Vesmírné osudy 96. díl – Story Musgrave

STS-61 startuje

Bylo, nebylo, za dalekým oceánem se před 79 lety narodil chlapec. Mladík, pocházející z mimořádně problematického prostředí se rozhodne, že pro sebe zajistí lepší život, než jaký poznal během svých dětských let. Ke svému štěstí je obdařen pronikavým intelektem a nekonečnou zvídavostí, která se neomezuje pouze na jeden obor. Náš hrdina uteče ze střední školy, aby se mohl dát na vojnu, posléze se stane pilotem. Za celou svou kariéru nalétá zhruba 17 700 hodin na 160 typech letounů. Skáče také padákem a má za sebou 700 seskoků, přičemž 100 jich má experimentální povahu. To ovšem našemu hrdinovi nestačí, jeho apetit po poznání je nekonečný a postupně získává 6 vysokoškolských titulů – z toho část při zaměstnání! A aby se nenudil, zkouší své štěstí v NASA. Po dlouhém čekání se na něj opět usměje štěstěna a přihraje mu do klína 6 letů v raketoplánu. Hrdina vykoná několik zajímavých a komplikovaných výstupů do volného prostoru, při kterých mimo jiné opravuje i Hubbleův teleskop během legendární první servisní mise a podílí se tak na odvrácení obrovského fiaska a také jeho zásluhou se dnes můžeme obdivovat krásným snímkům hlubokého vesmíru. Ani to však našemu hrdinovi nestačí a tak se krom své práce ještě věnuje na částečný úvazek traumatologické chirurgii. Po odchodu z NASA se zabývá designem v různých formách a obhospodařuje svou palmovou plantáž. A také fotografuje, píše básně, zabývá se počítačovými technologiemi, uměním, literární kritikou, potápěním, plachtařením, stranou nezůstávají ani jeho zamilované toulky přírodou. Ale už dost, vždyť přeci takoví lidé jsou jen v pohádkách! Nebo… ne? Tahle story má opravdu skutečný základ. Nebo spíše – tenhle Story…

Story Musgrave – neobyčejná story (1/6)

 

Přestože jeho osud připomíná pohádkovou knížku, prvních pár stránek je spíše vystřiženo z hororu. Franklin Story Musgrave se narodil 19. srpna 1935 v porodnici Bostonu v Massachutes jako druhý ze tří synů do rodiny, která sídlila v nádherném velkém domě, zvaném ″Linwood“ u městečka Stockbridge a která by z dnešního pohledu nesla nálepku ″dysfunkční“. Pod tímto mlhavým označením se skrývalo soužití plné násilí a psychického i fyzického teroru v podání Percyho Musgravea, otce malého Storyho. Percy byl podle Storyho slov ″z…vysyn“, který si vybíjel svůj nezvladatelný vztek na své manželce Marguerite a na dětech – z jakéhosi důvodu hlavně na Storym. Marguerite byla pro své děti milující a velkorysou matkou, v soužití s Percym se však projevovala naprosto submisivně a nedokázala děti chránit před jeho výpady.

