Američané opět jednají s Ruskem o výzkumu Venuše

Rusové už téměř 10 let uvažují o přípravě mise označované jako Veněra-D. Ta by měla navázat na mimořádně úspěšné programy Vega a Veněra, které zkoumaly druhou planetu Sluneční soustavy pomocí několika oběžnic a přistávacích modulů. O spoluúčasti na projektu uvažovali i Američané, ale po sporech mezi Ruskem a Ukrajinou jednání utichla. Šlo o nařízení z vyšších míst – všechny federální agentury musely přerušit jednání s ruskou stranou, včetně mailů a osobních setkání, což se dotklo i NASA. Čas ale podle očekávání obrousil hrany a jednání se tak pomalu začínají rozjíždět.

Oba týmy se po více než dvouleté přestávce vynucené výše zmíněným nařízením sešly 5. – 8. října v Moskvě, přičemž v plánu jsou ještě minimálně další dvě osobní schůzky. Do konce září 2016 by měla být vypracována závěrečná zpráva obou stran, která shrne výsledky jednání a z jejího výstupu se bude odvíjet další postup. NASA otevřeně přiznává, že momentálně není její účast na případném projektu jistá. Ostatně celý projekt je zatím jen ve fázi teoretických příprav. Americká agentura se zavázala, že vypracuje studii proveditelnosti, na jejímž základě se americké i ruské týmy rozhodnou, zda má smysl ve společné misi pokračovat.

Návrh sondy Veněra-D

Návrh sondy Veněra-D
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Ruskou stranu zastupují odborníci z Vesmírného vědeckého institutu IKI, kteří před lety představili základní rysy případné mise Veněra-D. Ta by měla disponovat dvěma samostatnými částmi – orbiterem pro průzkum planety z oběžné dráhy a landerem. Příznivce nových technologií jistě potěší informace, že specialisté momentálně zvažují možnost nasazení balónové sondy, která by se několik dní vznášela ve vyšších vrstvách husté atmosféry, která obklopuje druhou planetu Sluneční soustavy.

Teoretická podoba landeru

Teoretická podoba landeru
Zdroj: http://www.astro.cz/

Americká strana, kterou zastupují odborníci z JPL, se snaží využít možností, které případná sonda nabídne. Každých deset let zasedající panel odborníků z planetary science decadal survey, totiž jmenoval Venuši jako zajímavý cíl a vytyčil priority pro její výzkum i otázky, na které je potřeba najít odpovědi. NASA o Venuši stojí, vždyť nedávno jsme v tomto článku psali o finálovém výběru programu Discovery – mezi pět projektů ve finále se dostaly dvě mise, které mají zkoumat Venuši.

Případná spolupráce s ruskou stranou by ale mohla v celém projektu zamíchat kartami – Pokud by jednání dospěla do úspěšného konce, mohly by ze společné sondy profitovat obě strany. Rusové by nemuseli financovat úplně celou sondu a Američanům by naopak stačilo umístit na společnou sondu své přístroje, takže by nebylo potřeba stavět celou sondu.

Náznaky spolupráce se začaly rodit už před více než dvěma roky. „Sotva se naše jednání začala rozbíhat, bylo nám řečeno, že máme zastavit, v srpnu letošního roku jsme konečně mohli začít znovu pracovat,“ popisuje David Senske, vědec zastupující JPL. Výjimku tehdy dostaly pouze velké projekty – třeba Mezinárodní vesmírná stanice, nebo ruský přístroj DAN na vozítku Curiosity. Všechny ostatní aktivity – včetně jednání o společné sondě k Venuši se tak musely dočasně přerušit.

Veněra-D u Venuše

Veněra-D u Venuše
Zdroj: http://photos1.blogger.com/

Rusové zatím nezaháleli a podle dostupných informací během přestávky v jednání zajistili pro misi Veněra-D financování od ruské vlády. Agentura Roskosmos nyní požádala vědeckou obec o oficiální předložení podkladů pro misi, než se zahájí její vývoj. Návrh zatím počítá se sondou na oběžné dráze kolem Venuše, která by kolem planety oběhla jednou za 24 hodin a s pouzdrem, které sestoupí atmosférou a na povrchu bude pracovat několik hodin.

