo Rosetta.

Redaktor našeho portálu - Ondřej Šamárek na společné fotce s Mattem Taylorem

Redaktor našeho portálu – Ondřej Šamárek na společné fotce s Mattem Taylorem
Foto: Dušan Majer

U každého stánku byl odborník, který odpovídal na dotazy návštěvníků. Matt Taylor od Rosetty navíc kromě toho zvládal i focení se zájemci. Všude panovala přátelská atmosféra – ač šlo o skutečné odborníky, nikdo neměl kyselý obličej, že musí na něco odpovídat po desáté, bylo vidět, že si všichni přítomnost zájemců o kosmonautiku užívají. Na Dni otevřených dveří byli i evropští astronauti, leč nepotkali jsme ani jednoho. Pouze André Kuiperse jsme viděli na dálku, jak byl obsypaný neproniknutelným hroznem místních. Inu, málo platné, je to místní celebrita. Potěšila i návštěva telerobotické expedice.

Letový hardware sondy Bepi Colombo

Letový hardware sondy Bepi Colombo
Foto: Dušan Majer

Dalším velkým zážitkem byl pohled do čisté místnosti, kde stál skutečný letový hardware sondy Bepi Colombo, která se vydá k Merkuru. Zatímco před dvěma lety jsme viděli technologický demonstrátor, který se nesměl fotit, vloni jsme spatřili letový model přeletového stupně, který se nesměl fotit, letos to už byl letový model přeletového stupně i s evropskou a japonskou sondou a smělo se fotit!

Pokud měl letošní Den otevřených dveří nějakou vadu na kráse, pak to byl až příliš velký zájem veřejnosti. Po celou návštěvu a i teď se v mé hlavě perou dva postoje – jeden „odborný“, který má radost z toho, kolik lidí se zajímá o kosmonautiku a druhý návštěvnický – na mnoha chodbách doslova tekl dav lidí jako ohromná řeka, stánky byly obsypány mnoha zájemci o informace a dostat se k nim bylo místy složité. Nikdo nestrkal, nekřičel (vyjma dětí v kočárcích, kterým návštěva přeplněného místa asi moc nedala), nikdo se necpal dopředu, vše probíhalo ve velmi slušné atmosféře, ovšem 12 000 lidí za den je na areál typu ESTEC opravdu mnoho.

Kontrolní panel třetího stupně rakety Ariane 4 z kosmodromu v Kourou

Kontrolní panel třetího stupně rakety Ariane 4 z kosmodromu v Kourou
Foto: Dušan Majer

Ačkoliv šlo již o opakovanou návštěvu ESTECu, něco bylo premiérové – navštívili jsme totiž vedle stanoviště autobusů stojící výstavu SpaceExpo, kde byl po dobu dne otevřených dveří vstup za symbolické jedno euro. A opravdu to stálo za to! Zdejší expozice balancuje mezi technologickým centrem ve stylu plzeňské Techmanie, či liberecké IQlandie a muzeem. První kategorii zastupují exponáty, které vás hravou formou něco naučí – třeba jak funguje gyroskop, nebo na nich můžete něco zažít – simulovaný start Sojuzu, kdy ulehnete do malých sedaček v kabině a všechno se začne chvět opravdu stojí za to! Muzeální část pak zastupují skutečné artefakty – třeba ovládací panel z řídící místnosti kosmodromu v Kourou, nebo motor rakety Ariane 5, či spodní část prvního stupně Ariane 4. Je toho tu k vidění opravdu mnoho.

Simulátor Sojuzu vyzkoušeli i tři redaktoři našeho portálu - Michael Voplatka, Ondřej Šamárek a Dušan Majer (zleva)

Simulátor Sojuzu vyzkoušeli i tři redaktoři našeho portálu – Michael Voplatka, Ondřej Šamárek a Dušan Majer (zleva)
Foto: Viktor John

Při zpáteční cestě jsme ještě počítali naše náklady na celý třídenní výlet – když se společně běžným osobním autem vydá čtyřčlenná skupina, která se o náklady dělí rovným dílem, tak každý člen výpravy zaplatí za palivo, ubytování a vstupenky maximálně 3500 Kč. Je to sice bez jídla, které si každý obstará sám, ale myslím si, že za třídenní výlet je to při množství navštívených míst cena více než lákavá.

