Deník astronautky, návrat (druhá část)

úvodní obrázek

„Toto je druhý zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi! Připoutání se v Sojuzu není tak rychlé jako zapnutí bezpečnostního pásu v autě. Prostor je velice stísněný, poloha těla je nepohodlná a na některé popruhy není jednoduché dosáhnout. Jak jsem se navíc naučila během naší zkoušky těsnosti skafandru Sokol, stav beztíže tuto činnost nijak neusnadňuje, protože vaše tělo nezůstává v sedadle. Když tedy bylo všechno hotovo, byla jsem vděčná. Kyslíková i ventilační hadice byly připojeny, komunikační a biometrické kabely také, ramenní, stehenní a kolenní popruhy zapnuty. Zatím jsem je nedotáhla, protože od brzdícího zážehu a vstupu do atmosféry nás stále dělí několik hodin. Navzdory fyzické námaze při poutání jsem stále v Sokolu necítila horko, takže jsem nezapnula ventilaci skafandru a užívala si několik minut ticha navíc.

Čtvrtek 11. června 2015

Ve vysílačce se ozval ten známý milý hlas našeho instruktora Dimitrije, který s námi dnes bude na spojení z Moskvy, stejně jako už byl naším hlavním řídícím hlasem stovky hodin v simulátoru ve Hvězdném městečku. Zeptal se mě na stav naší činnosti v souvislosti se skafandry. Zahlásila jsem, že jsem již připoutaná na svém místě a Anton pomáhá Terrymu v orbitálním modulu. Poté jsem na svém displeji řízení načetla stránku ukazující technické parametry naší lodi. Všechno vypadalo dobře, až na to, že hladina oxidu uhličitého stoupala blízko ke 4 mm Hg. Chystala jsem se to nahlásit, ale řídící středisko v Moskvě to již očividně sledovalo díky zaslané telemetrii. Dima mi nařídil aktivovat náš systém odbourávání oxidu uhličitého o něco dříve, než bychom to udělali podle původního plánu.

Následovalo několik dalších hlášení o tlaku od Terryho a Antona, které jsem předala do Moskvy a kontrola těsnosti byla považována za ukončenou a úspěšnou. Odpojení od ISS tedy bylo bezpečné. Mimochodem, měla bych také dodat, že jsme už několik dní před odletem také provedli zkoušku manévrovacích trysek. Řídící středisko nejdříve převedlo ISS do volného driftu, což znamená, že orientace stanice v prostoru nebyla ničím řízena. Stanice tak mohla být lehce vychýlena zážehy manévrovacích trysek Sojuzu, aniž by se snažila aktivně kompenzovat tato narušení. Poté jsme Anton a já zaujali naše místa v Sojuzu a zkonfigurovali jsme systémy lodi tak, abychom mohli manévrovací trysky ovládat ručně. Anton poté postupně naklonil ovládací páky ve všech šesti stupních volnosti a díky tomu jsme dostali šanci ujistit se, že všechny trysky patřičně odpovídají na ovládání. To vše na hlavním i záložním řídícím okruhu.

Ale zpět ke dni odletu. Nyní byla řada na Terrym, aby se připoutal v sedadle. Za několik minut se k nám v návratovém modulu připojil také Anton, který za sebou zavřel poklop a tím nás oddělil od orbitálního modulu.

Jakmile jsme byli všichni připoutaní, nasadili jsme si rukavice a zavřeli hledí přilby, abychom provedli zkoušku těsnosti našich skafandrů. Nejdříve jsme uzavřeli velký modrý ventil na hrudníku a proudění vzduchu z ventilace se jednoduše postaralo o nafouknutí skafandrů. Poté Anton provedl odpočet od pěti, na jehož konci zapnul stopky a já jsem současně otevřela ventil, který pustil do našich skafandrů kyslík. Každý pozoroval nárůst tlaku ve svém skafandru na zápěstním manometru a hlásil dosažení 0,1 a 3,5 atmosféry, takže Anton mohl zapsat dosažené časy „nafouknutí“. Tento proces také sledovalo pozemní středisko. Před započetím této kontroly jsme uzamknuli vysílání v poloze „trvale zapnuto“. Po dosažení 3,5 atmosféry každý z nás nechal svůj skafandr vyfouknout, přičemž jsme úbytek tlaku pomalu regulovali hrudním ventilem, abychom dali naším uším čas vyrovnat se s náhlým poklesem. Poté jsme otevřeli hledí přileb a já jsem uzavřela dodávku kyslíku z nádrží. Odteď si už nesundáme rukavice, dokud nepřistaneme.

