Sojuz, díl 7. – Digitální Sojuz

Je to již několik desítek let od doby, kdy Sojuz dostal počítač. Analogové „monstrum“ bylo nejlepším, co tehdejší doba poskytla. My jsme ale v roce 2010, kdy vzlétá Sojuz TMA-01M jako první s digitálním počítačem. V dnešní době by se to mohlo zdát jako samozřejmost, že všechno řídí počítače, ale v kosmonautice se používají pouze ověřené technologie, které musí odolávat všem rozmarům vesmíru. Proto až nyní vzlétl první digitální Sojuz.

Počítač CVM-101. Běží na procesoru 1V812 a je vybaven 2 MB programovou pamětí a 2 MB operační pamětí. Na první pohled se to může zdát uboze málo, ale v oblastí mikropočítačů a elektroniky je tohle naprostá špička. Se svojí hmotností (8.5 kg), spotřebou a velikostí (370х236х142 mm) je obrovskou úsporou místa, hmotnosti i elektrické energie. Zdroj: russpace.ucoz.ru

Počítač CVM-101. Běží na procesoru 1V812 a je vybaven 2 MB programovou pamětí a 2 MB operační pamětí. Na první pohled se to může zdát uboze málo, ale v oblastí mikropočítačů a elektroniky je tohle naprostá špička. Se svojí hmotností (8.5 kg), spotřebou a velikostí (370х236х142 mm) je obrovskou úsporou místa, hmotnosti i elektrické energie. Zdroj: russpace.ucoz.ru

Původní počítač Argon-16 sice plnil velmi důležité úkoly, ale zároveň byl pro Sojuz se svým příkonem 280 W a váhou 70 kg obrovskou přítěží. Elektronická výbava Sojuzu neskýtala pouze tenhle jediný počítač, ale hlavně 36 různých analogových měřících přístrojů. Ty samozřejmě byly vyměněny také – za 19 digitálních zařízení (souhrnně označováno jako MBITS) řízených centrálním počítačem CVM-101. Tím byla snížena hmotnost o desítky kilogramů. RKK Eněrgija původně pracovala na verzi Sojuz TMM. Tahle loď měla být vybavena novým digitálním počítačem a měla být vyráběna výhradně z ruských dílů. Po rozpadu Sovětského svazu se totiž různé továrny, ve kterých vznikaly různé díly, ocitly v cizích zemích. Z finančních důvodů se Sojuz TMM nikdy ani nezačal stavět. Časem ale bylo nutné počítač konečně vyměnit a proto vznikla verze Sojuz TMA-M.

CVM-101 samozřejmě není jedinou změnou. Byla také přidána možnost využívaní pozičního systému GPS nebo GLONASS a to jak pro let vesmírem a určování polohy v kosmu, tak pro nalezení návratového modulu po přistání. Do této doby byly pro získávání údajů o orbitě určeny pozemní stanice Kama, ty ale již odešly do důchodu. Co se konstrukce týká, došlo k úpravě přístrojového modulu. Hořčíková slitina tvořící rám byla vyměněna za hliník kvůli snadnější výrobě. Další změna, proběhla v termoregulačním systému SOTR.

Série 2xx (TMA) nebyla nahrazena sérií 7xx (TMA-M) okamžitě, docházelo tak v několika krocích které testovaly menší změny. V sérii 702 byl nahrazen systém pro měření spotřeby paliva. V sérii 703 došlo k vylepšení solárních panelů a zvýšení kapacity baterií z 350 Ah na 425 Ah. Série 704 obohatila Sojuz o LED světlomety, sloužící jako náhrada za SMI-4 světlomety (ty se využívají při dokování k dokonalému osvícení cílového místa) a byla doplněna mikrometeoritická ochrana orbitálního modulu. Série 705 umožnila podporu výše zmíněných pozičních systémů a série 708 zavedla redundantní elektromotory určené pro zajištění háků na dokovacím zařízení. V sérii 710 došlo k zavedení podpory retranslačních družic Luč (obdoba amerického TDRS). Do této chvíle komunikoval Sojuz se Zemí pomocí systému Kvant-V a pozemních sledovacích stanic, které ale nebyly vždy v dosahu. Od téhle série může Sojuz komunikovat se Zemí nepřetržitě, bez závislosti na svojí poloze. Poslední velká změna – Série 711 – pozměnila rozmístění RCS trysek a zavedla přístroje pro satelitní navigaci ASN-K namísto kontroly parametrů orbity pomocí pozemních stanic. Zároveň byl přibližovací systém Kurs-A nahrazen novějším systémem Kurs-NA.

