Kosmotýdeník 47. díl (5.8. – 11.8.2013)

S týdenním odstupem se na našem blogu opět objevuje pravidelný kosmotýdeník, který vás seznámí s nejzajímavějšími novinkami, které uplynulý týden přinesl v oblasti kosmonautiky. Dnes se můžeme těšit na malou fotoreportáž z dokování japonské zásobovací lodi HTV u Mezinárodní kosmické stanice. Dále se podíváme na zajímavou čínskou misi Chang’e 3, u které se už ví, kdy by měla mít svůj start. Dnešní kosmotýdeník uzavřeme zprávou o misi OSIRIS-REX, která už má vybraný nosič pro svoji cestu.

HTV úspěšně připojena

Japonská nákladní zásobovací loď Kounotori, která v minulém týdnu odstartovala z japonského kosmodromu Tanegashima. Loď během letu k ISS provázel problém s jedním motorem, který měl poškozený ventil. Loď však využila náhradního a v pořádku se přiblížila ke stanici. Vzhledem k tomu, že misi jsme se podrobněji věnovali v minulém dílu kosmotýdeníku, přineseme vám dnes malou fotodokumentaci z připojování.

HTV se přibližuje ke stanici

HTV se přibližuje ke stanici
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/

HTV už v blízkosti stanice

HTV už v blízkosti stanice
Zdroj: http://img404.imageshack.us/

 

HTV u iSS a za ní horizont Země

HTV u iSS a za ní horizont Země
Zdroj: http://img842.imageshack.us/

 

Při pohledu ze staničního modulu Copula

Při pohledu ze staničního modulu Copula
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/

HTV zachycená robotickou paží

HTV zachycená robotickou paží
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/

Z modulu Copula probíhá řízení připojení HTV

Z modulu Copula probíhá řízení připojení HTV
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Chang’e 3 poletí v prosinci 2013

Umělecká představa vozítka a přistávacího modulu

Umělecká představa vozítka a přistávacího modulu
Zdroj: http://2.bp.blogspot.com/

Čínská vesmírná agentura oznámila datum možného startu její robotické mise k Měsíci s názvem Chang’e 3. V rámci mise bude vyslán přistávací lander, který na svém vrcholu bude mít i robotické vozítko, které bude prozkoumávat okolí místa přistání. Datum startu byl stanoven na 1. prosince 2013, ale je nutné počítat s jistou rezervou, protože u podobných misí pravidelně dochází k opoždění a posunu data.

Samotné vozítko už prošlo celou řadů technologických testů v terénu. Jeho software mu má umožnit se umět samostatně vyhýbat překážkám a hodnotit terén, což mají být všechno technologie nutné k budoucímu přistání čínské posádky na Měsíci, které se předpokládá někdy mezi rok 2020 a 2025. Vozítko bude napájeno dvěma způsoby. Vzhledem k délce Měsíční noci bude vozítko vybaveno nejen solárními panely, které ho budou zásobovat energií během dne, ale i radioizotopovými generátory RTG, které budou zásobovat energií vozítko v noci a zároveň jej budou i oteplovat, protože teplota během měsíční noci sahá až k -170 stupňů celsia. Vozítko má vážit asi 100 kilogramů.

Dalším navazujícím projektem má být už návratový lander, který odešle vzorky měsíční horniny zpět na Zemi. Číňané tak cíleně směřují k ověření a vývoji technologií nutných k budoucímu přistání jejich posádky na Měsíci.

OSIRIS-REX už ví, na čem poletí

OSIRIS-REX

OSIRIS-REX
Zdroj: https://vpr.arizona.edu/

V rámci programu New Frontiers, který NASA vyhlásila před třemi lety, se realizuje mise OSIRIS-REX, která si klade za cíl přiletět k asteroidu, odebrat vzorky a přivést je zpět k Zemi.

Zkoumání asteroidů má hned dva podstatné důvody – ten první je čistě vědecký – asteroidy jsou takové kosmické konzervy, které v sobě uchovávají geologické vzorky, které mohou prozradit hodně o minulosti Sluneční soustavy. Jejich povrch je pokrytý drobným prachem – regolitem. Právě jeho průzkum by mohl přinést mnoho zajímavých a podstatných informací. Tím druhým důvodem je fakt, že vybraný šestisetmetrový asteroid s kódovým označením 1999 RQ36 by se jednou mohl teoreticky srazit se Zemí. Tedy, pod tímto technickým označením si ho asi nikdo z nás nezapamatuje. Asteroid má totiž už i jméno, které bylo vybráno v soutěži, do které se mohl kdokoli zapojit. Dostal jméno Benu, po egyptském posvátném ptákovi. Pokud zjistíme jaké má složení, bude mít lidstvo v budoucnu o něco snazší rozhodování jakou metodu pro jeho odklon použít.
Samotné přistání na asteroidu ale nebude nic snadného, vzhledem k velice nízké gravitaci tělesa. 1999 RQ36 má v průměru jen 600 metrů, takže jeho gravitační síla je téměř zanedbatelná. Pro lepší představu radiační tlak slunečního záření solární panely sondy se rovná +/- 20 % gravitační síly asteroidu. Je proto docela možné, že nepůjde o přistání v pravém slova smyslu, ale jen o jakýsi náraz, během kterého sonda zachytí uvolněné částice, které uzavře do odolné schránky a odebere se směrem k Zemi. Právě tato schránka by pak měla na našem povrchu přistát na padácích podobně jako při misi Stardust.

