Deník astronautky, požár v Sojuzu

„Mám za sebou úžasný týden! Společně s Antonem a Terrym jsme prošli závěrečnými kvalifikačními zkouškami v Sojuzu a ruském segmentu Mezinárodní vesmírné stanice a včera jsem byla součástí série tradičních událostí, které souvisí s cestou na startovní rampu. Byla to emocionální horská dráha!

Pátek 9. května 2014

Ale vezměme to popořadě. V úterý měla hlavní posádka celodenní zkoušku na ruském segmentu ISS a my, jako posádka záložní, jsme čelili zkoušce v Sojuzu. Začali jsme brzy ráno obléknutím do našich skafandrů Sokol a v 8:20 jsme předstoupili před komisi. Zahlásili jsme naši připravenost ke zkoušce a náš velitel Anton vybral jednu z pěti zapečetěných obálek obsahující seznam závad, které byly následně přidány do našeho letového scénáře během dne. Samozřejmě, že nám nebylo řečeno, o jaké závady se jedná.

Ve skutečnosti během našeho obvyklého tréninku cvičíme, jak se vypořádat s mnohem více problémy než s pěti. Ale je také pravda, že lze udělat mnoho chyb i během bezchybného letu, a navíc se na nás upíralo mnoho očí sledujících každý náš pohyb.

Během dopoledne jsme absolvovali let od startu až po dokování, který probíhal docela hladce až do selhání jen 40 metrů od dokovacího portu. Byli jsme donuceni zabránit automatickému úhybnému manévru, který se počítač právě chystal udělat, a převzali jsme ruční řízení. Krátce nato jsme měli další problém s dokovacím senzorem, který vedl k zahájení retro-zážehu. Opět jsme obešli automatickou sekvenci a přešli na ruční řízení, abychom dokončili připojení ke stanici.

Ovšem ta největší výzva přišla odpoledne. Zjistili jsme, že jsme si vylosovali obálku s nejkomplexnějším scénářem – požár krátce po odpojení od ISS. Anton a já jsme museli souběžně pracovat na několika procedurách během několika kritických minut. Já jsem se vypořádávala s ohněm a on nastavoval systém pro brzdící zážeh a nouzový sestup. Potom co jsem vypustila vzduch z přistávacího modulu, abych uhasila požár, jsme opět sjednotili svou činnost, abychom se připravili na brzdící zážeh. A v tom… hlavní počítač spadl a tím nás donutil rychle nastavit manuální aktivaci motoru v tom, čemu říkáme analogová smyčka. Po úspěšném zážehu, separaci, vstupu do atmosféry a otevření padáků byla zkouška prohlášena za ukončenou. Neudělali jsme žádné podstatné chyby a ukončili jsme den s perfektním skórem! Výborný pocit pro nás všechny.

Neděle 11. května 2014

V předchozím zápisu jsem vám vyprávěla o závěrečné zkoušce v Sojuzu v uplynulém týdnu. Následujícího dne, ve středu, jsme si vyměnili místa s hlavní posádkou. Oni letěli v Sojuzu a my jsme strávili 8 hodin prací na maketě ruského segmentu ISS.

Buďme upřímní, tato zkouška je důležitá hlavně pro Antona. Všechny komplexní úkoly byly přiděleny jemu, protože jako ruský kosmonaut bude na oběžné dráze právě on většinu času pracovat v ruském segmentu, zatímco Terry a já budeme pracovat hlavně v amerických, evropských a japonských modulech. Ale i tak jsme se pokusili udělat naše instruktory pyšnými tím, že jsme naše relativně jednoduché úkoly prováděli bezchybně. Navíc byl ve středu v Rusku Den rádia, při kterém je vzpomínána a oslavována práce na poli rádiové komunikace. V takovýto den je nemyslitelné udělat chybu při používání komunikačního systému! A upřímně, komunikační systém v ruském segmentu umí být poněkud matoucí.

Stejně jako u zkoušky v Sojuzu jsme se na začátku dne zahlásili komisi a vybrali si obálku se závadami, se kterými jsme měli být konfrontováni během dne. Anton jako specialista ruského segmentu se opět musel vypořádat se všemi selháními, kromě velkého nouzového scénáře, který zkoušku završil. Obdrželi jsme scénář ztráty tlaku. V jednu chvíli jsme dostali oznámení ze simulovaného řídícího centra v Houstonu a CapCom nám sdělil, že jejich operátoři vidí ztráty tlaku. Zkontrolovali jsme naše přenosné barometry potvrzující pokles, stiskli tlačítko nouzové ztráty tlaku, abychom zahájili příslušnou reakci stanice, překonfigurovali jsme komunikační systém, abychom měli Houston i Moskvu na všech kanálech a zamířili jsme do Sojuzu ujistit se, že náš odvoz domů sám není tím zdrojem úniku vzduchu.

Ústup do Sojuzu dal na pár minut šanci pracovat senzorům proudění vzduchu. Ty jsou umístěny v průchodech mezi moduly a v případě náhlé ztráty tlaku by měly být schopny určit modul, ze kterého vzduch uniká. Docela jistě jsme si vylosovali relativně jednoduchý scénář zkoušky. Když jsme se totiž vrátili zpátky zkontrolovat ruské hlavní počítače v servisním modulu, ukázaly nám pozitivní výsledek práce senzorů proudění vzduchu.  Modul, ze kterého docházelo k úniku, byl nalezen! Po sérii izolačních procedur jsme byli oficiálně hotovi s poslední z našich zkoušek.

Po vyhodnocení byl čas oslavovat! Společně s komunitou instruktorů a lidí, kteří nás podporovali v nejrozličnějších schopnostech, jsme se připojili k hlavní posádce, abychom strávili mnoho hodin oslavami v rytmu tradičních ruských přípitků!“