Sojuz, díl 3. – Nechtěné prvenství

Sojuz spojený se stanicí Saljut

V šedesátých letech sbíral Sovětský svaz vesmírná prvenství jako na běžícím páse. První satelit, první člověk ve vesmíru, první sondy na Měsíci… Připravoval se na další – první člověk na Měsíci. Po prvním, naprosto fatálním bezpilotním testu, následoval další. Selhala spousta systémů, ale s trochou štěstí by to případný kosmonaut přežil. Poslední, bezchybný test dal zelenou pilotovanému letu. Když přišel čas odstartovat, Sovětský svaz získal další prvenství. Jiné než měl v plánu a jiné než chtěl, ovšem jednou to přijít muselo.

Loď Sojuz 7K-OK. Je možno povšimnout si velmi rozměrného dokovacího zřízení. To již fungovalo podobně jako dneska používaný ruský dokovací mechanismus, ale nedisponovalo průlezem. Zdroj: http://airminded.org

Loď Sojuz 7K-OK. Je možno povšimnout si velmi rozměrného dokovacího zřízení. To již fungovalo podobně jako dneska používaný ruský dokovací mechanismus, ale nedisponovalo průlezem. Zdroj: http://airminded.org

Sovětský lunární program potřeboval otestovat spoustu nových technologií. K tomuto účelu vznikla loď Sojuz 7K-OK (Orbitalnyj Korabl). Plnila podobný účel, jako americká loď Gemini – k nácviku EVA (do této doby mají za sebou Sověti pouze jednu jedinou vycházku) a manévrování, či spojování na oběžné dráze. Z toho důvodu byla loď vybavena velmi objemným aktivním či pasivním dokovacím zařízením a přibližovacím systémem Igla. Do útrob lodi mohli usednout až tři kosmonauti. Samozřejmě bez skafandrů, když se to při letech Voschodu tak osvědčilo… Součástí nákladu byly ale skafandry Jastreb, určené k výstupu do volného prostoru. Použité dokovací zařízení totiž nemělo průlez, kosmonauti museli vystoupit na vnější část lodi.. K tomuto účelu byl upraven orbitální modul – po jeho dehermetizaci se otevřel průlez (ten samý, kterým nastupovali na Zemi) a kosmonauti vylezli ven.

23. dubna 1967 seděl Vladimír Komarov v anatomicky tvarovaném křesle na špici rakety R-7, verzi známé jako Sojuz. Už teď sám ví, že se pravděpodobně nevrátí, protože znal stav lodě. Plán zněl následovně: po startu Sojuzu 1 měl odstartovat Sojuz 2 a spojit se s první lodí. Ovšem, Sojuz 1 hned od startu čelil problémům. Nevyklopil se jeden solární panel a druhý se neorientoval na Slunce tak, jak měl. Komarov vypínal jeden systém za druhým aby šetřil energií. 24 hodin nespal a pozemní týmy rozhodly o předčasném ukončení mise. Komarov ručně provedl deorbitační zážeh a čekal. Mělo dojít k vytažení padáku, ale nedošlo. Hlavní padák zůstal zaklíněn a navíc bránil vytažení záložního. Vladimír Michaljovič Komarov dopadl do kazašské stepi rychlostí 140 km/h. Palivo přistávacích a manévrovacích motorků spustilo rychlý, ale silný požár, který zničil i to málo, co mohlo zůstat. Došlo k prvnímu úmrtí během vesmírného letu… Naštěstí došlo k zrušení letu Sojuz 2, protože následná kontrola ukázala téměř 200 stejných závad.

Po menší pauze v programu vzlétl Sojuz 3, který měl ověřit opravené systémy, které minule selhaly. Sojuz 4 a 5 už se zase pokoušely o dokování, tentokrát již úspěšně. Sojuz 7 a 8 se měly pokusit o spojení, zatímco je sledovala posádka Sojuzu 6 (zároveň došlo k zajímavým experimentům ohledně svařování). Bohužel ale selhal setkávací systém Igla na všech třech lodích. Poslední let lodi 7K-OK, Sojuz 9, měl vyzkoušet dlouhodobou práci. 18 dní na orbitě mělo ukázat, jestli se neprojeví nepříznivé účinky mikrogravitace a jestli kosmonauti budou schopni spolu pořád pracovat jako tým. Touto dobou již na Měsíci byli 4 Američané, tudíž dostat se na Měsíc už nebylo prioritou. Nic nebránilo novému cíli – orbitálním stanicím.

