ESA – 8. díl – Nejvzdálenější přistání od Země

Nemá cenu komukoli představovat Saturn, mnohými považovaný za nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Tento plynný obr je se svými prstenci kolosálním objektem, nad jehož fotografiemi lidstvo žasne celá desetiletí. Ačkoli je planeta samotná nesmírně zajímavá, mnohem zajímavější mohou být některé z jejich měsíců. Těch je doposud známo více než šedesát, z nichž je 24 původních, kdežto ty ostatní jsou zachycenými planetkami. Některé měsíce jsou opravdu pozoruhodné. Druhý největší měsíc Saturnu, Rhea, je možná obklopen vlastním trojitým prstencem. Enceladus je nejmenším geologicky aktivním tělesem Sluneční soustavy. Zpod jeho povrchu tryskají do okolí gejzíry vodního ledu a páry. Spolu s Jupiterovou Europou je nejžhavějším kandidátem na nalezení mimozemského života. Několik dalších měsíců obíhá uvnitř Saturnových prstenců a způsobují tak velmi složité a zajímavé gravitační interakce. Přesto všechno vědce nejvíce udivuje jiný měsíc. Titan je největším Saturnovým souputníkem a zároveň druhým největším měsícem celé Sluneční soustavy. Je dokonce větší než planeta Merkur. Jako jediný měsíc má hustou atmosféru a dokonce i ekvivalent vodního koloběhu na Zemi – v tomto případě se však jedná o metan. Titan je zkrátka nesmírně zajímavým tělesem, a kdyby neobíhal Saturn, ale Slunce, byl by více než právoplatnou planetou. A právě k Titanu se vydala evropská sonda Huygens, kterou, spolu s její mateřskou sodnou Cassini, osobně považuji za nejambicióznější meziplanetární misi, jaká byla doposud uskutečněna.

Sonda Cassini. Huygens je z tohoto pohledu připojen v pravé zadní části.

Sonda Cassini. Huygens je z tohoto pohledu připojen v pravé zadní části.
Zdroj: http://www.cnes.fr/

Kdo by neznal veleúspěšnou misi Cassini-Huygens. Jedná se o společný projekt NASA a Evropské kosmické agentury, jehož hlavním úkolem je studium Saturnu a jeho měsíců. V tomto článku se blíže podíváme právě na sondu Huygens, ale nemůžeme vynechat alespoň pár řádků o Cassini. Tu sestrojila Jet Propulsion Laboratory za malého přispění Italské kosmické agentury (ASI). Po navedení na oběžnou dráhu Saturnu v roce 2004 začala hlavní část její dlouhé mise, která vědcům přinesla obrovské množství dat, objevů i fotografií. Po čtyřech letech, tedy v roce 2008 měla být Cassini navedena do horních vrstev atmosféry Saturnu a svou misi ukončit. Sonda byla ale v perfektním stavu a tak byla mise prodloužena do roku 2010. To však nestačilo a díky velmi kvalitním informacím, které sonda neustále odesílala a stále dobrému „zdravotnímu“ stavu, se její životnost prodloužila až do roku 2017! Během tak dlouhé doby mnohokrát proletí ve velké blízkosti kolem měsíců Titan, Enceladus i dalších a umožní tak jejich detailní prozkoumání. Nemluvě o podrobném studiu samotného Saturnu. Pro Huygens byla Cassini mateřským tělesem. Během přeletu k Saturnu jej zásobovala elektrickou energií ze svého radioizotopového termoelektrického generátoru a také zprostředkovávala spojení se Zemí. Po odpojení se Huygens vydal vstříc Titanu a Cassini započala svou dlouhou pouť na oběžné dráze Saturnu. I dnes prakticky každou chvíli Cassini přijde s novými objevy a neustále nás zásobuje dech beroucími fotografiemi. Za všechny objevy poslední doby zmíním pozorování nárazů meteoritů do Saturnových prstenců, objev ledových ker na povrchu uhlovodíkových jezer Titanu nebo objev první mimozemské řeky kde jinde než opět na Titanu. Pro více informací o sondě Cassini a jejich objevech doporučuji navštívit příslušné vlákno našeho fóra.

