Co se stalo s Philae?

Předevčírem, krátce po páté hodině odpoledne našeho času si mohli všichni fanoušci kosmonautiky setřít pot z orosených čel. Z řídícího střediska evropské sondy Rosetta totiž přišla zpráva, že modul Philae úspěšně přistál. Nebylo to nic malého – šlo o první přistání lidského výtvoru na jádru komety. Jenže už za pár desítek minut se ukázalo, že všechno nebylo tak růžové, jak se mohlo zdát. Selhalo totiž připoutání k jádru a tak si internetová veřejnost klade otázku, zda Philae je či není úspěch. Náš dnešní článek se pokusí zrekapitulovat všechny událostí posledních hodin a snad i pomůže odpovědět na tuto otázku.

Abychom lépe pochopili, co se přesně stalo, musíme si nejprve říct, jak mělo přistání probíhat. Oddělení od sondy Rosetta zajišťoval šroub, jehož vykroucením byla pouzdru udělena předem vypočítaná rychlost, aby Philae dopadlo přesně do vybrané lokality. Po oddělení se měly vyklopit tři přistávací nohy a antény vědeckých přístrojů. Sestup byl neřízený, pouzdro bylo na kolizní dráze s kometou. Po dosednutí se měla aktivovat malá tryska se stlačeným plynem. Ta měla přitlačit modul k povrchu jádra. V tu samou chvíli mělo dojít k vystřelení dvou harpun, které by přikotvily Philae k povrchu. Závěrečné uchycení měly zajistit šrouby v přistávacích nohách, které se měly zavrtat do jádra.

Jak to ale probíhalo ve skutečnosti? Oddělení od Rosetty proběhlo podle plánu, stejně jako vyklopení nohou a antén. Při aktivaci přítlačné trysky ale došlo k problému – ani jedna ze dvou připravených jehel nebyla schopná prorazit voskový svár tlakové nádoby, aby se stlačený plyn dostal do potrubí trysky. Jak si ukážeme za chvíli, tak právě porucha přítlačné trysky způsobila řetězec dalších problémů. Philae, které na Zemi váží zhruba 100 kilogramů, váží u komety pouhý jeden gram (pochopitelně se nemění jeho hmotnost, ale váha). Modul tak přiletěl k povrchu rychlostí jen asi 1 m/s, což je rychlost běžné chůze.

Agilkia - oblast, kam Philae dosedlo na první pokus (a velmi přesně)

Agilkia – oblast, kam Philae dosedlo na první pokus (a velmi přesně)
Zdroj: https://scontent-b-vie.xx.fbcdn.net

Ke kontaktu došlo v 16:33 našeho času. Modul dosedl velmi blízko středu vytipované oblasti – odhady hovoří o odchylce okolo 100 metrů. Harpuny se ale nevystřelily – k jejich aktivaci mělo dojít, až když budou mít všechny tři nohy kontakt s povrchem, což měla zajistit právě tryska. Philae se v prostředí minimální gravitace opět odrazilo a rychlostí zhruba 37 cm/s vydalo na dvouhodinový skok. V 18:26 našeho času se modul dotkl povrchu podruhé, ale ani to nebyl konec jeho cesty. Dopad jej totiž nezbavil celé rychlosti a tak došlo k dalšímu odrazu. Druhý skok rychlostí cca. 7 cm/s trval jen pár minut a v 18:33 SEČ se Philae dotklo povrchu potřetí, naposledy.

Jak to víme tak přesně? Už po prvním přistání, kdy se všichni radovali, přišla ESA se zprávou, že signál z Philae kolísá a stejně je na tom i výkon solárních panelů. To by naznačovalo, že Philae rotuje. Po dosednutí se totiž deaktivoval setrvačník, který udržoval modul ve stabilní poloze. Teorii o třech dopadech potvrdila i data z přístroje ROMAP. Tady se dostáváme k pozitivnější části přistání – Philae tuto divokou jízdu přežilo a úspěšně komunikovalo s mateřskou sondou. Nejen bezprostředně po přistání, ale i druhý den ráno, kdy Rosetta opět vyšla nad obzor.

