Sojuz, díl 5. – Ve jménu války

Už když se Koroljov snažil prosadit první pilotovanou loď Vostok, zdůrazňoval hlavně vojenské využití. Na špehování jiných zemí a jednou v budoucnu i ničení satelitů politici slyšeli a pilotovaný let povolili. Proto se po odstartování programu Sojuz s touto lodí počítalo také v maskáčově zelené. Ne jen na papíře proto vzniklo několik verzí, které rozhodně neměly sloužit vědě.

Loď Vostok byla založena na špionážní družici Zenit. Ty létaly až do roku 1994 a vzhledem ke své vojenské povaze byly všechny zařazeny do programu Kosmos. Zde se do dnešní doby řadí všechny vojenské nebo neúspěšné ruské družice. Zenit obsahoval i návratovou sekci a to z toho důvodu, že digitální fotoaparáty nedosahovaly takových kvalit jako kinofilmové fotografie a bylo nutné filmy dostat na Zemi. Ohledně uskutečněných projektů je potřeba zmínit program Almaz a vojenské stanice OPS (veřejně známé jako Saljut) obsluhované lodí Sojuz 7K-T. Na stanici OPS-1 (Saljut 2) se již chystala dvoučlenná posádka, jenže nehoda zapříčinila vyřazení a dehermetizaci stanice. OPS-2 (Saljut 3) navštívila jedna posádka a dopravila domů snímky které pořídila. OPS-3 (Saljut 5) hostila 2 posádky, které taktéž prováděly (mimo jiné) špionáž. Tyto stanice uměly také fotit v automatickém režimu a snímky na Zemi posílat v připravených malých návratových kapslích.

Model lodi TKS. Vlevo od žluté části se nachází blok FGB zajišťující manévrování a pohodlí posádky. Vpravo se nachází loď VA rozdělena na 3 části. Návratový modul je nejširší kónická část nejblíže FGB, která může vydžet v samostaatném letu několik dní a poté snížit svojí oběžnou dráhu za pomocí raket na přední části. Při havárii nosné rakety bylo možné využít záchrannou věžičku. Ta leží na podstvci vpravo. Zdroj: upload.wikimedia.org

Model lodi TKS. Vlevo od žluté části se nachází blok FGB zajišťující manévrování a pohodlí posádky. Vpravo se nachází loď VA rozdělena na 3 části. Návratový modul je nejširší kónická část nejblíže FGB, která může vydržet v samostatném letu několik dní a poté snížit svojí oběžnou dráhu za pomocí raket na přední části. Při havárii nosné rakety bylo možné využít záchrannou věžičku. Ta leží na podstavci vpravo. Zdroj: upload.wikimedia.org

Program Almaz počítal krom stanic OPS také s lodí TKS. Loď TKS se skládala z FGB bloku, což byl obrovský nákladní blok schopný manévrovat a stále se využívá – poslední modul založený na FGB je Zarja, která dodnes slouží jako základ ISS. Na FGB bloku (sloužící pro orbitální manévry,převoz nákladu, zajišťování elektrické energie, apod) se nacházela samostatná loď VA schopna oddělit se od FGB, vlastními motory zmenšit orbitu a přistát s posádkou nebo nákladem. Starty probíhaly na raketě Proton, ovšem, člověk se nikdy v TKS neproletěl. I přes to ale TKS známý jako Kosmos 1267 zůstal natrvalo připojený ke stanici Saljut 6 a Kosmos 1686 ke stanici Saljut 7.

To již ale moc nesouvisí s lodí Sojuz, proto se kousek vrátíme. Původně ještě před Almazem byl plánován komplex s názvem Sojuz R. Ten se měl skládat ze stanice založené na lodi Sojuz (známá jako Sojuz OB-VI) a lodi Sojuz 7K-TK sloužící k dopravě kosmonautů. Stanice měla sloužit výhradně ke špionáži nepřátelských území a tvorbě vojenských map, ale projekt Sojuzu R byl smeten ze stolu po příchodu stanic Almaz. Sojuz R byl se Sojuzem P a Sojuzem A součástí úplně prvního plánu ohledně lodí Sojuz.