A nyní se konečně dostáváme k sondě Huygens. Než se dostaneme k průběhu samotné mise, popíšeme si konstrukci a vědecké přístroje, kterými byl Huygens vybaven. Sonda byla pojmenována po nizozemském astronomovi Christiaanu Huygensovi, který se zasloužil o vysvětlení povahy Saturnových prstenců a objev Titanu.

Za konstrukci sondy byla zodpovědná francouzská firma Aerospatiale. Celková hmotnost činila 319 kg. Huygens byl připojen ke Cassini pomocí PSE (Probe Support Equipment, Zařízení pro podporu sondy). Toto zařízení mělo za úkol zásobovat Huygens elektrickou enregií, zabezpečit komunikaci a také provést spolehlivé odpojení při kterém byl Huygens kvůli stabilizaci roztočen rychlostí 7 rpm.  PSE po odpojení zůstalo na Cassini.

Příprava sestupového modulu. V přední části můžeme vidět aerodynamický kryt, za ním pak sestupový modul s připojeným tepelným štítem.

Příprava sestupového modulu. V přední části můžeme vidět aerodynamický kryt, za ním pak sestupový modul s připojeným tepelným štítem.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

Sonda se pak skládala ze dvou částí. První byl aerodynamický kryt s tepelným štítem a druhou byl samotný sestupový modul. Tepelný štít o průměru 2,75 m vážil 79 kg a tvořily jej dlaždice ablativního materiálu, konkrétně plsť z fenolové pryskyřice vyztužená křemíkovými vlákny. Funkce štítu je jasná – ochrana sondy před tlakem vzduchu a vysokými teplotami, které vznikají během silného tření o Titanovu  atmosféru. Zadní aerodynamický kryt byl vyroben z hliníku a byl opatřen vícevrstvou izolací, která chránila sestupový modul před vesmírným mrazem jak během přeletu k Saturnu, tak po oddělení od Cassini a letu k Titanu. K tomuto zadnímu krytu byl připojen brzdící padák, který po první etapě zpomalení způsobí další snížení rychlosti a stabilizaci, která umožní bezpečné oddělení tepelného štítu. Sestupový modul obsahoval veškeré vědecké přístroje a také tři padáky. Ty byly tvořeny nylonovými vrchlíky a lanky z kevlaru. Pilotní padák měl průměr 2,59 m, hlavní 8,3 m a stabilizační padák pro závěrečný sestup 3,03 m.

Většinu času byl Huygens zásobován elektrickou energií z Cassini. Po odpojení ale musel přejít na vlastní zdroje, kterými bylo 5 baterií o 23 článcích. Jejich kapacita byla 1600 Wh a byly schopný dodávat až 250 W po dobu tří hodin. Řízení sondy zajišťovaly dva identické počítače CDMU (Command and Data Management Unit). Pro záznam dat sloužily dvě velkokapacitní polovodičové paměti na palubě Cassini. Spojení mezi mateřskou sondou a sondou Huygens probíhalo v pásmu S (2.0400 a 2.0979 GHz) rychlostí 8-20 kbit/s.

Na palubě sondy se nacházelo několik vědeckých přístrojů. Vezměme to tedy hezky popořádku:

ACP (Aerosol Collector and Pyrolyser) – Sběrač aerosolů a pyrolyzér. Tento přístroj o hmotnosti  odebíral aerosoly během sestupu atmosférou a prováděl jejich následnou analýzu.

DISR (Descent Imager and Spectral Radiometer) – Sestupová kamera a spektrální radiometr. Jak název napovídá, tato kamera sloužila během sestupu. Snímky měly odhalit, zda místo přistání bude pevnina či hladina jezera. V případě pevného povrchu pak měl být vytvořen topografický model místa přistání. Přístroj obsahoval 13 senzorů pokrývajících pásma od ultrafialového po infračervené.

DWE (Doppler Wind Experiment) – Přístroj k měření větru. Tvořili jej dva vysoce stabilní oscilátory, jeden byl umístěn v sestupovém modulu a druhý na Cassini. V závislosti na unášení sestupového modulu větrem na Titanu, se podle Dopplerova jevu měnila frekvence přijímaného rádiového signálu na Cassini. Měření mělo být tak přesné, že by dokázalo rozlišit i otáčení sondy zavěšené na padáku!