Kompletní mozaika snímků z kamer CIVA.

Kompletní mozaika snímků z kamer CIVA.
Zdroj: http://www.esa.int/

Philae se tedy úspěšně dostalo na povrch jádra komety a jeho palubní přístroje pracovaly. Objevil se ale jiný problém – energie. První zprávy hovořily o poškozených solárních panelech, čemuž bychom se asi nemohli divit, ale situace je jiná. ESA zatím neví, kam přesně Philae přistálo, může být klidně i více než kilometr od plánované lokality. Jisté je, že oblast, kde modul skončil, není dobře osvětlená. Sluneční paprsky sem dopadají jen asi 90 minut za 12 hodin.

Philae naštěstí disponuje velkými bateriemi. Technici od začátku počítali s krizovou variantou a proto jsou baterie schopné zajistit provoz všech palubních přístrojů po dobu cca. 60 hodin aniž by se přitom dobíjely ze solárních panelů. Tato doba přitom stačí na základní prozkoumání jádra.

Během dne se objevily i první fotky z kamer CIVA, které jsou rozmístěné po obvodu těla pouzdra. Koláž ukazuje, že modul skončil přilepený na nějakém srázu a kontakt s podkladem mají pouze dvě nohy. Pokud by kometa měla atmosféru, mohli bychom říct, že třetí noha trčí do vzduchu. Tím pádem se ukázalo, že původní spekulace o poškození části solárních panelů není pravdivá. Philae je zřejmě výrazně nakloněné – jeden snímek z kamery CIVA zachycuje oblohu. Tím pádem se na část solárních panelů nedostanou sluneční paprsky.

Koláž snímků z přístroje CIVA - tentokrát ale s deformovanými fotkami, aby bylo lépe poznat okolí.

Koláž snímků z přístroje CIVA – tentokrát ale s deformovanými fotkami, aby bylo lépe poznat okolí.
Zdroj: http://mattias.malmer.nu/

Týmy teď spekulují, jak nastalou situaci vyřešit. Má cenu zkoušet znovu aktivovat harpuny? Philae se sice nehýbe a většina vědeckých přístrojů nepotřebuje, aby bylo Philae přišpendleno ke kometě, ale pro vrták SD2 je to klíčový parametr. Pokud nebude mít Philae dobrý přítlak k jádru, nebude vrtání možné. ESA zvažuje i možnost naklápění a otáčení těla pouzdra pro zachycení více paprsků. Ve hře je i možnost zkusit složit jednu nohu a znovu ji rozložit. Možná by se díky tomu Philae překlopilo do vhodnější polohy. Žádné velké manévry ale čekat nemůžeme. Pouzdro nemá žádné systémy, které by mu mohly udělit rychlost.

Červeně vyznačena oblast plánovnaého přistání, modře pak oblast, ve které by se Philae mohlo nacházet nyní.

Červeně vyznačena oblast plánovnaého přistání, modře pak oblast, ve které by se Philae mohlo nacházet nyní.
Zdroj: http://www.diregiovani.it/

Jedním z úkolů pro další hodiny je i vyhledání oblasti, kam vlastně Philae přistálo. Měla by se k tomu použít kamera OSIRIS na sondě Rosetta. Základní oblast, kde hledat už známe – s jejím určením pomohl přístroj Consert, který si vyměňuje radiové vysílání mezi sondou a pouzdrem. Rosetta by měla v dalších hodinách lehce upravit svou oběžnou dráhu – jednak proto, aby přelétala nad místem přistání a mohla lépe přenášet data z Philae a také kvůli přesnějšímu focení.

