Vesmírné osudy 31. díl – Jurij Gagarin

Gagarin

Kádr kosmonautů se během první poloviny šedesátých let pomalu rozrůstal. Přibyly první ženy, k výcviku nastoupili také civilní kandidáti z konstrukční kanceláře OKB-1. Hlavně díky nim se celková úroveň technických vědomostí kosmonautického oddílu zvedla na novou úroveň. Noví kandidáti byli disciplinovaní, cílevědomí, vzdělaní. Oproti prvnímu výběru, kdy se kladl důraz na nízký věk, dokonalé zdraví a relativně malou postavu, se nyní do zvažování výběrové komise vkrádaly nové aspekty: akademické vzdělání a technické nadání. Fyzické předpoklady sice zůstaly nutností také, nicméně ustoupily mírně do pozadí. Jako příklady mohou sloužit kosmonauti z první vícemístné mise Voschod-1: Konstantin Feoktistov rozhodně nebyl žádným sportovcem a jeho zdraví bylo podlomeno ještě z válečných let, Boris Jegorov zase oplýval ne zcela orlím zrakem. Přesto startovali do vesmíru na misi, která krom jiného zaznamenala jeden zajímavý rekord: jednalo se o první let, který skončil pod vedením jiné vlády, než v okamžiku, kdy startoval. 12. října 1964, v den startu Voschodu-1,  byl Nikita Chruščov povolán z dovolené na Krymu, aby se stal svědkem vlastního politického pádu. Na jeho místo nastoupil Leonid Brežněv. Jurij Gagarin vše sledoval a není pochyb o tom, že si uvědomoval konec svých zlatých časů. S Brežněvem se nikdy neměli v lásce, navíc z jeho bývalého ochránce Nikity Chruščova se stala persona non grata. Okolnosti rozhodně nebyly nakloněny Jurovu návratu do kosmu, jakkoli o něj usiloval…

 

Gagarin- ten první… (7/7)

 

Volný pád

 

Na podzim 1961 se prestižní Žukovského akademie v Moskvě dočkala velmi zajímavého studenta. Do prvního ročníku nastoupil jistý Jurij Alexejevič Gagarin. Ovšem jeho studijní režim by se dal nazvat jako „extrémně rozvolněný“. Jeho reprezentativní povinnosti neumožňovaly normální studium, lekce navštěvoval pouze sporadicky. Teprve od března 1964 se Jurij začal studiem zabývat systematicky v rámci nového oboru „Pilotně- inženýrsko- kosmonautický diplom“. Zahraničních cest znatelně ubylo a on měl nyní čas na výuku.

Pochopil, že bez akademického vzdělání nebude mít možnost ucházet se o další cestu do vesmíru. Jeho diplomová práce měla velmi zajímavé téma: konstrukce vícenásobně použitelného křídlatého kosmického letounu. Jeden z aspektu jím navrhovaného designu překvapil většinu vyučujících: Jurij prosazoval schopnost přistání raketoplánu bez použití motorů. Na svou dobu se jednalo o odvážnou myšlenku, mnoho akademiků se domnívalo, že takové přistání není možné.

Obsah diplomové práce a vlastně i její existence byla samozřejmě tajná, Žukovského akademie byla vojenským ústavem. Gagarin se do studia ponořil natolik, že často zůstával v ubytovně na akademii a Valja s dětmi jej vídala jen zřídka. Dalším faktorem vzájemného odcizení bylo Gagarinovo soustavné nahánění ženských sukní. Fjodor Děmčuk, Gagarinův osobní šofér, který byl k dispozici i Valje, vzpomínal na její přepadové kontroly Jurije, kdy vtrhávala na jeho pokoj číslo 709 v moskevském hotelu Junosť, kde Gagarin také často pobýval. Jednou situace dokonce vygradovala natolik, že Gagarinův holič Igor Choklov musel maskovat drápance Valjiných nehtů na Jurově tváři, aby se první kosmonaut mohl dostavit na audienci k Chruščovovi. Nikita Sergejevič si jistě Gagarinův příběh předchozího večera dokázal i přesto domyslet.

Přes veškeré výhody, jimž se těšil, nebyl Gagarin v polovině šedesátých let příliš šťastným člověkem...

