ESA – 14. díl – Přistání na kometě

Úvodní obrázek

V posledních dvou dílech našeho seriálu o Evropské kosmické agentuře jste se mohli dočíst o dvou sesterských sondách k nejbližším planetám. Šlo o Mars Express a Venus Express, které si byli v mnohém podobné a především využívali stejnou platformu. K těmto dvěma planetárním průzkumníkům můžeme zařadit ještě třetí meziplanetární sondu. V předchozích článcích o ni byla několikrát řeč. Oba Expressy totiž používají množství jejích přístrojů, nebo přístrojů odvozených od těch, které pro ni byly určeny. Tou sondou je Rosetta. Dnes bychom napočítali bezmála deset let od jejího startu. Už téměř deset let putuje nekonečnou prázdnotou vesmíru, a kromě občasné kontroly systémů nebo korektivního zážehu, většinu času tráví v hibernaci. Celé uplynulé desetiletí stále jen čeká na svůj cíl, kterým je kometa – fascinující vesmírné těleso, které lidstvu ještě ani zdaleka neodhalilo všechna svá tajemství a čeká na náš dychtivý vědecký průzkum. Pojďme se tedy dnes v našem článku poohlédnout za nesmírně dlouhým putováním této kometární sondy a představme si ji trochu blíže.

Ještě než se však pustíme do bližšího rozboru Rosetty, připomeňme si základní fakta o oběžných drahách komet, abychom lépe pochopili složitost a odůvodnili délku této ambiciózní mise. Komety se pohybují na velice protáhlých oběžných drahách často i s velkým sklonem k ekliptice. To z nich pro lidské výtvory dělá nesmírně náročné cíle. Když to velmi zjednoduším, poslat sondu k Marsu nebo jiné planetě, je relativně jednoduché. Mars totiž obíhá téměř ve stejné rovině jako Země, navíc po dráze téměř kruhové a s tou zemskou soustředné. Naproti tomu vyslat sondu pouze za pomocí raketového paliva k jakékoliv kometě je nemožné. Na tak velké množství výrazných změn parametrů oběžné dráhy není žádná pozemská raketa dostatečně silná. Ano, v minulosti už sice množství sond komety navštívilo, jednalo se však o pouhé průlety. O jednom takovém jsme už v našem seriálu psali. Vzájemné oběžné dráhy se ale u těchto průletů pouze křížily a setkání bylo možné díky preciznímu načasování. Rosetta však posouvá laťku mnohem výš a dává si za cíl usadit se na oběžné dráze komety a navíc na její povrch vyslat přistávací modul.

Po průletu evropské sondy Giotto kolem Halleyovy komety v roce 1986 vědci dychtili po podrobnějším zkoumání komet. Nejvyšším cílem se stalo dopravení vyvrtaného vzorku kometárního jádra na Zemi. Ve spolupráci s NASA byl zahájen projekt Rosetta Comet Nucleous Sample Return. Start byl plánován na rok 2002 a v roce 2010 mělo být na Zemi dopraveno 10 kg vzorků z kometárního jádra. Scénář byl podobný jako u mise Cassini – Huygens. Kometární orbiter měla na starosti NASA a ESA se měla postarat o samotný lander a návrat vzorků. V roce 1991 se ale NASA rozhodla, že práce na projektu nemohou začít dříve než v roce 2000 s následným startem nejdříve v roce 2005. Nedočkavá Evropa tedy od nejisté spolupráce odstoupila a rozhodla se pro samostatnou misi ořezanou o návrat vzorků. Jako malá náplast měl působit potencionální průlet kolem nějaké planetky. V roce 1993 byla tedy mise schválena a jako cíle byly vybrány kometa 73P/Schwassmann-Wachmann 3 a planetka Brita. Ty se však brzy dočkaly náhrady, jelikož studie ukázaly, že mezi zkoumanými cíly nejsou dostatečné časové i prostorové rozestupy.

Ilustrace kometární sondy Rosetta.

