Očekáváme jen dobré, ale jsme připraveni na nejhorší

úvodní obrázek

„Většina astronautů sní o tom dostat příležitost k výstupu do volného kosmu alespoň jednou v jejich kariéře a já nejsem žádnou výjimkou z tohoto pravidla. Existuje cosi přitažlivého na představě, že opustím relativní bezpečí vesmírné stanice a budu na sobě mít svou vlastní malou vesmírnou loď. Láká mě představa šroubování šroubů, zatímco oceány a celé kontinenty majestátně míjejí kolem.  Chtěla bych přijmout výzvu, která je tím fyzicky i psychicky nejnáročnějším úkolem, s jakým mohou být členové posádek na Mezinárodní vesmírné stanici konfrontováni.

Pondělí 28. května 2012

Vesmírná vycházka je spojena se specifickými riziky, z nichž jedno z těch nejobávanějších je scénář zahrnující ztrátu vědomí astronauta způsobnou zdravotním problémem nebo závadou na skafandru. Během výstavby Mezinárodní vesmírné stanice bylo absolvováno přes 150 výstupů a takováto dramatická situace naštěstí nikdy nenastala. Na druhou stranu vás jistě nepřekvapí, když vám řeknu, že během výcviku v bazénu NBL (Neutral Buoyancy Laboratory) nastává poměrně často.

Kolega z ESA Alexander Gerst "přináší" parťáka v bezvědomí Reida Wisemana zpět do přechodové komory během nácviku v NBL.

Kolega z ESA Alexander Gerst „přináší“ parťáka v bezvědomí Reida Wisemana zpět do přechodové komory během nácviku v NBL.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Po budoucích členech posádek ISS je během výcviku EVA požadováno demonstrovat schopnost zachránit svého kolegu, který je v bezvědomí, tím, že jej do 30 minut bezpečně dopraví zpět do přechodové komory. Poprvé jsem dostala šanci vyzkoušet si tuto záchranu minulý čtvrtek během šestihodinového nácviku v NBL s veteránem vesmírných výstupů Stevenem Swansonem (Swannym).

Protože se jednalo o můj úplně první pokus o záchranu, scénář byl nesmírně jednoduchý. Věděla jsem předem, že Swanny bude předstírat bezvědomí a v tu chvíli jsem byla přímo vedle něj na nosníku. Navíc nikdo z nás zrovna nic nepřenášel a oba dva jsme byli připoutáni k nosníku jen dvěma bezpečnostními karabinami. To proto, abychom na daném místě byli schopni pracovat oběma rukama.

Navíc jsou zde jistící ocelová lanka, která jsou navinuta na cívce. Jakmile vystoupíme z přechodové komory, připojíme jeden konec ke stanici a protože celou dobu neseme naviják s sebou, lanko se odvíjí s tím, jak se od přechodové komory vzdalujeme a navíjí se zpět, když se do ní vracíme. Pokud se potřebujeme přesunout daleko po hlavních nosnících, musíme s sebou nést ještě jeden naviják navíc, abychom jím prodloužili dosah toho prvního, jakmile se celé lanko natáhne. Uskutečnit výměnu jednotlivých navijáků na cestě zpátky s astronautem v bezvědomí, může potom spořádat cenný čas navíc.

Jsem připravená na spuštění do bazénu v NBL. Všimněte si navijáku s 26 metrů dlouhým bezpečnostním lankem, který leží na zemi. Velká karabina, kterou mám na břiše se ihned po opuštění přechodové komory musí připojit ke konstrukci stanice zatímco naviják bude putovat se mnou.

Jsem připravená na spuštění do bazénu v NBL. Všimněte si navijáku s 26 metrů dlouhým bezpečnostním lankem, který leží na zemi. Velká karabina, kterou mám na břiše se ihned po opuštění přechodové komory musí připojit ke konstrukci stanice zatímco naviják bude putovat se mnou.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

To však nebyl případ mého prvního pokusu. Musela jsem pouze odpoutat Swannyho lokální bezpečnostní karabiny a použít je k připojení ke mně, a poté odpojit jeho naviják, protože oba budeme zajištěni mým. Zní to docela rychle a jednoduše, že ano? No… mohlo by být. Ve skutečnosti v okamžiku, kdy jsem byla připravena se pohnout, jsem si uvědomila, že se mi popruhy bezpečnostních karabin zamotaly a pokud jsem se hodlala někam přesouvat, musela jsem investovat čas k jejich rozmotání. Dobrá lekce!

Ve skafandru není nic jednoduché, ale tato záchrana se ukázala být samostatnou kategorií. Je docela náročné ovládat pohyb objemného skafandru kolegy v bezvědomí taháním za popruhy s karabinami nebo tlačením tak, aby zároveň nenarážel do stanice a všech předmětů, které z ní vyčnívají. To je extrémně důležité zejména u relativně křehkého průzoru přilby. Je také velmi náročné nasoukat jej do přechodové komory nějakým vhodným způsobem a poté do ní vstoupit jako druhý bez toho, aby vám kolega pomáhal, nebo vám alespoň udělal prostor. Byla jsem Swannymu nesmírně vděčná, že mi ukázal několik veteránských triků ke zjednodušení!

Čirou náhodou v plánování, jsem hned druhý den absolvovala svůj první záchranný scénář jako operátor robotické paže. Když jsou astronauti uskutečňující výstup do volného kosmu připoutáni k robotickému manipulátoru vesmírné stanice známého jako Canadarm2, musejí se spoléhat na operátora tohoto ramene, že je v nouzové situaci rychle a bezpečně přesune zpátky ke stanici. Je to jedna z dalších dovedností, kterou se bude snažit naučit v několika následujících týdnech. Detaily si ale necháme zase někdy na příště…“

Kolega z ESA Christer Fuglesang stojí na platformě na konci staniční robotické paže Canadarm 2 během přemisťování platformy CETA.

Kolega z ESA Christer Fuglesang stojí na platformě na konci staniční robotické paže Canadarm 2 během přemisťování platformy CETA.
Zdroj: http://blogs.esa.int/

Zdroj informací:
http://blogs.esa.int/

Zdroj obrázků:
https://twitter.com/AstroSamantha
http://blogs.esa.int/

Očekáváme jen dobré, ale jsme připraveni na nejhorší, 2.5 out of 5 based on 18 ratings
Pin It
(Visited 1 062 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (18 votes cast)
(Visited 1 062 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


Zanechte komentář