Dá se očekávat, že pokud na solární panely Philae budou dopadat alespoň nějaké paprsky, tak se operační doba baterií nepatrně prodlouží – zřejmě o několik hodin, maximálně však o několik desítek. Je tedy pravděpodobné, že Philae bude fungovat jen v řádu dnů. Na internetu se mimo jiné objevila otázka, proč Philae spoléhá na solární panely a je tedy závislé na slunečním svitu, když stačilo použít radioizotopový generátor, který pohání třeba Curiosity. Tady je potřeba poznamenat, že solární panely jsou vhodné hned z několika důvodů. Tím prvním je hmotnost – modul váží 100 kilogramů a jakýkoliv zdroj energie by byl jistě těžší, než solární panely, jejichž výhodou je i nízká cena – alespoň ve srovnání s navrhovaným MMRTG.

Mozaika dvou snímků z kamer CIVA ukazuje místo finálního přistání - v levém dolním rohu je vidět jedna ze tří nohou Philae.

Mozaika dvou snímků z kamer CIVA ukazuje místo finálního přistání – v levém dolním rohu je vidět jedna ze tří nohou Philae.
Zdroj: http://www.esa.int/

Další častou otázkou bývá, proč byl sestup neřízený. Proč nemělo pouzdro na své palubě manévrovací trysky, které by umožnily korigovat sestup. Objektivně vzato by trysky spolu s palivovými nádržemi a potrubím byly jen zbytečnou zátěží. Philae váží 100 kilogramů, z čehož celou čtvrtinu tvoří vědecké přístroje. Pokud by se do modulu instaloval pohonný systém, bylo by to na úkor vědeckého nákladu. U tělesa s minimální gravitací (úniková rychlost cca. 1 m/s) se stačí spoléhat na neřízený dopad. Nedá se říct, zda by manévrovací trysky byly spolehlivější než použitá přítlačná tryska.

Jak tedy můžeme hodnotit přistání Philae? Za sebe mohu jednoznačně říct, že se jednalo o úspěch. Sama ESA před přistáním odhadovala úspěšnost celého unikátního manévru na 70% – šlo totiž o ostrou premiéru hned několika neozkoušených systémů. Ano, některé z nich sice nepracovaly, jak měly, ale pouzdro měkce přistálo, vědecké přístroje pracují, pouzdro má elektrickou energii (z baterií) a komunikuje s mateřskou sondou. Není sice v plánované poloze, ale i přesto bude moci provést velkou část měření. A to je přece ten hlavní důvod, proč se přistávalo!

ESA navíc upozorňuje, že i po vybití baterií Philae „neumře“. Jen bude hibernovat a pokud se v budoucnu (třeba i za několik měsíců) změní světelné podmínky v místě přistání a na solární panely dopadne dostatečné množství paprsků, dojde nejprve k zahřátí všech systémů včetně baterií, pak se do nich může ukládat energie a Philae oživne. Nicméně tuto možnost považují za nepravděpodobnou i sami členové řídících týmů. A aby toho nebylo málo, během včerejška se objevila informace, že není vyloučeno, že by v závěru své mise, na konci roku 2015, přistála na kometě i sama Rosetta.  Nechme se tedy překvapit, co nám přinesou další dny, týdny a měsíce této mimořádné mise.

Sama ESA považuje přistání Philae za úspěch - právem

Sama ESA považuje přistání Philae za úspěch – právem
Zdroj: https://scontent-b-vie.xx.fbcdn.net/

Zdroje informací:
http://www.kosmo.cz/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.astro.cz/
http://www.spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/…/427px-Rosetta’s_Philae_touchdown.jpg
https://scontent-b-vie.xx.fbcdn.net/…5dac719d41185577de1be9fe6309823c&oe=551AB74A
http://www.esa.int/…/15051328-1-eng-GB/First_comet_panoramic.jpg
http://mattias.malmer.nu/wp-content/uploads/2014/11/Civa.jpg
http://www.diregiovani.it/codimmagine/49128/philae_position.jpg
http://www.esa.int/…t/15048351-1-eng-GB/Welcome_to_a_comet.jpg
https://scontent-b-vie.xx.fbcdn.net/…1547423758806706_2479342359835920131_o.jpg

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


29 komentářů ke článku “Co se stalo s Philae?”

  1. Racek napsal:

    Tak to je hodně napínavý. Držíme palce.