Sojuz TMA-17M přibližující se k Mezinárodní vesmírné stanici. Lze si povšimnout nevyklopeného solárního panelu. Není to poprvé, co se solární panel nevyklopil, ale po přezkoumání se přišlo na to, že při změně tlaku během stoupání atmosférou se vůči sobě posunou některé díly závěsného mechanismu až o 1,5 mm. To může někdy zapříčinit nevyklopení solárního panelu. Zdroj: spacefligtnow.com

Sojuz TMA-17M přibližující se k Mezinárodní vesmírné stanici. Lze si povšimnout nevyklopeného solárního panelu. Není to poprvé, co se solární panel nevyklopil, ale po přezkoumání se přišlo na to, že při změně tlaku během stoupání atmosférou se vůči sobě posunou některé díly závěsného mechanismu až o 1,5 mm. To může někdy zapříčinit nevyklopení solárního panelu. Zdroj: spacefligtnow.com

Tento stroj je vyráběn téměř sériově. Na podlaze ve výrobní hale firmy RKK Eněrgija leží několik rozdělaných Sojuzů v různém stádiu výroby a co čtvrt roku jeden vzlétne. Podobným způsobem se vyrábí například lodě Progress nebo rakety Sojuz. Díky odzkoušeným výrobním postupům a dlouholetým zkušenostem je loď poměrně kvalitní a téměř bez závad. Je potřeba zdůraznit ono „téměř“, protože ačkoliv se jedná o moderní stroj, občas se stane, že se například nevyklopí solární panel (to by již mělo být vyřešeno). Pořád se ale v porovnání s dřívějšími Sojuzy jedná o vcelku bezproblémový stroj. V kombinaci s velmi přesnou nosnou raketou je možné naplánovat některé orbitální zážehy ještě před startem, takže přílet k ISS trvá dnes již pouhých 6 hodin, oproti dvoudennímu profilu, který se ještě donedávna používal.

Jelikož Sojuz TMA-M je dodnes používaná loď, která je momentálně jediný dopravní prostředek pro ISS, tak by se mohlo zdát, že již není o čem psát. Přesto je zde pořád ještě jedno téma, které souvisí se Sojuzem. A na to se podíváme příště.

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/07/CKkaGxYUAAAU1td.jpg
http://russpace.ucoz.ru/progress/cvm_101.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

52 komentářů ke článku “Sojuz, díl 7. – Digitální Sojuz”

  1. kolemjdoucí napsal:

    Tady je pak trocha historie NASA – http://history.nasa.gov/computers/Part1.html
    http://weblog.cenriqueortiz.com/computing/2007/08/18/on-self-modifying-code-and-the-space-shuttle-os/

    Když už jsme u té elektroniky, někdo se před časem ptal na komunikační systém New Horizons – http://www.boulder.swri.edu/~tcase/NH%20RF%20Telecom%20Sys%20ID1369%20FINAL_Deboy.pdf
    Velmi rozsáhlý popis sondy i věcí okolo je zde – http://epizodsspace.no-ip.org/bibl/inostr-yazyki/New-Horizons.pdf
    tady pak speciálně o LORRI – http://arxiv-web3.library.cornell.edu/pdf/0709.4278.pdf

    Příklady Rad Hard komponent – http://www.atmel.com/products/other/space_rad_hard_ics/default.aspx
    (vyšší odolnost mají obecně komponenty na bázi GaAs a rozměrnějšími prvky na čipu)

  2. zdenek napsal:

    Zdravim všechny , myslim si že ten sojuz oravdu neni zatim na odpis . Jde o spolehlivost ! Kdo z vás by si sedl do té činské lodi ? A základy všech lodí jsou 50 a 60 léta. Podstata hákovnice Jana žišky který Prachem ,a kulí rozháňel železné pány , a moderni utočnou puškou je stejný už 600 let . Warpového motoru se nedočká ani Kirk se Spokem kterym postavili Enterprise myslím ve 22 století . U všech lodí jde o jedno vrátit se živí , a to se počíta .

    • roman hronza napsal:

      Sojuz se souhrou okolností dostal na trhu přepravních kapacit tam kde je. V současné době je to použitelná možnost, ze které je ale na Zemi nadšený jen málokdo 😉

      • vedator napsal:

        A preco je Sojuz tam kde je? Hadam je to vinou Rusov? Ne ne kamarade, Rusi su tam vdaka Yankeeom 🙂 Ti to zacali prznit, ked dostali na stol prvy nacrt raketoplanu. Hoci to bol zazrak techniky a elegancie, ukazal sa by predrazeny a historia ukazala, ze aj nespolahlivejsi ako Sojuz.