Story ve věku 16 měsíců

Story ve věku 16 měsíců
Zdroj: achievement.org

Není divu, že se situace v rodině často podobala spíše válečnému stavu, a malý Story potřeboval něco, díky čemu by mohl alespoň na chvíli zapomenout, co se doma děje. Velmi záhy přišel na to, že útěchu mu poskytují dvě věci: příroda a stroje. Nedaleko jejich rozlehlého domu byl borovicový lesík, do kterého Story už jako tříletý často v noci utíkal a skrze větve stromů vleže pozoroval hvězdné nebe. Měl také rád vůni půdy, někdy si proto lehal na pole nebo na pastvinu a nenechal se ze svého snění vyrušit ani zvědavými kravami, které se jej svými drsnými jazyky pokoušely ochutnat.
Té druhé útěchy, tedy strojů, si malý Story rovněž užíval velmi záhy. K domu, ve kterém žil, patřila i velká mléčná farma a už od útlého věku byl Story nucen pomáhat. Nebral to však vůbec jako nějakou újmu, naopak – byla to fantastická zábava: sedět třeba na balíkovači, který formoval slámu a seno do úhledných hranolů a převazoval je provázkem. Co ovšem stroj nedokázal, to bylo udělat na koncích provazu uzlík – a to byla Storyho práce. Musel být vytrvalý, přesný a rychlý, pokud nechtěl, aby jej stroj vtáhnul dovnitř a zmrzačil mu ruce. Od devíti let sedlal traktor značky Farmall, se kterým obdělával rozlehlá pole otcovy farmy. Existuje snad pro malého kluka lepší zábava? Onen traktor však Storymu přinesl ještě jednu schopnost – schopnost analyzovat stroje a porozumět jim. Když se mu někde uprostřed polí traktor zastavil, nebylo koho zavolat, musel si poradit sám. A vždy se mu podařilo jej znovu uvést do provozu.
Přes těžkou dřinu na farmě a zběsilé domácí klima byli se Storym na místní Plain School, kterou navštěvoval, více než spokojeni. Většinou se se svým prospěchem umístil na prvním nebo druhém místě v ročníku. Na obzoru se ale začaly formovat změny. V lednu 1946 se Marguerite rozhodla, že už dál nemůže. Utekla i se všemi třemi syny od Percyho. Dva týdny strávila čtveřice uprchlíků v New Yorku a potom přesídlili do jednoho z hotelů v Bostonu. Pro Storyho to znamenalo příležitost seznámit se s prostředím velkoměsta, na které se adaptoval téměř okamžitě, ovšem také nepříjemnou roli hlavy rodiny. Záhy vyšlo najevo, že během soužití se svým hrubiánským manželem se Marguerite propila k závislosti na alkoholu a v období odloučení se u ní alkoholizmus ještě zhoršil. Po čase se sice dokázala ze závislosti vymanit, přesto Story dospěl asi rychleji, než bylo záhodno.
V létě se Marguerite ke svému manželovi na pár týdnů vrátila, ale jak záhy zjistila, nic se nezměnilo. Tentokrát se však rodina rozdělila na jiném půdorysu, než v zimě: nejstarší syn Percy III zůstal se svým otcem, zatímco Marguerite, Story a nejmladší Tom se odstěhovali definitivně. Novým útočištěm jim byl strážní domek na pozemku Margueritina bratra Jacka, jen pár mil od Linwoodu. V dubnu 1947 bylo manželství Percyho a Marguerite formálně rozvedeno.

Story v roce 1946 - kůň byl víceméně “úplatkem" od otce...