Ilustrace kometární sondy Rosetta.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

Primárním cílem Rosetty je tedy stát se historicky prvním umělým satelitem komety. Onou cílovou vlasaticí se stalo těleso 67P/Churyumov-Gerasimenko s délkou oběžné doby téměř šest a půl roku. Objevena byla 20. září 1969 Klimem Churyumovem na snímcích Světlany Gerasimenkové, která studovala kometu 32P/Comas Solá. Kometa má poměrně zajímavou historii. Do roku 1840 byla ze Země nepozorovatelná. Její perihel byl totiž 4 AU od Slunce. Ten rok ale prolétla blízko Jupiteru a ten svým gravitačním působením snížil perihel komety na 3 AU a po následující století byl postupně snižován až na 2,77 AU. Potom, v roce 1959, znovu výrazně zasáhl Jupiter a nejnižší bod oběžné dráhy byl posunut až na 1,29 AU. Od té doby byla kometa 67P/Ch-G ze Země pozorována během sedmi přiblížení ke Slunci v letech 1969, 1976, 1982, 1989, 1996, 2002 a 2009. I přesto, že jde o kometu krátkoperiodickou, je nebývale aktivní a při průletu perihelem vytváří jasnou komu i ohon.

Zajímavostí však je, že sonda pro tuto kometu nebyla původně postavena. Původním cílem byla kometa 46P/Wirtanen. Rosetta měla startovat už v lednu 2003, ale dva měsíce před startem její nosná raketa havarovala. Šlo o novou verzi Ariane-5 ECA, která selhala při svém prvním startu 11. prosince 2002. Ariane-5 byla po dobu vyšetřování uzemněna a Rosetta tak zmeškala své startovní okno a kometa 46P/Wirtanen se ocitla mimo dosah. Projektový tým Rosetty spolu s týmem Flight Dynamics z ESOCu začali vybírat novou destinaci. Bylo vypracováno osm alternativních scénářů mise a tři nejvhodnější byly následně prezentovány. 67P/Churyumov-Gerasimenko byla jedinou kometou, jejíž oběžné dráhy mohlo být dosáhnuto pomocí starší verze rakety Ariane-5G+, nevyžadovala změny na sondě samotné ani na jejím přístrojovém vybavení a neprodlužovala délku mise o více než dva roky.

Okamžitě započalo intenzivní pozorování vybraného cíle. Pozorování z Hubbleova vesmírného teleskopu odhalila kometární jádro o průměrném poloměru 2 km, což bylo o něco více než u primárního cíle. Největší obavou bylo, jestli se přistávací pouzdro vypořádá s vyšší rychlostí přistání, která měla nyní činit přibližně 1 m/s oproti 0,5 m/s u komety Wirtanen s jádrem o poloměru 600 m. Následné studie a testy ukázaly, že je potřeba přistávací podvozek jen mírně upravit. V dubnu 2003 vědecký tým projektu odsouhlasil nový scénář mise, který měl přinést stejné potencionální výsledky jako originální záměr.

Celá mise čelí množství unikátních rysů a výzev. Největší je už samotný desetiletý let nepřátelským prostředím hlubokého vesmíru. Veškeré systémy sondy spoléhají na dodávku elektrické energie ze slunečních panelů. Na rozdíl od planetárních sond a jiných satelitů a zařízení ale nejsou solární panely vystaveny konstantnímu záření. Vzdálenost Rosetty od Slunce kolísá mezi 0,9 a 5,7 AU. Sonda tak jako první používá sluneční energii v tak velké vzdálenosti od Slunce. Je to ještě dále, než je oběžná dráha Jupiteru, ke které míří americká sonda Juno pyšnící se trochu neprávem tímto prvenstvím. Tyto variace různých vzdáleností od naší mateřské hvězdy ale neovlivňují jen konstrukci solárních článků ale také systémy termoregulace nebo komunikační systémy. V určitých částech mise rádiovému signálu ze Země může trvat až 90 minut, než k sondě dorazí. V takových případech je důležité spolehnout se na vysoký stupeň autonomnosti. A v neposlední řadě dříve zmíněná specifická oběžná dráha komety si vyžaduje nepředstavitelně složité a precizní plánování série gravitačních manévrů, které Rosettě umožní setkat se s jejím cílem.

