Vesmírné osudy 40. díl – John Glenn

Psát shrnující životopis o člověku, kterým byl John Glenn, není zrovna jednoduché. Jednak se o něm zcela překvapivě nedá sehnat příliš informací, respektive dá, ale… Je tak známou osobností, že naleznete mnoho souhrnů, které se více či méně opakují, avšak žádný z nich nezabíhá do přílišných detailů, ale za to každý z nich mluví o věcech známých. Naším cílem v rámci seriálu Vesmírné osudy však vždy bylo ukazovat osobnosti zahalené do oparu jejich velkých činů, spíše v tom lidském měřítku. Sehnat však relevantní obsáhlé zdroje o Johnu Glennovi nebylo vůbec jednoduché a ve výsledku šlo hlavně o skládání střípků, které byly rozesety po mnoha publikacích, vyprávějících především o zcela jiných událostech a lidech. A to nesmíme zapomínat, že o něm  v češtině nenaleznete skoro nic, protože to byl především americký hrdina, jehož sláva však jen stěží putovala za hranice Států. Nakonec se mi však podařilo sesbírat obraz člověka, který byl vizionář, idealista, odvážný muž a především obyčejný člověk, který dokázal využít všeho, co mu události své doby nabízely. Měl to štěstí, že žil v době, kdy se něco dělo, kdy se svět měnil a západní civilizace byla na svém vrcholu. Chopil se příležitostí a využil je, takový byl John Glenn. Ale pojďme na začátek příběhu.

1/3 Na válečné stezce

John Glenn se narodil 18. Července 1921 v Cambridge, ležícím ve státě Ohio. Jeho otec John Herschel Glenn byl zástupcem firmy Chevrolet a založil si k tomu instalatérský závod. Byl tvrdý a rázný muž, který budoucnost svého syna viděl v armádě. Navíc rád cestoval a velice Johna inspiroval a vštěpil mu jistou touhu poznávat věci nové a objevovat nová místa. Od mala z něj vychovával člověka, který ctí svůj národ, je hrdý na svou vlast a nebojí se jít za svými sny. Matka Clara Sproat Glenn mu pak dávala mateřskou lásku a naučila ho velké oddanosti. Rodiče v něm podporovali jeho zájem o fyziku a vědu obecně.

Muskingum College

Muskingum College
Zdroj: http://www.usgwarchives.net/

Když byly Johnovi dva roky, přestěhovali se do New Concordu, kde jeho otec postavil dům, který zároveň mohli využívat i studenti z nedaleké Muskingum College, což značně ovlivnilo dospívání mladého Glenna, který tak už od mala byl obklopen staršími studenty, díky kterým se dostával k zajímavým informacím a vědním oborům, které děti v jeho věku vůbec neznaly. Právě díky této skutečnosti už od mala projevoval velký zájem o vědní obory a to hlavně technické.

Střední školu vystudoval v New Concordu a později navštěvoval právě i Muskingum College, kde získal bakalářský titul v oboru inženýrství. Zde se mimochodem seznámil i s Annou Margaret Castor, jeho budoucí manželkou, která ho poznala, když hrál ve školní kapele. V roce 1941 byl svět ve válce, ale Spojené státy stále nebyly zapojeny do přímého boje. Neděle 7. Prosince však tuto skutečnost definitivně změnila. V ranních hodinách začal útok na Pearl Harbor, který zapříčinil mimo mnoha mrtvých vojáků a civilistů i to, že USA vstoupily do války hned druhý den po útoku a jedenáctého prosince vyhlásily Státům válku i Německo a Itálie. To ovlivnilo i život mladého Glenna.