Jak viděli návštěvu Technologického srdce ESA ostatní členové naší výpravy?

Michael Voplatka:
Jako největší pozitivum dne otevřených dveří v ESTECu nevidím možnost podívat se do skutečných prostor největšího výzkumného střediska evropského kosmického programu. Největší atrakcí pro mě nebyl pohled na meziplanetární sondu, která se brzy vydá k Merkuru. Nebyly to ani nekonečné řady nádherných modelů sond, satelitů, kosmických lodí, raket či ISS. To, co jsem si vychutnal zdaleka nejvíce, byli lidé. Ochota, přátelství, úsměvy a touha sdílet informace ze všech pracovníků Evropské kosmické agentury doslova zářila na všechny strany.

Stánek zaměřený na navigační systém Galileo. Odborníci obětavě odpovídali na všechny dotazy.

Stánek zaměřený na navigační systém Galileo. Odborníci obětavě odpovídali na všechny dotazy.
Foto: Dušan Majer

Každá významná mise ESA, ať už současná, minulá nebo budoucí, měla na dni otevřených dveří své místo. U každé z nich jste kromě věrných modelů, videí, plakátů, samolepek a brožurek s informacemi našli usměvavou osobu, která se vás ihned ptala, jestli projekt znáte, co vás na něm zajímá, jak se vám na dni otevřených dveří líbí, odkud jste, co studujete, kde pracujete a tak dále. Když jsem se pak na oplátku zeptal já, jakou roli zastupují v daném projektu, doslova mě to posadilo na zadek. Očekával jsem (bez urážky) nějaké druhořadé pracovníky. Jakých se mi dostalo odpovědí? „Jsem vedoucí vědeckého týmu.“ „Jsem hlavní konstruktér tohoto přístroje.“ „Starám se o interpretaci získaných dat pro astronomickou obec.“ Lidé, kteří tam byli návštěvníkům k dispozici, byli ti nejpovolanější. Byli to pracovníci na nejvyšších postech daných projektů a přitom se zapáleně bavili s každým kolemjdoucím, který měl o cokoliv zájem, a byli všem plně k dispozici po celý den.

Člověk měl tedy vskutku unikátní možnost pobavit se se špičkovými vědci o jakémkoliv aspektu dané vesmírné mise. Žádný limitovaný počet otázek, žádné omezení časem, žádné odmítání. Nejednou se dialog rozvinul do delší debaty, ke které se začalo připojovat více a více návštěvníků. Pro zajímavost dodám, že u evropsko-japonské mise BepiColombo byl návštěvníkům samozřejmě k dispozici pracovník japonské kosmické agentury, který momentálně v ESTECu dohlížel na přípravu a testy japonské části mise. Vrcholem všeho pak bylo setkání s Mattem Taylorem, který je hlavou vědeckého týmu Rosetty. Za vrchol to zřejmě považovali i ostatní, jelikož zde probíhalo méně debat a více focení s touto celebritou vědeckého světa.

Model družice Sentinel 1

Model družice Sentinel 1
Foto: Dušan Majer

Takřka na každém rohu celého areálu byly plakáty nabízející stažení aplikace ESA Open Day, která byla k dispozici pro systémy iOS i Android. Stažení jste mohli provést na poskytnutých adresách nebo pohodlně pomocí QR kódu. Aplikace obsahovala seznam všech možných míst, kam měli návštěvníci přístup. Kromě expozic a přístupných pracovišť jste si mohli vybrat také toalety, místa s občerstvením, bankomat, informační centra, obchody a další. Vybraný cíl vám byl zobrazen na mapě a v případě více cílů (například u toalet) byly k dispozici i časy, za jak dlouho se ke kterému dostanete. Aplikace samozřejmě pracovala s GPS, takže jste přesně věděli, kde se na mapě nacházíte. Dalším prvkem byl časový harmonogram, ve kterém byly zahrnuty časy všech zajímavých či důležitých událostí, které byly samozřejmě propojeny s mapou. Kromě toho jste si všechny události mohli seřadit podle času, místa konání či kategorie. Dále zde nechyběla velice podrobná sekce s informacemi o možnostech dopravy do ESTECu zahrnující všechny druhy hromadné dopravy, automobil i taxi včetně telefonních čísel nebo internetových odkazů. Na závěr jste si v aplikaci také mohli přečíst bezpečnostní pokyny, návštěvní pravidla, postup při ztrátě majetku či dítěte nebo evakuační postupy.