Rosettská deska objevená roku 1799.

Rosettská deska objevená roku 1799.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

Sonda byla pojmenována po známé Rosettské desce. Jednalo se o velkou žulovou desku nalezenou u egyptského města Rosetta (arabsky Ar-Rašíd). Na této desce je ve 166 znacích vytesán shodný text v egyptském i řeckém jazyce, což umožnilo rozluštění, do té doby nečitelného hieroglyfického písma. Jméno bylo vybráno v souladu s cílem mise zodpovědět na otázky týkající se prvotních fází vývoje Sluneční soustavy a jejich stavebních kamenů.

Konstrukce sondy samotné se velmi podobá sondám Mars a Venus Express, jak už jsem psal. Není však od nich odvozena, nýbrž naopak, stala se jejich předobrazem. Má tedy tvar krychle o hraně přibližně 2,5 m. Po dvou stranách má rozkládací křídla obdélníkových fotovoltaických článků o ploše 2 x 32 m2. Jejich celkové rozpětí činí poměrně slušných 34 metrů. Startovní hmotnost je 2900 kg, z čehož 1800 kg připadá na pohonné látky. Kromě hlavního motoru, který je schopen celkově změnit rychlost sondy až o 2000 m/s, je Rosetta vybavena 24 orientačními motorky o tahu 10 N. V prostoru se pak orientuje pomocí dvou hvězdných čidel, slunečního senzoru, navigační kamery a tří laserových gyroskopů. Komunikace se Zemí probíhá v pásmech S a X a je zajištěna pomocí hlavní vysokoziskové parabolické antény o průměru 2,2 m a třech menších všesměrových nízkoziskových antén. Mezi vědeckým vybavením bychom našli množství spektrometrů pro viditelné, infračervené, mikrovlnné i ultrafialové spektrum, kamerový systém, detektor prachu a drobných částic, hmotový analyzátor iontů, plynový chromatograf, řadu přístrojů pro studium plazmy, nebo například experiment, který bude pomocí rádiových signálů studovat vnitřní strukturu kometárního jádra.

Rosetta na svém boku navíc nese malý přistávací modul, který dosedne přímo na jádro komety 67P/CH-G. Svého jména se dočkal teprve tři týdny před startem. Byl pojmenován Philae podle egyptského ostrova na Nilu, na němž byl postaven jeden z nejznámější staroegyptských chrámů. V tomto chrámu byl nalezen obelisk s textem ve dvou jazycích, kde byly zobrazeny jména Ptolemaia a Kleopatry v hieroglyfech. Tento obelisk poskytl francouzskému archeologovi Jeanu-Francois Champollionovi poslední nápovědy k rozluštění Rosettské desky. V zemích hlavních dodavatelů přístrojů pro Philae probíhali národní soutěže o pojmenování landeru. Vítězný návrh vzešel od patnáctileté Sereny Olgy Vismaraové z Itálie. Philae má tvar neuzavřeného šestiúhelníku o průměru 1 m a výšce 0,8 m. Má tři přistávací nožičky a solární panely jsou napevno po obvodu pláště. Jeho přístrojové vybavení je, zjednodušeně řečeno, velmi podobné přístrojům na Rosettě. Má tedy množství spektrometrů, magnetometr, monitor plazmatu, analyzátory plynů, rádiovou sondáž pro kometární jádro, kamerový systém, seismická a akustická čidla ale i přístroje pro zkoumání jádra přímými metodami jako je penetrátor s kladivem nebo zařízení pro sběr vzorků z hloubky až 25 cm, které budou následně podrobeny mikroskopickému zkoumání, zahřívání v peci či vyčištění ve speciální stanici.