Stanice OPS-2 nesla na palubě také automatický kanón (automatická zbraň s ráží větší než u ručních zbraní ale menší než u děla) Rikhter R-23 který úspěšně vyzkoušela v bezpilotním režimu na cílovém satelitu. S ničením nepřátelských satelitů se ale počítalo i u Sojuzu samotného. Tohle téma bylo nakousnuto již v minulém díle, pojďme se ale společně podívat na detaily. První taková loď byla Sojuz P (pjerechvatčik, doslova stíhač). Ta se s dvoučlennou posádkou měla přiblížit k nepřátelskému satelitu (k tomu mohla pochopitelně využít pouze systémů, nevyžadující asistenci cílového tělesa jako například dálkoměr nebo radar). Zde by jeden kosmonaut provedl výstup do volného prostoru a detailně prohlédl satelit.

Sojuzy pro vojenské využití. Zleva: Sojuz P, Sojuz PPK, komplex Sojuz R (stanice založená na Sojuzu VI využívající RTG nahoře a Sojuz 7K-TK dole) a Sojuz VI. Zdroj: astronautix.com

Sojuzy pro vojenské využití. Zleva: Sojuz P, Sojuz PPK, komplex Sojuz R (stanice nahoře a Sojuz 7K-TK dole) a Sojuz VI. Zdroj: astronautix.com

Poté by se rozhodlo, jestli se má satelit vzít na Zemi k detailnější inspekci (ovšem, není známo jakým způsobem a jak velký satelit se mohl dopravit na Zemi) nebo ho neutralizovat (sabotáží provedenou ve volném prostoru či stažením satelitu do atmosféry). Sojuz P mohl být vybaven tažným stupněm 7K, dotankován tankerem 11K (podobně jako komplex Sojuz A) a dostihnout satelit až do výšky 6000 kilometrů. Tento plán byl ale velmi riskantní, protože satelit mohl být vybaven autodestrukčním systémem, nebo jinak ohrožovat životy posádky. Z toho důvodu byl program zrušen a nahrazen lodí Sojuz PPK.

Sojuz PPK se měl přiblížit k cílovému satelitu stejným způsobem jako Sojuz P, ale satelit by byl zkoumán pouze zevnitř lodi pomocí různých palubních nástrojů. Pokud by bylo usouzeno, že satelit má být zničen, loď by odletěla do vzdálenosti přibližně jednoho kilometru. Odsud by byl satelit sestřelen raketou ze zařízení na místě orbitálního modulu.

Existovaly také plány na vojenský Sojuz VI, který se původně nelišil od Sojuzu 7K-OK, ale postupně byl kompletně přepracován.  Měl sloužit k dlouhodobému (cca 30 dní) focení Země, včasnému varování před nukleárním útokem, případně i k ničení satelitů. Projekt vznikl díky strachu z amerického programu Gemini a stanic MOL. Vzhledem k tomu, že Sojuz R ještě nebyl připraven, byl narychlo vymyšlen projekt velmi podobný stanicím MOL. Sojuz VI měl být na první pohled nápadný zvláštním rozmístěním modulů – návratový modul se měl nacházet nejvýše a pod ním byl zvětšený orbitální modul. Z toho důvodu musel být v tepelném štítu průlez, ovšem, to zvyšovalo riziko selhání během sestup atmosférou. Záchranu při stratu měly řešit katapultovací sedadla a z toho důvodu loď neměla být při stratu vybavena záchrannou věžičkou.

Automatický kanón Richter R-23. Nacházel se na stanici Saljut 3 a byl jednou vyzkoušen na konci životnosti stanice. Zdroj: tranquilitybaseblog.blogspot.com

Automatický kanón Richter R-23. Nacházel se na stanici Saljut 3 a byl jednou vyzkoušen na konci životnosti stanice. Zdroj: tranquilitybaseblog.blogspot.com

Další zvláštností byl zdroj elektrické energie. Protože výkon solárních článků nedosahoval takových hodnot jaké byly potřeba a baterie byly moc těžké, měl být Sojuz VI vybaven RTG (Radioizotopový Termoelektrický Generátor využívající teplo radioaktivního rozkladu plutonia-238 k výrobě elektřiny, podobný jaké mají například sondy Cassini, New Horizons nebo oba Voyagery). Sojuz VI mohl být vybaven buď dokovacím zařízením určeným ke spojeni se stanicí Almaz, nebo zbraní z dílny Alexandra Nudelmana schopnou střílet ve vakuu. Projekt byl ukončen v sedmdesátých letech bez jediného startu, jelikož finance byly potřeba jinde.

Jak se lze dočíst výše, Sojuz nebyl pouze nástroj vědy, ale také války. Ačkoliv se žádný z těchto plánů nerealizoval v plné velikosti, spousta válečných Sojuzů se do vesmíru podívala. Příště se podíváme na loď, která měla naopak sloužit vědě a mezinárodní spolupráci.