Skafandr Sokol vyvinutý speciálně pro lodě Sojuz. Jsou určeny k ochraně těla před vakuem, kdyby náhodou došlo k dehermetizaci lodě.. Na rozdíl od EVA skafandrů, nedokáží chránit před kosmickým zářením a mikrometeoroidy - to se očekává od lodi samotné. Postup na oblékání si můžete prohlédnout v našem článku Návod na obléknutí skafandru. Zdroj: commons.wikimedia.org

Skafandr Sokol vyvinutý speciálně pro lodě Sojuz. Je určen k ochraně těla před vakuem, kdyby náhodou došlo k dehermetizaci lodě.. Na rozdíl od EVA skafandrů, nedokáž chránit před kosmickým zářením a mikrometeoroidy – to se očekává od lodi samotné. Postup na oblékání skafandru Sokol si můžete prohlédnout v našem článku Deník astronautky, Návod na obléknutí skafandru. Zdroj: commons.wikimedia.org

Vznikl Sojuz 7K-OKS speciálně pro kosmické stanice. Ten již disponoval dokovacím zařízením s průlezem, tudíž skafandry nebyly na palubě vůbec potřeba. Loď měla po připojení ke stanici vydržet až 35 dní. Tento typ ale letěl jen dvakrát. První mise skončila neúspěchem – Sojuz 10 se nedokázal spojit se stanicí a kosmonauti se vraceli domů s prázdnou. Následoval tragický let Sojuzu 11. Spojení se stanicí sice bylo úspěšné, ale kombinací špatné konstrukce vyrovnávacích ventilů, zvýšených otřesů v důsledku pyrotechnického oddělení návratového modulu od zbytku lodi a lidské hlouposti (skafandry přece nepotřebujeme, že?) došlo k náhlému poklesu tlaku v kabině. Netrvalo to ani 15 sekund a kosmonauti Georgij Timofejevič Dobrovolskij, Viktor Ivanovič Pacajev a Vladislav Nikolajevič Volkov se udusili.

Sovětský svaz se již poučil, že skafandry jsou důležitá část vybavení (USA se to ještě bude muset vysvětlit zvlášť), a proto bylo třeba udělat mnoho úprav na Sojuzu, aby bylo možné zařadit tuto “nepatrnou” položku do inventáře lodi. Vznikla verze 7K-T pro dva kosmonauty v nově vyvinutých skafandrech Sokol. S tím musel přijít nový environmentální systém, umožnující připojení skafandrů. Také došlo k úpravě vyrovnávacích ventilů, aby jim otřesy tolik nevadily. S touto verzí bylo provedeno téměř 30 pilotovaných letů, včetně  mezinárodního letu Sojuz 19 (známý také jako Apollo-Soyuz Test Project, zde došlo k mnoho úpravám, jako třeba změna tlaku atmosféry, nebo změna typu dokovacího zařízení. Provést změny na lodi Sojuz totiž bylo jednodušší, než na lodi Apollo), nebo mise programu Interkosmos (např. Sojuz 28, let Vladimíra Remka). Tato loď ale byla určena především pro lety na kosmické stanice a na tuto cestu stačily pouze baterie – tudíž všechny tyto mise (krom letů 13, 16, 19, 22) neměly solární panely.

I přes spoustu drobných úprav se ale stále jednalo o původní, měsíční Sojuz. Bylo nutné předělat spoustu věcí a konečně do něj bezpečně dostat 3 lidi.