Přes veškeré výhody, jimž se těšil, nebyl Gagarin v polovině šedesátých let příliš šťastným člověkem…
Zdroj: russianhistoryblog.org

A najednou byl ten samý Nikita Sergejevič pryč a na jeho místě stanul muž s mohutným ježatým obočím- Leonid Brežněv. S Gagarinem jej poutaly mnohem chladnější vztahy, než tomu bylo v případě Chruščova. Brežněv Gagarina považoval za Chruščovova osobního emisara a reprezentanta a zařídil se podle toho. Téměř ze dne na den klesla frekvence Jurových zahraničních cest a jeho bývalí přímluvci a příznivci z řad kremelské hierarchie se od něj začali odklánět. To Jurije sice trápilo, přesto před ním stála vidina jeho velkého snu: návrat do vesmíru.

Nebylo vůbec jisté, zda se tento sen splní. Všichni zasvěcení věděli, že lety do kosmu jsou navýsost riskantním podnikem, ačkoli veřejnost byla ujišťována o naprosté spolehlivosti sovětské techniky. Nikomu se nechtělo riskovat ztrátu ikony komunistického kosmického triumfu, v letech 1964- 1966 měl dokonce Gagarin zákaz létání ve vojenských strojích. A v tomto chmurném období začal Gagarin pomalu ale jistě chápat, jaká je pravda o režimu země, ve které žije. Něco se dozvěděl z tisíců dopisů, které každý den proudily na jeho adresu do Hvězdného městečka. A něco se také dozvěděl od muže, který hrál v jeho životě zásadní roli. Sergej Pavlovič Koroljov, bývalá oběť šílených Stalinových čistek, se těsně před svou smrtí svěřil Gagarinovi a Leonovovi se svými zážitky z gulagu. A aby úderů osudu nebylo málo, stejný muž o čtyři dny později umírá na operačním stole.

Gagarin byl na počátku roku 1966 bez iluzí, bez křídel a bez kloudné kosmonautické perspektivy. Před dvěma lety, v roce 1964, byl jmenován zástupcem náčelníka Centra přípravy kosmonautů a velitelem oddílu kosmonautů. Jediným světlým bodem uprostřed toho temného roku bylo jeho studium a postupný rozjezd programu nových lodí Sojuz. Ještě před smrtí mu Koroljov slíbil let na tomto novém typu a Gagarin teď začal měnit svůj životní styl tak, aby dostál nárokům na nový let.

S Vladimirem Komarovem při výcviku na misi Sojuz-1

S Vladimirem Komarovem při výcviku na misi Sojuz-1
Zdroj: www.astronautix.com (kredit: RKK Energia)

Jeho úsilí se vyplatilo- v létě 1966 byl jmenován náhradníkem Vladimira Komarova pro inaugurační misi Sojuz-1. Někteří mladší kosmonauti, čekající na svoji příležitost, sice pod vousy remcali, a nechávali se mezi známými slyšet, že Gagarin se při svém letu pouze vezl, přesto Jura využil svých veškerých pák, aby role náhradníka Vladimira Komarova spadl do klína jemu.

Jenže po Koroljovovi nastoupil do čela kanceláře OKB-1 Vasilij Mišin, tedy muž, jenž ani zdaleka nedokázal odolávat tlakům zvenčí stejně jako jeho legendární předchůdce. Pod jeho vedením pokračovaly práce na projektu Sojuzu, ovšem k tomu, aby se z projektu stal funkční a hlavně alespoň elementárně bezpečný kosmický dopravní prostředek zbývala ještě dlouhá cesta. A vedení státu tlačilo na co nejbližší termín prvního letu. Kosmonauti začali cítit, že tady se už nejedná o ospravedlnitelnou míru rizika, ale o čiré šílenství. 9. března 1967, několik týdnů před misí, proto napsali dopis nejvyššímu vedení strany, ve kterém vysvětlovali situaci a vypočítávali všech 203 chyb a nedostatků nového kosmického stroje. K rukám adresátů jej měl dostat Jurij Gagarin.