  2. Manfred napsal:

    Souhlasím, že i přes tento malý „kotrmelec“ je to pořád obrovský úspěch, že Philae vůbec dosáhla povrchu jádra a úspěšně navázala spojení s Rosettou. Když jsem viděl na detailních snímcích povrch komety je vůbec zázrak, že se modul nerozbil, vždyť povrch je extrémně různorodý a členitý, občas na ploše jsou i balvany, či ostré výčnělky skal (jestli se to dá tak nazvat).

    Jako premiéra to bylo super, ale jestli by se to mělo do budoucna opakovat na jiném tělese typu komety, jsem toho názoru, že by sestup měl být více řízený, když je těleso relativně malé a hodně členité a nikoliv samovolný, to by nevadilo, kdyby modul přistával na mnohem větším objektu, kde opravdu budou stovky metrů rovinka jak na měsíci. Jenom doufejme, že Philae neskončil v nějaké prasklině nebo v dutině. Možná to vypadá, že je u nějaké stěny, takže pokud by poloha dovolila zamířit vrták na tu stěnu, možná, že by to mohla být paradoxně výhoda ke zkoumání !

    Úvaha: Pokud konkrétní kamera vyfotí „hvězdnou oblohu“ a oni přece vědí v jaké části modulu je, další kamera vyfotí nohu, tak by snad z toho šlo odvodit v jaké poloze se Philae nachází, ne ? A kamer je tam po obvodě několik, proč tedy aspoň na 1 snímku není vidět nějaký obzor povrchu komety ? (abychom viděli jestli kamera snímá ve správné horizontální poloze nebo na ležato).

    Držím palce vědcům z ESA, aby z této situace vytěžili maximum a našli nějaké řešení, aby většinu plánovaných experimentů mohli uskutečnit.

    • Vojta napsal:

      Vypadá, že je opřený o dvě nohy a třetím opěrným bodem je tělo. Na tak malém tělese těžko budete vidět něco jako obzor v dálce (když jste takhle nízko nad povrchem). Uvidíte prostě jen nejbližší kameny, s tím se nedá nic dělat.

      Řízený sestup je problematický zejména kvůli automatizaci. Potřebujete přesný radar (nebo raději lidar), výkonný počítač pro vyhodnocení scanů povrchu, manévrovací trysky… Prostě spousta hmotnosti navíc a spousta zařízení, které se mohou pokazit. Stačí, že se pokazilo něco tak jednoduchého jako zásobník na dusík, jeho pojistka a tryska s ventilem. Aby nepřistával v členité krajině stačí oblast dobře prozkoumat, což se nejspíš povedlo. A ze Země to opravdu řídit nejde kvůli zpoždění. I Rusové měli menší problémy s přímým řízením Lunochodu a na Měsíc je „ping“ jen necelé tři sekundy a ne skoro hodina.

      • geal napsal:

        „Řízený sestup je problematický zejména kvůli automatizaci. Potřebujete přesný radar (nebo raději lidar), výkonný počítač pro vyhodnocení scanů povrchu, manévrovací trysky…“

        Nebo možná jen trochu chytrosti? Však já myslím, že do budoucna by přistávací logika pro sondy na asteroidech a podobných tělesech mohla být COTS komponenta – už jen kvůli tomu, že se takových automatů do budoucna dá očekávat víc. Zas až tolik výkonu byste potřebovat neměl, protože máte spoustu času a terén se pod vámi nemění, není to žádná rušná křižovatka.

        • Vojta napsal:

          Nezapomeňte, že sonda neobsahuje technologie novější než nějakých 15 let. 10 let na cestě a 5 let na sestavení, testování, čekání na startovací okno. Až se budou posílat další sondy ke kometám a asteroidům, budou určitě sofistikovanější.

  3. Petr Klika napsal:

    Dobré ráno přeji, děkuji Vám za velmi pěkný přehled událostí. Z Vašeho článku mi vyplývá, že hlavní problém byl ve špatném návrhu kotvicích metod. Původně bylo prezentováno, že jde o soubor několika na sobě nezávislých metod, kdy když selže jedna, bude fungovat jiná. To však evidentně neplatilo – porucha přítlačné trysky způsobila to, že žádný z dalších systémů kotvení nebyl aktivován, neboť modul nedosednul na všechny nohy.