GCMS (Gas Chromatograph and Mass Spectrometer) – Plynový chromatogram a hmotový spektrometr, jež sloužil k chemické analýze Titanovy atmosféry.

HASI (Huygens Atmospheric Structure Instrument) – Přístroj pro výzkum struktury atmosféry. Tento experiment měl na starosti zkoumání fyzikálních vlastností atmosféry. Měřil teplotu, tlak a hustotu v závislosti na výšce. Po přistání pak rychlost větru a v případě přistání na hladinu jezera také pohyb vln. Dále také dovedl měřit vodivost iontů a elektronů nacházejících se v atmosféře a pátrat po elektromagnetické aktivitě. Po přistání měřil vodivost povrchového materiálu. Skládal se z mnoha senzorů, jako např. teplotních čidel, tlakových čidel, akcelerometrů či senzorů elektrického pole.

SSP (Surface Science Package) – Balíček pro výzkum na povrchu. Ten obsahoval akcelerometr, čidlo náklonu, čidlo tepelných vlastností, čidlo akustických vlastností, senzor permitivity tekutin, čidlo hustoty tekutin a čidlo indexu odrazivosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že Huygens byl navržen tak, aby zvládl jak přistání na pevnině tak na hladině. Jeho konstrukce i vědecké vybavení byli připraveny na obě možnosti. Těžiště však leželo na fyzikálním a chemickém výzkumu atmosféry. Na povrchu pak měla sonda vydržet přibližně tři hodiny v závislosti na kapacitě baterií.

To by bylo něco málo ke konstrukci a vědeckému vybavení. Pojďme se nyní vrhnout na rekonstrukci celého průběhu této fantastické mise. (Všechny časy jsou uvedeny pro Českou republiku.)

Start 56 m vysoké rakety Titan IV-B se sodnou Cassini-Huygens.

Start 56 m vysoké rakety Titan IV-B se sodnou Cassini-Huygens.
Zdroj: http://spaceinimages.esa.int/

15. října 1997
10:43:00 – Po několika odkladech způsobených špatnými povětrnostními podmínkami, se z rampy číslo 40 na Cape Canaveral zvedá raketa Titan IV-B/Centaur za doprovodu hromového burácení raketových motorů. Pod 22 metrů vysokým aerodynamickým krytem je uložena šestitunová sestava meziplanetární sondy Cassini s připojenou evropskou sondou Huygens, na které čeká sedmiletá cesta k Saturnu. Tomuto startu osobně přihlíží mnoho vědců z celého světa. Raketu tvoří dva stupně na tekuté pohonné látky, dva přídavné boostery na tuhé palivo a horní stupeň Centaur. V okamžiku startu celá sestava váží 950 tun.

10:47:30 – Je dosaženo parkovací orbity s parametry 360 x 170 km.

11:19:00 – Horní stupeň Centaur dokončil vysoce přesné navedení Cassini-Huygens na přeletovou dráhu k Venuši. Odchylka rychlosti je menší než 0.02 %, směrová odchylka je maximálně 0.004°.

11:25:40 – Oddělení od nosné rakety.

11:35:00 – Cassini navazuje radiové spojení s americkou stanicí Deep Space Network v Austrálii. Hlavní parabolická anténa je natočena směrem ke Slunci, aby sondu chránila před jeho nebezpečným zářením.

17. října 1997
Do provozu je uveden systém hvězdné orientace.

23. října 1997
Ve spolupráci s Evropským řídícím střediskem ESOC probíhá první test sondy Huygens, který potvrzuje její dobrý stav.

9. listopadu 1997
21:00:00 – Ve vzdálenosti 9 milionů kilometrů od Země je provedena první korekce dráhy. Hlavní motor sondy Cassini se zažehává na 34,6 s a provádí změnu rychlosti o 2,7 m/s. Rychlost sondy vzhledem ke Slunci je přes 26 km/s.

26. března 1998
Probíhá druhá kontrola sondy Huygens. Výsledky budou na Zemi odeslány v následujících dnech. Sonda prolétá perihelem své dráhy. Pohybuje se rychlostí 39,7 km/s a doposud urazila 440 milionů kilometrů. K Venuši ji ještě zbývá 17 milionů. Vzhledem k velmi přesnému navedení byla vynechána třetí korekce dráhy.

