Ruský útok na americkou kosmonautiku (nebo peněženku?)

Rusko chce uzemnit americké rakety, které vynášejí družice GPS, meziplanetární sondy nebo budoucí pilotované lodě. V minulých dnech se objevila informace, že Bezpečnostní rada Ruska (opakovaně) zvažuje zapovědět dodávky raketových motorů RD-180 do USA. Tento motor je přitom srdcem rakety Atlas V, která zase tvoří páteř americké nosné kapacity; počítají s ní dokonce i dvě ze tří vyvíjených komerčních pilotovaných lodí (kabina CST-100 od firmy Boeing a miniraketoplán Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.).

Pomiňme nyní technické parametry motoru RD-180 (odvozený z RD-170 vyvinutého pro rakety Zenit a Eněrgija), které jsou bezesporu unikátní a které nemají na světě obdoby. Zakázka podepsaná s Rusy v roce 1996 společností Pratt and Whitney (dnes Aerojet) na dodávku 50 motorů a opci na dalších 51 opravdu nebyla jen podporou ruského kosmického průmyslu po rozpadu SSSR a snahou zabránit „úniku mozků“. (Pro úplnost: v roce 2012 byla podepsána objednávka na dalších 31 motorů. Zřejmě jde o uplatnění části opce nebo přiobjednávku – pokud opce vypršela. O jiném uplatnění opce nikdy nepadlo ani slovo, což ale není podstatné: objednaných motorů je zkrátka oficiálně 50 plus 31.)

K onomu „úniku mozků“: kdo chtěl nebo mohl, stejně v té době už dávno odešel. Mezi lety 1989 a 94 poklesl počet zaměstnanců v ruském kosmickém průmyslu na desetinu! A to nemluvíme o zemích, které se od SSSR ve stejné době odtrhly. Zde se kosmický průmysl rozpadl úplně a přesné statistiky neexistují.

Motory RD-180 na prvním stupni rakety Atlas V

Motory RD-180 na prvním stupni rakety Atlas V
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/

Co by, kdyby…

Pojďme si nejprve odpovědět na otázku, co by se stalo, kdyby Bezpečnostní rada Ruska zákaz exportu motorů skutečně prosadila. Rakety Atlas V by byly uzemněné. Ale ne hned. Jednak rada uvažuje o zákazu od roku 2015 (předpokládejme, že hned k 1. lednu). Výrobce přitom dnes dodává zhruba osm motorů ročně, takže nějakých deset až jedenáct by bylo ještě na cestě. Krom toho je v USA aktuálně patnáct letových exemplářů RD-180 v různém stádiu připravenosti na mise v rozmezí 2013 až 15. Zastavení „motorovodu“ by se tedy projevilo nejdříve v roce 2017. A to za předpokladu, že by se USA tvářily, že se nic neděje a že by rakety Atlas V létaly stejným tempem jako dosud. Mnohem pravděpodobnější by ale byla redukce provozu: přesun možných nákladů (družice GPS, komerční satelity aj.) na komplementární nosiče. Tedy na Deltu IV a (bude-li dostupný) Falcon 9.

Spojené státy by nepochybně byly schopné Rusku „na truc“ zvýšit i za cenu jinak neospravedlnitelných nákladů výrobu jiných nosičů, upravit pozemní infrastrukturu (nové rampy…) či výrazně podpořit vycházející hvězdy (SpaceX). Nutnost certifikace některých nákladů (jmenovitě např. výše uvedených systémů CST-100 nebo Dream Chaser) by byla spíše formalitou, než překážkou.

Krom toho pomíjíme skutečnost, že firma Pratt and Whitney se už v roce 1996 pojistila nákupem licence a hardwaru, který umožňuje licenční výrobu RD-180 v USA. Podmínky kontraktu neznáme, ale platná licence by se rozhodně hůře blokovala, než dodávka hardware.

Motor RD-180

Motor RD-180
Zdroj: http://regmedia.co.uk/

Komu to prospěje?

Už v roce 2011 přitom Rusko tvrdilo, že dodává motory RD-180 do USA za zhruba polovinu výrobní ceny a že jen v letech 2008 a 09 byla s kontraktem spojena ztráta 30 mil USD. Cena jednoho letového exempláře motoru RD-180 přitom byla 11 až 15 mil. USD (v případě licenční výroby by prý byla přibližně dvojnásobná). Kontrakt z roku 2012 už obsahoval jisté zvýšení ceny. Každopádně pokud byla ztráta ze dvou let na cca šestnácti motorech cca 30 mil. USD, představuje na jednom cca 2 mil. USD. Což v uváděném rozpětí 11 až 15 mil. USD za kus není nijak výrazné.