    Nerozumím tomu, proč když inženýři ESA věděli že je přistání na všechny nohy tak kritická podmínka, dali souhlas k odpojení Filé poté, co se problém s jehlami propichujícími membránu objevil. Také nerozumím tomu, jestli nebylo možno otestovat funkčnost systému jehel dříve?

    • Vojta napsal:

      No, asi už neměli jinou možnost než to risknout nebo nepřistávat vůbec. O pár hodin dříve to nejspíš zkusit mohli, ale hádal bych, že je nenapadlo, že by něco tak jednoduchého a dvakrát jištěného nezabralo ani na dva pokusy a přitom mohlo zabrat na třetí nebo čtvrtý.

    • Dušan Majer napsal:

      Při oddělení Philae nebylo jasné, zda je problém přímo v jehlách, nebo pouze v senzoru.

  4. Mates napsal:

    Spíš jsou všechna ta slova lhaní si do kapsy. Pokud se nepodaří stabilizovat modul a provádět tak vědecká měření přímo na povrchu, tak z velké části je mise neúspěšná. Fotky z orbitálního modulu jsou sice hezké, ale bez přímého měření vzorků je to na nic. Celé to stálo spoustu peněz, tak se to musí nějak zaobalit, jako že to byl úspěch, aby Unie ještě někdy v budoucnu podpořila ESA podobně drahý projekt. Škoda, ale přišlo mě že se inženýři moc spoléhali, že všechny sytémy budou fungovat, viz neaktivace rarpun kvůli nedosednutí všech nohou, vypnutí gyroskopů po dopadu a ztráta stabilizace apd., přijde mě to že málo skoušeli „alternativní obtíže“ a přispůsobení a změna mechanismů při přistání s potížemi, u takto extrémně drahého projektu bych to očekával.

    • Dušan Majer napsal:

      Cituji „Fotky z orbitálního modulu jsou sice hezké, ale bez přímého měření vzorků je to na nic“. Ale vždyť přece Philae provádí vědecká měření – aktivovaly se vědecké přístroje a odesílají se z nich data. Dokonce se zdá, že se pokusí i o vrtání. Není to o lhaní – modul sice nepřistál v očekávané pozici a na očekávaném místě, ale vědeckou práci udělá.

    • Marold napsal:

      Kosmický výzkum pilotovaný i nepilotovaný ještě dlouho nebude rutina a ponese rizika, jste škarohlíd!

  5. Jaroslav.Alois napsal:

    Přistávací sekvence při dotyku s povrchem je zřejmě zbytečně složitá a tím pádem náchylná na selhání, navíc základní operace nutno provést ve zlomcích vteřin aby byly účinné, nehledě na nutnou návaznost jednotlivých operací, závada na jedné, blokuje následující.
    Předem se vědělo, že komety jsou tělesa s malou hustotou, výrazně nižší než hustota ledu.
    Pokud by místo přistávací trojnožky byl přímo na tělese umístěn trn, tak při dané rychlosti a hmotnosti by byl schopen proniknout do povrchové vrstvy desítky cm, což by ke spolehlivému zakotvení stačilo, poté by modul po trnu sestoupil k povrchu.
    Modul ve skutečnosti přistával systémem Surveyor, tj. pasivně na odpruženou trojnožku a při absenci gravitace nutně pro ztrátu energie musel absolvovat skoky do prostoru.
    Dopadlo to ještě dobře , já celé přistání vidím jako havárii se šťastným koncem.
    Pokud modul po vyčerpání energie “ vychladne“ je naděje na pozdější oživení minimální chlad nesvědčí nejen bateriím, ale i elektronice.