Zdroje obrázků:
http://vignette2.wikia.nocookie.net/sdnworld/images/5/50/Soyuz-ppk.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/02/TKSmodel1.jpg
http://www.astronautix.com/graphics/s/soymil.jpg

Sojuz, díl 5. - Ve jménu války, 2.4 out of 5 based on 22 ratings
Pin It
(Visited 3 296 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.4/5 (22 votes cast)
(Visited 3 296 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


50 komentářů ke článku “Sojuz, díl 5. – Ve jménu války”

  1. Jaroslav.Alois napsal:

    To je děsný, bolševik vytruboval do světa o míru a byl posedlý válkou. Inu ŘÍŠE ZLA, jak pravil Regan.

    • mara napsal:

      Vy jste ale zaslepený srandista. Víte jak se jmenovala americká mezikontinentální balistická střela (tzv. ICBM) známá též pod názvem „MX“? Peacekeeper = Ochránce míru.
      Protože je to přesně podle těch Reaganových slov: Kdo chce udržet mír, musí zbrojit.

      • Spytihněv Čumpelík napsal:

        Ale no tak… příspěvek pana Aloise je obecně vzato zcela pravdivý a přesný. Dejme tomu, že by se netýkal kosmonautiky. Pak mu není co vytknout. 😉

        • vedator napsal:

          Vyrok pana Aloise je pravdivy ale nepresny. Okrem toho, ze tu nie sme na politickom serveri, a jeho komentar nema s kozmonautikou nic spolocne, v jeho pripade su to len citove vylevy a antipatie voci USSR/Rusku. Na neho sa neoplati reagovat, preto aj reagujem na vas :-). V ramci objektivity by sme mohli povedat, ze kazda krajina, ktora mala v plane nicit a vrazdit je RISA ZLA, ale to uz opat zavana filozofiou a to sme opat pri konstatovani, ze to nie je filozoficky server, vsak? 😀 !Peace!

        • roman hronza napsal:

          Podporuji Vaše závěry. Říše zla je sice pojem politický. V tomto případě dokumentován existencí automatického kanonu na kosmické stanici. To je šokující zjištění.
          Panu Fedičovi vyjadřuji respekt, že tuto informaci zveřejnil. Chci zde poukázat na jednu věc. V české verze wikipedie není u Saljutu 3 žádná zmínka o zbraních (automatickém kanonu) na palubě. Tato informace je uvedena pouze v anglické verzi.

        • Racek napsal:

          No, ta informace o automatickém kanonu je známa nejméně 20 let a mnohokrát opakována. Ovšem poprvé vidím ten kanon in natura i když se z toho moc nepozná. Ono vojenských misí kosmonautů byla spousta, vč. USA, viz specializované mise raketoplánu. Prostě Clausewitz:“ Chceš-li mír, připravuj válku !“ Samozřejmě, za mocného pokřiku o míru, svobodě, demokracii, útisku atd. Nicméně, byla a je spousta válek, v jisté době bylo k tomu hodně blízko, ale tenhle přístup zabránil velké válce světové, která by asi byla poslední, že. A to za těch pár keců stálo, ne?
          No a je to zajímavé téma. Třeba zaměřování kanonu na oběžné dráze. Ale tohle už je vojenská otázka a to sem asi nepatří.
          Tomuto projektu Sojuz předcházel asi o 10 let projekt USA MOL, který měl podobné určení. Těsně před spuštěním byl též zrušen a vycvičení kosmonauti přešli do NASA. Skončilo to proto, že pokrok vojenských průzkumných družic byl takový, že přínos živých špionů na oběžné dráze by byl minimální. A Rusové v souladu se svým zaostáváním v elektronice na to přišli o těch 10 až 15 let později.
          Ale musím pochválit autory. Dost dobrý článek.

        • Radim Fedič napsal:

          Děkuji. Jsem rád, že s líbil.

      • gg napsal:

        No tak zrovna na konci 50. a začátku 60. let rozjeli Amíci sériovou výrobu Atlasů apod. právě proto, že se obávali, že bolševici těch svých mezikontinentálních raket mají v ostrém provedení stovky, ne-li přes tisíc. Pak se bohužel ukázalo, že i přes halasnou Sovětskou propagandu měli sotva čtyři… (nebo tak nějak)

  2. Spytihněv Čumpelík napsal:

    Jak by asi Američani reagovali, kdyby zjistili, že se jim po družicích plazí sovětští soudruzi? Myslím, že by je prostě nějak technologicky překonali a tím by jim zkazili radost. Jako obvykle 🙂

    Ne, vážně. Takovéto šílené nápady, navíc ještě s ničením družic nebo jejich svrháváním do atmosféry, by bývaly mohly lehce vyústit ve válečný konflikt. Zvlášť pokud by protistrana ještě neměla adekvátní odpověď.