Po startu z Kourou 2. března 2004 uvedla Ariane-5 Rosettu nejprve na eliptickou dráhu o rozměrech 45 x 3849 km a po 17 minutovém zažehnutí horního stupně sonda přešla na dráhu hyperbolickou a vydala se do meziplanetárního prostoru relativní rychlostí 10,25 km/s. V prvních dnech samostatného letu Rosetty byly prováděny standardní testy systémů, vyklápění komunikačních antén a kalibrace senzorů. Prvním vědeckým přístrojem, který byl spuštěn už 8. března se stal hmotnostní analyzátor iontů COSIMA následovaný rádiovým experimentem CONSERT a o čtyři dny později také kamerovým systémem OSIRIS. V dalších dnech pak následovalo celkem pět testů přistávacího modulu Philae, všechny na výbornou. První vědecké výsledky Rosetta přinesla 30. dubna, tedy už dva měsíce po startu. Svým kamerovým systémem pozorovala ze vzdálenosti 95 milionů kilometrů nedávno objevenou kometu C/2002 T7 (LINEAR). Ještě téhož dne po kamerách následovala také první ostrá prověrka všech spektrometrů – ALICE pro ultrafialové pásmo, MIRO pro mikrovlnné a VIRTIS pro viditelné a infračervené.

10. května se uskutečnil první z dlouhé řady klíčových korekčních zážehů DSM-1 (Deep Space Maneuver). Čtyři z manévrovacích motorků byly spuštěny po dobu 3,5 hodiny a rychlost sondy se změnila o 152,8 m/s. V následujících měsících probíhalo oživování dalších aparatur, jejich testování a upload nového softwaru, který byl vyvinut až po startu. Mnohokráte byl také zkoušen systém autonomie a chování Rosetty při ztrátě spojení se Zemí. Kvůli tomu byly pravidelné rádiové relace několikrát schválně zrušeny. Svou první etapu letu ukončila sonda v září 2004, kdy zkoumala kometu 21P/Giacobini-Zinner, k jejímuž ohonu se přiblížila na pouhých 540 000 km. Poté přešla sonda do spánkového režimu, který byl vyrušován jen občasnými relacemi se Zemí a zkouškami různých systémů.

Úžasná fotografie Země s Měsícem během prvního průletu Rosetty v roce 2005.

Úžasná fotografie Země s Měsícem během prvního průletu Rosetty v roce 2005.
Zdroj: http://www.esa.int/

4. března následujícího roku čekal na Rosettu jeden z velkých milníků její dlouholeté cesty. Přesně po roce a dvou dnech se vrátila k Zemi, která ji poskytla díky své gravitaci zrychlení a změnu oběžné dráhy, jejíž nejvyšší bod po průletu sahal až k hlavnímu pásu planetek za oběžnou drahou Marsu. Během této gravitační asistence se Rosetta dostala k Zemi nejblíže a to až do vzdálenosti 1955 km nad Tichým oceánem u západního pobřeží Mexika. Samotný průlet navíc posloužil ke generálním zkouškám různých vědeckých experimentů a jejich kalibraci. Hlavně byl ale otestován mód AFM (Asteroid Fly-by Mode), tedy mód, který měl přijít na řadu až v následujících letech během průletů kolem planetek hlavního pásu. Jako cíl Rosettě při tomto testu sloužil Měsíc, který považovala za planetku. Po spuštění módu začaly navigační kamery Měsíc sledovat a sonda podle nich postupně měnila svou orientaci tak, aby k němu neustále směřovaly její přístroje. Během průletu Rosetta samozřejmě také pořizovala množství úchvatných fotografie jak Měsíce, tak naší Země a do řídícího střediska je odeslala o tři dny později.

