Vesmírné osudy 62. díl – Eugene Cernan

Vesmírné osudy 62. díl – Eugene Cernan, 2.5 out of 5 based on 25 ratings

„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Eugene Cernan tuto větu zaslechl v řídicím středisku v Houstonu, když se konečně vše uklidnilo po tom nervy drásajícím dramatu, v které se konečné přistání lunárního modulu Apolla 11 změnilo. Slib prezidenta Kennedyho byl naplněn a Američané stanuli na Měsíci před rokem 1970 a dokonce před Rusy. Pro Gena vyvstala nová volba. Rozhodně se chtěl po Měsíci projít také, ale nestačilo mu být znovu pilotem lunárního modulu, chtěl se stát velitelem mise a to znamenalo zahodit jisté místo v Apollu 16, protože se stal záložním pilotem lunárního modulu pro Apollo 14. Předstoupil proto před Deka a vlastně se tak dobrovolně vzdal jisté procházky po Měsíci a svůj další let nechal plynout ve vodách nejistoty. Kdyby tehdy tušil, kdo stál o jím žádané místo před ním, možná by se tak nerozhodl.

7/7 Doba se změnila

Po přistání Apolla 11 na Měsíci a jeho šťastném návratu na Zem začala podpora veřejnost pro NASA velice rychle klesat. Na Měsíci jsme už přeci byli a porazili jsme Rusy, proč dále cpát tolik dolarů do vesmírného programu. Jakmile si veřejnost začala myslet něco podobného, politici si to samozřejmě mysleli s ní. Najednou bylo nesmyslné budovat most mezi Měsícem a Zemí, když vybudování mostu přes řeku někde v nějakém malém městečku mohlo případnému politikovi zajistit podporu a setrvání v úřadu. Do už tak osekaného rozpočtu NASA začalo proudit peněz ještě méně. Výpravy naplánované v roce 1969 až po Apollo 20 se najednou ocitly v ohrožení a astronautům bylo jasné, že míst pro let k Měsíci začíná značně ubývat a každý se tak ještě chtěl dostat do některé ze zbývajících posádek.

Eugene Cernan se tedy ocitl v nejisté hře o to, kdo poletí v Apollu 17 a zda vůbec Apollo 17 ještě poletí, protože přísun peněz se začal opravdu rychle ztenčovat. Mike Collins byl ten, koho chtěl Deke Gordon jmenovat jako velitele Apolla 17, protože právě on se mu zdál jako ten nejschopnější a zároveň jediný s kým ještě počítal, že vzletné z posádky Apolla 11. Mike mu však odmítl s tím, že je na čase se vydat na odpočinek. První překážka k tomu, aby se Gene stal velitelem Apolla 17 byla překonána.

Apollo 12 mezitím ukázalo světu, že na Měsíci NASA přistávat skutečně umí a tentokrát to bylo přímo ukázkové, protože lunární modul dosedl jen deset metrů od středu vybrané přistávací oblasti a dvě stě metrů od před dvěma roky automaticky dosednuvší sondy Surveyor 3.

NASA se mezitím snažila najít nějaký tahák, kterým by přitáhla zpět alespoň část veřejnosti. Už v roce 1967 byli do oddílu nabráni vědci geologové, kteří se v zatím nespecifikovaném čase měli vydat na některou z výprav Apolla. Ale poté, co byl seškrtáván rozpočet, se jejich šance dost zmenšily. Nicméně poté někoho napadlo, že možná právě poslání skutečného vědce na Měsíc by mohlo být atraktivní pro veřejnost a tak se vědci dostali do hledáčku NASA. V záložní posádce Apolla 15 se tak ocitl jistý geolog Jack Schmitt, který tak sebral let jednomu z letců, kteří to, že jsou nahrazováni někým, kdo neumí létat, nesli nelibě, ale rozhodnutí respektovali.