Story v roce 1946 – kůň byl víceméně “úplatkem“ od otce…
Zdroj: achievement.org

Ani jeden ze Storyho rodičů se do konce života nedokázal smířit s rozvodem a záhy se rozhořela bitva o děti, během které se zejména Percy uchyloval k podpásovým úderům. Snad jako důkaz své velkorysosti, možná jako způsob, jak Storyho odloučit od matky, zapsal jej Percy v roce 1947 na střední školu St Mark’s School v Southborough. Přestože byl Story už tehdy považován za výjimečně inteligentního a nadaného mládence, internátní škola St Mark’s mu jednoduše ″nesedla“. Příliš mnoho biflování, příliš striktní disciplína, příliš mnoho starobylých rituálů, příliš málo svobody, příliš málo chápajících pedagogů. Story se nedokázal donutit k dobrým výkonům, raději vždy po setmění přes střechy domů v kampusu zmizel do blízkého lesa. Téměř neustále byl trestán za kázeňské prohřešky a jeho energii nedokázal vybít ani sport.
Když byl potom v létě roku 1952 Story účastníkem vážné dopravní nehody, která jej na několik týdnů upoutala na lůžko, začal tušit, že tentokrát je v pěkné bryndě. Zpoždění ve studiu se mu tentokrát už nepodařilo dohnat. V akademickém smyslu byla léta na St Mark’s zcela planá. Ovšem z jiného pohledu zase právě tento čas přinesl Storymu nový směr jeho existence, i když pouze v embryonické podobě. V létě 1951 letěl totiž poprvé sólově jako pilot v malém letounu. Ačkoliv – nebylo to tak úplně běžné sólo.
Nedaleko Stockbridge se rozkládalo malé letiště Great Barrington. Jako mnoho ostatních mládenců zde byl o prázdninách i Story častým hostem. Ne snad proto, že by jej až tak lákalo létání, ale prostě proto, že vedle traktorů, kombajnů a ostatních strojů byla letadla další technickou hračkou. Občas Storymu dovolili usednout do kabiny a pojíždět s letounem po ploše, Musgrave s letadlem jezdil jako s traktorem a postupně zjišťoval, jak vlastně funguje páka, pedály a plyn. Říkal tomu „tancování“. Zkoušel jezdit na jednom kole, zvedat ostruhové kolečko, až nakonec jednoho dne odpoutal letoun od země a během krátkého několikasekundového skoku tak prožil své první „sólo“. Létání mu naprosto učarovalo, na formální výcvik si ale musel ještě několik let počkat…
Zpátky v St. Mark’s to s ním během jeho posledního ročníku vypadalo stále více bledě. Až tak bledě, že nedokázal složit závěrečné zkoušky. Po horečném přemýšlení, co dál se svým životem, se Story rozhodnul, že vstoupí do armády, konkrétně do řad námořní pěchoty USA. Nejdříve chtěl ale poznat alespoň kousek Států a užít si svobody. V ten samý den v červnu, kdy naposledy opustil brány školy jako neúspěšný student, jej proto maminka odvezla na zastávku autobusu a Story se vydal do světa. Jeho první cesta vedla na Floridu a potom do třiceti dalších států USA. S kamarády si koupili malý omlácený pick-up, občas si vydělali trochu peněz příležitostnou prací, jinak ale byli svobodní a volní. Na konci roku ale Story onu volnost vědomě odsunul stranou. Na své rozhodnutí nezapomněl a po krátké návštěvě doma se 30. prosince 1953 stal příslušníkem USMC (US Marine Corps – námořní pěchota USA).
Základní výcvik prodělal na základně Parris Island v Jižní Karolíně a doufal, že jej zařadí k ženijním jednotkám. Těšil se na bagry a buldozery, ovšem čáru přes rozpočet mu udělal test schopností. Ne, že by dopadl špatně, naopak. Story si vedl natolik dobře, že mu všichni prorokovali zářnou budoucnost, nejlépe v důstojnické škole. Musgrave však nadřízené okamžitě vykolejil svou žádostí o zařazení k ženistům. Posílali jej od čerta k ďáblu a nakonec se do věci vložil Storyho instruktor základního výcviku. Promluvil si s důstojníkem, který zařazoval nováčky do jednotlivých odborností a pak Musgraveovi prostě sdělil, kterou odbornost sám Story chce, aniž to zatím tuší. Lehce vykolejený Story se zmohl pouze na obligátní „Sir, yes, sir!“ a bylo hotovo. A tak v dubnu putoval Musgrave na Floridu, konkrétně do Jacksonville, kde jej čekala Aviation Engineering Electronics School.