Znak mise

Znak mise
Zdroj: http://www.nasa.gov/

OSIRIS REx je složenina výrazů Origin, tedy původ či počátek života i Sluneční soustavy, Spectral Interpretation, tedy spektrální interpretace, protože sonda pořídí snímky asteroidu, které by měly odhalit jeho chemické složení. Resource Identification, znamená identifikaci zdrojů, tedy například vody a kovů, pro účely kosmické těžby nerostů, Security znamená bezpečí. Trojice písmen REx je zkratkou pro Regolith Explorer  – čili průzkum regolitu, tedy velejemného prachu na povrchu asteroidu.

Nejnovější zpráva o misi ji přiblížila realizaci zase o kousek blíže. Byl vybrán nosič, který během roku 2016 vynese sondu k její cestě. Měla by to být raketa Atlas V v zajímavé konfiguraci 411, která je zajímavá tím, že raketa bude mít jen jeden pomocný urychlovací stupeň na svém boku.

Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz/
http://www.scienceworldreport.com/

Zdroje obrázků:

https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/hphotos-ak-frc1/999700_10151605855536172_2066770263_n.jpg
http://img404.imageshack.us/img404/4651/ilcr.jpg
http://img842.imageshack.us/img842/268/iupw.jpg
https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn2/1149340_188820854625149_1484647660_o.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/1600x1200_autoletterbox/public/iss036e029229.jpg?itok=8vicJC6f
http://2.bp.blogspot.com/-yTphoVDa63Y/T526I4h46vI/AAAAAAAARaE/5r-np32ojjI/s1600/chang-E-3-krishna-x3-580.jpg
http://www.nasa.gov/centers/goddard/png/416744main_OSIRIS-REx%20Logo_R1.png
https://vpr.arizona.edu/system/files/imagecache/vpr_feature/OSIRIS-REx.gif

Pin It
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

GD Star Rating
loading...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


10 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 47. díl (5.8. – 11.8.2013)”

  1. Jiri Vetvicka napsal:

    Čina na Měsíc poletí se svou Chang’e 3 v prosinci 2013 a ne 2014 ne?:)

  2. Ivan Petovsky napsal:

    Rád by som chcel vedieť, aký má význam pre Čínu, investovať opäť do technológii, ktoré umožnia ľudským posádkam pristáť na Mesiaci a vrátiť sa späť.
    Jednak táto technológia je už vymyslená a nevidím v tom žiadny rozumný dôvod, prečo by mala zopakovať pristátia ľudskej posádky na Mesiaci.
    To je trošku drahá dovolenka pre dvoch ľudí. Poprechádzajú sa tam, zamávajú do kamery a poďme naspäť domov.
    Som toho názoru, že vynaložené úsilie a finančné prostriedky je možne investovať do oveľa rozumnejších projektov a nie vymýšľať to čo už je vymyslené.
    Pochopil by som to, ak by sa jednalo napríklad, o založenie trvalo osídlenej základne na Mesiaci.
    Alebo odskúšanie úplne novej technológie.

    Mňa by ohúrilo použitie kozmickej lode, ktorú by bolo možné viacnásobne používať a počas svojho letu by už neodhadzovala žiadne vyhorené raketové stupne.
    Prípadne, ktorej pohon by bol založený na inom než chemickom princípe a už by to nebola raketa.

    Aj tak si myslím, že raz nám budú chýbať tie drahé materiály, ktoré zahadzujeme do vesmíru, vo forme sond, modulov a medzistupňov.