2. dubna 1998
Ze získaných dat je zjištěna jedna drobná závada na sondě Huygens týkající se mírného snížení úrovně signálu u vysílané telemetrie. ESA ihned pátrá po příčinách této závady.

26. dubna 1998
15:45:41 – Sonda prolétá kolem Venuše ve výšce 284 km nad povrchem. Během průletu pátrá po blescích v atmosféře planety. Pomocí gravitační asistence Venuše je rychlost zvýšena přibližně o 7 km/s. Zpráva o průletu k Zemi dorazí až za necelých sedm minut. Díky vysoce přesnému gravitačnímu manévru je zrušena další plánovaná korekce dráhy.

28. května 1998
Příčina slabší úrovně signálu ze sondy Huygens zjištěná během předchozí zkoušky začátkem dubna byla nejspíš způsobena rádiovým šumem ze Slunce během pohybu v perihelu. Parabolická anténa Cassini je vychýlena ze svého směru o 12°, aby byl Huygens při dalším testu vystaven na přibližně 33 minut slunečnímu záření.

30. května 1998
Přenos dat k Zemi z předchozího testu byl dokončen. Úroveň vysílaného signálu už je v normě. Další kontroly systému sondy Huygens budou probíhat každých šest měsíců.

3. prosince 1998
07:06:00 – mezi oběžnými drahami Země a Marsu probíhá korekce dráhy nazývaná DSM (Deep Space Maneuver), která nasměruje sondu zpět k Venuši. Zážeh trvá 87 min a 35 sec a Δv činí 449,97 m/s.

24. června 1999
22:20:00 – Sonda vstupuje z pohledu ze Země do zákrytu Venuše a zahajuje svůj druhý těsný průlet.

22:29:55 – Sonda právě minula bod největšího přiblížení, který se nachází ve výšce 602,6 km nad povrchem. Oproti plánu je tento bod o necelých pět kilometrů výš. Cassini opět zkoumá Venuši svými přístroji.

22:37:00 – Sonda vystupuje z rádiového stínu. Rychlost byla zvýšena o 6,7 km/s a Cassini nyní směřuje zpět k Zemi

11. srpna 1999
17:30:00 – Po třech menších gravitačních manévrech, které proběhly v posledním měsíci, přichází na řadu jeden větší, více než dvouminutový. Ten zpřesnil blízký průlet Cassini kolem Země. Doposud sonda urazila téměř 1,7 miliardy kilometrů a k Zemi ji zbývalo „pouhých“ 9 milionů.

18. srpna 1999
05:28:00 – Nad jihovýchodní částí tichého oceánu ve výšce 1171 km prolétá závratnou rychlostí sonda Cassini-Huygens, kterou Země zrychluje o dalších 5,5 km/s a posílá ji k jejímu poslednímu gravitačnímu manévru, tentokrát u Jupitera. I během tohoto průletu Cassini zkoumá Zemi a Měsíc pomocí svých 9 vědeckých přístrojů z celkových 12. Monitorována je například chvostová část zemské magnetosféry.

prosinec 1999
Koncem prosince sonda vstupuje do hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Zde zkoumá planetku (2685) Masursky ze vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů.

duben 2000
V polovině měsíce sonda opouští hlavní pás planetek.

září 2000
Během jednoho z pravidelných testů je zjištěna závada v rádiovém spojení mezi sestupovým pouzdrem a Cassini. Nezohlednění Dopplerova posunu frekvence by mohlo vést ke ztrátě spojení během sestupu atmosférou Titanu.

20. prosince 2000
Vyšetřovací komise problém vyřešila přesunutím přistání sondy Huygens z prvního na třetí oběh kolem Saturnu a zvětšením vzájemné vzdálenosti obou sond v průběhu sestupu. Tímto se nežádoucí efekt zmírní.

30. prosince 2000
11:12:00 – Cassini prolétá kolem Jupitera ve vzdálenosti 9,7 milionů kilometrů. Tento gravitační manévr sondu urychluje a nasměruje k jejímu cíli – planetě Saturn. Během průletu je pozorována Jupiterova atmosféra, jeho slabé prstence, čtyři Galileovské měsíce i radiační pásy a magnetické pole planety. Před, během i po průletu je pořízeno téměř 16 000 fotografií Jupitera a jeho měsíců.