Robot Centaur, kterého ovládal Andreas Mogensen z paluby ISS

Robot Centaur, kterého ovládal Andreas Mogensen z paluby ISS
Foto: Dušan Majer

Tomáš Kohout:
Letošní ESTEC Openday zaznamenal podle organizátorů návštěvnický rekord. Opravdu to bylo znát, výstavní plochy praskaly ve švech a bylo obtížné prodrat se k exponátům a zejména odborníkům, kteří ochotně a s nadšením hovořili o svých projektech. Naštěstí u cleanroomu, kde se připravuje Bepi-Colombo na cestu k Merkuru, takový nával nebyl a tak jsme si jej mohli nerušeně prohlédnout. Na nový 3D film o ISS jsme se sice nedostali, ale hned vedle kinosálu v jedné z hlavních hal na nás čekaly makety raket, lodí a kosmických strojů i originální kusy, které se podívaly do kosmu. Uprostřed se skvěla kopie evropského modulu Columbus v životní velikosti. Pod ní dostala svůj prostor sekce telerobotiky. A oprávněně. Už vloni nás její prezentace zaujala.

Zatímco před rokem byl telerobotický tým v poměrně malé místnosti, letos ho zájem návštěvníků a hlavně aktuální pokroky nasměrovaly do centra dění. Jak jsme vás informovali v tomto článku, dánský astronaut Andreas Mogensen ovládal robota z paluby ISS s milimetrovou přesností. Na podrobnosti kolem této technologie jsme se neváhali zeptat. Odpověď jsme dostali a považte, v češtině! Oním odborníkem, kterého jsme oslovili, byl PhD Jan Smíšek, kterého můžete vidět i na videu ve výše uvedeném článku. Telerobotickému týmu z ESA se rozhodně na Kosmonautixu budeme věnovat, takže o informace, které jsme se dozvěděli, se s vámi rádi podělíme.

Tomáš Kohout u exponátu zařízení IXV

Tomáš Kohout u exponátu zařízení IXV
Foto: Ondřej Šamárek

Po opuštění Estecu jsme popošli do sousedního areálu Space Expo, který byl narozdíl od loňska otevřen. Stručně řečeno, je to obdoba plzeňské Techmánie, ale primárně zaměřená na kosmonautiku. Kromě docela velkého množství astronautických exponátů, si můžete vyzkoušet na vlastní kůži například simulovaný let v Sojuzu včetně „měkkého“ přistání.

Viktor John:
Do ESTECU jsem se těšil jako malý kluk. Celý týden před odjezdem jsem netrpělivě čekal na den, kdy se do Mekky evropského vesmírného výzkumu dostanu. A pak ten den přišel. V půl deváté ráno jsme si razili cestu hustou mlhou k parkovišti a čekali asi půl hodiny, než začaly jezdit speciální autobusy. Ty nás zavezly přímo před brány místa, kde jsme měli strávit spoustu hodin, a my se vydali k obrovskému davu, jenž netrpělivě vyčkával na otevření. Během čekání se na pódiu objevil nizozemský kosmonaut André Kuipers, jenž platil za největší hvězdu dne, společně s několika dalšími lidmi. Celý rozhovor se odehrával v nizozemštině, jazyce pro každého z naší výpravy neznámém.

Davy lidí před vchodem

Davy lidí před vchodem
Foto: Viktor John

O pár minut později se Kuipers někam ztratil, vchody do areálu se otevřely a dav rychle proudil dovnitř. V areálu jsme se pozdravili Tomášem Přibylem, ale již po pár chvílích se naše cesty rozešly. Cestu k obrovské dřevem pobité budově lemovaly vlajky všech členských státu ESA, kde se samozřejmě nacházela i ta česká.

