Deník astronautky, díl první

úvodní obrázek

„Zkoušky jsou za námi! Anton, Terry a já jsme v pátek dokončili naši poslední zkoušku a poté Anton svědomitě předsedal oslavám na ruský způsob, které začaly sérií formálních přípitků, načež se oslava přestěhovala na vhodnější místo, abychom mohli slavit až do pozdní noci. Byla to zrovna také halloweenská noc a Saša, naše instruktorka pro manuální dokování, pro nás dokonce vyrobila dárek v podobě dýně s vyřezaným číslem 42. Konečně jsme připraveni na setkání s naší kosmickou lodí na Bajkonuru. Předtím si ale ještě tady v Hvězdném městečku trochu odpočineme a příští týden se vydáme na tradiční návštěvu hrobu Jurije Gagarina na Rudém náměstí.

Zkoušky složeny a ano, start 23. listopadu pořád platí!

Neděle 2. listopadu 2014

Když vám k oslavě instruktorka pro manuální dokování vyřeže halloweenskou dýni, je to perfektní den.

Když vám k oslavě instruktorka pro manuální dokování vyřeže halloweenskou dýni, je to perfektní den.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Všechno jde podle plánu. A protože se nás mnoho lidí ptá – Ne, náš start k ISS není žádným způsobem ovlivněn havárií Antaresu z minulého týdne, která vedla ke ztrátě zásobovací lodě Cygnus. Samozřejmě, bylo to velmi nešťastné a připomnělo nám to, že kosmonautika je náročný a riskantní podnik. Ale žádný život nebyl ztracen a náklad se dá nahradit díky robustnímu a dobře plánovanému logistickému řetězci Mezinárodní vesmírné stanice. Takže, jak jsme zvyklí říkat v Expedici 42: Nepropadejte panice!1)

Mimochodem, nehoda pro mě byla také příležitostí znovu si připomenout neuvěřitelnou oddanost a profesionalitu týmů pilotované kosmonautiky napříč světovými vesmírnými agenturami. Když jsem se v Hvězdném městečku probudila a viděla ty zprávy, okamžitě jsem přemýšlela, jaké to bude mít dopady. Stačilo mi ale jen podívat se na příchozí poštu. Mnoho přijatých emailů, které byly následovány řadou dalších během celého následujícího dne. Všechny detailně popisovaly, co bylo ztraceno, jaké to může mít následky a v mnoha případech také jak budou vypadat pravděpodobná záložní řešení. Bylo to prostě úžasné vidět, jak všechny týmy tak rychle zareagovaly, aby nás udržely informované a klidné.

Jeden z lidí, kteří se se mnou okamžitě spojili, byl Alex Nitsch, můj ředitel mise, který je zodpovědný za její cíle, konkrétně za vědecké operace v Columbu. V následujícím příspěvku, který je z blogu Blue Dot Alexandra Gersta se můžete přesvědčit o tom, jak velkou zodpovědnost Alex Nitsch má.“

„V řídícím centru Columba to byl nesmírně hektický den a ještě pár dní to bude pokračovat, protože kvůli nehodě Antaresu musí být naplánovány změny v časovém rozvrhu. Přímý dopad této havárie je především ztráta hardwaru. To znamená, že v následujících dnech nebudeme moci instalovat nové experimenty. Protože nemůžeme plýtvat časem, který pro to byl vyhrazen, začaly ESA a NASA okamžitě přepracovávat náš harmonogram. Z dlouhodobého hlediska je důležité pochopit, zda tato ztráta nějak ovlivní další plánované experimenty a operace, jako může být například odvoz odpadků. Loď Cygnus je naplněna až dvěma a půl tunami odpadků, které s ní shoří v atmosféře. A ano, produkujeme velké množství odpadu jako například prázdné obaly, spotřební materiál či staré nářadí. Faktem, který není příliš okouzlující, je, že musíme přepracovat celou choreografii nakládání, skladování a hospodaření s odpadem v Columbu. To je další dodatečný aspekt k přepracování časového harmonogramu…“

„Možná to není úplně patrné, ale jak jste se díky Alexovým slovům mohli přesvědčit, jedna z bezprostředních starostí je předefinovat priority a odpovídajícím způsobem upravit časový rozvrh posádky. Namísto zachycení a připojení Cygnu měla posádka o víkendu volno a až zítra začne nový pracovní týden, budou už pracovat podle nového rozvrhu. Přeplánování na poslední chvíli není jednoduchý úkol a jsem si jistá, že mnoho lidí muselo pracovat dlouho do noci. Na palubě stanice je vždy mnoho práce, takže to určitě není o tom, jen si něco k práci najít. Musejí být zváženy všechny vzájemné souvislosti a možná omezení. Také si všimněte Alexových slov ohledně odpadků. Tohle určitě není věc, která by vás napadla jako první, že?