2. ledna 2001 Cassini pořídila tento nádherný snímek, na kterém můžete vidět měsíc Europa a Velkou rudou skvrnu na Jupiteru.

2. ledna 2001 Cassini pořídila tento nádherný snímek, na kterém můžete vidět měsíc Europa a Velkou rudou skvrnu na Jupiteru.
Zdroj: http://img33.imageshack.us/

9. března 2004

Ve vzdálenosti 54,8 milionů kilometrů od Saturnu vstupuje Cassini do jeho sféry gravitačního vlivu.

27. června 2004
Sonda překročila rázovou vlnu slunečního větru a vstoupila do Saturnovy magnetosféry.

1. července 2004
02:47:00 – Cassini prolétá rovinou prstenců mezi prstenci F a G a to z jihu na sever ve vzdálenosti 158,5 milionů kilometrů od planety.

03:12:00 – Zahájení 96 minut trvajícího zážehu, který sníží rychlost sondy natolik, aby gravitace Saturnu stačila k jejímu setrvání na jeho oběžné dráze.

03:30:00 – Rychlost sondy klesá pod únikovou rychlost.

03:39:00 – Maximální přiblížení k Saturnu. Sonda se dostává na vzdálenost 19 980 km od vrchní části atmosféry, což je přibližně 0,3 průměru Saturnu. To umožňuje velmi detailní studium prstenců i atmosféry samotné. Do té doby už ale během přibližování byly objeveny čtyři nové měsíce.

Zobrazení složité cesty Cassini-Huygens ze Země k Saturnu.

Zobrazení složité cesty Cassini-Huygens ze Země k Saturnu.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org

03:48:00 – Ukončení brzdícího zážehu. Nejkritičtější část mise je za námi. Sonda Cassini-Huygens po necelých sedmi letech od svého startu dosahuje svého cíle. Díky několika gravitačním asistencím u Venuše, Země a Jupitera sonda dosahuje svého cíle poměrně rychle a pomoc těchto planet jí zajistila dostatek paliva k provedení brzdícího zážehu a usazení se na oběžné dráze Saturnu. Všechna data začnou kvůli velké vzdálenosti k Zemi přicházet až po 84 minutách.

14. září 2004
Probíhá předposlední zkouška přistávacího modulu Huygens.

23. listopadu 2004
Poslední zkouška před oddělením je úspěšná.

17. prosince 2004
04:30:00 – Korekce dráhy pro zacílení sondy.

25. prosince 2004
02:47:00 – Cassini zahájila přechod do orientace pro oddělení přistávacího modulu.

02:59:00 – Palubní počítač vydal povel k oddělení sondy Huygens od mateřské sondy Cassini. Spojovací kabel a šrouby byly pyrotechnicky přetnuty a systém pružin udělil sondě relativní rychlost 0,3 – 0,4 m/s a rotaci 7,5 rpm. Huygens se tak po šesti měsících společného letu na oběžné dráze Saturnu loučí se svou mateřskou sondou Cassini, která ještě tři dny pořizuje fotografie vzdalujícího se přistávacího modulu pro potvrzení jeho správné dráhy a stabilní rotace. Poté opět zažehává svůj hlavní motor a provádí úhybný manévr, který ji zajistí bezpečný průlet kolem Titanu.

24. ledna 2005
08:02:00 – Cassini natáčí svou směrovou anténu k Titanu za účelem spojení s přistávacím modulem, který je v současnosti vzdálen přibližně 60 000 km.

10:05:56 – Začíná nejdramatičtější část evropské části mise. Po 22 dnech samostatného letu Huygens vstupuje do atmosféry Titanu ve výšce 1270 km nad povrchem rychlostí přes 22 000 km/h a pod úhlem 65°.

10:09:09 – Je dosaženo maximálního přetížení. Pří brzdění o okolní hustou, velmi chladnou atmosféru teplota štítu dosahuje 1500°C. Vnitřní teplota sondy však nesmí přesáhnout 50°C.

10:10:24 – Při rychlosti 1400 km/h a výšce 170 – 190 km je vypuštěn první padák, který má na starosti odpojení aerodynamického krytu. Huygens zpomaluje na cca 300 km/h.