    • Vojta napsal:

      To mě taky napadlo. Problém by možná nastal, kdyby se ten trn trefil do tvrdého materiálu. Pak by zafungoval jako pogo tyč, což by bylo ještě horší. velmi měkké odpružení trnu by zase znamenalo, že se nezapíchne. V prachovém materiálu by zase desítky centimetrů nemusely stačit k ukotvení. Spolehli se na primitivní a spolehlivou plynovou trysku. Bohužel se ukázalo, že až tak spolehlivá není. Také to vidím spíš jako havárii se šťastným koncem, ale i taková havárie, když nastane přímo u cíle, se dá považovat za úspěch, pokud cesta byla složitá a plná nástrah.

      • Croco napsal:

        Přiznám se, že já obdivuji už jen to, že někdo dokázal spočítat, kde kometa za 10 let bude a poslat ji něco naproti tak, aby to tam bylo ve stejný čas. 🙂

  6. Karel napsal:

    Skvělý článek, děkuji za informace. Přesně tak jako Philae, přistávám i já v leteckých simulátorech 😀 Dva skoky jsou ještě málo ! 🙂

    Jinak takové ty řeči, úspěch, neúspěch, palec nahoru, palec dolů, nejsme ve středověku, abychom vynášeli rozsudky. Důležité jsou informace, jestli se něco z vědeckých přístrojů dozvíme a sonda nám je odešle, a né to abychom ještě v půlce mise už debatovali o úspěchu, nebo neúspěchu.

  7. Peter napsal:

    Nenadarmo sa hovori, ze po vojne je kazdy generalom. Do faktov treba zahrnut aj to, ze islo o plne automaticku operaciu neuveritelne daleko, vo vakuu a nesmierne nizkych teplotach, toto nie je operacia kdesi za domom. Ze po desiatich rokoch putovania zlyhal nejaky stupel (kto sa trochu babral s vakuom, dobre vie, ako v nom dokazu materialy radikalne zmenit svoje vlastnosti – a desatrocne testy sa robit nedaju) a ze modul pristal v nejakej jame je zanedbatelny fakt proti tomu, ze modul realne sedi na povrchu komety, neposkodeny a komunikuje – ved nikto nemal pred par tyzdnami ani tusenia, ako to tam vyzera, kludne to mohla byt zlepena kopa ostrych balvanov alebo zaprasena snehova gula s hromadou trhlin (ako ladovec) bez akejkolvek moznosti pristatia.
    Obdivujem invenciu a odvahu vsetkych, ktori na projekte pracovali / pracuju, navrhli a vyrobili stroj, ktory po 10-tich rokoch pobytu v nesmierne tvrdych podmienkach sam bezchybne funguje, bez moznosti si vopred kopu veci vyskusat alebo overit, s neuveritelnym rizikom neuspechu …

  8. Croco napsal:

    Chtěl bych se zeptat na jednu věc k přibližovacímu manévru Philie. Ptal jsem se už při přistávání, ale komentář se neuložil a poté už to nešlo.

    v 11.05 se měl modul otočit o 14°. Chtěl bych se zeptat jak, pokud neměl žádný manévrovací pohon. Nebo k tomu došlo jen nějakou změnou na setrvačnících?

  9. Croco napsal:

    Myslíte, že by se dalo odhadnout, co by se stalo, kdyby Philae nevypla gyroskopy hned po prvním dotyku s kometou (napsal jsem původně se zemí, ale vypadá to blbě 🙂 ), ale fungovaly by i při odskoku?

    Trochu totiž nechápu logiku jejich vypnutí. Proto, aby bylo dosednutí úspěšné a spustily se další přistávací procedury (harpuny), byl zapotřebí dotek 3 nohou. Z tohoto pohledu tedy přistání úspěšné nebylo. Mate mne, že byly gyroskopy vypnuty v podstatě po neúspěšném přistání. Podle mne s možností alespoň malého „odrazu“ museli při přistání počítat, pokud měl modul odpružený podvozek.

    Druhá věc, už kdy bylo jasné, že je s „přistávací tryskou“ něco v nepořádku, stále se mluvilo o vystřelení přistávacích harpun. Protože ale každá akce vyvolá reakci, nemohlo toto vystřelení harpun „odhodit“ Philae v prostředí téměř nulové gravitace bez přistávací trysky z komety? Ví se něco o principu, jakým by byly trysky vystřeleny?