Dobrá zpráva je, že všechny naše skafandry se nafoukly v požadovaný čas, čímž prošly kontrolou těsnosti. Další potenciální překážka při našem odletu byla za námi!

Jak vás možná napadlo, před odpojením od stanice musela proběhnout ještě jedna poslední zkouška těsnosti: zkouška poklopu mezi návratovým a orbitálním modulem. Nakonec se totiž odpojíme od orbitálního modulu a poklop návratového modulu bude to jediné, co nás bude chránit před vakuem!

Nyní byl samozřejmě tlak na obou stranách poklopu přibližně stejný. Koneckonců jsme jej teprve před několika minutami uzavřeli. K provedení zkoušky těsnosti musíme vytvořit rozdíl v tlaku v jednotlivých modulech a to provedeme tak, že trochu vzduchu z orbitálního modulu vypustíme ven do vesmíru vypouštěcím ventilem. Anton si na svém displeji nastavil příkaz k uzavření, takže může znovu uzavřít ventil pouhým stiskem jednoho tlačítka. Jakmile bylo vše přichystáno, otevřela jsem vypouštěcí ventil. Sledovali jsme displej našeho systému podpory života a na něm byl vidět klesající tlak v orbitálním modulu, dokud Anton neodeslal příkaz k uzavření ventilu. Vytvořili jsme rozdíl tlaku o hodnotě asi 150 mm rtuťového sloupce a nyní jsme sledovali jakýkoli náznak vyrovnávání tlaku na obou stranách poklopu. Maximální přijatelný úbytek tlaku v návratovém modulu je 25 mm Hg za 25 minut. Na konci dvacáté páté minuty jsme se do tohoto limitu vešli více než pohodlně. Další zkouška těsnosti splněna!

Na závěr přišel čas čekat. Trpělivě. Téměř hodinu. Byl to čas, který byl do naší časové osy zapracován jako záloha pro případ jakýchkoli problémů. Představme si například problém se zkouškou těsnosti skafandru. Odpojili bychom a znovu připojili rukavice, otevřeli a zavřeli hledí přilby a ujistili se, že se žádné smítko nedostalo na těsnící plochy. Poté bychom zkoušku těsnosti provedli znovu. Nebo řekněme, že by zkouškou těsnosti neprošel poklop návratového modulu. Znovu bychom vyrovnali tlak, otevřeli poklop, ujistili se, že jeho těsnící plochy jsou čisté a neporušené, znovu poklop uzavřeli a provedli další zkoušku. Všechny tyto záležitosti vyžadují čas. Protože ale všechny naše před-odletové operace probíhaly hladce, musíme teď čekat připoutaní v našich sedadlech.

Je samozřejmě fajn, když není kam spěchat, ale pozice v sedadle Sojuzu nepatří k těm nejpohodlnějším a to dokonce ani pro tak malou osobu jako jsem já. Dokážu si představit, jak bolestivé musí být pro větší kosmonauty, sedět tak dlouho s koleny přikrčenými k hrudníku!

Z tohoto snímku ze startovního videa můžete posoudit, jak je to v Sojuzu stísněné!

Z tohoto snímku ze startovního videa můžete posoudit, jak je to v Sojuzu stísněné!
Zdroj: https://plus.google.com/

Povídali jsme si, vtipkovali, několikrát mrkli ven z okýnek, zopakovali jsme si procedury pro nadcházející vstup do atmosféry, mysleli jsme na naše přátele na vesmírné stanici, kteří byli stále tak blízko, ale přitom už patřili do jiného světa.