    • Vojta napsal:

      Adekvátní odpověď na to by byla ta zmiňovaná autodestrukce. Je pravděpodobné, že na důležitých družicích dokonce byla. Detekce toho, zda do družice někdo šťourá, je ve vesmíru celkem jednoduchá. Prezentace technologií pro sestřelování družic raketami, k žádné větší eskalaci napětí nevedla a že by reálná nepřátelská akce takového typu byl vážný diplomatický incident, toho si byly vědomy obě strany. Ostatně Shuttle technologii pro zachycení družice, manipulaci s ní nebo dokonce její dopravu na Zem měl taky a výrazně propracovanější než jakýkoliv Sojuz.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Ve skutečnosti Američané plánovali něco podobného. Projekt raketového křesla AMU, které mělo být testováno při misích Gemini, sponzorovalo USAF a jednou z plánovaných aplikací měla být i „inspekce“ nepřátelských satelitů. Vinou nepovedené EVA Gene Cernana při misi GT-9A byl projekt odsunut a vyšuměl do ztracena. Co se týče militarizace kosmu, mají máslo na hlavě obě strany (vzpomeňme například na Dyna Soar – to taky nebyl tak zcela mírumilovný projekt). Je ale naprosto šílené, že tyhle militarizační pokusy pokračovaly ještě na konci osmdesátých let – viz. Skif-DM…

      • roman hronza napsal:

        Já myslím, že něco takového je prostě neuskutečnitelné. Každý, kdo by zjistil, že se mu někdo neoprávněný „montujej“ v družici, může provést její auto-destrukci (spojené s poškozením lidského zdraví neoprávněného „montéra“). Pak by se těžce „dohledávalo“, zda-li detonace nastala v důledku auto-destrukce, běžné provozní chyby nebo technické chyby vzniklé neoprávněnou manipulací.

        • Racek napsal:

          Rusové měli tehdy stíhací družice (jmenovaly se tuším Poljot). Ovšem nasazení by bylo vždy těsně před vypuknutím konfliktu, aby oslepili systémy protivníka. Dnes počítají američané se sestřelením ruských zaměřovacích družic Glonass či číbské Beidou, číňané i rusové uvažují naprosto stejně o GPS. Takže, nic nového, jen nové prostředky nahrazují staré. Jo, ani vojáci nebývají úplně blbí, víte?

    • Michal napsal:

      Nebojte, američané by zase tak šokovaní nebyli, když s myšlenkou stíhání, průzkumu a sabotáže satelitů protivníka přišli první už v projektu Dyna-Soar. Ostatně ten kanon na Saljutu se testoval právě kvůli obraně před něčím podobným, protože i když byl Dyna-Soar zrušen, obě strany tato myšlenka stále velice lákala a láká, důkazem čehož může být současný X-37.

  3. roman hronza napsal:

    Pro mě je dost šokující, že Saljut 3 měl na palubě automatický KANÓN.
    Má někdo informace o umístění zbraní v kosmu americkou stranou? (s výjimkou Reaganova blafu SDI)

    • mara napsal:

      A kdyby se něco takového na druhé straně opravdu našlo, třeba že by se ten laser na satelitu SDI, nebo třeba armádním raketoplánu X37, opravdu realizoval, tak už by to podle vašich měřítek přestalo být „šokující“, viďte?

      • roman hronza napsal:

        A kdyby se něco našlo (např. lasery na X37B nebo v SDI), tak by ten automatický kanón na Saljutu z roku 1974 (!), který byl použit i na bombardovacím letadle Tu22, nebyl o nic méně škokující.

        Moje měřítka jsou moje měřítka, pane 😉

        • Racek napsal:

          Ehh, to snad …. Dosah kanonu by byl několik set metrů, vzhledem k tomu že byl na stanici byl se hodil snad na obranu neb manévrovací možnosti Almazů byly opravdu minimální(jistě, ruská paranoia, i když v tý době to žádná sranda nebyla a občas se válka čekala každým dnem). Lasery a pod. mají ve vakuu dosah tisíce kilometrů, i když tehdy ten výkon neměly. Ovšem jestli měly vojenské mise druhé strany cosi na obranu, to se nedozvíme. Ani o tom kanonu bychom se nic nedozvěděli, kdyby to někdo neprokecl.