10:10:26 – Ve výšce 160 km je odhozen zadní aerodynamický krytu a probíhá otevření hlavního padáku.

10:10:45 – Huygens začíná vysílat data směrem ke Cassini. Komunikace má probíhat přes dva kanály – A a B. S kanálem A však něco není v pořádku a spojení s Cassini nelze navázat. U kanálu B je naštěstí vše v pořádku. Tato chyba byla na straně mateřské sondy a byla způsobena lidským faktorem při domluvě mezi ESOC a JPL. Díky tomu byla ztracena přibližně polovina dat.

10:10:45 – Tepelný štít je bezpečně odhozen a vědecké přístroje začínají pracovat. Sonda přichází do styku s atmosférou a je vystavena opačnému teplotnímu extrému. Teplota okolí se pohybuje okolo -200°C a citlivé přístroje skryté uvnitř je nutno vytápět. Na řadu přichází 35 topných článků, které vyrábějí teplo radioaktivním rozpadem PuO2. Výkon každého z těchto topných článků je 1 W.

Otevírá se vstup do přístroje GCMS, který je umístěn na dně sondy. Dynamickým tlakem způsobeným klesáním sondy je dovnitř vtlačována atmosféra. Vzorky z různých výšek jsou ukládány do jednotlivých zásobníků a na jejich spektroskopickou analýzu dojde až v pozdějších fázích, kdy na to bude více času.

Fotografie pořízená během sestupu atmosférou.

Fotografie pořízená během sestupu atmosférou.
Zdroj: http://i.ytimg.com/

Kamera DISR pořizuje první panoramatické snímky. Je umístěna na boku sondy a snímkuje oblačnost a později i povrch ve všech směrech. To jí umožňuje rotace sondy zavěšené na padáku, která se pohybuje v rozmezí 1 – 20 rpm. Spektrální radiometr měří koncentraci argonu a metanu v atmosféře.

10:25:21 – Huygens odhazuje hlavní padák a otevírá menší stabilizační. To proto, že atmosféra už je tak hustá, že by sestup na velkém padáku trval příliš dlouho. Aktuální výška je 110 km.

10:42:00 – Radarový senzor zahajuje svou činnost. Do tohoto okamžiku se veškerá činnost sondy řídila časováním. Nyní je možné měřit aktuální výšku a sonda se tedy bude řídit těmito údaji.

12:37:00 – Ve výšce 700 m, zhruba minutu před přistáním, je zapojen reflektor pro osvícení místa přistání. Ne snad proto, že by si sonda potřebovala na místo posvítit. Slunečního světla je na povrchu dostatek. Účelem je poskytnout monochromatický zdroj světla, což umožní vědcům přesně určit odrazivost povrchu. Zároveň se nahřívá vstupní otvor přístroje GCMS, což způsobí, že se část povrchového materiálu po přistání odpaří a bude moci být následně zjištěno chemické složení povrchového materiálu pomocí plynového chromatografu.

12:38:11 – Evropská sonda Huygens úspěšně přistává na měsíci Titan 10,2° jižně od rovníku. Jedná se o historický úspěch, neboť toto přistání je doposud nejvzdálenějším přistáním od Země a také první přistáním ve vnější části Sluneční soustavy.

Neupravená fotografie z povrchu Titanu. Po přistání byla pořízena jen jedna jediná protože kamery na sondě nebyly pohyblivé a většina z nich mířila dolů pod sebe.

Neupravená fotografie z povrchu Titanu. Po přistání byla pořízena jen jedna jediná protože kamery na sondě nebyly pohyblivé a většina z nich mířila dolů pod sebe.
Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov/

Přistávací rychlost činí 4,5 m/s, což lze považovat za měkké přistání. Žádný přístroj nebyl poškozen. Sonda vyhloubí v povrchu 12 cm hlubokou díru, mírně se odrazí a sklouzne stranou o 30 až 40 cm. Veškerý pohyb a vibrace utichnou 10 sekund po dopadu. Odhadovaná konzistence povrchu je podobná vlhkému písku. Do vzduchu je vyvrženo množství prachu, které po čtyřech vteřinách dopadá zpátky na povrch. Z toho lze usuzovat, že v poslední době v místě přistání nepršelo, jelikož hornina nasáklá tekutým metanem by se tak lehce nezvedla. Teplota v místě přistání je -176°C. Byla pořízena první a jediná fotografie z místa přistání. Následujících 70 minut sonda prováděla výzkum na povrchu.