Zdroje obrázků:
http://s.libertaddigital.com/fotos/galerias/nave-soyuz/Soyuz-Salyut-7-1985.jpg
http://airminded.org/wp-content/img/travel-2009/leicester-02.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/Space_suit_SOKOL_%281970%29.jpg

Sojuz, díl 3. - Nechtěné prvenství, 2.0 out of 5 based on 30 ratings
Pin It
(Visited 3 183 times, 2 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.0/5 (30 votes cast)
(Visited 3 183 times, 2 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


44 komentářů ke článku “Sojuz, díl 3. – Nechtěné prvenství”

  1. Evžen111 napsal:

    „23. dubna 1967 seděl Vladimír Komarov v anatomicky tvarovaném křesle na špici rakety R-7, verzi známé jako Sojuz. Už teď sám ví, že se pravděpodobně nevrátí“. To zní jak z bulvárního článku. Bezpochyby měl Sojuz 1 do stoprocentní kondice ještě hodně daleko, termín musel být splněn, data byly v SSSR to nejdůležitější, ale v několika knihách jsem četl, že zrovna toto není pravda. Jak by do toho mohl sednout a vědět, že se nevrátí? Copak by nastoupil, kdyby nechtěl? Přece by ho tam nepřivázali násilím? Těžko věřit, že i hlavní konstruktér Mišin by si něco takového dovolil. Stejně tak není pravdivá „zkazka“ o tom, jak se s Komarovem přes rádio loučila jeho žena, což se v několika jiných knihách lze dočíst také – v tomto článku naštěstí nikoli – a v jiných knihách toto zase vyvrací.
    Chápu ale že díky atmosféře dokonalého utajování všeho a stejně tak i velké vlně různých zavádějících informací a dezinformací si za spoustu fám a dohadů mohou rusové sami. To bez jakýchkoli debat.
    Každopádně je to článek čtivý a zajímavý a děkuji autorovi. Těším se na další pokračování.
    E

    • Radim Fedič napsal:

      Dekuji, jsem rad ze se clanek libil. K otazce – pokud by Komarov nenastoupil, musel by letet jeho nahradnik Gagarin. To byl jeho pritel a nemohl dopustit aby se mu neco stalo. Podrobne je to popsane v jednom z dilu Vesmirnych osudu o Gagarinovi.

      • Pedro napsal:

        Ano, na tuto informaci jsem dokonce narazil i v nějakém filmovém dokumentu. Bohužel nevím, ve kterém to bylo. Každopádně Komarov letěl, aby ochránil žijící legendu Gagarina.

        • Radim Fedič napsal:

          Nejsem si úplně jistý, ale mám pocit že to byl dokument Závody v dobývání vesmíru.

        • gg napsal:

          „Každopádně Komarov letěl, aby ochránil žijící legendu Gagarina.“

          Tedy aspoň do doby, než se žijící legenda vyflákala ve stíhačce… :-p Historie je někdy…[dosaďte sprosté slovo podle vlastního výběru ;)]

        • Evžen111 napsal:

          Komarov letěl proto, jelikož si všichni mysleli, že všechno dopadne dobře. Proč jinak měl druhý den odstartovat Sojuz 2 a uskutečnit se výstup do kosmu, kdy měli kosmonauté přejít do Sojuzu 1??????
          To si myslíte, že SSSR klidně mohl obětovat tři kosmonauty???? To je přece nesmysl. Let Sojuzu 2 byl odvolán až tehdy, co na oběžné dráze jednička měla více a více problémů. Kosmonautům se nechtělo let dvojky odvolávat, dokonce navrhovali, aby letěli právě proto, že Sojuz 1 měl problémy. Ty byly z velké míry zaviněné nedostatečným příkonem elektrické energie zaviněné tím, že se neotevřel jeden z palenů slunečních článků. Kosmonauté navrhovali, že stejně je v plánu vycházka do kosmu, tak při té příležitosti uvolní zaseklý panel. Nakonec to nebylo přijato a start Sojuzu 2 byl odvolán. Neblázněte lidi a nedělejte z ruských kosmonautů dobrovolné kamikaze. Nikdo nikam neletěl, aby se za někoho obětoval. To je přece nesmyls. Kdyby, opravdu jen kdyby se panel po startu otevřel, ke spoustě problémů by nikdy nedošlo. To si vážně myslíte, že rusové naplánovali neotevření panelu slunečních článků jen proto, aby Komarov padl za vlast a za Gagarina?? Gagarin by nikdy neletěl právě proto, že to byl Gagarin tedy všemocná ikona a modla socializmu. Vzpamatujme se pánové, tohle není Japonsko za druhé světové války a kamikaze, kterým, snad z počátku tohoto druhu boje věřím, že by mohli být i dobrovolní.
          E