V následující fázi probíhalo zejména postupné testování hibernace, do které bude sonda v budoucnu uvedena. Koncem června vyzkoušel řídící tým vyfotografovat kometu 9P/Tempel 1, ke které mířila americká sonda Deep Impact. Jejím cílem bylo kometu zasáhnout 370 kg vážícím impaktorem a zkoumat vyvržený materiál a vytvořený kráter. Do sledování tohoto nárazu se kromě sondy Deep Impacet zapojily i pozemské laboratoře a velké vesmírné teleskopy (americký Hubble, Chandra a Spitzer a evropský XMM-Newton). K pozorování této historické události se tedy odhodlala i Rosetta a namířila k 80 milionů kilometrů vzdálené kometě Tempel 1 své kamery a spektroskopy. Výsledky pozorování byly úspěšné a nashromážděná data odpovídala očekávání.

29. září 2006 byl proveden druhý velký zážeh k úpravě trajektorie – DSM-2. Hlavní motor pracoval 52 minut, výsledná rychlost se lišila o necelých 32 m/s a bylo přitom spotřebováno 33,7 kg paliva. Při těchto manévrech opět přichází ke slovu pokročilá autonomie sondy. Kvůli potřebě natočit motor správným směrem je vyloučeno natočení parabolické antény směrem k Zemi. Komunikace tudíž po dobu zážehu neprobíhá. A i kdyby snad mohla být anténa k Zemi natočena, přímé řízení by stejně nebylo možné kvůli velké vzdálenosti a zpoždění signálu, které v tomto okamžiku činilo více než 15 minut. Sonda proto musí během zážehu bedlivě kontrolovat všechny své systémy a na sebemenší odchylky od stanovených norem reagovat. Po dokončení zážehu pak vše vyhodnotit, otočit se anténou k Zemi a řídícímu středisku odeslat všechny potřebné informace.

Snímek Marsu pořízený kamerou landeru Philae ze vzdálenosti cca 1000 km celé 4 minuty před největším přiblížením.

Snímek Marsu pořízený kamerou landeru Philae ze vzdálenosti cca 1000 km celé 4 minuty před největším přiblížením.
Zdroj: http://www.esa.int/

Začátkem roku 2007 se Rosetta začala chystat na druhý gravitační manévr. Tentokrát byl na řadě těsný průlet kolem Marsu. Vědecké přístroje začaly pozorovat blížící se Rudou planetu. 25. února, hodinu před očekávaným průletem, pozorování skončilo a všechny vědecké přístroje byly vypnuty.  Ve 2 hodiny 56 minut a 10 sekund našeho času sonda z pohledu pozemského pozorovatele zmizela za kotoučkem planety Mars a za 49 sekund nastalo její nejbližší přiblížení ve vzdálenosti 250 km nad severní polokoulí. Po dalších jedenácti sekundách vstoupila do stínu planety, sluneční panely přestaly dodávat elektrickou energii a Rosetta se musela spolehnout pouze na své akumulátory. Za další dvě a půl minuty napětí v řídícím středisku v ESOCu opadlo a sonda vykoukla zpoza Marsu. Let jeho stínem však trval ještě dalších 13 minut. Byla obnovena činnost vědeckých přístrojů a sonda se zaměřila na měsíc Phobos. Při odletu byly ještě všechny přístroje zaměřeny k Marsu, ale to se brzy změnilo, jelikož sonda se nacházela poměrně blízko Jupiteru, kolem kterého právě prolétala sonda New Horizons mířící k Plutu. Obě sondy tedy společně podnikly koordinované pozorování největší planety Sluneční soustavy, které trvalo až do května. 26. dubna pak ještě proběhl další korekční manévr DSM-3, který upřesnil výslednou dráhu, která opět mířila zpátky k Zemi.

Série snímků planetky 2867 Šteins vyfocené z různých perspektiv. Povšimněte si mohutného kráteru v horní části asteroidu.