Co se týče mého zavazadla, na palubě Cygnu jsem neměla nic, co by bylo velmi osobní. Malá krabice, kterou jsem mohla naplnit osobními věcmi, jako jsou náhradní ponožky a nějaké ne úplně tradiční předměty, už je na ISS. Můj kolega z ESA, astronaut Alex, mi dokonce z oběžné dráhy poslal fotku těchto věcí, aby mě ujistil! A památeční předměty, které mi byly svěřeny rodinou a kamarády se mnou poletí v Sojuzu. Cygnus pro nás sice nesl oblečení pro pozdější část naší mise, ale bude čas jej nahradit (navíc na stanici máme pro všechny případy i další náhradní oblečení). Všech mých 9 boxů s bonusovým jídlem už je také na oběžné dráze, a co se týče normálního jídla na ISS, na stanici jsou ho zásoby na mnoho měsíců!

Podepisování obálky se seznamem chyb provedených u zkoušky.

Podepisování obálky se seznamem závad, které se objeví u zkoušky.
Zdroj: NASA/Stephanie Stoll

 

Středa 5. listopadu 2014

Jak víte, minulý týden jsme Terry, Anton a já prošli našimi posledními zkouškami. Tou opravdu velkou je samozřejmě celodenní zkouška v simulátoru Sojuzu, kde projdeme vším od startu po přistání. Když jsme tuto zkoušku podstupovali před půl rokem jako záložní posádka, z pěti scénářů v obálkách jsme si vybrali ten nejsložitější (a fyzicky nejméně pohodlný) – scénář s ohněm. A protože jsme si jej vybrali my, už si ho další den nemohla vybrat hlavní posádka. Tentokrát nám naše záložní posádka poskytla stejnou laskavost. Ve čtvrtek museli při zkoušce čelit scénáři s ohněm, takže když jsme v pátek nastoupili my, abychom si vybrali ze čtyř zbývajících obálek, věděli jsme, že na nás oheň znovu čekat nebude.

Naše první závada se objevila po dosažení oběžné dráhy. Ventil termoregulačního systému selhal, takže jsme po celý zbytek simulace museli ovládat teplotu manuálně tím, že jsme vypínali a zapínali čerpadlo, které vhání vodu do radiátorů. Další drobnou závadu měl náš systém na odstraňování oxidu uhličitého v orbitálním modulu. Primární ventilátor selhal a automatický přepínač na záložní motor se neaktivoval, takže jsme se o to opět museli postarat manuálně. Potom nám jen pár kilometrů před ISS selhal počítač a Anton musel během přibližování pilotovat ručně.

Po přestávce na oběd byl čas na simulaci odpojení od stanice a sestup. Mohli jsme předpokládat, že hlavní počítač začal znovu pracovat a provedli jsme nominální odpojení od stanice. Po odpojení jsme ale zjistili, že z jedné z kyslíkových nádrží (té umístěné v přistávacím modulu) uniká kyslík do kabiny. To je nebezpečná situace, protože nechceme, aby podíl kyslíku přesáhl 40 %, což je považováno za požární riziko. Takže jsme uzavřeli ventil, abychom nádrž izolovali. Až do separace (rozdělení Sojuzu na servisní, přistávací a orbitální modul, pozn. redakce) stejně máme čtyři další kyslíkové nádrže v servisním modulu a po separaci bude v kabině dost kyslíku k dýchání až do přistání, takže není potřeba ventil otevírat.

Museli jsme ale ventil znovu otevřít po tom, co byl odstřelen tepelný štít. To se děje ve výšce 5 kilometrů po otevření padáků. Jakmile je tepelný štít pryč, dochází k zaslání signálu, aby se otevřely dva ventily (nad kterými nemáme manuální kontrolu), které vypustí zbývající kyslík z kyslíkové nádrže přistávacího modulu. Bylo by docela nebezpečné mít nádrž plnou kyslíku během přistání, takže jsme nesměli zapomenout otevřít také manuální ventil.

Mezi tím vším jsme samozřejmě měli několik dalších selhání. Hlavní motor selhal v půli brzdícího zážehu a převaděč signálu řídícího návratového systému nefungoval. Díky tomu jsme byli bez gyroskopu a senzoru rychlosti. Jediným řešením byl přechod na balistický sestup. A to ani ne „primární“ balistický sestup ale záložní, který používá svůj vlastní záložní senzor rychlosti. Sojuz má mnoho možností jak sestoupit atmosférou a během nich může nastat mnoho závad. Tak jako tak vás dostane domů!“

Výběr obálky se scénářem mise před komisí.