      • maro napsal:

        A to je právě ta největší kravina. Kdyby neletěl Komarov z nějakého jasného důvodu, třeba že by věděl, že je ten stav toho pouzdra na padák až tak strašný, tak by to věděl i Gagarin a toho by teprvě nepustili. Let by se prostě stopnul. Gagarina si šetřili jako světovou celebritu. Když už by měl umřít ve vesmíru kosmonaut, tak to prostě nikdy nesměl být Gagarin! To by byla antipropagandistická rána na solar sovětskému kosmickému programu. Dobře věděli, že tohle by jim neodpustil nikdo! A především ne představitelé SSSR.

        • Evžen111 napsal:

          Ohledně padákového pouzdra. Pokud si dobře vzpomínám byly tam jisté problémy které lze popsat asi takto. Při konečné tepelné úpravě povrchu návratového modulu se padákové pouzdro dokonale nezakrylo. Tak se stalo, že dovnitř se dostalo větší teplo – rozuměme žár – než bylo nejen plánováno ale hlavně vyrobeno. Proto povrch pouzdra nebyl dokonale hladký ale vrásčitý. Tato skutečnost výrazně přispěla k tomu, že kryt padáku se sice otevřel, ale padák nevytáhl, protože se zasekl. K tomu všemu neustálé odklady startu Sojuzu 1 mohly způsobit, že padák buďto navlhnul, nebo nějakým jiným způsobem nabobtnal a nešel sám vytáhnout. Tuto skutečnost zjistili při vyšetřování, tedy až později. Další skutečnost byla ta, že po neotevření hlavního padáku se automaticky v po určitém čase, či určité výšce otevírá padák záložní. Ovšem Sojuz tehdy neuměl automaticky odhodit nefunkční hlavní padák, proto se do něj zamotaly šňůry záložního padáku, který zafungoval naprosto spolehlivě. Kdyby byl nefunkční hlavní padák odstřelen, záložní by fungoval jak měl.
          Brzící motory neměly problém a kabinu navedly na přistání. Sojuz 1 měl vážné problémy, ale všechno šlo přežít a – pokud se dobře pamatuji – kdyby po vypuknutí závažných problémů mohl přistát na území tehdejšího SSSR tak by jistě přistál dřív, než po jednom dni. Smrt ale číhala sbalená v padákové komoře a to byl hlavní důvod smrtelné havárile. O tomto problému nikdo před startem nevěděl. Ani Komarov ani kdokoli jiný. Komarov jistě startoval s obavami, ale nevěřím tomu, že tušil, že se nevrátí. Technický stav lodi byl zoufalý, o tom nikdo nepochybuje ale nebyl hlavním důvodem smrti. Tím byl a je vinen opravdu chaos a zmatek při výrobě korpusu návratového modulu a špatná technologie.
          Tohle není z mé hlavy ale většina toho je z knihy Pavla Toufara „Kosmické skandály“.
          Musím Vám tedy, Radime, složit poklonu, protože v patnácti letech mít takové znalosti a psát na taková témata je obdivuhodné. Je pro mne radostí vidět, že ne každý náctiletý je otrokem pasivní zábavy ale také nadšenec do svého koničku, ze kterého ještě rozdává zábavu a poučení osatním.
          Děkuji, moc si toho vážím.
          E

        • Ondřej Šamárek napsal:

          Něco málo jsem o této události psal v Kritických momentech tady na blogu (omlouvám se za trapné selfpromo :-D).
          Evžen má částečně pravdu, já bych k tomu jen dodal, že na katastrofě se přímo podílely dva hlavní faktory:

          Faktor č.1 – padákový systém byl testován při otevření v nižší výšce, než v jaké se skutečně otevíral na konci mise. Proto se nepřišlo na to, že jeho stěny jsou příliš málo tuhé a pak, během závěru letu Sojuzu-1, se při odhození poklopu padákové schránky vlivem rozdílu tlaků uvnitř a vně modulu zdeformovaly a padák uvnitř zmáčkly (u bezpilotních misí se na to nepřišlo, protože Kosmos-133 byl destruován dálkovým příkazem a u Kosmosu-140 se propálil tepelný štít, vyprchala vnitřní atmosféra lodi a tím pádem se kontejner neměl proč deformovat). Padák se proto v kontejneru zasekl. I to by asi stačilo na průšvih, ale byl tu ještě faktor č.2:
          Při „zapékání“ pryskyřicového ablativního obalu lodi nebyly údajně zakryty otvory padákových schránek a pryskyřice se dostala na vnitřní povrchy kontejnerů. Kvůli drsnému povrchu se pak padák nedokázal ze schránky dostat.
          Systém správně vyhodnotil situaci a vyhodil záložní padák, jenže to mělo háček – hlavní padák měl být nejprve odhozen. Protože však byl zaklíněn ve svém kontejneru, nestalo se tak a záložní padák se omotal kolem části hlavního, která „čouhala“ ven.
          Některé zdroje se zmiňují i o špatně sbaleném padáku, který měl nabobtnat, nemyslím si ovšem, že by to mělo co dělat s odklady startu, spíše bych to viděl na souvislost s bodem 1.

        • Radim Fedič napsal:

          Pro Evžen111:
          Přesně tak to bylo, jen jsem na poslední chvíli dělal úpravy a nemohl jsem najít zdroj, tak jsem vycházel jen z toho, co jsem si pamatoval a věděl jsem, že si to pamatuji pravdu dobře. Jinak, jsem rád že to vidíte takhle. Já to vidím prostě tak, že jsem dostal možnost věnovat se svému koníčku tímhle způsobem.

  2. Jaroslav.Alois napsal:

    Také se mi to nezdá. Já bych vsadil na sovětskou mentalitu :“ Však my tě naučíme létat „. Sebeobětování je moc nadsazené a poplatné zřejmě obrazu dokonalého sovětského člověka v duchu legend sovětské propagandy ve stylu “ opravdového-sovětského člověka „.
    Sověti zřejmě nedovedli modelovat chování svých výtvorů a postupovali systémem pokus-omyl.
    Podívejte se kolik bezpilotních Sojuzů letělo před pilotovaným letem a srovnejte s Gemini a Apollem a nakonec i raketoplánem, kde tyto kosmické lodi před letem astronautů vůbec na LEO nebyly.

  3. Michal napsal:

    Promiňte, nechci hanit tento jinak perfektní web, ale tento článek je co do kvality zpracování a obsahu informací na míle daleko od zdejšího standardu, na který jsem zvyklý. Mnoho vět je tak strohých, že jsem na první přečtení málem ani nezaznamenal, o čem jsou nebo jaký mají smysl z pohledu obsahu i syntaxu. Informace z této strohé věty pak nejsou nijak dál rozvedeny. Vše je až příliš stručné. Myslel jsem, že se o jednotlivých verzích Sojuzu dočtu mnohem více. Připadá mi, jako by byl článek buďto velice rychle odbyt nebo napsán dítětem ze základní školy. A to nemluvím o hromadě překlepů a několika gramatických chybách. Neberte, prosím, můj komentář jako dehonestaci vaší práce, ale spíše jako slušnou kritiku. Mám vaše stránky velice rád a přeji mnoho úspěchů a spokojené čtenáře.

    • Jana Tomanová napsal:

      Možná kdyby jste si přečetl základní údaje o autorovi, měl by jste jasno, že článek nemůže být, jako jiné články. Radimovi je 15 let a při jeho věku, i když znalosti o kosmonautice jsou velké, nemůže konkurovat ostatním. Každý z nás se učí a určitě od Radima se dočkáme článků na úrovni na jaké jsme zde zvyklí.