14:37:00 – Cassini mizí za obzorem a Huygens tak nemá kam posílat nasbíraná data. Pro komunikaci se Zemí není vybaven dostatečně výkonnou anténou. Tímto okamžikem jeho mise končí. I přesto jeho slabé signály zachycují velké radioteleskopy na Zemi. Poslední signál zaznamená 64 metrový radioteleskop v Austrálii ještě po dvou hodinách. Baterie tak pracovali na výbornou a tepelná izolace sondy nadmíru obstála.

14:47:00 – Cassini se otáčí svou anténou k Zemi a začíná odesílat uložená data, která přes síť Deep Space Network okamžitě putují do evropských pracovišť.

Evropská sonda Huygens se zapsala nesmazatelným písmem do historie vesmírného průzkumu. Znamenala mimořádný technický a vědecký úspěch a její data jsou analyzována ještě dnes, 8 let po jejím úspěšném přistání na dalekém Titanu. Tyto informace mohou vědcům kromě jiného napovědět, jak vznikl život na Zemi. Ač se to některým možná nezdá. Titan je naší domovské planetě v mnohém podobný. Podle některých astronomů jsou na něm podmínky, které jsou podobné těm, které panovaly na mladé Zemi, než se na ní vyskytl život.

Zdroje informací:
http://sci.esa.int/
http://www.esa.int/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://www.lib.cas.cz/space.40/
http://www.kosmo.cz/
http://en.wikipedia.org/
http://saturn.jpl.nasa.gov/
Tajemství vesmíru, červen 2013

Zdroje obrázků:
http://apod.nasa.gov/
http://www.cnes.fr/
http://spaceinimages.esa.int/
http://spaceinimages.esa.int/
http://img33.imageshack.us/
http://upload.wikimedia.org/
http://i.ytimg.com/
http://saturn.jpl.nasa.gov/

ESA - 8. díl - Nejvzdálenější přistání od Země, 2.5 out of 5 based on 30 ratings
Pin It
(Visited 801 times, 1 visits today)
Nahlásit chybu

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.5/5 (30 votes cast)
(Visited 801 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


5 komentářů ke článku “ESA – 8. díl – Nejvzdálenější přistání od Země”

  1. Tomáš Kohout napsal:

    Na článek o sondě Huygens jsem se těšil a jsem rád, že oprávněně. Skvěle jsi to sepsal.

    Na twitteru serveru Space future se kdysi objevila videosekvence, na které je vidět i nějaké tělísko, které dopadlo vedle Huygense (může to být odhozený kousek ze sondy nebo kámen z povrchu odmrštěný při dosednutí). Ještě to teoreticky může být podvrh, jelikož jsem tuhle sekvenci nikde jinde nenašel. http://i.imgur.com/tiWfR.gif

  2. Ondřej Šamárek napsal:

    Výborně napsáno, díky! Dodnes si pamatuju, jak jsem v lednu 2005 v práci během každé volné chvilky odskakoval k počítači a sledoval, jestli „už je tam“.
    Jen jako perlička- tady je animace funkce Huygense a měnících se podmínek kolem něj během sestupu:
    http://www.youtube.com/watch?v=4ukDbPi_0Gw
    Ještě jednou díky za skvělý článek!

  3. Petr napsal:

    Moc pěkně napsaný článek.
    Doufám, že Vám jako autorovi tohoto článku nebude vadit, když ho trochu poupravím, doplním fotografiemi a s patřičnou citací zveřejním na svém webu, kde se snažím sepsat katalog o kosmických sondách a podobně.

    • Michael Voplatka napsal:

      Děkuji za pochvalu a doplňující odkazy.

      Petr: Já nejsem proti. Bohužel ale právě na týden odjíždím, takže vás poprosím, abyste podmínky dojednal s našim šéfredaktorem.

  4. kopapaka napsal:

    Hezké připomenutí a shrnutí…

Zanechte komentář