      • Racek napsal:

        No, na to přišli Rusové s Buranem taky. Ovšem ti již to mohli vědět a stejně ho dokončili. Ale jen dokončili. Stejně jako N1 a Energie. Mrtvě narozené děti.

      • g.g napsal:

        „Hadam je to vinou Rusov? Ne ne kamarade, Rusi su tam vdaka Yankeeom“

        To je pravda na více než jeden způsob, vzhledem k tomu, že Rusové patrně „obšlehli“ design Sojuzu z amerického konceptu Apollo D-2. 🙂

      • maro napsal:

        Vy nejste z té spolehlivosti Sojuzu nadšený? Proč?
        Dokud neexplodoval Concorde tak taky lítal o stošest. A nelítal prázdný. A jasně že lidi mohli remcat a říkat, že dnes je z toho starého Concorde, co vznikal v 60. letech, nadšený málokdo. Každý přece čekal, že na přelomu století se bude nadzvukově lítat v letadlech s vlastními kajutami a pohodlným lůžkem v nejdražší třídě. Přesto ten přestárlý uzoučký Concorde měl pořád své nadšené pasažéry.

      • g.g napsal:

        Concorde přestal létat, protože to byl ekonomický propadák (jako raketoplán :-)), ne proto, že ho při jedné příležitosti při vzletu „sestřelil“ neuklizený kus jiného letadla zanechaný na runwayi.

      • maro napsal:

        Ekonomicky v mínusu byl už v době před tou havárií. Současně ovšem byl i věcí prestiže aerolinek z obou břehů kanálu La Manche. Žádná by ho nestopla sama od sebe. Concorde bylo stále věcí prestiže a už když jste ho pozoroval z dálky na kopci v Londýně jak se přibližuje k Heathrow, byl to svátek. Stroj z jiného světa, na který se žádný ten moderní Airbus ani zdaleka nehrabal. Že je starý desítky let na vaši mysl vůbec nepřišlo, protože to bylo to nejrychlejší, co z toho letiště mohlo startovat.

      • roman hronza napsal:

        Pro oba výše uvedené přispěvatele:
        Co se týče bezpečnosti – to je velká síla Sojuzu. Porovnávat jí má určitě smysl. Concord je nadzvukové letadlo s přepraví kapacitou 144 lidí. Sojuz je kosmická loď s přepravní kapacitou 3 lidi. Já bych pro porovnání volil raději Space Shuttle (SS), který vlastně neměl pořádný záchranný systém. Ty 2 havárie byly pro kosmonautiku zdrcující. Všechny 3 nové americké lodě se záchranným systémem počítají.

        Rusové jsou tam kde jsou jen díky tomu, že vlastně nic zásadně nového v oblasti přepravy osob nevyvíjeli. Oni by chtěli, ale finanční situace jim to neumožňovala. No a s ukončením provozu SS se najednou dočasně dostali do „čela peletonu“. Tak ať si užijí svých „5 minut slávy“.

        Space Shuttle bych určitě nenazýval výsledkem procesu „prznění“ (to je opravdu prazvláštní terminus-technicus). Porovnávat ho se Sojuzem je jako porovnávat poslední nejvylepšenější verzi trabanta s posledním modelem 2-patrového luxusního autobusu – není fér vůči trabantu. Co se týče finančních nákladů: je otázka kolik by SS stál byl-li by jednorázovým prostředkem jako Sojuz (daleko více). To je tedy jednoznačný argument pro reusable dopravní prostředky – nikoliv argument posilující tradicionalistický konzervatismus jednorázovosti.

      • Racek napsal:

        No, co tedy budou se třemi loďemi dělat, to mi opravdu hlava nebere. Zvláště když začnou létat několik let před koncem ISS a následník není v dohledu. Ovšem, není mi také jasné, co by měla dopravní loď pro cestu na ISS přinášet ještě nového. Mimo to je Sojuz prostředek docela luxusní a s dobou letu 6 hodin k ISS zatím nedostižný.

      • roman hronza napsal:

        Váš údiv nad diverzifikací má své důvody. Jedna je meziplanetární (Orion). Jedna je velmi progresivní (bráno společně s nosičem). Ano uhodl jste Crew Dragon od SpaceX. A do třetice takový konzervativní tradicionalista, který „vstane z postele“ jen když je to zakázka aspoň za miliardu (USD): Boeing (tedy přesněji řečeno ULA).
        Časem určitě s něčím přijde Blue Origin. Jak ten stát pustí otěže a nechá do oboru vpustit soukromníky, začíná to být trochu nepřehledné….