      • Dušan Majer napsal:

        Děkujeme za podporu. Nechceme se vymlouvat na věk autora. V naší redakci chceme držet rovné podmínky pro všechny bez rozdílu věku. To je ostatně také důvod, proč je věk našich autorů uveden jen na jednom místě našeho webu. Svým způsobem je dobře, že mnoho čtenářů neví, jak staří jsou naši autoři. Protože zastávám názor, že čtenář by měl vždy hodnotit dílo bez ohledu na osobu, která jej vytvořila. Plně ale souhlasím s tím, že pokud dostane nadějný mladý člověk šanci, může se časem velmi vypracovat. Jsme přesvědčen o tom, že tomu tak bude i v tomto případě. 🙂

        • Dušan Majer napsal:

          Je určitě dobře, že jste se ozval. Články bez chyb jsou naším společným cílem. Jsme rádi, že čtenářům záleží na obsahu webu i formě.
          Tento článek jsem opravdu před vydáním nestihl zkontrolovat. Selhání tedy padá i na mojí hlavu.

      • Michal napsal:

        Přiznám se, že jsem se do záložky Redakce nedíval, takže jsem vůbec netušil, kolik je autorovi let, a nechtěně jsem se trefil. Vůbec jsem nevěděl, že zde píší i tak mladí lidé. V tom případě by jejich díla ale měli před vydáním projít nějakou kontrolou. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že psaní dospělých je bezchybné. Sám nejsem výjimka. Tímto panu Fedičovi skládám poklonu za to, že se takovýmto věcem ve svém věku věnuje. To je bezesporu chvályhodné. Ovšem nic to nemění na tom, že je (byl) tento článek plný chyb a je také poměrně obsahově strohý. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale jiné články tohoto autora byly o poznání jinde. V porovnání s místním vysokým standardem článků jsem tedy cítil potřebu se vyjádřit.

        • Radim Fedič napsal:

          Většina článků zde kontrolou prochází, ale náš editor má velmi málo času, takže ne vždy to stihne (článek může kolikrát být dokončen na poslední chvíli, takže na to nemá ani den). Přiznávám, že tenhle se „moc nepovedl“.

    • Radim Fedič napsal:

      Samozrejme, kritiku beru. Jake vety a chyby mate konkretne na mysli? Muzete vyuzit i tlacitko nahlasit chybu pod clankem.

    • Karl napsal:

      Nerad, ale musím se přidat k této kritice.
      To je „problém“ tohoto fantastického webu. Jeho úroveň je tak neskutečně vysoká, že se potom i průměrný článek jeví jako špatný. Zkrátka jste si nás moc rozmazlili. Ale třeba je to dobře, protože Vás takto zase my čtenáři budeme tlačit ještě výš.
      Autorovi i tak děkuji za článek a držím palce ať hlavně nezanevře na psaní.
      „Cvik dělá mistra!“
      Jen tak dál :o)

      • Karl napsal:

        Já jsem si nevšiml komentáře od paní Jany Tomanové – děkuji za upozornění.
        Netušil jsem že je autor tak mladý. V tom případě hluboká poklona a gratulace. Já starý kmet pořád hledám odvahu zkusit nějaký článek napsat a nabídnout ho Dušanovi ke zveřejnění. Takže tímto si sypu popel na hlavu a omlouvám se za nepatřičnou kritiku :o(

        • Dušan Majer napsal:

          Vaše kritika nebyla nepatřičná. V článku byly chyby a ani my nechceme, aby tam byly. Je dobře, že jste se ozval. Dal jste tím najevo, že Vám záleží na našem webu.
          A k tomu, že byste napsal článek. Víte, naši redaktoři se rekrutují z uživatelů našeho fóra. Pokud pro nás tedy chcete psát, buďte nejprve chvíli aktivní na našem fóru. 😉

    • Dušan Majer napsal:

      Za chyby se samozřejmě omlouváme – pokusil jsem se článek opravit jak po stránce gramatických překlepů, tak i co se týče některých nepřesně formulovaných vět. Budeme se snažit, aby na našem portálu ubývalo chyb.

    • Jaro Pudelka napsal:

      Musím sa priznať, že mám presne ten istý pocit. Ja by som dokonca navrhol tento diel stiahnuť a napísať poriadne. Podľa mňa je to ušité až žeravou ihlou.