  4. zvejkal napsal:

    No teda … to som ani netusil.
    Ale kazdopadne to boli len smele plany, ktore neamli sancu byt dokoncene – asi hlavne kvoli prachom.

  5. Solmyr napsal:

    Me by zajimalo, co znamena mala navratova kapsle. Jaka byla velikost? A obecne, nevite jaky nejmensi teleso se podarilo uspesne dostat pres atmosferu na zem (bez zniceni)?

  6. mara napsal:

    Jen pro zajímavost. Zbraně na likvidaci satelitů byla hlavní myšlenka v hlavách obou stran jen co se objevil první Sputnik.
    Američani na nich taky hned začali samozřejmě pracovat. Nejznámější je systém na sestřelení pomocí rakety zavěšené na stíhačku F15:
    https://en.wikipedia.org/wiki/ASM-135_ASAT
    A v tom článku je právě i zmínka o testu rakety Bold Orion už z roku 1959, kdy úspěšně „trefili“ Explorer 6. Dostali se na vzdálenost 6 kilometrů, což byl cíl pro destrukci, protože se v ostrém nasazení počítalo s malou atomovou hlavicí, jejíž výbuch by už ten satelit v pohodě na těch 6 kilometrů rozmetal.

    • roman hronza napsal:

      To by mohl být ten důvod, proč američani kulomety ani kanóny na své kosmické lodi nedávali. Také by to mohlo signalizovat, že SSSR zřejmě tak úspěšný nebyl a zkoušel jiné alternativy.

      • mara napsal:

        Kdo ví co s tím kanónem všechno zamýšleli. Třeba to byla jen úlitba nějakému generálovi a taky zajímavý pokus jak vystřelit s co možná nejmenším dopadem na střílející loď samotnou, tedy, že loď nebude zachytávat žádnou axiální sílu (o to se asi postará nějaká jiná volná protihmota), ale jen radiální síly pro zajištění směru letu a vyrovnání rotace hlavně, která kvůli stabilizaci náboj roztočí. A pokud to práskli proti směru letu, tak ten náboj, který by nezasáhl cíl, hodně rychle skončil v atmosféře a shořel.
        A dovedu si představit, že pokud máte už kanón nahoře, bude to levnější než celá raketa, odpálená z letadla, protože je to násobně použitelné. Ale pouze, pokud je satelit blízko. Zase je to ale lepší, než se pokoušet na ten satelit pokoušet vyškrábat ve skafandru. Ta případná autodestrukce by byla pro napadajícícho samozřejmě fatální.

        • kopapaka napsal:

          No, jeden z důvodů pokusů s kanónem na orbitální stanici bylo údajně zjištění, že se Saljut s rezervou vleze do nákladového prostoru raketoplánu…

    • Spytihněv Čumpelík napsal:

      Jaderné nálože byly vůbec velmi oblíbené. Třeba Koroljov s něčím takovým počítal hned na první Luny. Aby teda jako bylo jasně vidět ze Země, že Měsíc byl zasažen. Naštěstí zvítězila realita neúspěšnosti startů a jako s důkazem se spokojili se jen s náhlým odmlčením vysílače.

      • mara napsal:

        Atomem byli nadšeni úplně všichni. Pokusný experiment zaměřený na vykopání velké jámy pomocí atomky si vyzkoušeli v Nevadě i v Rusku. V Americe i Rusku byly nápady na spousty atomových lodí a dokonce i autobusů a osobních aut.

        • Racek napsal:

          Jo, zažil jsem tu dobu. Ale to víte, po kostech atomových hrdinů se přehnala šedá lůza ropáků a dnes zas zelenáči, vyrábějící ze dvou litrů ropy jeden litr nafty, zato však ekologicky. Tak si myslím, že v tý době atomčíků měli o dost víc rozumu.