Modul Apolla 13 po přistání

Modul Apolla 13 po přistání
Zdroj: http://static.bbc.co.uk/

A pak přišlo Apollo 13. Televizní společnosti, které odmítly vyhradit jakýkoli vysílací čas pro živé přenosy z nudného rutinního letu, se najednou začaly rvát o nové drama. A v NASA, závodech pracujících na velitelské sekci i lunárním modulu i skoro všichni astronauti začali spřádat plány, jak dostat posádku zpět na Zemi pokud možno živou. Eugene Cernana se do záchrany také zapojil. A to tak, že na tři dny skončil v Lunárním modulu a vymýšlel, jak naučit tento stroj létat tak, jak vlastně nikdy létat neměl a nebyl na to ani stavěný. Velitelský modul se servisním modulem se staly pro LM obrovskou mrtvou váhou a všechny simulace ukazovaly, že nemůže v takové sestavě létat. Až po mnoha změnách programů a tvoření programů zcela nových se to podařilo nějak zvládnout a Apollo 13 se díky tomu dostalo zpátky na Zem.

Po skončení mise Apollo 13, která byla pro NASA ve výsledku velkým úspěchem se však začaly šířit zvěsti o tom, že ve Washingtonu vyžadují, aby se nepodnikaly tak nebezpečné výpravy. Dva měsíce po přistání třináctky bylo zrušeno Apollo 20 a proslýchalo se, že pilotovaný lunární program by možná mohl být zrušen až po Apollo 14, které mělo být posledním letem. Gene by tak definitivně přišel o možnost projít se po Měsíci. Nakonec však byly zrušeny „jen“ lety Apollo 19 a 18 a let Apolla 17 se měl stát závěrečným pro měsíční program. Vyvstala však dlouho řešená otázka, kdo poletí. Vzhledem k tomu, že pro toho jediného vědce, s kterým NASA počítalo pro osmnáctku, nebo devatenáctku už nezbylo místo a bylo jej třeba někam dát, protože byl jednak ze všech nejlepší a jednak si agentura potřebovala přiklonit alespoň vědeckou obec, stal se proto prvním jistým členem posádky sedmnáctky, sic před odpor Deka Gordona.

Gene Cernan zatím pokračoval ve své úloze velitele záložní posádky Apolla 14 do které byl jmenován, aby si pozici velitele mise dobře vyzkoušel. Velitelem čtrnáctky byl Alan Shepard, známý první Američan, který se dostal na malý skok do vesmíru. Už to s ním vypadalo, že znovu nevzlétne, protože měl problémy se středním uchem, ale nakonec se na poslední chvíli dostal svoji intrikářskou hrou až do role velitele čtrnáctky. Gene se mu snažil vždy vyhýbat, protože působil nepřístupným chladným dojmem a usmát jste ho viděli leda tak před kamerou, nebo před důležitým člověkem. Ale jak už to bývá, výcvik je oba spojil a nakonec k sobě nalezli cestu a dobře spolu vycházeli.

Výroba Lunárního modulu

Výroba Lunárního modulu
Zdroj: http://files.abovetopsecret.com/

Týden před startem Apolla 14 se Gene vydal na Floridu na výcvik přistání na Měsíci, což spočívalo v pilotáži malého vrtulníku H-13, který možná dobře znáte ze seriálu MASH. S tímto vrtulníkem se astronauti učili přistávat, jako by to byl lunární modul. Prastaré stroje sice nebyly nikterak výkonné, ani moderní, ale dokázaly stát na místě ve vzduchu, létat do stran, nahoru a dolu a tak pro výcvik stačily. Toho rána si vzal jeden Gene a vyrazil se s ním trochu proletět po okolí, protože měl v nádrži spoustu paliva, které vrtulník trochu brzdilo, rozhodl se, že jej spotřebuje. V rámci svého spotřebování paliva si dovolil trochu zablbnout a stále stoupal a klesal nad floridskými mělkými jezery, která byla dokonalé průzračná a bylo jimi vidět až na dno, což je ideální způsob, jak přivést pilota do maléru, protože člověk při pozorování hladiny může ztratit přehled, v jaké výšce se nalézá. A samozřejmě se při tom pořádně předváděl. Na lodičkách bylo v těchto místech mnoho rybářů a Gene jim ukazoval, co všechno dokáže.