      • Jaro Pudelka napsal:

        Ja som tiež až teraz všimol reakciu, kde je spomenutý vek autora. Áno, klobúk ale nie som zástancom takýchto ospravedlnení. Ale držím palce.

      • Radim Fedič napsal:

        Jsem si vědom, že tento článek nepatří k mým nejpovedenějším (spíš bych ho zařadil na opačný konec žebříčku), ale narychlo napsaný není (tím víc mne trápí jak to dopadlo). Všechny díly mám již nějakou dobu přichystané.

  4. Radoslav Packa napsal:

    Ak si uvedomím, že tieto stránky môžem sledovať na jedno kliknutie a nestojí ma to nič, a na druhej strane tomu venuje svoj čas pár nadšencov, ktorým je platom pochvala návštevníkov stránok tak potom páni: ĎAKUJEM, skvelý WEB.
    Článok je zaujímavý, možno by to chcelo trošku „oáčky“ okolo, ale aj k tomu príde, takže super, Radim!

  5. Pedro napsal:

    Bohužel jsem asi nečetl prvotní verzi tohoto článku, ale nedělejme z komára velblouda. Myslím, že redakce se poučila a již není třeba se v tom patlat. Neznám web takto orientovaný, kde by byla celková úroveň taková jako zde. Holt čtenáři (včetně mě) jsou tvorové lehce rozmazlitelní a když se pak něco malinko „nepovede“ tak si rádi smlsnou. Sám se s tímto fenoménem setkávám jak v pracovní, tak i v osobní rovině. Dokud je vše perfektní, nikdo ani nehlesne, ale chraň ten nahoře, aby se něco jen sebeméně nepovedlo. To si pak na mě taky smlsne každý, kdo má do … otvůrek 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Každá zpětná vazba je důležitá – jak ta pozitivní, tak i ta, která upozorňuje na nedostatky. jsme rádi, že nám čtenáři píší, pokud se jim něco nelíbí. Je to známka toho, že jim na našem webu záleží. 🙂
      Také je to pro nás důvod, který udržuje autory v ostražitosti – nechceme podlehnout mylnému dojmu, že jsme dokonalí. Chceme nastavenou kvalitu udržovat i nadále. A právě k tomu jsou podobné komentáře velmi důležité.

  6. Mojmir Byrtus napsal:

    Nebudu kritizovat, toho tu bylo na můj vkus až dost. Za sebe bych jen rád poprosil autora o doplnění té „omáčky“ a pokud to bude možné, i o celkové informace. Sojuz je – co si budeme povídat – ikona kosmonautiky a zaslouží si podrobnější popis, více obrázků, atd. Mimochodem, nedá mi to, abych se nezeptal ohledně ilustračních obrázků a fotografií. Proč jsou tak malé? Je to nastavením serveru a webu obecně, nebo rozlišení zdrojových obrázků nebylo větší???

    Jen doufám, že stejně jako teď běží seriál o Sojuzu, chystáte i o Gemini, Apollu a pod.

    Díky 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Já se vyjádřím k těm obrázkům – obecně se snažíme mít rozlišení fotek omezené max na 1000 obrazových bodů (šířka či výška). Pokud je fotka výrazně menší, pak jde zřejmě o nedostatek kvalitnějších zdrojů.

    • Radim Fedič napsal:

      K obrázkům – byl jsem upozorněn, že jich tam minule bylo moc, tak jsem to trochu omezil. Asi jsem to přehnal. Jinak k „omáčce“ – vím, že jsem to trochu odflákl, ale už je pozdě na to něco měnit. Opravit překlep nebo nepřesně zformulovanou větu jde aniž by si toho někdo všiml, ale překopat půlku již vydaného článku není zrovna dobré.