Série snímků planetky 2867 Šteins vyfocené z různých perspektiv. Povšimněte si mohutného kráteru v horní části asteroidu.
Zdroj: http://www.esa.int/

13. listopadu 2007 Rosetta podruhé prolétla kolem Země. Tentokrát to bylo ve vzdálenosti necelých 5300 kilometrů nad jižní částí Tichého oceánu. Díky tomu se její dráha zase o něco protáhla a sonda tak mohla zamířit přímo ke svému prvnímu z hlavních cílů – planetce 2867 Šteins. Ta byla však ještě daleko a tak sonda byla poprvé uvedena do stavu hibernace, z níž se probudila až téměř za rok, přesněji 3. července 2008. 4. srpna už se vše rozjelo na plno a do provozu byly postupně uváděny všechny vědecké přístroje. První snímky planetky Šteins byly pořízeny už ze vzdálenosti 24 milionů kilometrů. K největšímu přiblížení došlo 5. září, kdy Rosetta proletěla jen 800 km od planetky. Velikost planetky byla očekávaných 5 kilometrů a během průletu byla podrobně monitorována kamerovým systémem OSIRIS. Za zmínku stojí, že na povrchu byl objeven velký kráter o průměru 1,5 km. Je udivující, že tak velká srážka s cizím tělesem nezapříčinila rozpad celé planetky.

Na další rok byla Rosetta opět uvedena do hibernace a čekal na ní poslední, čtvrtý gravitační manévr. Ten nastal 13. listopadu 2009 a sonda při něm naposledy prolétla kolem Země, která ji vymrštila až za oběžnou dráhu Jupitera tak, aby se výsledná orbita téměř shodovala s oběžnou dráhou cílové komety 67P. Největší přiblížení tentokrát proběhlo ve výšce 2481 km nad Austrálií a to rychlostí 13,48 km/s vůči Zemi. Celkový přírůstek rychlostí poskytnutý naší planetou činil 3,6 km/s. V tento okamžik už za sebou Rosetta měla uražených 4 500 milionů kilometrů a dalších 2 600 milionů ji ještě čekalo. Během průletu probíhala zejména atmosférická a magnetosférická měření a sonda opět pořídila množství dech beroucích fotografií.

10. července 2010 Rosetta konečně uskutečnila blízký průlet kolem planetky 21 Lutetia. V tento den zaznamenala doposud největší úspěch své dlouhodobé mise a její výsledky pozorování na Zemi se staly zdrojem mnoha podrobných prací. Planetka Lutetia byla s průměrem 130 km do té doby největším tělesem hlavního pásu, kolem kterého prolétla lidská sonda. Nejbližší přiblížení proběhlo ve vzdálenosti 3162 km a sonda tak zblízka odhalila množství detailů s maximálním rozlišením 60 m. Lutetia se ukázala jako krátery zjizvené těleso trpící bombardování menšími tělesy po svou 4,5 miliard let dlouhou historii. Díky vysoké rychlosti sondy trval samotný průlet pouhou minutu. Všechny přístroje už však pracovaly dlouhé hodiny před i po průletu. Na základě obrovského množství dat nasbíraných Rosettou, vědci mohli vytvořit velmi přesnou mapu oblastí na povrchu s různou geologickou historií. Mezi další objevy jmenujme například největší objevený kráter planetky, pojmenovaný Massilia, jež se pyšní průměrem 57 km. Dále byly, kromě kráterů, objeveny sesuvy půdy nebo sítě lineárních zlomů, jež jsou výsledkem seismické činnosti. Některé dosahují délky až 80 km.

Planetka Lutetia během maximálního přiblížení.

Planetka Lutetia během maximálního přiblížení.
Zdroj: http://www.esa.int/

Tato úchvatná fotografie byla pořízena kamerovým systémem OSIRIS ze vzdálenosti 36 000 km od planetky a kromě ní na fotce můžeme spatřit i planetu Saturn s jejími prstenci.