      • maro napsal:

        Byl-li by Shuttle jednorázovým prostředkem, tak by samozřejmě vůbec nebyl. K čemu křídla pro návrat na Zemi, když tam potřebujeme dopravit jen sedm lidí. Kvůli pěknému pocitu z klouzání? K čemu těžká keramika, když se to vyhodí? K čemu vůbec nést dolů celý motor, když se stejně vyhodí. K čemu nést dolů komplikované dokovací zařízení, či přechodové komory, když je nebudeme chtít znovu použít? Takže zase skončíte u jednoduché a lehké návratové kapsle.

      • Racek napsal:

        No, ano, soukromníky vpustil, tak řádí. Ovšem pouze za státní peníze, že. No, technická lahůdka je zase spíš ten Boeing, ovšem velmi drahý s drahým nosičem. No a Dragon je zase příklad jednoduchého a velmi účelného řešení pro daný účel. A schopný dalšího vývoje. Ale jo, jsou to jejich peníze, tak ať řádí. Moje přání, třeba pro sondy na měsíce planet, jsou irelevantní.

      • roman hronza napsal:

        pro maro 23.9.2015 (18:07): SS byl vyvinut pro jiné účely než jen, které lze vyřešit „lehkou návratovou kapslí“. Jinak máte naprostou pravdu.

        pro racek 23.9.2015 (19:08): Angažovanost soukromníků bych popsal jako úžasně inovativní. Jinak máte pravdu – do puntíku.

  3. Radoslav Packa napsal:

    Prečo sa vlastne sojuz, alebo aspoň skelet nedá použiť znovu, veď ak prežijú pristátie ľudia, tak kov tiež, … pre neekonomickosť?
    A možno sojuz TM-AXDCYZ verzia pre rok 2550 bude pristávať motoricky na Marse a bude znovu použiteľný 200 krát.

    • roman hronza napsal:

      Je otázka nakolik přínosné by bylo udělat (pouze) přistávací modul znovupoužitelným. To chce spíše novou koncepci. Rusové ale pokud něco představí, tak je pak ticho po pěšině…
      Na Mars to chce (vzhledem k daleko delší době letu než na Měsíc) určitě jinou koncepci.

    • maro napsal:

      Ono jde především o to, že ta část kosmické lodi, která dopadne na zem s lidmi už je jen zbyteček toho, co bylo ještě na oběžné dráze plnohodnotná kosmická loď. Orbitální modul s komplikovaným dokovacím uzlem a veškerou dokovací elektronikou shořel, servisní modul se všemi motory, komunikační technikou už je taky v pánu. Zůstala nám jen jakási koule, která už neumí prakticky nic, a v ní padáky a sedadla a vybouchlé prachové nálože. Z celkové ceny lodi Sojuz (o raketě Sojuz nemluvě) máme jen zlomeček a i ten je ještě pokrytý částečně ohořelým ablativním materiálem. Aby se to dalo znovu použít, muselo by se z toho vymontovat úplně všechno do poslední mrtě, oškrábat ablativní materiál, nanést úplně novou vrstvu a zase v peci zapéct (proto je taky nutné předtím všechno demontovat).
      Mimochodem bude velice zajímavé jak moc bude znovupoužitelná loď SpaceX právě kvůli té nutnosti nanášet nové vrstvy ablativní tepelné ochrany.

      • g.g napsal:

        Tak ten ablativní štít by mohl být celkem překvapivě odolný. Jaká je vůbec reálná míra ohoření za jeden let? Aby ho v reálu neokartáčovali a neletěli znova.

      • maro napsal:

        Samozřejmě že nejvíc ohořívá samotný štít. Ale ten ablativním materiál je nanesen i po skoro celém povrchu modulu, protože ten tvar je přece jen bližší kouli než typický kužel lodi Apollo a i stěny se tedy dostávají do žáru plazmy. Taky už se stal dost skandální problém (2008?), že se nechtěl oddělit servisní modul a Sojuz vstupil do atmosféry natočen úplně opačně. Od té doby se pro jistotu odděluje servisní a orbitální modul mnohem dřív.

      • maro napsal:

        Právě ten ablativní materiál i jinde než jen na tepelném štítu se pak při té krizové situaci (2008) docela hodil. Ale i tak ho tam po této zkušenosti ještě přidali víc.

      • Tomáš Kohout Redakce napsal:

        U SpaceX je díky novému typu použitého materiálu možnost použít jeden štít pro 8 misí na LEO. Už na raketoplánu byl štít hodně odolný. Vezměte si, že spousta dlaždic vydržela od prvního letu až do posledního, takže si díky tomu můžete v muzeích prohlédnout originální díly.