Ten se obrátil na svého známého důstojníka KGB Venjamina Russajeva a svěřil mu doručení dopisu. Jenže Russajev byl varován svými nadřízenými ohledně faktu, že poslům špatných zpráv se často neodpouští. Dopis proto nepředal politbyru a přes hryzání svědomí se rozhodl hrát roli mrtvého brouka. Startu nezralého Sojuzu-1 tak už nic nemohlo zabránit.

23. dubna 1967 se v záři reflektorů na Bajkonurské rampě koupala semjorka v modifikaci Sojuz, v jejíž špici se skrýval zcela nový kosmický stroj stejného jména. Atmosféra byla přes předchozí problémy poměrně pozitivní, ale jakýsi stín i tak ležel na hlavních protagonistech onoho začínajícího dne. Podle svědků se Gagarin choval velmi nervózně, dožadoval se, aby jej coby náhradníka oblékli do skafandru (přestože Komarov měl startovat pouze v lehké sportovní kombinéze), vyžadoval a rozhodně trval na nesmyslných malých úpravách, detailech a změnách. Možná se snažil zachránit svého přítele tím, že bude narušovat přípravy až do okamžiku, kdy bude start zcela odložen. Tomu odpovídá osobní zpověď Komarova, který se jednomu příteli svěřil s tím, že se z letu určitě nevrátí. Když se jej onen přítel zeptal, proč tedy neodstoupí z pozice velitele mise, Komarov se slzami v očích údajně prohlásil, že v tom případě by hlavu na špalek položil jeho náhradník Jurij, a to nemůže připustit.

Definitivní konec kosmických nadějí pro Jurije Gagarina...

Definitivní konec kosmických nadějí pro Jurije Gagarina…
Zdroj: home.wxs.nl

V 00:35 UTC se Sojuz-1 přes veškerou snahu Gagarina vydal na orbit. O několik desítek minut byl už let ve vážných problémech a příští den trosky Sojuzu i s mrtvým Komarovem uvnitř už dohořívaly na poli nedaleko Orenburgu. Ostatky přítele prý vytahoval z pokroucené a rozdrcené hromádky šrotu Gagarin vlastníma rukama. Byl přítomen i pitvě Komarova v jedné z moskevských nemocnic. 26. dubna pak s ostatními ukládal urnu s popelem do kremelské zdi.

V onen čas už byl Gagarin zcela jiným mužem, než na začátku své hvězdné dráhy. Se svými přáteli se otevřeně bavil pouze v prostorách, o kterých si byl jist, že jsou prosty odposlechových zařízení. Sžíral jej pocit viny za smrt Vladimira Komarova, vyčítal si, že mohl udělat více. Hnětlo jej, že se hlasy kosmonautů před osudným letem nedostaly až k Brežněvovi. „Já se k němu (k Brežněvovi) nějak dostanu, a jestli zjistím, že o všem věděl a nechal to být, vím přesně, co udělám.“ Podle některých zdrojů se mu skutečně povedlo se s Brežněvem setkat a při té příležitosti mu měl vychrstnout obsah sklenice do obličeje…

Po katastrofě Sojuzu-1 bylo jasné, že se Jura do vesmíru už nepodívá. Jeho předchozí úsilí přišlo vniveč a Jura opět spadl do tenat alkoholu. Z letargie jej vytrhl pouze závěr studia na Žukovského akademii, kde 17. února 1968 obhájil svou diplomovou práci a 2. března konečně získal vytoužený diplom. I nadále však jeho energii vysávala také spousta souběžných funkcí- krom své „běžné“ práce coby zástupce velitele Centra pro přípravu kosmonautů byl také členem Nejvyššího Sovětu, čestným předsedou a členem mnoha komisí a zcela neustaly ani jeho cesty po celém světě, při kterých reprezentoval Sovětský svaz coby jeho nejslavnější občan. Čtyřiatřicetiletý Jurij Alexejevič se stal štvancem, obětí vlastního úspěchu.