Všude okolo silnice bylo četné rostlinstvo, různé budovy, ale hlavně – tedy aspoň můj problém – davy. Jak jsem avizoval již předtím, lidí tu bylo opravdu, opravdu hodně. Tento fakt nám znemožňoval bez problémů se pohybovat. Venku to nebylo ani tak hrozné jako uvnitř, kde se člověk sotva pohnul. Pořadatelé za to však samozřejmě nemohli.

Uvnitř budovy A – která je, jak jsem již zmiňoval, pobitá dřevem – jsme se nejprve vydali k “vesmírnému obchodu“. Nabídka zde nebyla nijak široká, ale každý si tu dokázal něco najít. Mezi prodávanými věcmi se nacházely například kšiltovky, tužky, baterky či zmrzliny pro kosmonauty.

Detail povrchu modelu jádra komety

Detail povrchu modelu jádra komety
Foto: Viktor John

Po nákupech jsme se vydali chodbou dále a narazili na model jádra komety 67P – Čurjumov/Gerasimenko. Z komety se pak vznášely jakési plyny, což mělo evokovat opravdovou kometu. Myslím, že se toto podařilo opravdu na jedničku. Co mě však zaujalo dál, bylo hned o pár metrů dál stanoviště týmu sondy Rosetta, kde
byla k dispozici velká nabídka plakátů a dalších reklamních věciček. Ale co zde bylo hlavní – a snad všechny zaujalo – byl Matt Taylor, klíčový člověk u výše zmíněné mise. Hned několik členů fóra Kosmonautix.cz se s ním vyfotilo.

Proplouvali jsme dál budovou A, občas se ptali pracovníků na jejich mise, a pak přišel jeden důležitý telefonát. Dušanovi zavolal Tomáš Přibyl. Což o to, normálně bych to nezmiňoval, ale Dušan byl tak nadšený zprávou, že nám ji sotva dokázal říct, jak rychle pádil pryč z budovy A. Informace, kterou dostal, byla, že se u sondy BepiColombo může fotit. Nutno říct, že jsme Dušanovi téměř nestíhali.

Letový exemplář přeletového stupně pro misi Bepi Colombo

Letový exemplář přeletového stupně pro misi Bepi Colombo
Foto: Viktor John

U BepiColombo jsme udělali několik fotek, kochali se, a když jsme z budovy odcházeli – opět s několika plakáty – na pár minut nám toto téma zůstalo. Podívali jsme se na model IXV, a naše cesta poté směřovala k další budově, kde se na začátku ve vitrínách nacházely různé komponenty používané na stavbu družic a sond a další různá stanoviště. O místnost dál jsme našli něco, co nás – opět – velmi zaujalo. Na zdi byl připevněný solární panel z Hubbleova teleskopu. V některých jeho částech byly dokonce dírky po nárazech mikrometeoritů a kosmického smetí.

Za místností s panelem se do obou stran rozbíhala dlouhá chodba. Vpravo však po pár metrech končila. Právě v těchto místech se nacházel stánek evropského navigačního systému Galileo, kde jsme opět strávili opravdu dlouhý čas. Chodbou jsme pak pokračovali dále. Na zdech byly opět připevněné různé vitríny s modely raket, sond, teleskopů… a vydali jsme se přes půlku areálu k další velké budově.

Dovnitř vedly dva vchody. U jednoho byla fronta čítající zhruba padesát lidí, a tak jsme se vydali tím druhým, kde žádná fronta nebyla. Vchod vedl do místnosti, kde nám do očí bilo několik ukazatelů, na nichž bylo napsáno, že cesta vede dál k robotice. Tam na nás opět čekal přehršel lidí, ale zejména expozic. U jedné z nich jsme si popovídali s českým pracovníkem v ESTECU.

Budova A - asi nejikoničtější část ESTECu.

Budova A – asi nejikoničtější část ESTECu.
Foto: Viktor John

Po několikahodinovém chození areálem jsme se na chvíli zastavili, abychom se občerstvili. Fronta ke druhému vchodu, do IMAXU, teď byla minimálně dvakrát větší než při příchodu, a tak jsme se po svačině vydali dál. Konec dne v ESTECU se pomalu blížil. Navštívili jsme ještě jednu menší budovu, ve které jsme měli menší diskuzi s italským odborníkem na cubesaty, a pak se vydali k velkému stanu. Netušili jsme, co se nachází uvnitř. Když jsme však přistoupili blíže, zjistili jsme, že na pódiu obklopeném desítkami fanoušků stojí hvězda dne André Kuipers a odpovídá na dotazy kolemstojících lidí.