      • maro napsal:

        Jenže u ablativního štítu nejde o to, aby vydržel štít neporušen. Naopak. Pořád ho ubývá, aby se teplo zbytečně nepřenášelo na konstrukci lodi a přitom aby byl ten štít samotný co nejlehčí. Vše co se rozžhaví je postupně odtaveno a mizí. Takže v důsledku zase menší padáky a celkově míň paliva v raketě nutného pro technickou zátěž štítu navíc.

      • g.g napsal:

        Ablativního štítu ubývá, když teplo pronikne hraniční vrstvou nad jeho povrchem. Ale to neznamená, že odpařováním štítu se pohlcuje veškerá kinetická energie návratového tělesa. Ten pojem „ablativní“ hovoří pouze o tom, jak se naloží ze zbytkovým teplem, které není odvedeno jinak, ale neříká, že štít je na jedno použití.

  4. edemski napsal:

    Možná by se mohl článek doplnit o foto obou počítačů (zdroj Kosmo Portal – Diskuze, od pana Mirka Pospíšila)
    http://umsle.peklo.biz/img/1442917063.jpg

  5. g.g napsal:

    „Počítač CVM-101. Běží na procesoru 1V812 a je vybaven 2 MB programovou pamětí a 2 MB operační pamětí. Na první pohled se to může zdát uboze málo, ale v oblastí mikropočítačů a elektroniky je tohle naprostá špička.“

    No, to nebude úplně přesné… Elektronické jsou dnes prakticky všechny počítače (možná se někde drží ještě fluidika?), a mikropočítač je už z definice všechno, co máme doma na stole. Takže by se dalo zcela po právu říci, že v oblasti mikropočítačů a elektroniky to skutečně je „uboze málo“.

    Když ale člověk vezme v úvahu, že pračku řídí nějaký levný 8051 nebo tak něco, tak takováhle krabice jako řídicí systém se jeví adekvátní. 🙂 Raketoplán měl něco podobného, akorát asi se čtvrtinou paměti, a to byl složitější než Sojuz. Také jakákoli dodatečná zařízení, která potřebují vlastní výpočetní kapacitu (lidary, radary, optické trackery apod.), ji typicky mají v sobě a hlavní počítač má na starosti pouze řízení.

    (Moderní dálkové vesmírné sondy, jako je New Horizons, MER, MSL apod. typicky mají radiačně zodolněné procesory architektury PowerPC a mnohem více paměti i výpočetního výkonu, takže i tady by se jistě dalo co srovnávat, ale zase ty sondy potřebují do toho počítače nacpat celou vlastní umělou inteligenci, kdežto Sojuz má na palubě k témuž účelu inteligentní lidi. :-))

    Neméně zajímavá ovšem je náhrada analogových Sojuzů-raket (které snad digitální počítač neměly nikdy) Sojuzem 2, který by snad měl být levnější rampu, protože jeho řídicí systém dokáže při startu zatáčet. 😉

    • maro napsal:

      Souvisí to i se spolehlivostí. I když jsou sondy stavěny s obrovskou pěčlivostí, stroj co nese lidi musí být ve svých změnách a i práci se softwarem daleko velice rigidní, protože žádnou chybu v podobě špatně používaných jednotek nebo přetečení registru si prostě nesmí dovolit. Změny v software jsou tedy drasticky víc omezené a nějaké nahrávání za letu snad ani nepřichází v úvahu (i když v programu Apollo se to dělo).

      • g.g napsal:

        Tak ty procesory pro pilotované lodě nejsou nijak zvláštní (ani postup jejich výběru); Orion bude mít po architektonické stránce prakticky stejný procesor (PowerPC 750FX) jako je RAD 750 na Curiosity. Žádný „extra extra odolný“ procesor ani žádný „extra starý“ procesor se při návrhu pilotovaných lodích nepoužívá. Dokonce mám pocit, že RAD 750 je možná v odolnosti o dost lepší než i ten 750FX použitý v Orionu (počítač na Orionu je prý odvozený od počítače pro Boeing 787 – http://www.nasa.gov/pdf/491544main_orion_book_web.pdf – kdežto RAD 750 byl od začátku vyvíjený přímo pro hluboký vesmír).

        Ono ostatně i u těchhle palubních počítačů platí totéž, co u běžných počítačů: mnohem horší bota *vždycky* číhá v softwaru.

        Pokud jde o nový počítač pro Sojuz, myslím, že důvod pro jeho technologii je prozaický: Rusové momentálně zřejmě nedokáží nic lepšího vlastními prostředky vyrobit (alespoň v rad-hard provedení). Proto klon R3000 (~1990?) místo klonu něčeho jiného (750FX přišel na trh někdy kolem roku 2002 nebo tak nějak).