Eugene Cernan se zadíval do hladiny a levá lyžina stroje se zabořila do vody. Vrtulník okamžitě ztratil veškeré aerodynamické vlastnost a v jedné sekundě zastavil z 180km/h na nulu. Rotor se roztříštil o hladinu a rozletěl po okolí. Jedna z palivových nádrží explodovala a zalila hladinu hořícím petrolejem. Převodová skříň umístěná za sedačkou vyletěla a dobrých deset metrů rozřezávala hladinu vody. To, co zbylo z kabiny, se potopilo na dno, včetně Cernana. Ten byl stále připoután pásy a jeho helma byla plná vzduchu, a jak se snažila vystoupat na hladinu, tak působila jako oprátka. Uvolnil si ji a ona vystřelila prudce vzhůru. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, ale pak konečně pustil řízení, odepnul se a v těžké pilotní kombinéze vystoupal na hladinu, kde mu zuřící inferno hořícího petroleje spálilo obočí a nedovolilo se nadechnout. Rozčeřil hladinu a stříkal na okolní oheň, aby se mohl nadechnout, pak se ponořil a plaval kousek dál. A znovu a znovu. Nastala chvíle, kdy byl na konci sil, boty ho táhly ke dnu a kombinéza také, už nemohl plavat, všude řádil žár. A pak ho nějaká žena, která přispěchala na člunu k místu nehody, vyzvedla do svého člunu a odvezla ho do bezpečí.

Cernan byl převzat doktory z NASA, ti ho rychle ošetřili, sešili a poslali hned k Dekovi, který si ho vzal do pracovny a jasně se ho zeptal „Tak, kdy ti vysadil motor?“ Deke dobře věděl, že na vině je Cernan, ale dával mu příležitost, jak se ze situace vyvléct a omluvit jí. Gene odpověděl, že nevysadil, že to podělal on.

„Já se tě ale ptám, kdy ti začal škytat motor?“ Pokračoval Deke.

Ani tehdy Gene neustoupil a potvrdil, že to on to podělal. Deke ho poslala domů a šel psát zprávu pro tisk. Možná právě to, že Eugene Cernan nelhal, zachoval svoji tvář a přiznal chybu, ho nakonec nestálo místo v dalším letu. O dva dny později byl uznán za způsobilého letu a i poslední dny zbývající do startu Apolla 14 dělal velitele záložní posádky.Tento incident naštěstí nebyl ani rozmáznut v médiích, protože se odehrál v sobotu a to byl tehdy pro noviny mrtvý čas, proto z toho později nebyl ani žádný velký mediální humbuk.

Apollo 14 nakonec úspěšně naplnilo svoji misi a Alan Shepard se prošel po Měsíci. Saturn V opět odvedl svoji práci, ale stále tu byla nevyřešená otázka, zda v Apollu 17 poletí Cernan, zda se ještě někdy podívá do vesmíru a na Měsíc.

Interiér lunárního modulu

Interiér lunárního modulu
Zdroj: http://learn.fi.edu/

Jack Schmitt se mimochodem do výběru posádky Apolla 17 dostal na nátlak z Washingtonu, Deke prosazoval celou původní záložní posádku pro Apollo 14 a zveřejnění této zprávy zapříčinilo vlnu nevole, na jejímž vrcholu stál právě Cernan. Nezbylo nic jiného, než rozhodnutí akceptovat. V roce 1970 bylo Schmittovi třicet sedm let a nikdy v ničem nelétal. Přesto se však během výcviku ukázalo, že je to velice schopný astronaut, dokázal zvládnout jak systémy Apolla, tak i lunárního modulu a společně s Genem se stali dobře fungující dvojkou, která měla na to, přistát na Měsíci. Výcvik byl velice namáhavý a rozsáhlý, NASA se do této výpravy snažila zařadit vše, co už se nestihlo, vzhledem k tomu, že se zdálo, že tato výprava na Měsíc bude na minimálně deset let poslední, bylo třeba se činit.

