Což takhle přistát na Europě?

Europa zdroj:upload.wikimedia.org

Největší planeta naší Sluneční soustavy – Jupiter disponuje pestrým světem těles, které ho obíhají. Čtyři největší odhalil svým vlastnoručně zkonstruovaným dalekohledem Galileo Galilei. Ganymed a Callisto připomínají trochu planetu Merkur.  Io je prozměnu svět plný intenzivní vulkanické činnosti způsobené převážně slapovými silami Jupiteru. I Europa se od prvních dvou jmenovaných měsíců liší. Její povrch tvoří jedna velká ledová krusta, na mnoha místech rozpraskaná, s minimem impaktních kráterů. Za praskliny mohou opět slapové síly mateřského plynného obra Jupiteru. Každopádně je to velmi zajímavé těleso, které by rozhodně stálo za uvažování, budeme-li se rozhodovat, kam příště zkusíme jako lidstvo se svými automatickými sondami přistát.

Většinu toho, co vědci vědí o Jupiterově měsíci Europa bylo nashromážděno z několika astronomických pozorování nebo blízkých průletů sondy Voyager 2, kterou vyslala NASA v roce 1979. Asi největší podíl na znalostech o tomto čtvrtém největším měsíci má další stroj této americké agentury – sonda Galileo, která zkoumala Jupiter a jeho souputníky v 90.letech.

Pohled na Jupiter z Europy zdroj:nasa.gov

Pohled na Jupiter z Europy
zdroj:nasa.gov

I při těchto pomíjivých krátkých setkáních měli vědci možnost vidět zledovatělý svět pokrytý četnými, několik tisíc kilometrů dlouhými zlomy, s možnými  známkami oceánu tekuté vody pod povrchem. Hloubka tohoto oceánu se odhaduje na 100 km. Že se pod pevným povrchem nachází tekutá vrstva napověděl vědcům pohyb ledové krusty. Tvar některých míst napovídá, že přestože jsou nyní ve větší vzdálenosti, dříve byly blízko u sebe. Vzdáleně to připomíná pohyb zemských kontinentů. Oceán bude pravděpodobně slaný, jelikož pod povrchem krusty byla zjištěna vodivá vrstva, kterou by slaná voda mohla tvořit. Tato vrstva zároveň generuje ochranné magnetické pole. Takové prostředí by mohlo být pohostinným domovem pro mikrobiální život. Ale pokud máme přistát na povrchu Europy a provádět tam hloubkový výzkum, na co by se vědci měli ptát? Nová studie v časopise Astrobiology napsaná vědeckým týmem jmenovaným NASA definuje a stanovuje jeho shody nad nejdůležitějšími otázkami k řešení.

Europa s několika zakomponovanými detailními pohledy zdroj:nasa.gov

Europa s několika zakomponovanými detailními pohledy
zdroj:nasa.gov

„Až jednou lidé vyšlou robotický lander na povrch Europy, musíme vědět, na co se zaměřit a jaké nástroje by měl nést,“ řekl Robert Pappalardo, vedoucí autor studie, působící v NASA Jet Propulsion Laboratory (Pasadena, Kalifornie). „Máme před sebou  ještě hodně příprav, které jsou nutné, než vůbec budeme moci přistát na Europě. Ale studie jako je tato, nám pomůže zaměřit se na technologie potřebné, abychom se tam dostali a napoví nám na jaké údaje nezbytné k průzkumu možných přistávacích míst se máme zaměřit. Europa je nejpravděpodobnější místo v naší Sluneční soustavě mimo Zemi, kde by mohl být v současné době život a mise, jež by měla za cíl přistání na Europě by byl nejlepší způsob, jak hledat známky života. “

Na studii se podíleli i vědci z řady dalších center NASA a univerzit včetně Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (Laurel, Maryland), University of Colorado (Boulder), University of Texas (Austin) a NASA Goddard Space Flight Center (Greenbelt, Maryland).

Tým zjistil, že nejdůležitější otázky se točí kolem složení měsíce: co tvoří zarudlé „pihy“ a rudé skvrny na prasklinách, které narušují ledovou plochu? K jakým druhům chemických reakcí tam dochází? Existují organické molekuly, které patří mezi základní stavební kameny života?