        Takže Američané sice taky asi nechystají následně změny designu za chodu, jak píšete, ale protože věděli už předem, že budou mít k dispozici mnohem lepší procesor, až na Orion přijde řada, tak návrh prostě předimenzovali, a na superodolnost typu RAD750 se kašlalo, protože obyčejná zvýšená odolnost stačila.

      • Karel napsal:

        Podobný procesor používá například sonda New Horizon. Není to nic zastaralého. Pokud je v Sojuzu například verze procesoru REZERV 32 (1900VM2T), je to radiačně odolný procík, vyráběný technologií SOI, s trojnásobnou redundancí. To prostě nejde srovnávat s automatickou pračkou :-). Neznám architekturu ruského mikropočítače, takže dělat nějaké závěry je asi trochu zavádějící.

        Kdo ale zná průmyslovou elektroniku, ten jistě ví, jak celé komplikované a nebezpečné průmyslové provozy řídí CPU, které by svými parametry asi těžko udělaly na někoho dojem. Jsou navrženy tak, aby byly co nejvíc spolehlivé a v žádném případě u nich nedocházelo k vytuhnutí. Divte se nebo ne, ale pro to se nejvíc hodí poměrně jednoduché CPU. Až vizualizace, archivace dat apod. pak běží na „výkonných“ PC.

        Když před pár lety spadl Francouzům A330 do Atlantiku, přetřásal se HW palubních počítačů. Jestli se nepletu, byly to 286 a jakási starší Motorola.

      • gg napsal:

        Já se tomu nedivím, že řídicí úlohy používají jednoduchá CPU, ale důvod bude často spíš v determinismu časování, než ve „spolehlivosti“ a „nevytuhování“. Udělat výkonný a složitý, ale i spolehlivý a nevytuhující procesor totiž není až takový problém. Problém je v tom, že řízení vyžaduje výkon v podobě „co nejlepšího nejhoršího“ časování (snad jsem to napsal srozumitelně), kdežto „výkonné“ (v tom běžném slova smyslu) procesory jsou stavěné na maximální propustnost (která je při řízení k ničemu). Nesmí se třeba stát, že přijde přerušení a přerušovací rutina musí počkat několik tisíc cyklů, protože vypadla ze všech cachí. Nebo resp. pokud to danému řídicímu systému nevadí, pak jsou ty cache pro zvýšení propustnosti očividně úplně zbytečné a řídicí systém s totožnou latencí obslouží procesor mnohem pomalejší a bez cachí, ale s předvídatelnou odezvou.

        A francouzský Airbus nespadl kvůli počítačům, ale proto, že Francouzům zamrzla trubice rychloměru a neuměli v dané situaci pořádně létat ručně.

      • Karel napsal:

        Nechci si hrát na kdovíjakého experta na průmyslovou automatizaci. Je to prostě jiný obor, který má svá měřítka výkonnosti a spolehlivosti. Automaty pracují v cyklech a odolnost proti rušení, vibracím, teplotám, kolísání napětí apod. jsou často důležitější než MB RAM. Podobně to bude u raketové techniky, kdy jen specialista bude umět říct, jestli je konkrétní zařízení špičkové nebo ne.

        Ohledně AF447 jsem nechtěl říct, že to snad zavinily počítače, ale to, že poměrně složité funkce plní v A330 velmi dobře docela nevýkonné procíky. Zamrzlá pitotka byl podle mne jen spouštěcí mechanismus nehody. Za celou dobu, co byl eroplán v pádu, ani jednou v pilotní kabině nepadlo slovo stall (nepočítám-li varování systémem). Ani jednou se nepokusili sklopit nos dolů, aby se jim zase proudnice „přilepily“ ke křídlu. Z křesla v obýváku se mi to ale kritizuje snadno.

    • Radim Fedič Redakce napsal:

      V oblasti elektroniky (chcete-li mikroelektroniky) je tohle opravdu úžasný výkon. pod pojmem mikroelektronika se totiž neskrývají počítače jaké známe, ale jednočipové počítače (takzvané mikročipy). Ty jsou používány v kalkulačkách, budících, mluvících přáních atp. Parametry jednoho čipu, co je mezi amatéry nejpoužívanější – ATMEL Atmega 328 – takových hodnot nedosahují – 32 Kb paměti pro program a 2 Kb RAM.

      • g.g napsal:

        Pod pojmem mikroelektronika se odjakživa rozuměly všechny integrované obvody, nejen jednočipové mikropočítače, a tedy i „počítače jaké známe“. Že AVR je *také* mikroelektronika je celkem jasné. Protože ale v oblasti počítačů se „nemikroelektronika“ už nikde nepoužívá, je zmiňování tohoto slova v souvislosti s počítači jakéhokoli typu (snad kromě analogových) prakticky zbytečné.