Start Apolla 14

Start Apolla 14
Zdroj: http://160.111.252.59/

Mezitím se nad Houstonem a Floridou začínaly objevovat černé mraky zmaru a deprese. Všichni věděli, že až vzlétne Apollo 17, nastane konec a mnoho tisíc lidí přijde o práci. Nejednou mělo vše punc konečnosti a bylo těžké udržet v lidech dostatek odpovědnosti k tomu, aby nedělali chyby a dál dováděli perfektní práci. Dokonce byl i problém sestavit záložní posádku pro tento let. Nakonec se dobrovolně přihlásil John Young, Stu Roosa a Charlie Duke. Eugene Cernan se mezitím dal na dráhu povzbuditele všech, kteří pracovali na jeho letu. Často se objevoval v továrnách a montážní hale, aby povzbudil přítomné dělníky a mluvil k nim jako k těm, kteří stojí na začátku zcela nové éry a že jsou důležití, že Apollo 17 neznamená konec, ale nový začátek. Bylo to vyčerpávající nekonečné a značně nejisté. Dělníci, kteří ho poslouchali, věděli, že až odstartuje, dostanou výpověď a bylo pro ně těžké jeho slovům věřit. NASA se mezitím připravovala na společný sovětsko-americký let, stavěla se stanice Skylab a žebrala o finanční prostředky na stavbu raketoplánu. Apollo 17 tak mnozí brali jen jako poslední zátěž, která je třeba rychle odbít a nezdržovat se s ní. Obecně pak po zkušenostech z Apolla 13 začínala převládat skeptická a příliš opatrná nálada, kdy se všichni báli jakéhokoli selhání a nejraději by ten poslední let zrušili, jen aby se nemuseli znovu vystavovat takovému nebezpečí, Doba se zkrátka naprosto změnila a bylo to cítit všude. Nicméně cesta k Apollu sedmnáct se nakonec naplnila. Nejrozsáhlejší mise v rámci letů k Měsíci byla připravena a měla se zapsat do historie.

O tom, jak probíhalo let Apolla 17, se však podíváme v dalším díle. Omlouvám se všem čtenářům, kteří už čekali konec, ale já prostě nemohl zkrátit některé pasáže a ochudit vás o ně a stejně tak jsem nemohl přidat článek, který by měl celkem dvanáct A4 popsaných drobným písmem. Příběh Eugene Cernana tak bude mít osm dílů. Doufám, že vám to až tolik nevadí a děkuji za přízeň.

Zdroje obrázků:
http://files.abovetopsecret.com/files/img/ce5348f0f4.jpg
http://www.spacefacts.de/mission/alternate/photo/apollo-14_backup.jpg
http://static.bbc.co.uk/solarsystem/img/ic/640/space_missions/apollo_13/apollo_13_large.jpg
http://learn.fi.edu/pieces/schutte/moonpics/lm2_interior.jpg
http://160.111.252.59/collections/imagery/apollo/AS14/images/AS14_launch.jpg

 

 

Pin It
(Visited 1 589 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (25 votes cast)
(Visited 1 589 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


24 komentářů ke článku “Vesmírné osudy 62. díl – Eugene Cernan”

  1. Evžen napsal:

    v žádném případě neochuzovat, už v začátcích jsem si říkal, že narvat E Cernana do pěti původně avizovanýcgh dílů bude docela umění. Skvělá práce, jen tak dál!

  2. Petr Valach napsal:

    Je to fajn, ale malá korekce. Na posledním obrázku rozhodně není start Apolla 14… určitě se hodí do popisku prvního obrázku přidat jména ostatních kosmonautů na fotce, určitě to není složení posádky Apolla 17. A kdo to byl Deke Gordon? Chybek by se našlo více. Popisek Výroba Lunárního modulu není OK po gramatické stránce, lunární modul není název, píše se s malými písmeny.

    Omlouvám se, vážím si odvedené práce, ale musel jsem si trochu ohřát polívčičku, protože na Exospace sice děláme celkem kulový, ale co napíšeme, tak je správně po věcné a gramatické stránce 🙂

    • Dušan Majer napsal:

      Chybovat může každý, z tohohle komentáře se může zdát, že na exospace nikdo nechybuje. Všichni jsme omylní. Přihřívání polívčičky ve většině případů u kohokoliv beru, ale tohle mi už přijde minimálně na hraně a působí to spíše dojmem laciného chvástání.

      • Dusan napsal:

        Zdravím jmenovce 🙂 Překvapuje mě, že na takové hloupé trolly vůbec reagujete. Dal jsem si tu práci a to exospace vygoogloval a tam není žádný obsah, jen podobné chvástání a to dost trapné. Stačí se mrknout na jejich facebookový profil:

        Je ExoSpace skutečně zadarmo?

        Jeho provoz skutečně něco stojí. Kupodivu tou nejnižší cifrou je hosting a doména. Zdaleka největší finanční význam má ušlý výdělek v práci.

        Kolik podle vás ExoSpace stojí – řekněme od prosince 2013? Tipněte si.