Další prioritou bylo zlepšení našeho vnímání Europy – Jak řešit přiblížení velikostí zaznamenaných útvarů lidskému měřítku, které by poskytovalo kontext pro kompoziční měření. Také jednou z hlavních priorit byly otázky týkající se geologické aktivity a přítomnosti kapalné vody: jak aktivní je povrch? Jaké jsou tam otřesy způsobené jejím planetárním hostitelem, obří planetou Jupiter? Co tyto nálezy vypovídají o vlastnostech kapalné vody pod ledovou plochou?

„Přistání na povrchu Europy by bylo klíčovým krokem v astrobiologickém vyšetřování tohoto světa,“ řekl Chris McKay, vedoucí redaktor časopisu astrobiologii, který sídlí v NASA Ames Research Center, Moffett Field, Calif :“Tato studie nastiňuje vědu, která by mohla být prováděna na takovém přistávacím modulu. Nadějné by mohlo být, pokud jsou povrchové materiály, případně prvky v blízkosti lineární trhlin biomarkery táhnoucími se až od oceánu. “

K Jupiteru, potažmo Europě by se pravděpodobně vydal lander (Europa Lander) s orbiterem (Europa Orbiter nebo Europa Clipper), čili sonda určená pro přistání spolu s tělesem, které by se stalo umělou družicí Europy. Přistání by bylo podobné jaké používaly sondy k našemu Měsíci. Po usazení na oběžné dráze by se zapálily brzdící chemické motory a motoricky by se též dosedlo až na povrch. Na měsíci plynného obra už se lidstvu podařilo přistát. Jednalo se o evropský modul Huygens, který se oddělil od sondy Cassini a přistál na Saturnově měsíci Titan. Díky Titanově poměrně husté atmosféře bylo možné použít padák, respektive padáky (blíže o tom jeden z dílů seriálu o ESA). Europa má hustotu atmosféry jen 0,1 μPa (Země u hladiny moře 101,3 kPa), což se dá považovat skoro za vakuum. Tím pádem jiné přistání než s pomocí chemických motorů zatím není v možnostech lidské techniky.

Možná podoba landeru zdroj:nasa.gov

Možná podoba landeru
zdroj:nasa.gov

Lander by se vědci snažili směrovat do míst, kde se nachází některý ze zlomů, jelikož je tam pravděpodobné nalezení možných stop po mikrobiálním životu. Ve vybavení by určitě nechybělo robotické rameno s vrtnou soupravou a zařízení pro analýzu vzorků. Neměly by chybět ani kamery. Europa má vázanou rotaci k Jupiteru stejně jako náš Měsíc k Zemi, takže by při vhodně zvoleném místu přistání bylo možné trvale pozorovat i Jupiter. Orbiter má mít na palubě radar, jenž by mohl proniknout pod ledovou slupku, infračervený spektrometr kvůli složení materiálu, neutrální hmotnostní spektrometr pro výzkum složení řídké atmosféry a kamery pro snímání povrchu.  Umístěn by měl být na velmi protáhlou eliptickou dráhu 2700 km až 25 km.

V roce 2011, kdy přišly konkrétnější návrhy na misi k Europě se odhadoval výzkum okolo roku 2040. Během let ale určitě tato mise dozná změn. Bezpochyby se na ní může projevit čím dál úspěšnější nasazování iontového pohonu na meziplanetární sondy, který například umožní sondě Dawn stát se v průběhu mise umělou družicí více planetek. Bylo by tak možné podrobněji prozkoumat více měsíců, případně na těch najzajímavějších z nich vysadit také landery.

Převzato z www.nasa.gov a doplněno o další informace, autor:  Jia-Rui C. Cook Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Calif.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/centers/jpl/news/europa20130807.html#.UgNy4Tez1gM
http://cs.wikipedia.org/wiki/Europa_%28m%C4%9Bs%C3%ADc%29
http://solarsystem.nasa.gov/missions/profile.cfm?MCode=EuropaClipper

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/54/Europa-moon.jpg/275px-Europa-moon.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/pia17042.jpg?itok=B8nV3Txm
http://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/673xvariable_height/public/pia17043-full_0.jpg?itok=2Uy2QDzj
http://www.nasa.gov/sites/default/files/pia16827_0.jpg?itok=LbI3XMiE

Což takhle přistát na Europě?, 2.5 out of 5 based on 16 ratings
Pin It
(Visited 559 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (16 votes cast)
(Visited 559 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


Zanechte komentář