Při takovémto hektickém tempu není divu, že mu nezbývalo příliš času na létání. Každý pilot musí nalétat ročně jisté penzum hodin, aby si zachoval svou kvalifikaci. V okamžiku, kdy byl zařazen do oddílu kosmonautů, měl nalétáno 252 hodin. To odpovídalo jeho věku. Ale mezi lety 1960-1968 si do svého zápisníku připsal pouze neuvěřitelných 78 hodin! Zatímco ostatní z prvního oddílu se s přehledem přehoupli přes tisícovku nalétaných hodin, Jurij pro své povinnosti prostě neměl kdy hodiny nasbírat.

Gagarin v kabině MiGu nedlouho před osudným letem. Vliv špatné životosprávy je na jeho obličeji zřetelný...

Gagarin v kabině MiGu nedlouho před osudným letem. Vliv špatné životosprávy je na jeho obličeji zřetelný…
Zdroj: www.americaspace.com (kredit: Roskosmos)

Nejbližším Jurijovým cílem bylo úspěšné přeškolení na MiG-17, nikoli nejnovější, přesto však o něco pokročilejší stroj, než jeho starý MiG-15. K tomu ovšem potřeboval nalétat potřebná cvičení ve starém typu, respektive jeho dvoumístné modifikaci- MiG-15UTI. Od 13. do 22. března nalétal během 18 vzletů přibližně 8 letových hodin. Ve středu 27. března měl naplánovány další lety spolu se zkušeným instruktorem, plukovníkem Vladimirem Serjoginem. Lety techniky pilotáže v určené zóně nebyly nijak náročným cvičením a všechno mělo proběhnout bez problémů.

Už ráno ovšem Jurije provázely nepříjemnosti. Cestou z Hvězdného na blízké letiště Čkalovskoje se mu porouchalo auto, takže musel dobíhat autobus. V něm si však uvědomil, že zapomněl doma propustku na základnu, takže se musel vracet. Kolem ležely hluboké závěje sněhu, když se v 10:19 moskevského času MiG-15 UTI s Gagarinem na předním sedadle a Serjoginem v zadním kokpitu konečně zvedl k zamračené obloze. Stroj nebyl rozhodně nejnovější, byl pod výrobním číslem 612739 vyroben v továrně Aero Vodochody v Československu v březnu roku 1956. A prošel již dvěma generálními opravami. Motor letounu měl za sebou generálky dokonce čtyři. Nic z toho ovšem nemělo na události v dalších minutách vliv.

Ke splnění zadané úlohy bylo potřeba minimálně dvaceti minut, ale už v 10:31 se Serjogin s Gagarinem rozhodli vrátit na základnu. Viditelnost a dohlednost se v přidělené zóně rapidně zhoršovaly a nemělo smysl pokoušet se o splnění cíle letu. Ohlásili svůj záměr řídícímu létání a dostali povolení k návratu na základnu. To bylo naposledy, kdy byl slyšet Gagarinův hlas. Přibližně po sedmdesáti sekundách zmizela značka letounu z radarů.

Na volání řídícího nikdo neodpovídal, volací znak 625, jenž patřil Gagarinovi, se odmlčel. Chabá naděje ale stále žila- možná je chyba v radaru. Jenže po pár desítkách minut bylo jasné, že Gagarinovi už muselo dojít palivo a stroj s trupovým číslem 18 stále ještě nepřistál. Do oblasti, kde bylo ztraceno spojení, byly vyslány vrtulníky a pilot jednoho z nich ohlásil čerstvý průsek a sloup kouře v lesíku nedaleko vesnice Kiržač asi 96 km severovýchodně od Moskvy. Protože na místě se nedalo přistát, dostal pilot příkaz přistát na nejbližším vhodném místě a pěšky vyrazit obhlédnout situaci. Trvalo téměř celou hodinu, než se kapitán vrtulníku dostal přes závěje sněhu ke zdroji onoho sloupu kouře. Za další hodinu pak konečně ohlásil rádiem na základnu, že v lese je velký kráter, kusy hlíny byly vyvrženy do dalekého okolí a všude se povalují kusy pokrouceného kovu. Bylo jasné, že se skutečně jedná o místo havárie. Poslední naděje spočívala v možnosti, že se Gagarin se Serjoginem katapultovali a probíjejí se sněhem směrem k civilizaci. S nastávajícím soumrakem ale i tato chabá jiskřička pohasla- záchranné jednotky nalezly mapovou brašnu, patřící Gagarinovi a kusy Serjoginova oblečení. Vše bylo náhle přízračně jasné. První kosmonaut světa byl mrtev.