      • Karl napsal:

        „K obrázkům – byl jsem upozorněn, že jich tam minule bylo moc, tak jsem to trochu omezil. Asi jsem to přehnal.“

        Tak minule bylo obrázku pět a bylo to prý moc.
        Teď tam máte tři a je to prý málo.
        Takže super! Právě jste se jako redakce dozvěděli, že jediný správný počet obrázků na článek jsou čtyři :o)

        Tak tomu teda říkám náročné a přísné publikum :o)

        Asi jediné co zde člověk moc nenajde je sranda, ale občas se najde i ta…

        • Evžen111 napsal:

          Aby bylo jednou provždy jasno: OBRÁZKŮ Z KOSMONAUTIKY A ASTRONOMIE NENÍ NIKDY V ŽÁDNÉM ČLÁNIU DOST I KDYBY JICH TAM PADESÁT BYLO!!!!
          E

        • Mojmir Byrtus napsal:

          Pět obrázků je moc???

          Vážená redakce, vím že pracujete jen za hezké slovo, ale na toto nemám slov. Pět obrázků na článek o kosmonautice je moc… Co na to říct 🙁

        • Radim Fedič napsal:

          Obrázků není nikdy dost, ale v poměru k textu jich může někdy být až příliš.

  7. Spytihněv Čumpelík napsal:

    Teda, v životě by mě nenapadlo, že autorem některých článků je takhle mladý člověk. A diskusní příspěvky. Ani podle nich bych to neodhadoval. Přemýšlím, co jsem dělal já v patnácti. No zajímal jsem se o vesmír, to ano, ale pochopitelně zkresleně. A ve třídě na nástěnce Gagarin, Lenin, pak nějaká koule s tykadly a atomová raketa s americkou vlajkou. A táta mi vykládal něco divnýho. Jak že ti zlí, co nás chtějí zamordovat, se prošli po Měsíci a že SSSR není náš kámoš. No zmatek v hlavě.

    • maro napsal:

      Internet prostě mění vše. Za vás stačilo přečíst jednu knížku o letectví a byl jste ve třídě největší borec a „kapacita“. Dnes si každý všechno najde na Wiki, takže ty informace tečou mozkem zatraceně rychle.
      Ale nelitujte. Zase umíte něco, na co mladým dnes pomalu přestávají fungovat buňky. Zastavit se nad problémem a třeba tři hodiny ho na papíře řešit, místo abyste to řešení tři hodiny googloval.
      Je opravdu strašná dřina dneska mlaďocha dokopat k tomu, aby se fakt pořádně na něco koncentroval a nenechal se rozptylovat tím bzučícím světem okolo, který mu neustále nakukává, aby se na to vymýšlení vykašlal, protože už to stejně někdo někde vymyslel a stačí to prostě na internetu vypátrat. A pokud to nevypátrá tak je to zase určitě tak velký problém, že nemá cenu ho ani řešit.

      • maro napsal:

        P.S. Ale taky samozřejmě Radimovi fandím. Je paráda, když to dokáže takhle zpracovávat. Na nějaké super detaily si člověk může skočit na astronautix.com, ovšem pro získání startovacího náhledu a nebo souvislejší pokrytí určité události jsou články tady skvělé. A navíc v češtině!

  8. Jaro Pudelka napsal:

    Vrátil som sa riadne v čase a spomínal som na to, čo som robil v 15 tich. A musím sa tak trochu ospravedlniť Radimovi za možno príliš emotívnu kritiku. Prvú moju ucelenú prácu som písal až v 16 tich na gympli a bolo to tiež o kozmonautike.
    Takže, Radime nenechaj sa odradiť nami starými bručounami. Píš!
    Možno malá rada, píš tak aby si mal vždy čas nechať článok „odležať“, znovu prečítať a až potom publikovať. Z vlastnej skúsenosti viem aké sú to nervy dopisovať niečo na poslednú chvíľu. Ako konzultant IT píšem veľa a stále sa neviem občas vyhnúť tomu frmolu pred odovzdaním.
    Radim, držím ti palce!

    • Radim Fedič napsal:

      Kritika je v pohodě, i ta negativní. Většinu článků ale nechávám odležet. Třeba tenhle toho má za sebou víc než měsíc.
      A díky za podporu 😉

  9. zvejkal napsal:

    Clanok OK – informacii dost, ale trosku strohe, inak, tesim sa na dalsi diel 🙂

Zanechte komentář