Co se týče astronautů, podle informací jich tam mělo být pět. Já viděl jen jednoho, právě výše zmíněného Kuiperse. Vzhledem k počtu lidí jsme se k němu ani na pár vteřin nedostali. Na setkání s kosmonauty jsem se hodně těšil, a tak jsem z toho byl trochu zklamaný.

Při odchodu z ESTECU jsme ještě stihli provést fotku celého zde přítomného sboru Kosmonautix.cz, a poté nás nohy zavedly k muzeu SpaceExpo. Tam už to podle mě bylo horší než v ESTECU, ale možná za to mohla jen únava. Ale i tam se dala najít spousta zajímavých věcí. V jedné z expozic byl návratový modul ruské špionážní družice, nebo několik skafandrů a motorů raket.

Česká republika je členem ESA, proto v ESTECu vlála také naše vlajka.

Česká republika je členem ESA, proto v ESTECu vlála také naše vlajka.
Foto: Viktor John

To, co mě ve SpaceExpu zaujalo nejvíce, byl velký model ISS připojený k počítači. Na něm jste si mohli zvolit jednu z nabízených otázku týkající se jednotlivých modulů, a když jste na otázku klikli, modul spjatý s otázkou začal blikat. Na monitoru se samozřejmě objevila i plnohodnotná odpověď.

Vedle počítače byla i obrovská expozice věnovaná přistání na Měsíci. Do hmoty, jež měla připomínat měsíční prach, byl posazen obrovský lunární modul a kolem něj dva kosmonauti plus jejich vybavení.

Co však slavilo mezi námi velký úspěch, byla kabina Soyuzu, do které jste si za 1 euro mohli sednout. Po stlačení tlačítka “start“ se Kabina začala třást a vibrovala, aby návštěvníkům aspoň trochu připomněla, jak takový start a přistání této kosmické lodi vypadá. Čas však neúprosně běžel, a tak jsme, bohužel, po zhruba hodině a půl muzeum opustili. Autobusem jsme se vrátili zpět na parkoviště, a autem jsme se poté přesunuli k pláži, kde jsme si udělali piknik. Ale i pláž jsme po chvíli opustili a vydali se zpět do hotelu. Jeden z nejlepších dní roku, možná i života skončil. A já tak mám na dlouhou dobu na co vzpomínat.

Ondřej Šamárek:
Na každoročním Open Day v evropském kosmickém centru ESTEC je cosi výjimečného. Na jeden den se můžete ocitnout ve středu dění evropské kosmonautiky a setkat se s lidmi, které jinak znáte pouze z médií, eventuálně z různých článků (doufáme, že i z článků na Kosmonautix.cz). Stejně tak i letos se rekordních 12000 zájemců mohlo dozvědět mnoho zajímavostí, které jinak zůstanou veřejnosti skryty a pokochat se mimo jiné pohledy na techniku, která za pár let poletí vesmírným prostorem.

Sonda Bepi Colombo, která se vydá k Merkuru

Sonda Bepi Colombo, která se vydá k Merkuru
Foto: Ondřej Šamárek

Onou technikou myslím samozřejmě především sondu Bepi-Colombo, kterou bylo možno spatřit v tamním Clean Roomu, nicméně zvláštní pocit vyvolával například také stánek robotické divize ESA, kde její členové ukazovali, předváděli a vysvětlovali jen několik týdnů starý experiment vozítkem s robotickou paží, které z oběžné dráhy ovládal Dán Andreas Mogensen.

A právě u tohoto stánku se projevil další výjimečný rys Open Day: setkávání. K našemu velkému překvapení na nás začal jeden z mladých expertů mluvit česky! Strávili jsme tak příjemnou chvíli debatou s Janem Smíškem, který zde pracuje na svém doktorátu, o záludnostech dálkového ovládání robotů z orbitu a dozvěděli se i něco málo o plánech pro další období (a musím říci, že se máme na co těšit!). Pro mě osobně se jednalo o jeden z vrcholů letošní návštěvy v ESTECu. Třešinkou na dortu pak byla možnost společného fota s Mattem Taylorem, hlavním vědcem Rosetty.