Památník na místě, kde zahynuli Gagarin se Serjoginem

Památník na místě, kde zahynuli Gagarin se Serjoginem
Zdroj: middleofthefreakinroad.files.wordpress.com

Příčiny katastrofy Gagarinova MiGu se nikdy nepodařilo objasnit. V řízení letového provozu v moskevské oblasti panoval značný chaos a šlendrián. Je proto možné, že došlo k záměně radarové značky Gagarinova letounu za letoun jiný. Podle některých svědků se skutečně v oblasti havárie pohyboval letoun Su-15, který tam neměl co dělat. Vlétli snad nebozí piloti do jeho úplavu? Podivné je také to, že nikde v dokumentaci přípravy k letu se neobjevuje zmínka o dvou přídavných nádržích, které byly navěšeny na křídlech Gagarinova MiGu. Ty významně ovlivňovaly letové vlastnosti a znamenaly omezení hlavně v oblasti povolených násobků přetížení a úhlů náběhu. Další okolností, která mohla mít na průběh letu vliv, byla meteorology chybně určená výška spodní základny oblačnosti. Ta se nacházela mnohem níže, než jak byli piloti informováni. Chybně nastavený výškoměr, který byl v troskách nalezen, mohl dávat spolu s touto informací pocit, že k vybrání střemhlavého letu je ještě dostatek prostoru.

Jisté je, že oba muži do poslední chvíle měli ruce a nohy na ovládacích prvcích řízení a tedy aktivně letoun řídili. MiG dopadl naplocho značnou rychlostí, podle všeho piloti vybírali střemhlavý let, možná následkem vývrtky. Ke srovnání letounu do horizontálního letu jim chybělo přibližně 250 metrů výšky, tedy převedeno do časových souvislostí asi 2 sekundy. Dvě sekundy, tak krátký čas, tomto případě však jazýček na vážkách mezi životem a smrtí…

Valja se o tom, že je vdovou, dozvěděla v nemocnici, kde byla na operaci slepého střeva. Na rekonvalescenci ale neměla příliš mnoho času. Ani po smrti totiž nebyl Jurij soukromou postavou. V onu zamračenou sobotu 30. března 1968 se v celém Sovětském svazu na několik minut zastavil život. Ve chvíli, kdy byla urna s jeho popelem ukládána do kremelské zdi, rozezněly se zvony a tovární píšťaly po celé zemi. Minutu ticha drželi i v té nejzapadlejší výspě Ruska, stejně jako mlčely davy na Rudém náměstí. Lidé přišli, stejně jako před necelými sedmi roky, vzdát hold svému hrdinovi.

Jurij Alexejevič Gagarin byl osobností z rodu Kolumba a Lindbergha. Jeho let v dubnu 1961 rezonuje napříč časem až do dnešních dnů. I dnes je každý start lidských bytostí do vesmíru pokračováním cesty, na jejíž neprobádanou půdu vstoupil jako první. Za všechny to nejlépe vyjádřil Neil Armstrong při návštěvě Hvězdného městečka devět let po Gagarinově prvním kroku za práh naší rodné planety: „Pozval nás všechny do vesmíru.“

 

Jurij Alexejevič Gagarin

Jurij Alexejevič Gagarin
Zdroj: www.inyourpocket.com

Облетев Землю в корабле-спутнике, я увидел, как прекрасна наша планета. Люди, будем хранить и приумножать эту красоту, а не разрушать её!

(Když jsem oblétával Zemi ve své kosmické lodi, viděl jsem, jak je naše planeta překrásná. Lidé, chraňme a zvětšujme onu krásu a neničme ji!)