    • roman hronza napsal:

      Dovolím si ještě upřesnit parametry pokusu s prototypem 2-stupňové střely Bold Orion (s dnešní meziplanetární kosmickou lodí nemá nic společného):

      1) Uskutečnil se 13.října 1959 jako test schopnosti této střely v anti-satelitním boji. Test byl úspěšný a pomohl připravit cestu k vývoji střely GAM-87 Skybolt

      2) Střelu vynesl do výšky 11 km bombardér B-47

      3) Střela „úspěšně minula“ satelit Explorer 6 (obíhal ve výšce 251 km) v okruhu menším než 6,4km. To bylo při předpokládanném použití jaderné hlavice dostatečně blízko pro případné zničení nepřátelského satelitu

      • mara napsal:

        JJ. Přesně tohle tam v tom prvním odstavci na wiki píšou…

        • roman hronza napsal:

          V anglické verzi wiki. Česká k tomuto neexistuje. Možná je to lepší. V české není u Saljutu 3 o automatickém kanonu ani zmínka. Politováníhodné opomentutí nebo záměr ?

        • Racek napsal:

          Ale no tak, já to četl mnohokrát už někdy před dvaceti lety, je to známá věc a nedovedu si představit, k čemu by se to hodilo.

  7. Jaroslav.Alois napsal:

    Jasné je, že Sověti si byli dobře vědomi technologické převahy USA a tak “ bojovali“ o mírové využívání Kosmu. Pokud by zveřejnili své militantní systémy dopravované do kosmu, dala by čekat americká reakce.
    Iniciovali různé “ smlouvy “ o mírovém využití kosmu a sami je od počátku nerespektovali a jak je vidět vojenské využití kosmu bylo u nich na prvním místě.
    Článek mne docela překvapil, vždy z neškodné “ drožky“ plazící se na LEO se vyklubal armádní “ gazík“ pilotovaný špiony a ještě vyzbrojený s kanónem !

    • roman hronza napsal:

      Upřímně řečeno, ti špioni mi nevadí. Ať jich tam je kolik chce. Ten kanon mě ale šokoval.

    • kopapaka napsal:

      Kanón nebyl na Sojuzu, ale na Saljutu…

      • Radim Fedič napsal:

        Na Sojuzu VI se zbraň měla nacházet také, ale nepodařilo se mi dohledat jaká. Možná střelná zbraň podobná té ze Saljutu, možná minomet z Sojuzu PPK.

        • Racek napsal:

          Velitel míval pistoli. Dokonce prý jednou nebylo daleko k použití, tak s tím skončili. Jinak bývaly (dnes nevím) v Sojuzu, pro případ přistání v pustině.

  8. Ričrd napsal:

    automatický kanón (automatická zbraň s ráží větší než u ručních zbraní ale menší než u děla)

    Tak to určitě není definice kanónu. Od děla se kanón neliší ráží, ale tím, že dělo střílí projektily po výrazně zakřivené balistické křivce. Kanón je zbraň určená k přímé střelbě na cíl.

    • Radim Fedič napsal:

      Tady neporovnávám zbraně, jen jsem chtěl naznačit jak velký kanón asi je – dělovou kouli i kulomet si každý představit umí takže něco mezi. Že rozdíl v těchto zbraních je JEN v ráži nikde nepíšu.

    • kopapaka napsal:

      V článku je definice správně – automatický (malorážový) kanón už není dělostřelecká zbraň. Mimochodem – hlavňové dělostřelecké zbraně se dělí na: kanóny, houfnice a minomety. Dělo je jen obecný název.

      • Radim Fedič napsal:

        Děkuji za informaci. Ohledně zbraní jsem naprostý laik (a upřímně, nějak mě to k nim netáhne [pokud tedy výsledkem není velkolepý výbuch 😛 ]) takže takováhle informace je pro mě novinkou.

  9. mara napsal:

    To roman hronza.
    Ne české wiki je prd i o těch amerických protidružicových raketách. Ale můžete to dopsat sám. O tom Wikipedie je. Každý může být autorem. To jste nevěděl?

  10. Michal napsal:

    Neplánujete o Čelomejově projektu TKS udělat samostatný článek? Je to velice zajímavý technický výtvor, kterému chybělo opravdu malilinko k ostrému nasazení s posádkou a občas ve mě hlodá červík pochybností, jestli nebyl dokonce lepší než Sojuz 🙂

    • Radim Fedič napsal:

      TKS je jeden z mnoha projektů, jejichž plný potenciál nebyl využit. Sice to v blízké době v plánu není, ale nikdo neříká, že nemůže. Nápad je to určitě zajímavý.

    • Racek napsal:

      Lepší určitě byl, ale vynášen by byl Protonem, jehož spolehlivost byla pro pilotované lety nízká a taky ta cena, že. A to byly asi hlavní důvody.

  11. Jaroslav.Alois napsal:

    Zabývat se projekty, které se nerealizovaly je ztráta času.

Zanechte komentář