V řadách USMC - rok 1954

V řadách USMC – rok 1954
Zdroj: achievement.org

Nejtechničtější, ale také nejprestižnější škola v rámci USMC se nakonec pro Storyho skutečně ukázala být tím pravým ořechovým. Ex post byl svému instruktorovi vděčný za to, jak za něj rozhodl. Nyní se mohl nechat zasvětit do tajů elektroniky, naváděných střel, radarů a dalších velmi zajímavých strojů, přístrojů a mechanizmů. Tehdy se stala jedna zajímavá věc: ačkoli jako dítě nepřečetl jedinou knihu, při biflování manuálů a příruček najednou Musgrave zjistil, že ho vlastně čtení a studium baví! Tehdy se v něm probudila vášeň pro poznání, která neuhasla dodnes. A co se týče režimu, který mu předtím, v St. Mark’s dělal takové problémy, tentokrát to bylo jiné. Posluchači školy měli o víkendech volno a Storyho kamarádi z toulek napříč Amerikou během předchozího léta žili jen dvě a půl hodiny cesty od základny. Soboty a neděle proto trávil v Daytoně a přes týden studoval na základně.
Po absolvování předběžného kurzu si mohl Story díky svému výbornému prospěchu sám vybrat další zaměření v rámci pozemního personálu. Zvolil si Naval Air School. Ne snad proto, že sídlila také na Floridě, ale proto, že se jednalo o druhý nejdelší kurz v USMC – působení v řadách námořní pěchoty tak alespoň rychleji uteče. Měl trvat 22 týdnů a po jeho absolutoriu se měl z Musgravea stát specialista na elektrické a přístrojové vybavení letounů. Story kurzem proplul bez vážnějších problémů a po měsíčním ″opušťáku“ v průběhu prosince se na počátku roku 1955 ocitnul na základně El Toro v Kalifornii, aby tam čekal na další zařazení.
Bylo jasné, že jej čeká buď Formosa (dnešní Taiwan), nebo Korea. 28. ledna časně ráno nastoupil se stovkami dalších mariňáků do vlaku, který směřoval do přístavu v San Diegu. Nalodil se na transportní loď USNS Gen. Brewster a poprvé v životě vyplul na otevřené moře. Teď už věděl, jak zní jeho rozkazy. Příští zastávka – Korea!
Po třítýdenním putování ve špinavém podpalubí mezi stovkami zvracejících mužů a s jednou zastávkou v Japonsku se Musgrave konečně dočkal, na obzoru se objevila linie pobřeží Korejského poloostrova. USNS Gen. Brewster zakotvil v přístavu Inchon. Na nedaleké základně si měl Musgrave a několik desítek jeho kolegů ″odkroutit“ část svého závazku. Všichni byli velmi příjemně překvapeni místním klimatem. Tím nebylo myšleno počasí, které bylo ještě na konci zimy chladné, větrné a veskrze mizerné, nýbrž klima mezi mužstvem a důstojníky. Žádné zupáctví se v Inchonu nenosilo, jediným požadavkem bylo, aby každý odváděl svou práci.
Story dostal přidělenu práci na údržbě a meziletové přípravě letounů Douglas AD-1 Skyraider, velkých vrtulových útočných strojích. Jeho ubytovna seděla přímo v ose místní vzletové a přistávací dráhy, takže si spolu s ostatními muži užíval téměř neustálého dunění a rachotu, když nejrůznější stroje přelétaly 10 metrů nad jejich palandami. To by ovšem nebyl Musgrave, kdyby nezkusil rozšířit své zkušenosti s létáním a už pár dní po příjezdu do Inchonu se mu podařilo vloudit na zadní sedadlo Lockheedu TV-2 SeaStar (námořní varianta cvičného T-33). Fantastická jízda!
Storyho tůra v Koreji trvala pouhý měsíc. Díky své ″touze po dobrodružství“ se dobrovolně přihlásil do jednotky, která měla zamířit buď na Formosu, nebo na Havaj. Po vyplutí z Inchonu se konečně muži dozvěděli, že jejich cílem bude Havaj, konkrétně letecká základna USMC v zátoce Kaneohe. Po desetidenní zastávce v Japonsku (kde Story díky velmi volnému režimu mohl prozkoumat alespoň část místní kultury) dobrovolníci pokračovali dále, směrem na Havaj. Tentokrát jim plovoucím domovem byla letadlová loď USS Wasp, která udělala na všechny ohromný dojem. V dubnu 1955 přistál Wasp konečně na Havaji a Story s ostatními se mohli pustit do práce na údržbě tamních leounů.
Musgrave se snažil při každé příležitosti vyžebrat skok v jakémkoli letounu a často byl úspěšný. Musel ale proto podstoupit mimo jiné i výcvik pro použití katapultážního sedadla. Při jedné příležitosti selhala pyropatrona, která měla jeho sedadlo poslat po kolejnici vzhůru ke stropu a místo toho rozprášila své hořící útroby po celé maketě kokpitu. Story mohl jen zadržet dech a sledovat, jak dusivý kouř plní kabinu a pomalu mu začínají hořet kalhoty. Naštěstí duchapřítomná obsluha neváhala a z hasicího přístroje napumpovala do kokpitu podchlazený CO2. Za hodinu už Story opět seděl v křesle a nechával se vystřelit ke stropu…
Ovšem v době svého pobytu na Havaji už měl Story jasno v tom, že jeho budoucnost nebude svázána s USMC. Jeho dvouletý závazek měl vypršet v prosinci toho roku a Musgrave se nemohl dočkat, až vypadne a „začne provozovat něco konstruktivního, místo věčného potloukání se od ničeho k ničemu.“ Tou konstruktivní činností mělo být studium na vysoké škole. Protože Musgrave nedokončil střední školu, rozhodl se podstoupit test, zvaný “Military Test Report (High School Level)“, který byl ekvivalentem závěrečných zkoušek na střední škole. Jeho výsledky byl skvělé: ″Správnost a efektivita projevu – percentil 98 (tj. 98% ostatních se umístilo až za ním), Interpretace čtených materiálů v oblasti sociálních studií – percentil 88, Interpretace čtených materiálů v oblasti přírodních věd – percentil 99, Interpretace literárních materiálů – percentil 84, Všeobecné matematické schopnosti – percentil 99“.