Ruská strana původně počítala s mnohem bytelnějším landerem, který měl ničivé podmínky na povrchu snášet několik dní. Nakonec se ale ukázalo, že stavba takového zařízení by byla technicky a tím pádem i finančně velmi náročná a týmy se tak vrátily k osvědčeným konceptům pouzder s kratší životností. Je otázkou, zda by se při vstupu NASA do projektu původní plány neoživily – Rusům by příchodem Američanů klesly nutné náklady a uvolnění peníze by se daly využít na podobné technické vychytávky.

Lander programu Veněra-D by měl v první řadě zkoumat atmosféru, hledat vulkanickou aktivitu, snímkovat povrch a provádět chemická měření. Orbiter má studovat horní vrstvy atmosféry, struktury oblaků, rychlé větry i skleníkový efekt, který ohřívá povrch na téměř 500°C. Podle momentálního stavu jednotlivých příprav se s vypuštěním sondy nepočítá před rokem 2025. Vědecké cíle známe, základní nástin také, ale o tom, jaké budou na sondě přístroje, nebo jaké technologie se použijí zatím pochopitelně není jasné – hodně důležitou roli v tom bude hrát postoj americké strany a obsah závěrečného dokumentu, který má být vytvořen nejpozději 30. září 2016.

Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
http://www.russianspaceweb.com/…/venera_d/venera_d_var2_2009_1.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/11/venera_d.png
http://www.astro.cz/_data/images/news/2012/01/27/venera-d-1.jpg
http://photos1.blogger.com/blogger2/2851/1641/1600/n41.jpg

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


14 komentářů ke článku “Američané opět jednají s Ruskem o výzkumu Venuše”

  1. Vojta napsal:

    Skvělá zpráva. Jen doufám, že dojde i na tu balónovou sondu. Přece jen orbiter i lander už tu byly. Jejich upgrade sice není od věci, ale (r)evoluci by to chtělo a rover není a nejspíš dlouho nebude technicky realizovatelný. Navíc pokud by měl balón slušné výsledky, dalo by se uvažovat o podobných misích k dalším planetám s hustou atmosférou – Jupiter, Saturn, měsíc Titan a kdyby se náhodou uvažovalo o orbiteru Uranu, balón přibalit taky 🙂

    • marian napsal:

      Ale balonová sonda tu už predsa bola! Zabudli ste na sondy Vega? A aj ten rover by už bol dávno technicky zrealizovateľný – vid sovietske plány na tzv. Venerachod z konca 80. rokov, ktoré sa ale už nestihli zrealizovať 🙂

      • Vojta napsal:

        No jo vlastně, na Vegu jsem úplně zapomněl. Dalším krokem by tedy měla být řiditelná vzducholoď s delší životností, aby to stálo za to.
        Rover se mi moc nezdá. Asi by nebyl zásadní problém poslat tam vozítko, které by fungovalo pár hodin podobně jako stacionární Veněry, ale to mi zase nepřijde jako velká přidaná hodnota. Na dlouhodobější misi v řádu týdnů nebo měsíců podle mě zatím nemáme. Leda něco s jaderným reaktorem, aby bylo dost energie na chlazení, ale to by muselo být ohromné monstrum.

  2. Vincent Kerman napsal:

    Jako na přelomu tisíciletí byla znovu objevená planeta Mars, teď mi přijde, že se toto opakuje v případě Venuše! Dobrá zpráva pro nás. 😀

  3. Honza napsal:

    Jak byly napájeny landery na Venuši? A pokud to jsou jen baterie (což tak nějak předpokládám), jsou nějaké návrhy na dlouhodobější zdroj energie? Solární panely nepřipadají v úvahu a jakékoliv tepelné stroje tam budou mít značné problémy s chlazením. Napadla mě malá větrná elektrárna, což mi ovšem přijde jako divoká představa. Víte někdo o něčem vhodném?

    • Dušan Majer napsal:

      Ano, používaly se běžné baterie. Tenhle systém se příliš vylepšovat nedá – právě z důvodů, které jste popsal.

      P.S. Veněra 14 měla navíc i malé solární panely.