Vought F4U Corsair

Vought F4U Corsair
Zdroj: http://www.world-war-2-planes.com/

V březnu roku 1942 se Glenn přihlásil do Naval Aviation Cadet, tedy kadetní školy pro nové letce. Letectví totiž Glenna vždy fascinovalo a i při svém studiu se věnoval mnoha věcem, které se technicky dotýkaly letectví. Po vystudování kadetní školy se Glenn přihlásil dobrovolně k námořní skupině VMO-155, kde létal na strojích Vought F4U Corsair, tehdy nových vrtulových stíhačkách, které se osvědčily natolik, že v některých letectvech fungovaly až do šedesátých let. Jejich hlavní nasazení bylo v druhé světové válce a ve válce v Koreji. Stíhačky byly poháněny motory Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. Tyto letadla jsou známá především pro své zalomené křídla, kdy jejich přední tvar připomínal písmeno W. Japonští vojáci jim říkali „Whistling death“ – pištící smrt, pro jejich charakteristický zvuk při letu. Stroje byly charakteristické také pro svůj velice špatný výhled z kokpitu při přistání. Byly to jedny z prvních strojů, které létaly z letadlových lodí, a přistání s nimi na takové lodi nebylo nic lehkého. Američtí piloti jim proto přezdívali eliminátor nováčků, protože při řízení a přistání s těmito stroji se ukázaly schopnosti pilota. Stroje využívalo i britské a novozélandské letectvo, ale obě letectva se ve válečných letech potýkala s nedostatkem dobrých pilotů, kteří by tyto stroje zvládli. Obdivuhodný byl i výkon tohoto vrtulového stroje, jehož motor dosahoval 1 491/1 678 kW výkonu a letoun dokázal vyvinout rychlost až 671 kilometrů v hodině. Glenn tyto stroje ovládl na výbornou a nakonec se během druhé světové války účastnil celkem šedesáti tří bojových misí a z většiny vyšel jako vítěz. Zde získal velké letecké zkušenosti, které ho později předurčily jako jednoho z nejlepších amerických pilotů, což ho přivedlo do kosmu a zároveň mu paradoxně zabránilo v kosmických aktivitách pokračovat. K tomu se však dostaneme v druhém díle.

Po skončení druhé světové války se stal členem 218 stíhací perutě, která hlídkovala nad severní Čínou, a vojenskou povinnost měl v Guamu. Zároveň před započetím války v Koreji byl instruktor pro pokročilý letový výcvik v Corpus Christi v Texasu, kde pomáhal nadaným pilotům rozvíjet jejich dovednosti.

Po vypuknutí války v Koreji se zapojil do bojů a účastnil se několika válečných akcí. Na jeho kontě jsou i tři sestřelené MiGy. John Glenn byl člen letky VMF-311, kde byl jeho častým spolubojovníkem baseballista Ted Williams z Boston Red Sox. Za svoji službu v Koreji získal několik medailí a ocenění.

Vought F-8 Crusader

Vought F-8 Crusader
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

Po skončení války v Koreji odešel zpět Patuxent River N.A.S, kde sloužil jako zkušební pilot. Létal na různých experimentálních letounech a prototypech, dostal se například do velké nadmořské výšky, kde testoval nové zbraňové systémy. V rámci této činnosti je však nejproslulejší jeho nadzvukový přelet Spojených států z 16. července 1957, kdy jako první uskutečnil nadzvukový transkontinentální přelet na stroji Vought F-8 Crusader. Let z Kalifornie do New Yorku trval 3 hodiny, 23 minut a 8 sekund. Stroj Vought F-8 Crusader byl první nadzvukový stíhací letoun a byl poháněn jedním proudovým motorem J57-P-12. Glenn byl pro tento významný let vybrán hlavně pro své zkušenosti a chladnou hlavu při řízení. A právě někde v těchto měsících se začíná ukazovat jeho budoucí kosmická cesta. O tom, jak se John Glenn stal jedním z první sedmičky astronautů se dočtete v příštím díle.