      • Radim Fedič Redakce napsal:

        Já si pod pojmem „mikropočítač“ opravdu nepředstavím stolní počítač. Do mikroelektroniky opravdu spadá, ale už ne do jednočipových počítačů. Ale přiznávám, že můj komentář výše jsem sepsal trochu špatně. Myslel jsem mikropočítače jednočipové počítače, ne mikroelektroniku jako takovou.

      • g.g napsal:

        Mikropočítač je všechno, co je menší než minipočítač. A minipočítač má velikost zhruba od padesátilitrové krabice (Data General Nova) – hovořím o centrální jednotce! – až po menší almaru (VAX 11/780). Takže bigtower, miditower, notebook jsou efektivně mikropočítače, i když po nástupu standardu IBM PC compatible – a vůbec po rozmachu té „osobní“ podkategorie mikropočítačů – ten pojem poněkud zapadl.

        (Připadám si jako dědek… :/ ;-))

      • g.g napsal:

        Jinak ohledně MCU, ono se stačí podívat na PIC32, který se dá koupit s 512 kB programové paměti a 128 kB paměti dat a stojí pod deset dolarů, (tedy méně než třikrát tolik co ten ATmega328). Je to přitom 32b MIPS obdobný tomuhle počítači. 😉 Výrazně ho odlišuje snad pouze ta malá paměť dat (i když člověk by řekl, že Sojuzu by i tohle bohatě stačilo). Pouze není rad-hard, toť vše.

  6. Solmyr napsal:

    Zdravim,
    dalsi super clanek. Celkove se mi tento libi pristup postupneho vylepsovani jedne lode, nez vytvareni porad novych kousku a v tomhle mi proste raketoplany prijdou jako krok stranou (ne z technologickeho ale investicniho hlediska a samozrejme pri zpetnem pohledu). A ac to je utopicka predstava, libilo by se mi kdyby se spojily NASA, ESA a Roskosmos a navrhly vysoce modularni lod, ktera by dokazala zabezpecit potreby „taxi“ na LEO a mesic na nekolik desitek let dopredu (s postupnym vylepsovanim).
    Mel bych dve otazky na sojuz
    1. Samotna lod zazehava sve motory poprve az kdyz je na orbite, nebo ji nosic vynese jen na suborbitalni drahu a zakulacuje uz jen ona sama?
    2. Jen odhadem, pokud sojuz sve palivo neprecepa do ISS, kolik ho shori v atmosfere. Nebo jinak, cca kolik procent si nechava sojuz jako rezervy?

    • Spytihněv Čumpelík napsal:

      Tímto tempem „postupného vylepšování“, jaké předvádí Sojuz už asi půl století, bychom se daleko nedostali 🙂

      • Solmyr napsal:

        Proc ne? V seriovosti je nizka cena. A nedostali? V tuhle chvili nikdo nema nic lepsiho, nakonec nikdo jinej v tuhle chvili tohle nedokaze. Minimalne 5 let bude Rusko jediny co tuhle funkci zvlada a ac neni uzasnym inovatorem, je jediny na trhu a spolehlivost sojuzu jako lodi ma taky perfektni. Jen pripominam, ze porad mluvim o funkci transportu osob na LEO. Ne o vzdalenem pruzkumu.

      • Spytihněv Čumpelík napsal:

        Ale jde o klasický stagnující monopol. Mně se naopak líbí současná soutěž několika společností, která probíhá v USA. Konkurence obvykle přináší větší kvalitu a rychlejší pokrok. Kdyby NASA po Apollu pokračovala dál v nastoleném trendu, vypadala by pilotovaná kosmonautika úplně jinak. Sojuz je sice spolehlivý a bohužel taky zatím jediný, ale spoléhání se na něj byla chyba.

      • maro napsal:

        Spytihněv Čumpelík:
        Stagnujícím monopolem byl i nadzvukový Concorde. Přesto se ho před havárií žádná ze dvou leteckých společností nechtěla vzdát. Konkurence stojí taky hodně peněz.

      • kopapaka napsal:

        Spytihněv Čumpelík: jenže v té soutěži soukromých společností je to právě SpaceX, která s podobným (byť rychlejším)postupným vylepšováním raket technologicky vede…

      • Spytihněv Čumpelík napsal:

        Protože ji tlačí konkurence soupeřů. A o tom to je. V každé soutěži někdo vede. Což se ovšem může rychle změnit. Myslím si, že konkurence je blahodárná i v kosmickém průmyslu. Koneckonců dobývání vesmíru jako takové včetně nejjasnějšího příkladu Apollo nebylo o ničem jiném než o tom, kdo bude kde první (i když se tehdy jednalo z části i o politické soupeření).