        120 USD,
        250 USD,
        400 USD,
        500 USD.

        a na webu článek o OpenCard 🙂

        Jinak díky na super články, nechystáte nějaké rozesílání pro čtečky? Myslím, že by to hodně lidí ocenilo. Píšete toho tuny, člověk by si to rád přečetl třeba jednou týdně, když stojí ve frontě nebo čeká na nádraží či jen tak leží v posteli.

        • Dušan Majer napsal:

          Já se snažím reagovat na všechny komentáře – je to takový zvyk, někdy skoro úchylka. 🙂
          Díky za pochvalu, o čtečce pouvažujeme – zatím nabízíme jen RSS, ale to asi není úplně to pravé ořechové.

        • Petr Valach napsal:

          Když už jste si dal tu práci a zavítal na náš web i facebookovskou stránku, nepochybně jste si taky přečetl, že ExoSpace je záležitost tvořená DĚTMI. Pochopíte to, nebo máte IQ menší než krocan?

          Moje poznámka nebyla míněna špatně a každý, kdo je trochu nad věcí a má trochu smyslu pro dobromyslný sarkasmus, ji tak musí chápat. Já jako šéfredaktor mám na starost právě to, aby tam podobné naprosto šílené, začátečnické chyby prostě nebyly. Protože jsem dopustil, aby tam dřív byly, a věřte, že nás Milan Halousek za to taky zaslouženě sepsul. A to rozhodně nebyly tak základní věci jako v tomto článku. A ty chyby u nás spáchal kluk, který s psaním začínal, a bylo mu 13 let (ano, pouhých třináct; kolik je vám?). Od té doby jsem vzal kontrolu kvality na sebe a nechávám kluky psát, já to kontroluju.

          Poznámka o nulovém obsahu – co na ni říct? Fuck off. ExoSpace mě stojí veškerý volný čas a nejen volný. Kolikrát si kvůli němu beru volno – proto ta výše uvedená suma. Mám na krku s čtrnáctiletým Davidem deset lidí ve věku od 13 do 45 let. A věnujeme se hlavně jim a tomu, abychom pomocí webu zkoušeli, co umíme, a učili se nové věci. ABSOLUTNĚ DLABEME NA TO, CO ŘÍKAJÍ ČTENÁŘI. Vy nás neplatíte. Vy neplatíte naše účty. Naší povinností není vůbec nic. ABSOLUTNĚ VŮBEC NIC. Děláme, co má smysl, protože tohle nedělá nikdo v Evropě. Protože nikde v Evropě není pravidelně vedený web, který by co dva dny přinášel nový článek, a který by byl kormidlován dětmi a mládeží.

          Poznámka o OpenCard je naprosto směšná. Již v perexu článku je jasně uvedeno, že je to nejen politický, ale hlavně IT problém. A IT – svobodný software – je hlavním pilířem, na kterém je naše činnost postavena. Proto jsem požádal mého šéfredaktora Lukáše Jelínka o rozhovor, který jsem nechal publikovat. Plně si za tím stojím, stejně jako za všemi aktivitami, které naše redakce dělá. A není jich málo. CO DĚLÁTE VY????!

        • Petr Valach napsal:

          O některých věcech jsme publikovali jako vůbec první v Česku. Třeba: http://exospace.cz/zemi-tesne-minul-asteroid. Publikováno jen pár hodin po oficiálním oznámení.

        • Dusan napsal:

          Já reagoval na hloupé trollení a z příspěvků bylo patrné, že ho dítě nepsalo. Váš příspěvek je divný, pokud se takto prezentujete, tak je mi vás upřímně líto. Jste ukázkou zakomplexovaného internetového jedince. Takoví lidé jsou obvykle postižení pocitem méněcennosti, problémy z dětství apod.
          Váš příspěvek je zmatečný, obsahuje řadu nesmyslů. Například jakási teorie o ztrátách v zaměstnání. Pokud nepracujete načerno, tak předpokládám, že máte dle zákona nárok na 4 týdny placené dovolené. Na druhou stranu píšete, že jste placen v dolarech, takže pokud pracujete v nějaké zaostalé zemi, pak se omlouvám.

          Zmínka o tom, že jste jediný web v Evropě, který provozují děti, je totální hloupost, zvláště, když uvážím, že píšete o sobě jako o zaměstnanci, o osobě 45 let a o mládeži kolem 13 let, která je dnes běžně na internetu aktivní a provozuje řadu i kvalitních projektů. Ba co víc, já vím i o stejně starých osobách, které podnikají. Na vašem webu nic extra nevidím, ani žádný velký počet článků, který by odpovídal té vaší početné armádě redaktorů, takže je to skutečně jen laciné chvástání, jak psal můj jmenovec.