A poté, ve 13:17:30 moskevského času, jsem odeslala příkaz k zapnutí dokovacího systému Sojuzu. O minutu později, ve 13:18:30, jsem odeslala další příkaz: háky otevřeny. Elektrické motorky dokovacího zařízení začaly uvolňovat háky, které nás držely připojené k vesmírné stanici. Během několika minut byly háky zcela otevřené a pružiny udělily našemu Sojuzu rychlost pro oddělení. Na pohledu z periskopu před Antonovým prostředním sedadlem jsme mohli pozorovat, jak se dokovací port více a více vzdaluje. Je to tady, odlétáme. Sbohem, vesmírná stanice! Na sledanou, Scotte, Míšo a Gannadiji! [pokračování příště]“

Náš Sojuz odlétající od ISS.

Náš Sojuz odlétající od ISS.
Zdroj: https://plus.google.com/

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

25 komentářů ke článku “Deník astronautky, návrat (druhá část)”

  1. Mroks napsal:

    … však to ja viem, ale keď na Samanthu nemáme žiadne páky …

  2. Mroks napsal:

    Už dva týžne bez sľubovaného pokračovania …

  3. Kitka napsal:

    nezabudnem od nej na to smutné … good bay …, keby Samanthe povedali, že ostáva ešte mesiac, tak by urobila na orbite veľkú dierau od radostného výskoku 🙂 🙂 🙂 neskutočne ju to baví. Tak reálny opis (samozrejme bezvadným prekladom) ma necháva sa unášať po ISS a teraz aj v Sojuze. Vďaka pán Voplátka. A naozaj prečo v najlepšom ? ….

    • Michael Voplatka napsal:

      Rádo se stalo. Jsem rád, že vás Deník astronautky baví. A proč v nejlepším? Přeci abyste přišli i příště. Laciný trik 😀 Ne, teď vážně, takhle šikovně to samozřejmě utla Samantha. Já jsem to jen přeložil.

      • Kitka - la napsal:

        pekný trik 🙂 aby sme sa nakontaktovali a preniesli do toho nádherného vesmíru, ako nám ho „predvádza“ Samantha. Vie, že sme nadšení z jej článkov? a že máme takýchto borcov, čo sa nám o to starajú? 🙂

      • Michael Voplatka napsal:

        O tom, že je její deník překládán do češtiny a dalších jazyků Samantha samozřejmě ví. A nepochybně ví i o nadšení, s jakým to všichni čtou. U jejích originálů, které najdete pod zdrojovým odkazem byste našel desítky a stovky nadšených, děkovných a povzbuzujících komentářů pod každým zápiskem.

  4. otaznick napsal:

    Je známa výška Samanthy? Já bych to tipoval tak na 155 cm.
    Taky se ukazuje, jak je praktické posílat do vesmíru drobnější ženy, když jsou šikovné. Hned se ušetří několik desítek kilogramů (nejenom váhou astronautky, ale i menším skafandrem a nejspíše i množstvím jídla). 🙂

    • Jaroslav.Alois napsal:

      Nebylo by vhodnější postavit větší kosmickou loď, s větším průměrem a ten “ orbitální úsek “ vynechat, je to nesmysl.

      • Vojta napsal:

        To už jsem tu jednou nadhazoval a byl jsem umlácen argumenty 🙂
        Osobně si myslím, že zbytečný je (Crew Dragon ani Starliner nic podobného nemají), ale asi by bylo moc náročné to přebudovat a návratový modul je hodně malý. Přece jen byl Sojuz vyvíjen pro jiné účely než jako taxík na ISS.
        Samantha v zásadě současnou funkci orbitálního modulu popsala dobře – záchod a šatna. Jako šatnu je možné použít stanici za cenu delšího pobytu ve skafandru. Se záchodem by problém byl (ne k nepřežitý, ale značně nepříjemný), pokud by tam měli trávit dva dny v rámci pomalého přiblížení k ISS. Leda vybavit skafandr něčím lepším než „pamperskami“. A pak je tu dokovací zařízení. Jestli by se dalo nějak přímo přivařit na návratový modul, nevím, ale dnes už to nejspíš nikdo přeprojektovávat nebude.