Zdroje obrázků:
http://membercentral.aaas.org/files/imagecache/node-full/images/science_collection/john_glenn_1943.jpg
http://www.usgwarchives.net/oh/muskingum/postcards/mcgym.jpg
http://www.world-war-2-planes.com/images/corsairturning.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/RF-8A_CVA-41.JPEG

Vesmírné osudy 40. díl – John Glenn, 1.8 out of 5 based on 20 ratings
Pin It
(Visited 1 472 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 1.8/5 (20 votes cast)
(Visited 1 472 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


16 komentářů ke článku “Vesmírné osudy 40. díl – John Glenn”

  1. Scarabeus napsal:

    Dobrý článek, jen je škoda těch hrubek v textu 🙁

    • Scarabeus napsal:

      Článek jsem přečetl podruhé a musím tak trochu změnit hodnocení. Text byl zřejmě psán v dobré snaze podat zajímavou formou informace o opomíjeném členovi kosmického oddílu. Také věřím, že dohledat informace bylo opravdu obtížné ale přijde mi to takové uměle „dofukované“ informacemi, které s Glennem nesouvisí a celkově je to takové nějaké kostrbaté. Autor by se měl zdržet dlouhých větných konstrukcí, které mnohdy nedávají smysl. Pro příště bych zvážil to, jestli má cenu nafukovat článek a dělit jej do více částí na úkor kvality.

      Namátkou ke slohové stránce a ke stylistice:

      Nesmíme zapomínat, že skoro nic o něm nenaleznete v češtině – stylistický paskvil.

      Matka nahrazovala synovi mateřskou lásku – nesmysl.

      Jeho otec byl tvrdý… Jeho otec byl… Jeho otec navíc… tři věty po sobě stejná slova.

      Stroje byly charakteristické také pro svůj špatný výhled – nesmysl.

      …se zapojil do bojů a účastnil se několika bojů – divná formulace.

      Namátkou k mluvnické části:

      USA vstoupili do války – správně má být „vstoupily“.

      …se ukázali schopnosti. – správně má být „ukázaly“.

      …zkušenosti ho předurčili. – správně má být „předurčily“.

      …tři sestřelené Migi. – MigY proboha!

      Tyto stránky jsem si oblíbil zejména protože články jsou poutavé a kvalitní. Tento však z vysokého standardu vybočuje a úroveň zdejšího čtiva snižuje.

      Věřím, že napsat dobrý článek není lehké ale stejně tak doufám, že na sobě autor zapracuje ;).

      • Dušan Majer napsal:

        Z pozice šéfredaktora portálu blog.kosmonautix.cz se Vám omlouvám za chyby, které se ve článku objevily. Doufám, že Vás tato politováníhodná událost neodradí od dalších návštěv našeho blogu. Uděláme vše pro to, aby se podobná situace již neopakovala.

        • Scarabeus napsal:

          neodradí. 😉 Nedělejme z komára velblouda, jen bych byl rád, abyste udrželi kvalitu. Tak dobrých webů jako máte vy je málo! 🙂

        • Dušan Majer napsal:

          Za sebe mohu říct, že se budeme snažit. 😉

  2. Petr napsal:

    Máte moc zajímavé články, ale mám jednu přátelsky míněnou radu – dejte si pozor na shodu přísudku s podmětem, někdy to moc trhá oči 🙂

  3. karel napsal:

    Japonští vojáci jim říkali „Whistling death“

    To je ale blbost, co?

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Nezlobte se, ale tohle mi přijde jako hnípání se v maličkostech. Je myslím zřejmé, v jakém smyslu je to míněno. Pokud potřebujete přesné znění termínu „pískající smrt“, je to 死を口笛. Mrzí mě, že článek, na kterém Lukáš určitě nechal hodně času a práce, je vnímán prizmatem pravopisných chyb, nicméně je to pochopitelné a čtenářům to nelze zazlívat. Ovšem hledání takových maličkostí, které nijak nemění smysl textu (a které se zcela určitě dají najít i v mých článcích, potažmo ve většině článků nejen tady na blogu, ale v publicistice všeobecně), to mi připadá trochu moc…