Podobně si Story vedl o pár týdnů později v testu ″Military Test Report (College Level)“, který byl ekvivalentem dvouletého studia na vysoké škole a který mu mohl zajistit přijetí na téměř libovolnou univerzitu ve Spojených státech. 7. listopadu 1955, tedy dva měsíce před vypršením svého závazku u USMC obdržel Story dopis ze Syracuse University, ve kterém byl informován o svém přijetí ke studiu.
3. ledna 1956 byl Story Musgrave oficiálně uvolněn z řad mariňáků. Ne že by úplně na USMC zanevřel – zůstal v řadách aktivních rezerv a splnil si jeden ze svých snů – stal se řidičem tanku! Onen rok však hlavně odstartoval neuvěřitelné kolečko po všemožných univerzitách, kde do sebe Story nasával informace jako houba a po absolutoriu jedné školy se okamžitě hlásil na další. Jako první byla na řadě zmíněná Syracuse University, kde Musgrave během dvou let získal bakalářský titul v oboru matematika a statistika. Odjakživa měl rád čísla, a proto byla jeho volba oboru přirozená. Během studia zákona pravděpodobnosti a podobných “legrácek“ začal objevovat také svět počítačů. Tato technologie mu učarovala natolik, že se okamžitě po ukončení studia v Syracuse přihlásil na UCLA (University of California, Los Angeles), kde hodlal pokračovat ve studiu, tentokrát v navazujícím magisterském programu v rámci fakulty managementu. Obor, který si vybral, zněl na tu dobu malinko exoticky: “operační analýza a programování“. Mezitím ovšem potřeboval vydělat nějaké peníze a proto se nechal přes léto zaměstnat firmou Eastman-Kodak v Rochestru (New York). Pro ni vytvářel inventární databázi. Na podzim pak zamířil napříč Spojenými státy do Kalifornie. V průběhu práce s počítači začal Storyho stále více fascinovat lidský mozek a neuronové sítě. Byl to malý náznak toho, co jej mělo čekat v budoucnosti. Ve stejné době se také začal odvíjet vážný vztah s jistou Patricií van Kirk, se kterou se potkal v Syracuse a která se měla stát jeho první ženou. Studium na UCLA šlo hladce a za rok měl hotovo – stal se magistrem ve zvoleném oboru a začal se rozhlížet, co dělat dál.
Jasno měl v tom, že jeho dráha se bude dotýkat lidského těla, optimálně ve formě studia medicíny. V září 1959 začal studovat ve městě Marietta v Ohiu chemii. Zvolený obor byl jednoletý a v létě 1960 už měl Story “za pasem“ třetí titul, tentokrát “bachelor of arts degree in chemistry“. Když po letech vzpomínal na své studium v Mariettě, přiznal Story, že přes nesporně kvalitní výuku v klíčových předmětech, nejdůležitějším kurzem, kterým v rámci tohoto studia prošel, byla kurz rétoriky. Ta se ostatně stane jeho hlavním nástrojem v průběhu další kariéry a s Ronaldem Loremanem, který ji v Mariettě vyučoval, byl v častém kontaktu po mnoho dalších desetiletí.
Léto 1960 přineslo Storymu krom třetího akademického titulu také další triumf: oženil se s Patricií. A na podzim se novomanželé stěhovali do New Yorku. Tam Story nastoupil na vysněnou medicínu, tentokrát na Columbia University. Čtyři roky studia přinášely Storymu velké uspokojení, které se týkalo i soukromého života. V průběhu pěti let se manželům Mugraveovým narodily tři děti: Lorelei Lisa, Bradley Scott and Holly Kay.
Oba manželé na ono období vzpomínají jako na šťastné roky, kdy byl život sice občas obtížný a s minimem finančních prostředků, ale také plný dobrých přátel a radosti z maličkostí. Story na tu dobu poměrně netypicky nezapomínal na návyky z USMC a udržoval se v perfektní fyzické kondici. Zjistil, že mu to pomáhá během nekonečných hodin v laboratořích a na učebnách. V tomto období přidal ke svým zálibám také skákání padákem. V roce 1964 pak konečně držel v ruce lékařský diplom.
Ovšem aby mohl začít vykonávat své povolání, musel ještě vykonat stáž ve zdravotnickém zařízení. Už delší dobu Story pokukoval po Kentucky. Stále jej přitahovala farmářská krajina, vždy o sobě tvrdil a tvrdí, že je především kluk z farmy, a až potom astronaut nebo lékař. Kentucky pro něj bylo krajinou snů. Pro svou stáž si tedy vybral nemocnici v Kentuckém Lexingtonu. Život stážisty byl neuvěřitelně tvrdý – celý rok pracoval v brutálním “kolečku“, které oficiálně znamenalo 36 hodin ve službě a 12 hodin odpočinku, ve skutečnosti však často býval ve službě až 40 hodin a na odpočinek mu zbývalo pouhých 8. A tak to šlo den za dnem, týden za týdnem, bez jediného dne volna, celý rok.
Musgrave si na neskutečné pracovní tempo nestěžoval. Pouze litoval, že se mu nedostávalo více času na rodinu a zejména na mladšího bratra Toma, který za ním do Kentucky přijel. V době Storyho stáže byl Tom ve stále horším psychickém stavu. Toho si ovšem Story ve víru práce nevšimnul, děsivým probuzením pak pro něj byla Tomova sebevražda. Starší bratr Percy zahynul o šest let dříve při letecké katastrofě a Storyho otec i matka měli za pár let spáchat sebevraždu také. Z celé rodiny tak zůstal nakonec naživu pouze Story. Možná za jeho neskutečnou energií a touhou po poznání byl útěk před dědičnou zátěží v jeho rodině (jeho dědeček i pradědeček spáchali také sebevraždu).
Přes neustálý nedostatek času se Story rozhodl pro splnění dalšího cíle, který si vytyčil ještě jako malý chlapec: naučit se ovládat letadla. Na nedalekém letišti Cynthiana Airport se nechal zapsat do kurzu pro soukromé piloty. Ještě v roce 1965 kurz úspěšně dokončil. Na konci své stáže se pak do létání pustil se vší vervou, postupně získal kvalifikaci pro vícemotorové stroje (1966), komerční licenci (1966), průkaz instruktora (1967) a licenci instruktora IFR, tedy pro přístrojové létání (1967). Svůj podíl na oné znovuobjevené vášni pro letadla měl jeden článek, který úplně náhodou zahlédl v jakémsi časopise během léta roku 1964…