      • roman.hronza napsal:

        Souhlasím s Vámi. Sojuz byl připravován pro cestu na Měsíc.

      • maro napsal:

        Nebylo. Ten orbitální úsek je skvělý oddychový prostor, když musíte trčet dva dny na oběžné dráze. Můžete mít trochu soukromí (to se hodně hodí pro ty ženské, že). Můžete si dokonce odskočit na uzavřenou toaletu, jak to udělala Samantha, když už byly nějakou dobu zavřeny poklopy k ISS a prováděly se testovací procedury Sojuzu, tedy těsně předtím, než se tam navlekli do skafandru. A to nejlepší nakonec. Tenhle prostor navíc nemusíte chránit před žárem sestupu, ani ho brzdit při cestě dolů, ani ho nést na padácích jako zbytečnou zátěž, ani ho brzdit pyropatronami těsně před dopadem. Skončí spálen v atmosféře. Takže zase menší hmotnost všech těch technických mechanismů, které se o to správné přistání lidí starají.

      • kopapaka napsal:

        Naprostý souhlas – navíc Sojuz byl původně jenom dvoumístný a pro dva lidi je v něm místa poměrně dost.
        Dragon má perspektivu na zvýšení obytného prostoru – stačí přepracovat trunk na přetlakový a vybavit Dragona jednoduchým manipulátorem na připojení po dosažení orbity…

      • roman.hronza napsal:

        Tak v těch 60-tých letech to zřejmě nějaký smysl dávalo. Tipnul bych si, že to vyplývalo z požadovaných parametrů a technologických možností.

        Stejně je hrozně neefektivní, že dnes jako lidstvo létáme na LEO jednorázovými dopravními prostředky s relativně nízkou přepravní kapacitou (a to je více než 50 let od Sputniku!).

        Pak se ani nedivíme, že taková loď jako Orion (se servisním modulem a případně habitat-em) musí mít jednorázovou super-raketu s urychlovacím stupněm a nový servisní modul pro další misi, po které musí přistát na zemském povrchu. Nebylo by efektivnější aby meziplanetární lodě (k Marsu, Venuši, Měsíci,…) po příletu k Zemi zaparkovali u orbitální stanice a po výměně osádky, vyložení nákladu, doplnění paliva a nezbytné údržbě letěly zase dále? Odpadla by super-raketa (vynesení na LEO běžnou raketou)a jednorázový servisní modul (musel by být větší pro urychlení a brždění).

        Kosmická logistika dnes neodpovídá dnešnímu technologickému potenciálu. Omlouvám se, trochu jsem se zasnil.

      • Jaroslav.Alois napsal:

        TO bych vskutku rád viděl jak by kosmická loď od Měsíce s rychlostí o více než 3 km/s vyšší než ISS parkovala u ISS.

      • maro napsal:

        Jenže pro to manévrování potřebujete docela dost paliva. Prázdná loď Apollo vážila 12 tun (6 tun velitelský modul, 6 tun servisní modul bez paliv). Pro let na oběžné dráze kolem Země do ní natankovali skoro 3 tuny paliv a dalších kapalin. Tedy nádrže poloprázdné. Ovšem pro let k Měsíci se pumpovala „plná“ tedy 17 tun paliv a kapalin. Tedy loď vážila dva a půlkrát víc než prázdná! A to palivo prostě na tu oběžnou dráhu dostat musíte tak jako tak. Takže na oběžnou dráhu bylo nutné dostat 29 tun (loď s palivem k Měsíci) v lodi Apollo s plným servisním modulem (lunární modul navíc vůbec nepočítám). Kdyby se podařilo nějak zachránit ten servisní modul na oběžné dráze Země, bylo by to těch 6 tun teď už prázdného servisního modulu. Tedy zachráněných nějakých 20 procent užitečného nákladu vyhrazeného pro loď Apollo. Tímhle postupem byste to tedy moc nevytrhnul.