      • roman hronza napsal:

        Souhlasím s vámi, že souhrou globálních okolností je dnes Sojuz jedinou komerčně použitelnou lodí k dopravě na ISS. Technicky je to však nuda. Nic zásadně nového, přes částečné vylepšování, tato koncepce ze 60-tých let nepřináší.
        Je to takový „Starý dobrý kombajn Vlasta“ (František Ringo Čech, Staré pověsti české).

      • roman hronza napsal:

        …jedinou komerčně použitelnou lodí k dopravě POSÁDKY na ISS…

      • josr napsal:

        Nove technologie moc nevidím. Tri americké připravované kosmické lodě i rusky PPTS jsou v podstatě modernizované Apollo. A rozdíl oproti Sojuzu, trochu víc místa a kosmonauti u startu a přistání nemusí tolik skrčit nohy. Concorde bude brzo 50 let jako Sojuzu. Co bránilo nebo bráni Boenigu nebo Airbusu vyrobit nástupce Concode?. V šedesátých letech byla euforie z pokroku, a jak to bude scifi po roce 2000.Ted 15 let po roce 2000 kde je Concorde nebo raketoplán verze 2,3 atd.?

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Nové lodě přinesou velký pokrok právě svou prostorností a u Dragonu třeba i motorickým přistáváním. Soukromé lodě zajistí kromě jiného i hospodárnější lety do vesmíru, jelikož mají být znovupoužitelné. Máme tedy pokrok na straně pohodlí i počtu astronautů, technologií i financí. Nedokážu si představit, jaký pokrok byste si představoval Vy – samozřejmě pouze v reálných možnostech bez přesahu do sci-fi.

      • Michael Voplatka napsal:

        „Nove technologie moc nevidím. Tri americké připravované kosmické lodě i rusky PPTS jsou v podstatě modernizované Apollo.“ Stejně tak můžete napsat, že nejnovější automobily těch nejlepších světových značek jsou jen modernizované verze aut z počátku 20. století. Také přeci mají čtyři kola a volant.

      • Racek napsal:

        Pane Majere, mám takový dojem, že při pilotovaných letech Falconu se s motorickým přistáním nepočítá. Rezerva nosnosti pro potřebné množství pohonných hmot a dalších přistávacích zařízení není pravděpodobně dostatečná. U družic tomu ovšem bývá jinak, u většiny nákladů není nosná kapacita plně využívána vzhledem k jejich rozmanitosti.

      • g.g napsal:

        V tom se zcela určitě mýlíte, rezerva pro starty Dragonu je masivní. I kdyby Dragon 2 vážil sedm tun plný (oproti 4.2 tunám současného Dragonu – extra motory a palivo) a trunk s nákladem vážil další tři tuny, tak těch deset tun je pořád výrazně méně než i současná nosnost Falconu 9, o nosnosti verze „v1.2″/“FT“ nemluvě.

      • Karel napsal:

        Je trošku úsměvné číst, že PPTS je modernizované Apollo. Že by mělo Apollo vnitřní i vnější potah z kompozitů, žebra monolitický uhlíkový kompozit, výplň Al voština (ruská kapsle velitelského úseku má udáván 80% podíl kompozitů, váha 637 kg). příští rok by měly začít (pozemní) zkoušky, první start na Angaře se dá jen hádat.
        Mimochodem, pokud se chcete zúčastnit soutěže o nové jméno lodi, máte čas do 3. prosince. Cena pro vítěze je Bajkonur a sledování startu pilotované lodi.
        Já osobně žádná revoluční řešení v konstrukci vesmírných lodí nečekám, je to jako u letadel. Pokud by dělali nové Concorde, asi by zase vypadalo podobně. Snad trochu účinnější motory, víc avioniky, možná trochu titanu, pár tepelně neexponovaných částí z kompozitu. Ale žádná revoluce, snad o málo větší průměr trupu, aby tam bylo aspoň trochu pohodlí, možná trochu víc pasažérů, možná o něco tišší, entertainment v opěrkách. Ale nikdo se do toho nežene, protože Concorde si na sebe začal vydělávat až po desetiletích ztrát díky tomu, že se z letu stala prestižní záležitost pro všelijaké celebrity a různé snoby. To už se ale nemusí vrátit a různí nadšenci a romantici letenky nezaplatí.

Napište komentář k Radoslav Packa

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.