(článek má pokračování)

 

Zdroje obrázků:

http://static.thisdayinaviation.com/wp-content/uploads/tdia//2013/12/Space-Shuttle-Endeavour-STS-61-lifts-off-from-LC-39B-09-27-00-UTC-2-December-1993.jpg (kredit: NASA)
http://www.achievement.org/autodoc/photocredit/achievers/mus0-019 (kredit: Story Musgrave/Academy of Achievement)
http://www.achievement.org/autodoc/photocredit/achievers/mus0-021 (kredit: Story Musgrave/Academy of Achievement)
http://www.achievement.org/autodoc/photocredit/achievers/mus0-036 (kredit: Story Musgrave/Academy of Achievement)

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


26 komentářů ke článku “Vesmírné osudy 96. díl – Story Musgrave”

  1. Norbert Mogyorósi napsal:

    Po otvorení článku na mňa vyskočilo úplne neznáme meno (asi prvýkrát v tejto sérii životopisov), tak som netušil čo od neho čakať.

    Ale zase to skončilo rovnako, neviem sa dočkať pokračovania 🙂 Veď už počas 1. časti životopisu sa toho v živote Storyho Musgrava odohralo tak veľa. Ďakujem za spestrenie večera a teším sa na ďalšie zaujímavé životné osudy, ktoré budeme môcť spoznať.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Díky, Story Musgrave je velmi zajímavá osobnost, která má na kontě i pár rekordů…
      Jsem rád, že se článek líbil! 😉

  2. Mojmir Byrtus napsal:

    A zase v nejlepším konec!!! To ale opravdu děláte schválně, jinak to není možný… Ještě jednou žádám o adresu vašeho PC, hodlám ho hacknout 😀 Perfektní, jako obvykle. Trochu jiný styl psaní, než na jaký jsem u vás zvyklý, ale je to čtivé. Šup sem další díl, nebo se ze mě opravdu stane Hacker!