      • josr napsal:

        K hmotnosti Apolla je ještě nutno připočítat kolem 50 tun paliva v třetím stupni rakety Saturn, který roztáhnul Apollo k Měsíci.

      • roman.hronza napsal:

        Pro všechny výše uvedené: tato koncepce předpokládá levnou v podstatě „kyvadlovou“ dopravu na LEO, která by byla schopna vynášet zvlášť jednotlivé moduly, které se nahoře spojí v celek (to není nic nového, u ISS se to osvědčilo, že 🙂 )Palivo se může vynášet také zvlášť. Že to má reálný základ o tom svědčí např. koncepce Lockheed Martin označovaná jako Jupiter: https://kosmonautix.cz/2015/03/jupiter-u-iss-za-par-let-mozna-ano/

        Rychlost letu z kosmu je pochopitelně vysoká. Zbrzdění na přijatelnou rychlost je možné. Je to otázka dostatečného MNOŽSTVÍ PALIVA a dostatečně DLOUHÉ DOBY BRŽDĚNÍ ;-). Nebo snad považujete brždění atmosférou „na poslední chvíli“ spojené s plazmou za okny za přijatelnější 🙂 ?

      • maro napsal:

        No tak pokud chcete ještě dál plýtvat palivo, místo abyste využil brždění o atmosféru zdarma, tak jen ještě dál zhošujete ty své počty, protože musíte vynést ještě toto palivo navíc a samozřejmě plus palivo potřebné k vynešení a urychlení tohoto paliva nahoře.

      • roman.hronza napsal:

        Plýtvání paliva je sestavu „loď + servisní modul + habitat“ OPĚTOVNĚ VYNÁŠET NA LEO. Navíc „brzděním“ o atmosféru dochází k degradaci lodě (minimálně jejího tepelného štítu). Pohled ze kterého argumentujete, je zaměřen IZOLOVANĚ na jednu misi. Tento pohled bude v budoucnu nepochybně překonán a to především z ekonomických důvodů. Cena paliva je v porovnání s cenou „hardware“ zanedbatelná 🙂 . Ergo je výhodnější spálit o něco více paliva než-li stavět novou raketu a případně loď. Navíc je lehce ZPOCHYBNITELNÉ zda-li se spálí více paliva při absenci opětovných přeprav sestavy na LEO ;-). Vynášet se bude jen osádka, palivo a případně náhradní díly.

        Kosmická logistika se stane komplexnější a bude využívat naznačených synergických efektů.

      • kopapaka napsal:

        Palivo je levné na Zemi, na orbitě už ne… Takže dokud někdo (hádejte 🙂 )nevyřeší levnou dopravu na orbitu…

      • roman.hronza napsal:

        Cena paliva na orbitě se zvýší o náklady na dopravu – s tím souhlasím. A teď si položme klíčovou otázku: „Jsou náklady na dopravu paliva nižší u jednorázově použitelné super-rakety nebo u vícenásobně použitelné rakety?“ Vícenásobně použitelná raketa navíc nemusí opakovaně vynášet váhu sestavy (loď + servisní modul + habitat) 😉

        Levná doprava na orbitu ? NEPOCHYBNĚ. Výše to nazývám „kyvadlovou dopravou“. Je nezbytné, aby hardware byl vícenásobně použitelný a náklady na jeho výrobu se tak „rozmělnily“. Proto naše komunita tak očekává každý start Falconu 😉 .

  5. Evžen111 napsal:

    A zas přestanou v nejlepším, to snad dělají schválně!!!

    Díky ovšem za pěkné a zajímavé počtení.
    E

  6. Mroks napsal:

    Dnes ráno som cestou do práce pozoroval prelet ISS (aj keď bola čiastočne zatiahnutá obloha), potom som si k raňajkám prečítal nový článok od Samanty => krásny začiatok týždňa …

Napište komentář k Mroks

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.