Výběr obálky se scénářem mise před komisí.
Zdroj: https://lh4.googleusercontent.com/

 


1) „Nepropadejte panice!“ je nápis na obalu známé a oblíbené sci-fi knihy Stopařův průvodce Galaxií britského autora Douglase Adamse. V jedné z knih „trilogie v pěti dílech“ je objevena odpověď na základní otázku tajemství života, vesmíru a vůbec. Tou odpovědí je číslo 42. Expedice 42 je proto inspirována Stopařovým průvodcem a její členové jej často citují. Hlavně byl ale vytvořen plakát posádky, který je velmi zdařilou napodobeninou originálního plakátu ke stejnojmennému filmu Stopařův průvodce Galaxií.

Plakát Expedice 42 ve stylu Stopařova průvodce Galaxií.

Plakát Expedice 42 ve stylu Stopařova průvodce Galaxií.
Zdroj: http://www.astronautinews.it/

Originální předlohu plakátu si můžete prohlédnout zde.

Líbil se Vám první díl našeho nového seriálu? Sdílejte jej na sociálních sítích pomocí tlačítek níže, aby se Deník astronautky dostal k více čtenářům! Oceníme také, pokud článek ohodnotíte hvězdičkami či nám sdělíte své dojmy v komentářích. Již dnes v pět hodin odpoledne se k nám navíc můžete vrátit a přečíst si dodatek k prvnímu dílu, ve kterém se Samantha vrátí o půl roku zpět, kdy procházela stejnými zkouškami jako člen záložní posádky. Dočtete se tedy například, jak probíhá řešení výše zmiňovaného požáru v Sojuzu.

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroje obrázků:
http://tuttidentro.eu/
https://pbs.twimg.com/
NASA/Stephanie Stoll
https://lh4.googleusercontent.com/
http://www.astronautinews.it/

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


4 komentáře ke článku “Deník astronautky, díl první”

  1. Radoslav Packa napsal:

    Vždy chýbala tá „omáčka“ okolo života kozmonautov, a vyzerá to tak, že sa jej teraz nabažím plným dúškom.

  2. Croco napsal:

    Je úžasné sledovat, jak se kosmonautika v poslední době „polidštila“. Možná jsem to jen nezaznamenal, ale takové celosvětové vlny nadšení a zapojení i laické veřejnosti, jako například pro misi Rosetty (buzení Rosetty, výběr místa pro přistání), otázky na kosmonauty, fotky a videa z ISS a mnohé další jsou prostě úžasné a srovnatelné snad jen s dobou Gagarina a přistáním na Měsíci (což nepamatuji). Tento seriál bude pravděpodobně dalším dílem této skládačky. Nechci si teď kazit nadšení a polemizovat, nakolik je to jen kalkul NASA, ESA a dalších, aby si přihrábli peníze do rozpočtu. Za tohle zapojení veřejnosti si to beztak zaslouží.

    Jsem velmi rád, že už se mne na vesmír a kosmonautiku ptají i mé děti (4 a 7 let) a vždy jim rád ukazuji nové fotky a videa z těch nejvzdálenějších míst. Myslím si, že obrovský podíl na tom mají i všichni, kteří píší články, ale i příspěvky v diskuzích, na tento web. Proto bych chtěl všem velmi poděkovat.

    Děkuji.

    • Honza napsal:

      Ano, taky jsem rád, že se moje děti zajímají o kosmonautiku. Ale že by se o ni zvedal zájem obecně, to bych si netroufal tvrdit. A to navzdory heroickému úsilí lidí, jako jsou autoři tohohle webu.
      Z lidí se kterými se potkávám na cestách, pracovně i osobně o nějaké Rosettě neví nikdo nic. Dojem, že se zapojuje laická veřejnost je podle mě spíše efekt snadnější komunikace přes internet, kde nakonec i pár promile celosvětové populace může vytvořit milionovou komunitu. Zájem „normálních“ lidí se zvedne maximálně ve chvíli, kdy „něco bouchne“.
      Je to celkem pochopitelné, kosmonautika je dnes časově v pozici, ve které bylo letectví cca v šedesátých letech. A na stole nejsou návrhy B747 a Concorde, ale pořád jenom dvouplošník s plátěným potahem. Prvotní nadšení nevydrží věčně…

  3. SuperRAPIT napsal:

    Ten plakát vypadá luxusně.

Zanechte komentář