          Řečnická otázka „a co děláte vy?“ je ubohá, tradiční příznak nešťastného a citově i sociálně nevyrovnaného jedince. Jsou lidé, kteří jen chodí do práce, mají dětí a žijí slušný život, což samo o sobě je plus pro společnost. Jsou lidé, co sice nepíšou plky na web, ale každé ráno cestou do práce nasypou krmení toulavým kočkám.

          Tímto jsem chtěl jen vysvětlit svůj pohled na věc. Reagoval jsem jen na pitomé trollení, upozornit na chybu je ok, dokonce tu mají na to tlačítko, ale útok na autora nebo vaše plky a vlezlá reklama je hnus.

          O další diskusi nestojím, pozornost je pro trolly krmením a potravou je čas jiných lidí. Vzhledem k tomu, že trollové nejsou ničím užiteční, tak je nesmysl jim věnovat vlastní prostředky.

          bye

      • Petr Valach napsal:

        Kdybys Dušane viděl, kolik chyb jsou schopní naši kluci napáchat! Ale od toho je práce šéfredaktora, který je má eliminovat. Naprosto nekonfliktním způsobem jsem na přehmaty v článku upozornil (forma mohla být jiná, to nepochybně), rozhodně si ale stojím za tím, že my bychom něco takového nepustili do světa. Hledím na to, aby věcná i gramatická úroveň byla vysoko, a v tom jsme fakt lepší. Ale jinak v ničem. Kosmonautix je naprosto super věc a jsem opravdu rád, že to ty a ostatní děláte, velmi záslušný podnik, proto se ho snažím propagovat, jak jen to jde 🙂

        • Tomáš Kohout napsal:

          Petře. Přiznávám se, můžu za to já. Byl jsm pověřen korekturou, ale nedostal jsem se večer k počítači. Bohužel jsem byl do večera v práci a pak ještě domácí směna starosti o děti, která se mi protáhla hluboko do noci. 🙁

        • Petr Valach napsal:

          Vždyť o nic nejde, opravdu jsem jen zažertoval, ale připouštím, že to nebylo zrovna nejvhodnější. A nějaké menší přehmaty se dají naprosto v pohodě přehlédnout – už proto, ŽE TO DĚLÁTE ZADARA, nikdo vás neplatí. A já můžu jen se závistí sledovat, jak vám to šlape, protože v naší redakci to tak dobře nefunguje.
          Kosmonautix patří (vedle openoffice.cz, kde jsem reddaktorem) mezi přední stránky, které dlouhodobě v reakci podporujeme, a asi píšu za většinu z nás, že jsme připraveni pomoci, když o to bude zájem.

  3. astrodi napsal:

    o Cernanovi by sa mohlo pisat aj 20 dielov… zvlast o nom pisete velmi zaujimavo, vzdy si hned precitam nove vydanie. Vdaka

  4. Petr Hájek napsal:

    opět článek přečtený jedním dechem ,děkuji !! ……..na bl…. a německého turistu narazí člověk všude ,nenechte si toto skvělé psaní znechutit , ještě jednou děkuji

  5. Jiří Hošek napsal:

    Zdravím, jen krátce k větě „Už v roce 1967 byli do oddílu nabráni vědci geologové“
    První skupina vědců byla vybrána už v roce 1965, včetně Schmitta. A nebyli to samí geologové, viz
    http://www.spaceline.org/astronauts/nasagroup4.html

    Druhá skupina pak v roce 1967
    http://www.spaceline.org/astronauts/nasagroup6.html

    • Tomáš Kohout napsal:

      O to větší škoda, že program Apollo skončil předčasně. Piloti vyšlapali cestičku, odladili postupy a pak mohli přijít vědci a sklidit ovoce v podobě výzkumů přímo na měsíčním povrchu.

      • Petr Valach napsal:

        Tome… letový hardware byl vyroben ještě před letem Apollo 11. Takže by následovalo skutečně jen pár misí. A při každé šlo opravdu o kejhák. Je zázrakem, že to dopadlo, jak to dopadlo. Apollo představovalo balancování na hraně, a pokud by se v něm pokračovalo, někteří by zařvali.