Tato úchvatná fotografie byla pořízena kamerovým systémem OSIRIS ze vzdálenosti 36 000 km od planetky a kromě ní na fotce můžeme spatřit i planetu Saturn s jejími prstenci.
Zdroj: http://www.esa.int/

Po této velice úspěšné návštěvě byla Rosetta opět uvedena do stavu hibernace, jelikož se dostala velmi daleko od Slunce. A právě v této fázi mise se nachází nyní v tyto dny, kdy prolétá poblíž oběžné dráhy Jupiteru. Jak můžete vidět, desetiletá cesta sondy pustým vesmírem nemusí být jen nuda. Naopak! Rosetta za tu dlouhou dobu navštívila několik cizích světů a přinesla vědcům výsledky, které mají obrovskou hodnotu. A to je hlavní část jejího úkolu teprve před námi. Abyste si lépe mohli představit nesmírnou náročnost gravitačních manévrů a nepředstavitelnou přesnost plánování celé mise, podívejte se, prosím, na následující video.

Co Rosettu čeká dál? Probuzení z hibernace je plánováno na leden příštího roku. Nejnáročnější a nejočekávanější část celé mise – setkávací manévr pak začne v květnu. Přiblížení k cílové kometě nastane v době, kdy se bude přibližovat ke Slunci a její kometární aktivita tak zrovna započne. Sonda však nevstoupí hned na její oběžnou dráhu, to by bylo příliš nebezpečné. Nejprve bude zažehnut hlavní motor, aby zpomalil vzájemné rychlosti obou těles a Rosetta se tak začne pohybovat směrem ke kometě rychlostí 25 m/s. Tehdy bude zahájena pozorovací fáze. Přibližně po 90 dnech bude ve vzdálenosti 200 km od kometárního jádra vzájemná rychlost snížena na 2 m/s. V této fázi bude kometární jádro podrobeno podrobnému průzkumu týkajícího se jeho rotační osy, úhlové rychlosti rotace, polohy a gravitačních poměrů. Ve vzdálenosti pouhých 25 km pak v srpnu dojde k finálnímu navedení na oběžnou dráhu komety. Oběžná rychlost bude díky extrémně nízké gravitaci jen několik centimetrů za sekundu.

Vizualizace přistávacího modulu Philae na povrchu kometárního jádra.

Vizualizace přistávacího modulu Philae na povrchu kometárního jádra.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

Dalším úkolem bude podrobné mapování povrchu jádra a výběr vhodných míst pro přistání. Ode dneška přesně za rok, tedy v listopadu 2014 bude modul Philae vypuštěn z mateřské sondy ve výšce 1 km. Vypuštění landeru, jeho sestup i přistání je komplexní autonomní sekvencí událostí. Musíme si uvědomit, že přistání na tak malém tělese je něco úplně jiného než přistání na velké planetě. Nevyžaduje sice množství paliva nebo složitý systém padáků či nafukovacích airbagů, zato se ale jedná o delikátní operaci chirurgického charakteru. Gravitace komety je pouhých 30×10-4 g. Což by se dalo v porovnání se Zemí téměř označit jako stav beztíže. Během sestupu bude Philae stabilizován v jedné ose gyroskopem a pohyb bude jen minimálně ovlivňován tryskami. Jinak se bude jednat o volný pád. Po dosednutí na povrch rychlostí 1 m/s bude do komety vystřelena harpuna, která zajistí bezpečné ukotvení landeru. A pak už se můžeme těšit na snímky s vysokým rozlišením přímo z povrchu komety, které si dnes nejspíš ani nedokážeme představit. Tou dobou už bude jádro obklopeno kometární komou a z jeho útrob bude tryskat voda a prach. Kromě fotografií Philae také bude například analyzovat ledový povrch komety a všechna data budou na Zemi odesílána přes mateřskou Rosettu. Minimální životnost sondy na povrchu je stanovena na jeden týden, avšak není vyloučeno, že bude tato doba několikanásobně překonána a Philae se dožije několika měsíců.