    • Vojta napsal:

      Pro balóny by solární články nemusely být vůbec od věci. V horních vrstvách atmosféry bude světla celkem dost. Zas tak málo ho není ani u povrchu, ale není to úplně ono, pokud se musí živit chlazení.
      Tepelné zdroje se teoreticky použít dají, ale musí mít velmi vysoké pracovní teploty (výrazně vyšší než okolí sondy).
      Hlavní problém je s přehříváním. Při tak vysoké teplotě, jaká panuje na Venuši u povrchu, nefungují polovodiče pro elektroniku a problém mají i magnetické materiály. Klasické chlazení na principu ledničky se správnou chladící kapalinou fungovat bude, ale aby udrželo dostatečný teplotní rozdíl mezi vnitřkem a vnějškem, spotřebovalo by hodně energie. RTG článek rozumných rozměrů a přepravitelný vesmírem tolik energie nedá, solární panely také ne, baterie vydrží jen chvíli, palivový článek trochu déle, ale taky žádná sláva a jaderný reaktor pracující s roztavenými kovy schopný zvládat tak vysoké teploty je moc velký a těžký (i když Rusové s těmito typy mají dost zkušeností, tak mohou překvapit). Ale třeba jsem moc velký pesimista a technologie tepelné izolace pokročila natolik, že by třeba solární energie stačila.

    • Honza napsal:

      Vidíte, palivový článek mě vůbec nenapadl, díky. I když mám pochybnosti, jestli se kdy nějaký aspoň testoval za podobných podmínek. Nad polovodiči jsem neuvažoval a magnetické materiály by mě vůbec nenapadly, je to ještě zajímavější technický problém, než jsem myslel. U ostatních variant muselo pracovat někde odhadem okolo 1000°C. Překvapilo mě, že podle Wikipedie RTG Voyagerů pracuje při zhruba srovnatelných teplotách, 1000°C a 300°C, takže by se něco podobného na Venuši snad rozchodit dalo. Kdyby se vyřešily i ostatní technické aspekty (a pochopitelně zoufale malé zásoby plutonia), tak by se snad delší pozemní mise dala teoreticky udělat. I když dlouhodobý balón se solárními články zní snad ještě zajímavěji 🙂

      • Vojta napsal:

        Některé palivové články pracují za poměrně vysokých teplot. Jen nevím, jestli by zvládly odvádět zplodiny kvůli velkému tlaku.
        Ty RTG jsem koukám podcenil. Čekal jsem výrazně chladnější teplý i studený konec. Sice by teplota „studeného“ konce musela být tak 600 st. Celsia, což by snížilo účinnost, ale asi by se z toho dalo vymáčknout dost energie i na chlazení vnitřku sondy. Ale plutonia je málo a stavět kvůli němu továrnu, když lander stejně nebude pracovat déle než pár týdnů (při takto extrémních podmínkách se něco pokazí určitě dříve než třeba u Curiosity), to by byl drahý špás.

    • Adhara napsal:

      Prečo solárne panely nepripadajú do úvahy? Venuša je bližšie k Slnku a napriek silnej oblačnosti na nej zďaleka nie je tma.

      • gg napsal:

        Hlavním problémem asi bude příliš nízká plošná hustota výkonu. Polovodiče by bylo nutné chladit, přitom styčná plocha je příliš velká, a generovaná elektřina by ani zdaleka nestačila tenhle problém řešit. Tepelně inertnější koncentrátorový systém zase nepřipadá v úvahu kvůli difúzní podstatě tamního osvětlení.

  4. zvejkal napsal:

    Mne staci, ze pocujem „spolupraca“. Tak drzim palec.

  5. Radim napsal:

    Prubířským kamenem bude pravděpodobně mise ExoMars. Ty by měla prokázat (znovunabytou) schopnost Rusů zvládnout meziplanetární misi.

  6. Spytihněv napsal:

    No výborně. Všech osm startujících landerů typu Veněra v pořádku přistálo na Venuši a vydržely tam vcelku úspěšně pracovat desítky minut. Tak proč nevyužít ruský odolný a prověřený hardware včetně způsobu přistání a k tomu vyvinout americký software.

Zanechte komentář