    • Lukáš Houška napsal:

      Na vaše náměty není v silách jednoho člověka odpovědět naprosto vyčerpávajícím způsobem a nedá se na ně odpověď ani zcela nezaujatě, nebo bez tendenčních linií osobních názorů a dané aktuální nálady doby. Proto to, co řeknu, bude stejně jako váš příspěvek, jen pouhým dalším názorem z dlouhé řady ještě nevyřčených i mnohokrát řečených názorů, které se tímto zabývají a jistě se ještě najde někdo přímo zde, kdo moji skromnou odpověď doplní.
      Začnu od konce, protože je to tak trochu otázka mimo téma nastíněné na začátku. Materiály a drahé technologie, které posíláme do vesmíru jsou i přes svoji nedostatkovost jen titěrnou špičkou ledovce, oproti stejně drahým materiálům a ještě dražším technologiím, které se například v naprosto neporovnatelném a nepředstavitelně velkém množství investují do zbrojních arzenálů a vojenství všeobecně. Věci, které se vysílají do vesmíru jsou hodně vidět, ale jsou poměrně stále vzácné a jejich množství je oproti pozemskému použití neporovnatelně menší a troufal bych si tvrdit že i neporovnatelně prospěšnější, protože cokoli do vesmíru letí, tak až na naprosté výjimky má své dlouhodobě zvažované opodstatnění, protože zrovna v kosmickém výzkumu není peněz ani materiálů nazbyt a vše, co tam letí je mnohokrát zváženo…

      Otázka zbytečnosti opakování již vykonaných činů v rámci kosmického výzkumu Číny je ovšem velice velice obsáhlá a mnoho lidí o ní napsalo už mnoho a mnoho stránek polemiky. Samotný Čínský vesmírný program je občas kritizován za svoji duplicitu a to nejen ve formě samotných aktů: Vývoj lodě na známém principu, první kosmonaut, první kosmonautka, první výstup, první stanice…, ale i na jisté technologické duplicitě, kdy se technologie tak nějak podobojí již známým dříve užívaným věcem. Ale to je také jen polovina pravdy, protože i v Číně je v těchto technologiích zapojena jistá dávka invence a i zde se přichází na nové věci, i když v poměrně malém množství.
      Pokud bychom se měli věnovat přímo čínskému výzkumu Měsíce a jejich snahy o zopakování přistání… můžeme to nazývat pouhým duplikováním, ale i přesto by to mohlo vést k lepšímu poznání Měsíce a obnovení zájmu o toto těleso a v delším časovém horizontu uspíšení vybudování té stále stanice a dalšího nastartování vesmírného výzkumu, do kterého – alespoň dle mého názoru – je rozumné investovat, v ideálním světě na úkor zbrojení, ale člověk by neměl být tolik naivní.
      A navíc, Čína by ráda vybudovala na Měsíci stálou měsíční základnu, i když až kolem roku 2050, nebo déle. Ono to není nic jednoduchého, ale to jistě zdůrazňovat nemusím, důležité je však říct, že bez opětovného pokusu o přistání a nutnosti zvládnout to se současnými technologii nemůže dojít k dalšímu kroku, kterým vybudování nové základny je.
      Mimochodem, doporučuji vám náš seriál Velké plány říše středu, kde například ve třetím díle narážíme právě na tyto plány: http://blog.kosmonautix.cz/2012/12/velke-plany-rise-stredu-3-dil-cesta-na-mesic/

      Ale všechny tyto věci jsou jen názorové spekulace a je možno na ně nahlížet z mnoha pohledů.

    • Dušan Majer napsal:

      Já bych možná Lukáše doplnil v tom, že technologie pro přistání na Měsíci už existují, to ano, ale mají je Američané a částečně Rusové (v nepilotované formě). Čína už tak nějak tuší jak na to – už to není jako v pionýrských dobách kosmonautiky, kdy se všechno zkoušelo za chodu. Čína už zná základní principy a technologie, ale potřebuje je ozkoušet v ostrém provozu.
      Pro Čínu je navíc kosmonautika výkladní skříní vládnoucí Strany, která by případné přistání na Měsíci okamžitě využila pro svou propagandu. Ale myslím si, že by zkrátka nepřišla ani věda.
      Ona se Čína jednou možná propracuje i k té vícenásobně použitelné lodi, kterou zmiňujete, ale k té je zatím hodně daleko. Nesmíme zapomínat na to, že Čína vstoupila do klubu kosmických velmocí teprve nedávno a pořád dělá jen nesmělé krůčky, kdy se učí věci, které ostatní agentury už dobře znají – třeba lety ke stanici Tiangong-1 měly otestovat přesnost a spolehlivost spojování dvou těles na oběžné dráze – to jsou věci, které ostatní agentury běžně dělají už desítky let. Pro Čínu jsou to ale nezbytné kroky k dalšímu rozvoji. Není možné je přeskočit a vrhnout se rovnou na revoluční novinky. Čína prostě musí projít přes základy kosmonautiky a pak teprve bude moci zahájit svůj rozvoj.