Z výše uvedeného vyplývá, že Rusko nemá žádný důvod dodávku motorů zastavit. Přišlo by o důvěru investorů a partnerů (toto by totiž byl útok na solar plexus americké bezpečnosti, a to USA jaksi neodpouští), přišlo by o zakázku (resp. o zakázky, protože by bezpochyby následovala „řetězová reakce“), americký kosmický program by nepoškodilo – naopak, povzbudilo. Zpravodajské satelity – hlavní důvod případného zákazu zmiňovaného Bezpečnostní radou Ruska – by vesele létaly dál. Nelétaly by (možná) meteorologické družice, meziplanetární sondy, civilní telekomunikační satelity…

Nejvíc by tak Rusko potrestalo samo sebe: přišlo by o zahraniční zakázky, ale především by narostla jednotková cena motoru: stačí se podívat, kolik RD-180 odebírají Spojené státy a kolik sesterských (a z větší části totožných) RD-170 jde do druhé aplikace, rakety Zenit. Obé se pochopitelně dá v zájmu národní bezpečnosti překousnout, ale proč – zvláště ve chvíli, kdy by to byl jediný důsledek embarga… Trochu to připomíná ono cimrmanovské „nedám si po obědě doutník, neplačte, sami jste si to zavinili“.

Zůstanou rakety Atlas V uzemněné?

Zůstanou rakety Atlas V uzemněné?
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/

Ruská ruleta

Dosud bylo dodáno 60 motorů RD-180, objednáno přitom je celkem 81 (opci nepočítáme: jak jsme psali výše, nejsou o ní známé žádné detaily). Při průměrné dodávce osmi jednotek za rok bude kontakt naplněný už za něco málo přes dva roky. Co z toho plyne? Nový se nebude uzavírat, až se výrobní linky zastaví. Nový se s ohledem na dobu výroby a zkoušek motorů (od objednávek u subdodavatelů přes montáž až po testování trvá výroba jednoho RD-180 16 měsíců) ladí právě teď.
Rusko evidentně hraje o cenu. Nic jiného totiž získat nemůže.

Ruský motor RD-180 spalující směs speciálního petroleje a kapalného kyslíku.

Ruský motor RD-180 spalující směs speciálního petroleje a kapalného kyslíku.
Zdroj: https://engineering.purdue.edu

Poznámka pod čarou – Kéž by Rusko své hrozby naplnilo!

Jednak by to byla vzpruha pro americký raketový průmysl (národní systémy by ze dne na den dostaly nejvyšší prioritu, o tom není třeba pochybovat). A jednak by šlo o úžasný protiargument na nekonečná volání „nic nedělejte, nakupujte v zahraničí, je to levnější“. U strategických zakázek se totiž nedá hledět jen na cenu (jinak nejsou strategické, že). Nezávislost má také svoji nemalou hodnotu.
O podpoře ekonomiky nebo zachování výrobní kapacity nemluvě. Americký průmysl dnes není schopen vyrobit nejen superraketu Saturn V, ale ani nové moduly pro ISS: kdypak byl dokončený poslední modul kosmické stanice „Made in USA“? Kde je tato výrobní kapacita, konstruktéři nebo znalosti dnes? A to nám třeba ISS krouží nad hlavami, ale výrobní linky a know-how je pryč.

Nakupovat krátkodobě levně u sousedů obyčejně znamená dlouhodobě draze ztrácet doma.

Zdroje informací:
http://rt.com/
http://en.wikipedia.org/
http://rt.com/
http://www.ilslaunch.com/
http://spaceflightnow.com/
http://www.lpre.de/
http://www.npoenergomash.ru/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/news/0001/20rd180delivery/000120rd180delivery.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Atlas_V_first_stage_engines.jpg
http://regmedia.co.uk/2011/11/26/rd-180_large.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/3301051_orig.jpg
https://engineering.purdue.edu/~propulsi/propulsion/images/rockets/liquids/rd180.jpg

Ruský útok na americkou kosmonautiku (nebo peněženku?), 2.4 out of 5 based on 34 ratings
Pin It
(Visited 1 504 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.4/5 (34 votes cast)
(Visited 1 504 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


4 komentáře ke článku “Ruský útok na americkou kosmonautiku (nebo peněženku?)”

  1. Marek napsal:

    Pan Přibyl začal psát pro blog? 🙂

  2. Jirka napsal:

    No musím uznat že tento článek se povedl. Především je opravdu velmi zajímavá poznámka pod čarou. Pane Přibyl máte to za 5*

  3. Martin Gembec napsal:

    Opravdu výborné. Gratuluji k „získání“ pana Přibyla k občasnému přispívání.

Zanechte komentář