        Jistěže to neomlouvám, ale kdyby mělo Apollo krom Apolla 1 na rukách krev dalších kosmonautů, kdyby nedejbože poslední výprava skončila katastrofou – tak by ta pachuť byla příšerná a s předčasným ukončením se nedá srovnávat. Buďme rádi, že to dopadlo triumfem Apolla 17, že je na co navazovat a že Apollo zachovalo jen ty nejlepší vzpomínky.

        • Tomáš Kohout napsal:

          Tady bych asi polemizoval. Je vidět, že NASA u každého programu potřebuje dvě pořádné facky, aby ho brala zodpovědně a nikoliv jako rutinu. U raketoplánů to byl Challenger a Columbia a u Apolla jednička a třináctka. I proto se domnívám, že by zbylé výpravy až do Apolla 20 dopadly dobře. A jejich vědecký přínos by vysoce převážil podstupované riziko.

        • Petr Valach napsal:

          Já bych připomněl film, o kterém bylo psáno i na foru kosmonautixu, Apollo 11: Utajený příběh. Psal jsem o něm krátce i na našem webu (http://exospace.cz/temer-dokonana-katastrofa). Výroky tehdejších „muzikantů Kraftova symfonického orchestru“ – hlavně ze závěru filmu – jsou celkem jednoznačné. Snad dokonce ten film i končí větou, že kdyby se v letech pokračovalo, skončilo by to katastrofou, která by dříve či později přišla.
          Z toho mála, co vím, si i já myslím, že to bylo balancování na ostří nože, čistě z technologických důvodů, ne z nějakého šlendriánu. Každý let Apolla byl obrovská sázka do loterie, hra s velmi nebezpečnou ruskou ruletou.
          Pokud Buzz Aldrin tvrdí, že šance na přežití byla 99 %, tak prostě nemá pravdu. Něco takového prostě není možné říct. Je těžké odhadovat míru rizika a šanci na přežití. Můžu plácnout, že třeba podle mě to bylo 50:50, ale to je taky kec bez nějaké hlubší analýzy.
          Opakuju, že jsem radši, když posledním kosmonautem je Cernan, než kdyby jím měl třeba být taky, ale na Měsíci by byl postavený kříž někomu jinému.

        • Honza Jaroš napsal:

          Pokud by to bylo 50:50, tak by to ze statistického hlediska znamenalo, že tam půlka lidí zůstane, což trošku nekoresponduje s realitou… 🙂

        • Petr Valach napsal:

          Ale koresponduje. Stačí se podívat na testy LM v bezpilotní verzi.
          Mimochodem, říká vám něco pravděpodobnost a statistika?

        • Honza Jaroš napsal:

          Co mají testy určené pro vychytávání much společného s ostrým provozem? Jinak viz poznámka pana Hoška dole.

          Každopádně si troufám soudit, že na Měsíci byl dostatečný počet lidí, aby bylo možno tvrdit, že 50% pravděpodobnost havárie je blbost. A všimněte si, že o Aldrinových 99% jsem nenapsal ani slovo.

  6. Roman napsal:

    Děkuji …
    začínám být na útercích trochu závislák 🙂

  7. Jiří Hošek napsal:

    pro Petra Valacha:
    Byl pouze jeden bezpilotní test LM (exemplář LM-1, 22.1.1968 pod označením Apollo 5, nosič Saturn 1B). Protože byl zcela úspěšný, byl bezpilotní test LM-2 označen za zbytečný, a tento exemplář je nyní v muzeu.
    http://airandspace.si.edu/collections/artifact.cfm?object=nasm_A19711598000

    Exemplář LM-3 letěl v březnu 1969 v rámci pilotované mise Apollo 9 kolem Země, LM č. 4 až 12 letěly k Měsíci v rámci misí Apollo 10 až 17.
    Úspěšnost lunárních modulů programu Apollo tedy byla 100%.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Jen ještě doplním, že LM-9 byl původně určen pro Apollo-15, když bylo ještě plánováno jako H- mission. Po rozpočtových škrtech bylo A-15 překonfigurováno na J- mission a to si vyžádalo nový lander, schopný nést těžší náklad tam i zpět. Proto na A-15 letěl až LM-10. LM-9 je vystaven v KSC.

Zanechte komentář