    • Samuel Slavkovský napsal:

      Nejde o jednorázovú akciu, akou bol projekt Apollo. Čína chce Mesiac využívať aj naďalej. Ale nedá sa začať so stavaním lunárnej základne, ak nemáte zvládnuté pristávanie. Chápete? To je ako keby mal Newton preskočiť definovanie gravitácie a išiel by rovno na formulovanie teórie superstrún. Je to nemožné. Preto Čína chc najprv pristáť. Treba postupovať po malých krôčikoch. Hovoríte, že NASA už na Mesiaci pristála. Myslíte si, že Amerika bude ochotná darovať túto technológiu Číne? V žiadnom prípade sa to nestane. Každý si svoje know-how stráži a nenechá si ho len tak zobrať. Takže vaše argumenty o tom že už sme raz pristáli a netreba to opakovať sú úplne mimo. Najprv musíme pristáť, a až potom môžeme rozmýšľať nad základňami, ťažbou a ďalšími hovadinami 😉

      K tým raketám, rakety dnes tvoria ani nie desať percent ceny misie. Ok, pri lacných sondách je to aj tridsať percent, ale sú to skôr výnimky. Preto investovať veľké peniaze do vývoja znovupoužiteľnej rakety mi príde ako strata času a prostriedkov, ktoré by sa mohli použiť inak. Pozrite sa na raketoplány. Tie boli čiastočne znovupoužiteľné a nezdá sa mi, že by to cenu za štart znížilo. Skôr naopak.

  3. Honza napsal:

    Chápu, že Čína opakuje krůček po krůčku celkem úspěšný sovětský/ruský kosmický program. Ale proč proboha posílají na měsíc zase takový absurdní samohyb. Copak každé vozítko jezdící mimo Zemi musí na věčné časy vypadat jako lunochod?
    Má snad nějaké úspěšné terénní auto na Zemi 6 kovových kol bez pneumatik? Ve výsledku to jezdí rychlostí pár centimetrů za minutu a nikam to pořádně nevyjede. Proč tam nepošlou něco jako buginu z programu Apollo? Těžká byla podobně a ujela za den desítky kilometrů.
    Případně nějakej měsíční traktorbagr nebo buldozer. Kde neprojede, cestu si postaví… A navic by se dalo sem tam „vědecky“ hrábnout pod zem a zjistit něco víc a Měsíci.

    • Dušan Majer napsal:

      Protože je to technicky nejjednodušší. Šestice kol umožňuje nejlepší manévrování, otočení na místě atd., což je u dálkově ovládaných strojů velmi důležité. Vámi navrhovaný bagr by byl mnohem těžší a zároveň by i nenávratně poškodil přistávací oblast. Pořád musíme ke kosmickým tělesům přistupovat s jistou úctou. Ano, věřím tomu, že jednou přijde čas, kdy na Měsíc zamíří buldozery. Ale do té doby musíme postupovat mnohem opatrněji – stejně jako když archeologové vyhrabávají kosti ze země, tak používají štětečky a ne sbíječky :-).
      Teorie, že pokud by se použil těžší stroj, najezdil by víc je mylná. Vozítko z programu Apollo najezdilo tak moc jen díky tomu, že bylo ovládané z místa. Měsíc má pro řidiče zpoždění tuším 3 sekundy. Tím pádem se musí řídit opatrněji. A navíc, to je možná nejdůležitější, vědecká vozítka nelétají na cizí světy kvůli tomu, aby lámala rekordy v počtu ujetých kilometrů.nejsou to závodní stroje, aby jezdily rychle. Jejich primárním účelem je věda.

      • Honza napsal:

        O závodní stroje opravdu nejde. Ale dělat nějaký rozumný geologický průzkum (a o ten jde na Měsíci předpokládám především) z něčeho, co popojede za hodinu maximálně o desítky metrů a za celou životnost projede několik desítek km mi přijde nemožné.

        A přitom ta čtyřkolová apollo bugina s balónovými pneu fungovala výborně… Za pár let by takové vozítko prozkoumalo nezanedbatelnou část Měsíce, ne jen 30-40 km v bezprostředním okolí místa přistání.

        Třívteřinové zpoždění při ovládání je jenom otázka tréninku, pokud máte dostatečný rozhled.

        • Dušan Majer napsal:

          Není top jen o tom, že bychom dali vozítku nafukovací kola a rázem bude jezdit rychle. Nabaluje se na to spousta dalších věcí – například by tím rostla hmotnost, bylo by potřeba použít silnější rakety atd. Tím, že bychom zvětšili kola bychom ubrali váhu vědeckým přístrojům. Osobně zastávám názor, že současná kola jsou pro momentální požadavky, které na vozítka máme naprosto dostačující.

Zanechte komentář