    • mirom4 napsal:

      moja predstava pristatia je asi takato: po prvom dotyku jednej z noh sa zapina horna pritlacna tryska ktora modul usadi na vsetky 3 nohy a chvilu ho tam pridrzi kym ho ukotvia ostatne mechanizmy.
      Ak by v momente zapnutia hornej trysky boli zapnute gyroskopy ktore modul drzia v jeho rovine, a na podklade by bola zatial iba jedna alebo dve nohy, modul by na tretiu nohu nedosadol, lebo horna tryska asi nema taku silu, aby prekonala sily gyroskopov.

    • Dušan Majer napsal:

      1) Pokud by nedošlo k vypnutí gyroskopů, tak by Philae po odskoku nerotovalo. To by byla jediná změna.
      2) Gyroskopy si neuvědomily, že je přistání neúspěšné. Jedna z nohou zřejmě měla kontakt s podkladem a tak se vypnuly. Následovat měla aktivace trysky.
      3) Nebylo jisté, zda je poškozená tryska, nebo jen senzor. Aktivace harpun byla vázána na funkci trysky – pokud nedošlo k její aktivaci, nevystřelily ani harpuny.

  10. Michal napsal:

    Trošku mi ten humbuk okolo Philae připomíná rozpaky nad přistáním Huygense. Masmédia si tehdy také vypíchla to negativní, ale kdo si na to, téměř po deseti letech od přistání na Titanu, vzpomene? Po shromáždění a analýze dat je dnes mise Huygense hodnocená, jako obrovský úspěch a podobné to určitě bude i v tomto případě.

    • Steve napsal:

      Docela jsem se pobavil deníkem Blesk.cz, který rád všechno žene do extrému a zveličuje, kdy někdy včera vyšel palcovými titulky článek, že Philae skončila v jeskyni 😀

    • Dušan Majer napsal:

      Určitě, plně s Vámi souhlasím. Philae je úspěch i přesto, že na něm někdo hledá blechy. Jednou se tahle mise právem zařadí mezi historické – po bok Huygense.

  11. Steve napsal:

    Malá poznámka do diskuse z pohledu laika:

    – I když 3 nohy Philae jsou logickou konstrukcí (ve 3 bodech cokoliv nejlépe sedí), konstruktéři možná zapracovat do modulu nohy 4 nebo 5, aby právě pro případ dopadu modulu na bok (což se asi stalo), více noh dokázalo aparaturu zpět překlopit do správné polohy. Pokud jedna noha trčí asi ve „vzduchu“ (obrazně), tak pro zbývající 2 nohy to může být už problém s aparaturou hnout.

    – Přítlakové trysky měly být min. 2, lépe 3, opět pro případ selhání.

    – Roli možného selhání např. té trysky mohla taky zapříčinit extrémné nízká teplota, která na kometě panuje, předpokládám, že vědci zkoušeli všechny systémy zkušebně i v těchto extrémních teplotách.

    • Dušan Majer napsal:

      Ano, trysky mohly být tři, noh mohlo být 5, ale to by bylo moc těžké a Philae by nemělo místo na vědecké přístroje.

    • Vojta napsal:

      No, s více tryskami by mohl být i jiný problém než nárůst hmotnosti. Ideálně by osa trysky měla procházet těžištěm modulu. Kdybyste jich měl víc a některé nefungovaly, mohlo by to situaci i zhoršit (pokud by neměly vektorování tahu a to už by byl vážně overkill). Navíc, pokud je známo, neselhala tryska, ale neuvolnila se pojistka, která zadržovala hnací médium, která zdvojená byla.
      Taky by se daly na mateřskou sondu naložit dva nebo tři výsadkové moduly, kdyby nebyl limit hmotnosti a financí 😉
      Jinak nízká teplota, vakuum, záření. Materiálům to nedělá dobře. Krátkodobě to určitě testovali, ale 10 let udělá své a tak dlouhé testy dělat nejdou.

Zanechte komentář