Ať už bude Philae více či méně úspěšný, společnost mu neustále bude dělat Rosetta, kterou čeká nesmírná výzva. Obíhat jádro komety v tak extrémně malé vzdálenosti, kdy je gravitační pole rychle rotující, nepravidelné a slabé, navíc v prostředí plném tryskajícího prachu a plynů, to je opravdu úkol, před kterým je potřeba smeknout. Rosetta by měla kolem komety 67P/ Churyumov-Gerasimenko kroužit minimálně rok a studovat ji tedy po celou dobu její kometární aktivity během průletu vnitřní částí Sluneční soustavy.

Hlavními úkoly mise jsou studium původu komet, vztah mezi kometárním a mezihvězdným materiálem a důsledky na teorii o původu Sluneční soustavy. Měření Rosetty nám poskytnou informace o globální charakteristice kometárního jádra, určení jejích dynamických charakteristik či o morfologii a přesném složení povrchu. Dále bude určeno chemické, mineralogické a izotopické složení nestálého kometárního jádra a budou důkladně zaznamenány procesy kometární aktivity zejména v oblasti povrchu a vnitřní komy po celou dobu procesu průletu perihelem. Předpokládané ukončení mise je prozatím stanoveno na prosinec 2015.

Máme se tedy na co těšit a pokud vše půjde podle plánu, staneme se svědky opravdu fantastické historické události. Popřejme tedy Rosettě hodně štěstí do posledních několika málo týdnů před finálním přiblížením k divoké vlasatici.

Vy, kteří jste pravidelnými čtenáři našeho blogu, jste si už nejspíš zvykli, že seriál o úspěších evropské kosmonautiky vycházel pravidelně každé pondělí. Bohužel enormní časová vytíženost mé osoby, jakožto autora tohoto seriálu, zapříčinila, že v budoucnu bude tento seriál vycházet nepravidelně. Náš blog nechce produkovat články pod vlivem časové tísně a tím tak vás, naše věrné čtenáře, ochudit o kvalitu našich výtvorů, jejichž tvorba vyžaduje čas. Velice vám děkuji za pochopení a doufám, že vás naše články i nadále budou zajímat.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://sci.esa.int/
http://forum.kosmonautix.cz/

Zdroje obrázků:
http://physicsforme.files.wordpress.com/
http://spaceinimages.esa.int/
http://spaceinimages.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://spaceinimages.esa.int/

ESA - 14. díl - Přistání na kometě, 2.5 out of 5 based on 72 ratings
Pin It
(Visited 1 836 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (72 votes cast)
(Visited 1 836 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


7 komentářů ke článku “ESA – 14. díl – Přistání na kometě”

  1. Robert napsal:

    Veliké díky autorovi za vynikající článek, který popisuje nejen misi jako takovou, ale zaobírá se i podrobnostmi kolem sondy sahající až k hitorii lidstva.
    Snad ještě přání autorovi k dalším takovýmto skvostným článkům.
    S pozdravem věrný čtenář Robert.

  2. Wrunx napsal:

    Hluboce se klaním tvůrcům takovéhoto vesmírného výletu, a smekám před autorem článku, od kterého se člověk nemůže odtrhnout. To je síla!

  3. zdenek napsal:

    No, navnadili jste mě na to, na co se za rok těšit. Také díky autorovi za vynaloženou námahu.

  4. Michael Voplatka napsal:

    Velice všem děkuji za tak pozitivní komentáře. Nesmírně to potěší, když člověk vidí, že je o jeho práci zájem a navíc se líbí. Je to nejlepší motivace do další tvorby.

  5. Martin Gembec napsal:

    Souhlas, méně = více. Děkuji a přeji hodně síly do dalších, klidně i kratších 😉

  6. Marek Prochazka napsal:

    Vyborne napsano. Diky! Rosetta ma nastaveny budicek na 20. ledna 2014 10:00 GMT. Budu se tesit.

  7. kopapaka napsal:

    Je zajímavé číst článek s takovým odstupem… Díky.

Zanechte komentář