Jurij Alexejevič Gagarin

 

 

Zdroje informací:

R.D.Hall, D.J.Shayler, B.Viss: Russia’s Cosmonauts- Inside the Yuri Gagarin Training Center
C.Burgess, R.Hall: The First Soviet Cosmonaut Team
А.Т.Гагарина: Слово о сыне
J.Doran, P.Bizony: Starman- The Truth Behind the Legend of Yuri Gagarin
Ю.Гагарин: Дорога в космос
М Галлай: С человеком на борту
http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%93%D0%B0%D0%B3%D0%B0%D1%80%D0%B8%D0%BD,_%D0%AE%D1%80%D0%B8%D0%B9_%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B5%D0%B5%D0%B2%D0%B8%D1%87
http://militera.lib.ru/h/kopylov/37.html
http://www.rabochy-put.ru/history/11842-gzhatsk-ili-klushino-.html
http://www.fai.org/icare-records/history-of-manned-spaceflight

 

Zdroje obrázků:

http://images.hngn.com/data/images/full/5330/death-details-of-yuri-gagarin-first-man-in-space-revealed-for-the-first-time.jpg?w=600
(kredit: Flickr/Recuerdos de Pandora)
http://russianhistoryblog.org/wp-content/uploads/2011/04/gagarinmatra1.jpg
http://www.astronautix.com/graphics/q/qsoy1gak.jpg (kredit: RKK Energia)
http://home.wxs.nl/~timlin/images/timht40.jpg
http://www.americaspace.com/wp-content/uploads/2013/03/gagarin1.jpg  (kredit: Roskomos)
http://middleofthefreakinroad.files.wordpress.com/2011/04/gagarin-seregin_memorial.jpg
http://www.inyourpocket.com/gallery/item_7137.jpg

Vesmírné osudy 31. díl - Jurij Gagarin, 2.5 out of 5 based on 25 ratings
Pin It
(Visited 1 345 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (25 votes cast)
(Visited 1 345 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


8 komentářů ke článku “Vesmírné osudy 31. díl – Jurij Gagarin”

  1. Evžen napsal:

    Tleskám ve stoje!
    Neuvěřitelný seriál. I když jsem „odkojen“ knihami a články Karla Pacnera, Pavla Toufara a jiných kosmických borců, tohle je úžasný výkon. Jen tak dál, chlapi.
    Velmi vám všem za tyto stránky a za vaši každodenní práci děkuji

  2. Dušan Oravec napsal:

    A mne nezostáva nič iné iba súhlasiť s kolegom vyššie. Gratulujem.

  3. Ričrd napsal:

    Autorovo terorizování prozatím skončilo. Konečně si to můžu přečíst celé a najednou. Čekat sedm týdnů byl opruz. Mimochodem díky za článek.

  4. Ondřej Šamárek napsal:

    Moc děkuji za ohlasy. Jsem rád, že článek si našel své čtenáře přesto, že Gagarin je poměrně „profláknutou“ osobností.
    Už teď je pro Vás nachystána další série článků, tentokrát o Gagarinově kolegovi z opačné strany zeměkoule. A obávám se, že terorizování bude pokračovat, tentokrát po osm týdnů 🙂

    • Ričrd napsal:

      Osm týdnů, vrrr… No nic, holt počkám do ledna. Čekání mezi jednotlivými díly je horší, než čekání na celek.

      P.S. Za tohle už bych sekal prsty. Jeden díl, jeden prst. No, vzhledem k tomu, jak nás p. Karfík zásobuje, jedem díl, jeden článek u prstu. Prsty by rychle došly. 🙂

      • Ondřej Šamárek napsal:

        Tenhle plán má jednu vážnou vadu (ne nepodobnou dilematu dělostřelecké pošty Járy Cimrmana): po přibližně čtyřech letech (pokud započítáme i Lukáše Houšku) by se přísun dílů zastavil zcela… 🙂

  5. indian22 napsal:

    Tak teď už můžu poděkovat souhrnně za alespoň jednu osobnost, poslední díl opravdu gradoval, to množství detailů o okolnostech osudné nehody jsem dosud neznal. Vůbec obdivuji to množství detailů, které jsou tu naservírovány pěkně pohromadě.

    Vím, že to tu padlo už mockrát, a umím si představit ty problémy, ale knížka by tomu vážně slušela.

    • Ondřej Šamárek napsal:

      Děkuju i za Lukáše, Indiáne 😉 Je fajn, že se to čtenářské obci líbí.
      Stran té knihy- momentálně to vypadá, že schůdnější by byla elektronická varianta, ale chce to čas…

Zanechte komentář