  4. Lukas napsal:

    Dobry den,
    pridavam se k nazoru, ze dnesni clanek je jak formalne, tak obsahove kvalitativne o hodne nize, nez na co jsem si u autora zvykl.
    Ale kazdy ma nekdy slabsi chvilku.
    Je to fanouskovsky web a moc si vazim prace vsech, kteri na tom maji svuj podil. Chodim si sem cist kazdy den. Takze diky za to co delate!
    Preju hodne sil do dalsiho psani a tesim se na pokracovani a dalsi clanky.
    🙂

  5. Lukáš Houška napsal:

    Rád bych se omluvil za tento článek, není myslím na místě, abych zde polemizoval o tom, zda je špatný, nebo ne. Samozřejmě za tím stojí jisté technické a časové obtíže, ale to je jen chabá omluva. Je však dobré říci, že tento článek měl být jen úvod do hlavního článku, který bude rozepsán v druhém a třetím pokračování o Johnu Glennovi, nicméně beru si vaše rady k srdci a pokusím se příště vrátit úroveň zase zpět.
    Ještě bych rád řekl, že Vesmírné osudy píšou dva autoři, Ondřej Šamárek, který je autorem více jak poloviny dílů a jehož osvědčená kvalita je zřejmá už od seriálu Kritické momenty kosmonautiky a druhým autorem jsem pak já a byl bych nerad, aby můj dnešní nezdar nějak pošpinil Ondrovo jméno. Tak či tak, doufám, že jsem nikoho neodradil od čtení článku na tomto blogu a pro příště se pokusím být lepší.

    • Lukas napsal:

      Dobry den, hadam, ze druhy odstavec je reakce na me.
      Rad bych dodal, ze vim, ze se stridate. Opravdu jsem myslel Vas, kdyz jsem psal, ze jsem si zvykl na vysoky standard 😉
      Tesim se na druhou a treti cast!

    • Evžen napsal:

      Vážený Lukáši!
      tento blog mám velice rád a jednoznačně patří mezi mé nejnavštěvovanější stránky. Vážím si každého autora který věnuje svůj volný čas tomu, aby něco hutného a chutného připravil pro nás, čtenáře a sám místo pochvaly a poděkování sklidí jen výtky. To mne velice mrzí. Jasně že se chyby vyskytují, jsme lidé a ne počítače. Jestliže někdo místo pochvaly napíše jen kritiku, to se mi hrubě nelíbí, zvlášť když je to za takovu spoustu úžasné práce. Předpokládám, že pokud chce někdo, kdo dostal takovou porci parádního čtení naservírovanou na stříbrném podnose, něco zkritizovat, na což má jistě právo, je nejdříve slušností za to poděkovat. To jen tak pro ostatní kritiky.
      Snad mohu k tomuto tématu něco přispět ze své zkušenosti. Nemyslím si, že bych byl nějaký spisovatel, ale již mi vyšla jedna kniha, na druhé jsem autorsky spolupracoval, brzy mi vyjde další a na další opět pracuji jako spoluautor. Tudíž si myslím, že k otázce češtiny mohu něco dodat. Ale v žádném případě to nikdy neudělám, protože si dobře dokážu představit, v jakém časovém presu pracujete, když máte termín, do kterého to prostě musíte udělat. Nejsem naivní a vím, že to, co děláte není v žádném případě jednoduché.
      Přijměte proto moje veliké poděkování Vy, i ostatní autoři článků na tomto blogu za vykonaný pořádný kus poctivé práce pro nás, čtenáře.
      Moc si vaší práce vážím.
      Evžen

  6. Petr Hájek napsal:

    Pro mne opět zajímavé čtení ,děkuji autorovi za snahu a komu se to nelíbí …………

  7. Radoslav Packa napsal:

    Ja som pochopil celý článok a teším sa na pokračovanie, každý komentár je spätná väzba autorovi a posúva ho vpred.
    Určite sa nedajte odradiť, pretože Vaša práca je živá kniha, ktorá každému čitateľovi prináša nové poznatky a mení pohľad na danú problematiku.

    Skvelá práca páni! Ďakujem za možnosť čítať Vaše články.

Zanechte komentář