Motor Vulcain z rakety Ariane V vystavený ve Space Expo.

Motor Vulcain z rakety Ariane V vystavený ve Space Expo.
Foto: Dušan Majer

Noordwijk, to však není pouze ESTEC. Minulý rok nám čas nedovolil navštívit nedaleký pavilon Space Expo a tak jsme se letos rozhodli tento nedostatek napravit. Čekali jsme spíše jakousi zjednodušenou expozici pro děti, ale po vstupu do haly jsme se ocitli ve stavu mírného šoku. Neuvěřitelné množství artefaktů z historie i současnosti dobývání vesmíru dokázalo naprosto zahltit můj „procesor“. Chcete si sáhnout na originál motoru Vulcain z rakety Ariane V? Není problém! Rádi byste se podívali „pod sukně“ raketě Ariane I a prozkoumali instalace jejích čtyř motorů Viking-2 včetně řezů nejdůležitějšími součástkami? Stačí říci! Chcete vidět originál návratové kabiny sovětské špionážní družice Resurs F1? Račte zaměřit svůj zrak daným směrem! A co třeba vývojový kus rusko-evropského pokročilého skafandru EVA 2000? Beze všeho, támhle stojí ve vitríně!

Musím přiznat, že Space Expo mě naprosto ohromilo a vjemy a zážitky budu zpracovávat ještě hodně dlouho. Už jenom pro toto muzeum stojí cesta do Holandska za to.
Rád bych ještě jednou poděkoval svým spolucestujícím za skvěle strávený prodloužený víkend a doufám, že se naše výlety za kosmonautikou stanou pravidelnou záležitostí!

Cena vstupného: ZDARMA – stačí registrace přes internet
Otevírací doba: Pouze na den otevřených dveří (jednou ročně)
Ideální cesta: Možnosti jsou dvě
a) státní hranice (Krásný Les/Breitenau) – Lipsko – Kassel – Dortmund – Arnhem – Utrecht – Noordwijk
b) státní hranice (Rozvadov/Weidhaus) – Norimberk – Würzburg – Frankfurt – Köln – Utrecht – Noordwijk (z této trasy se dá udělat malá odbočka do Speyeru)
Vzdálenost od hranice (Krásný Les-Breitenau): 807 km
Vzdálenost od hranice (Rozvadov-Weidhaus): 799 km
Parkoviště: V Noordwijku – Tohle je opravdu velké, my parkovali zde – z obou jezdily shuttle busy
Webové stránkyhttp://www.esa.int/About_Us/ESTEC

TIP pro rodinný výlet: Po návštěvě ESTECu můžete navštívit buďto centrum Noordwijku, nebo se vydat na procházku po pláži, která přímo navazuje na město. Podél pláže je navíc velké množství restaurací s krásným výhledem na moře.

Důležitá informace: do areálu ESTECu se můžete objednat na exkurzi po celý rok, ovšem nepočítejte s tím, že by na Vás čekaly věci popsané v článku. Jen byste si mohli celý areál projet vláčkem. Pouze na den otevřených dveří odpovídá nabídka tomu, o čem pojednávají předchozí řádky.

Pin It
(Visited 699 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (9 votes cast)
(Visited 699 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


3 komentáře ke článku “Jaký byl den otevřených dveří v ESTECu?”

  1. Pobo napsal:

    Díky za článek. Pěkné počtení.

  2. Miloš Šebela napsal:

    Co takhle zájezd kosmo čtenářů pronajatým autobusem příští rok? 🙂
    Díky za článek!

    • Dušan Majer napsal:

      Neříkám, že by mne to už nenapadlo, ale ono to zase není tak jednoduché na zorganizování. Domluvit se s pár kamarády, které člověk zná je jednodušší, než organizovat nějakých 30 neznámých lidí z celé republiky.
      Ale těší mne, ež se Vám článek líbil. 😉

Zanechte komentář