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Čestné pionýrské, že tentokrát to schválně nebylo! Mám vždycky určitý “fahrplan“, tedy hrubé rozdělení života dané osobnosti na určité etapy. A Story vyšel takhle…
      Ten styl psaní byl dán šílenou aktivitou Storyho, ten chlap byl jako kybernetická myška, takže jsem se musel občas uchýlit k suchému výčtu…

      • Mojmir Byrtus napsal:

        Ondřeji, narážku na odlišný styl psaní neberte jako výtku, pouze jako konstatování. Pravda, musel jsem se po pár řádcích ujistit, že je článek opravdu od vás a ne od vašeho kolegy. Ta odlišnost prostě bije do očí. Ale jak říkám, není to výtka. Vaše články, system psaní i množství informací, to vše vypovídá o vašem obrovském zájmu o historii i o vědomostech, které máte. A myslím, že nejsem daleko od pravdy když řeknu, že tu máme naprosto vynikající články od opravdového odborníka. A těch – co si budeme povídat – zase tak moc není.

        • Ondřej Šamárek napsal:

          Tak to jsem docela rád, že jsem neustrnul ve svém psaní v zajetých kolejích…
          Ale ohledně toho odborníka – za toho se moc nepovažuju. Když takhle brouzdám zdroji pro články, mám kolikrát chuť bušit hlavou o zeď, když zjišťuju, co všechno nevím… 🙂

  3. Omni napsal:

    Moc děkuji, vynikající!!!

  4. Andy napsal:

    Neskutecna osobnost a diky! Uz se tesim na pokracovani. O tomhle borci vim jen par drbnosti, ale uz ne dlouho… 🙂

  5. Jiří Stejskal napsal:

    On je to vlastně takový americký Igor Hnízdo 🙂 Taky se člověk společně s postavou Zdeňka Svěráka podiví, „…jak to mohl všechno stihnout?“ 🙂

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Spíš Jára da Cimrman, jak správně podotknul můj tatínek! 😀

      • Michal napsal:

        Americkou mutací Járy Cimrmana je přece Forrest Gump 😉

        • Ondřej Šamárek napsal:

          To je fakt, ale ten ke všemu přišel jako slepý k houslím. JdC si musel své místo v pantheonu velikánů odpracovat, v tom je mu Story podobný více! 🙂

  6. Milan napsal:

    Opravdu zajímavá osobnost. Být pilotem až ve třiceti, civilním, a to ještě za svoje….

    P.s. Navrhuji, aby autor tohoto seriálu dodržoval maximálně třídenní pracovní týden. Další úterý je opravdu daleko….. 😀

    • Ondřej Šamárek napsal:

      V tom případě navrhuji, aby za mě někdo platil složenky a jídlo. 😀
      Ale ne – vážně, stejně by to nepomohlo, rychleji už psát opravdu nedokážu, i tak je to občas docela zápřah…

  7. zdenek napsal:

    Musím souhlasit s ostatními, perfektní ! A taky uvažuji o hacknutí Vašeho počítače, jen nemůžu najít číslo kámoše v NSA 🙁

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Díky, těší mě to. A těší mě i to ztracené číslo, rád bych zůstal svrchovaným vládcem svého počítače… 😀

  8. Petr Hájek napsal:

    Perfektní………perfektní……..fakt perfektní počtení ,ten týden do dalšího dílu přežiju jen dík nedostatku volného času.

  9. zvejkal napsal:

    Tak to bol hukot, dakujem!

  10. kurtista napsal:

    Trochu predcasne som sa zobudil, je pol stvrtej rano a zacital som sa do Storyho. Najprv maa napadlo, ze asi este nie som celkom zobudeny, taky surealisticky a hekticky dojem som z toho mal, potom som si overil, ze nie je 1. april, neskor mi preletel hlavou JdC a nakoniec som sa krasne bavil a zasol vratane tych trochu morbidnych samovrazd. No parada. Uz sa tesim na pokracovanie. Klobúkom dolu! Moc dakujem.

  11. kopapaka napsal:

    Výborně napsaný příběh…
    Už je to nějaký čas, ale nakonec se přeci jen ozvu.
    Malá reklamka v rámci soutěže DMD2015.
    Jedno drabble, které sem (doufám) přivedlo pár lidí…
    http://www.sosaci.net/dmd/node/14972

Zanechte komentář