Dvě družice pro letošní první Ariane 5

První letošní exemplář nejsilnější evropské rakety Ariane 5 byl před několika dny„korunován“ dvojicí telekomunikačních družic, které se na její palubě už ve čtvrtek vydají do vesmíru. Operátoři SES a Yahsat se s potěšením dozvěděli, že technici v montážní hale dokončili v minulém týdnu instalaci družic SES-14 a Al Yah 3. Pětapadesát metrů vysoká raketa tak je připravena k závěrečným předstartovním zkouškám, které rozhodnou, zda jsou všechny její systémy připravené k finálnímu vývozu na startovní rampu kosmodromu v Kourou. Jihoamerická džungle by tak ve čtvrtek pozdě večer našeho času mohla zažít první letošní start.

ŽIVĚ: Astronauti mění druhou koncovku robotické paže

Pokud se nic nepokazí, měl by ve 13:10 našeho času začít další výstup astronautů do volného prostoru. Mark Vande Hei bude jakožto hlavní „spacewalker“ oblečený do skafandru EMU s výrobním číslem 3003 opatřeném červenými pruhy a Scott Tingle bude mít skafandru EMU s číslem 3004. Jejich výstup označovaný též jako U.S. EVA-47 má trvat šest a půl hodiny a jeho hlavním úkolem je výměna úchopové koncovky Latching End Effector-B (LEE-B) na staničním rameni Canadarm2. Koncovka, která sloužila několik let tak bude nahrazena zbrusu novým náhradním dílem, díky kterému bude moci staniční paže fungovat bez problémů několik dalších let.

Gemini – Kosmonautická maturita (8. díl)

Gemini Agena Target Vehicle

Třetí pilotovaný let Gemini měl být evolucí cílů, jež více či méně úspěšně splnila mise GT-4. Strašák reakce lidského organismu na dlouhodobý pobyt ve vesmíru byl z velké části pryč, proto dalším krokem bylo navýšení doby trvání letu. Loď Gemini V měla setrvat na orbitu osm dní, tedy dvojnásobek oproti předcházející misi. Osmidenní let byl zvolen proto, že přibližně stejnou dobu měly trvat cirkumlunární mise. Pro tak dlouhý let nebylo možné hlavně z hmotnostního hlediska využívat klasické baterie, proto měla být Gemini V první lodí, na jejíž palubě byly umístěny dva funkční palivové články. Dalším bodem programu měl být nácvik rendez vous na orbitu. Gemini V nesla poprvé radar a podle plánů z roku 1963 měla být také první lodí, jež se měla na orbitu setkat s cílovým tělesem Agena. Nicméně práce na GATV, jak byla Agena-D v konfiguraci cílového tělesa pro Gemini označována, se neúměrně protahovaly. První exemplář GATV 5001 poslala firma Lockheed na Floridu v květnu 1965, ovšem vinou nejrůznějších problémů a diskrepancí v konstrukci mohl posloužit pouze jako pozemní testovací kus. GATV 5002 dorazil na Mys až v červenci 1965, příliš pozdě na to, aby mohl figurovat při misi GT-5. Naštěstí bylo po ruce řešení v podobě radarové kapsle REP. Jízdní řád Gemini mohl začít nabírat tempo…

Přesnější sledování lodí z vesmíru

Evropská kosmická agentura pomohla pobřežní stráži sledovat o 70% více lodí a díky sledování z vesmíru nasbírala trojnásobek údajů o pozicích plavidel než bylo dříve možné. Velké nákladní i turistické lodě musí používat systém Automatic Identification System, který vysílá údaje o jejich kurzu, rychlosti, identifikaci a poloze. Tyto údaje pak přijímají nejen okolní lodě, ale i pobřežní střediska. Systém původně vznikl kvůli prevenci kolizí, ale nyní je díky němu možné předcházet znečištění cenných lokalit nebo sledovat pohyb nebezpečných nákladů či zlepšit běžný provoz.

„Úsvit“ nad Venuší stále nezhasíná

Přestože se kosmonautika v posledních letech rozvíjí mílovými kroky, schopnost umístit vesmírnou sondu na oběžnou dráhu jiné planety je i v dnešních dnech stále prestižní záležitostí. Jen hrstka zemí potažmo institucí tuto výzvu dokázala překonat a dlouhodobě operovat s robotem kolem cizího světa. Do tohoto klubu v roce 2015 přibyl další člen, když se umělým satelitem planety Venuše stala sonda Akatsuki japonské kosmické agentury JAXA. Akatsuki je japonský výraz pro úsvit či svítání, čímž tato sonda tak trochu sdílí jméno s americkou družicí Dawn, která pracuje v Hlavním pásu asteroidů. Samotná Akatsuki se sice na oběžnou dráhu Venuše dostala s pětiletým zpožděním, přesto nejenže nyní i po více než dvou letech na orbitě stále dobře funguje, ale je navíc jedinou sondou momentálně operující ve vnitřní Sluneční soustavě.

Pocta Christě McAuliffe

Sharon Christa McAuliffe

Už za pár dní tomu bude 32 let, co se nad floridským kosmodromem během startu rozpadl raketoplán Challenger. 28. leden 1986 znamenal obrovský šok nejen pro pilotovaný program, NASA, Ameriku, ale zasažen tragickou zprávou byl tehdy celý svět. Svůj podíl na tom měl fakt, že málokterá předchozí mise byla tak intenzivně sledována médii, jako právě nešťastný let STS-51-L. Středobod onoho zájmu se v okamžiku startu nacházel na spodní palubě, takzvaném middecku, na sedadle vpravo. Byla jím sedmatřicetiletá Sharon Christa McAuliffe a místo v historii si měla zajistit tím, že byla prvním skutečně civilním pasažérem raketoplánu. Navíc její profesí byla pedagogika – Christa byla profesorkou společenských věd na střední škole v Concordu ve státě New Hampshire. Právě její povolání jí zajistilo místo na palubě Challengeru, byla totiž finalistkou programu „Teacher in Space“, který v srpnu 1984 vyhlásila Reaganova administrativa. Z paluby raketoplánu měla odvysílat živé reportáže pro studenty a natočit několik jednoduchých experimentů, které měly být doplněny o metodické materiály a distribuovány do škol. Bohužel, místo v historii získala Christa spolu se šesti kolegy ze zcela jiného důvodu. Její mise zůstala nenaplněna – tedy až do letošního roku.

Kosmotýdeník 279 (15.1. – 21.1.)

Po více než čtyřech letech se Spojené státy dostaly do fáze, kdy nemají schválený rozpočet a federální agentury musí omezovat svůj provoz na nezbytné minimum. V plánovaných posádkách pro ISS na letošní rok došlo k náhradě Jeanette Epps a Čína vypustila raketu Dlouhý pochod 11. Tak by se daly stručně shrnout události minulého týdne, které jsme pro Vás podrobně nerozebrali v našich článcích. Ale nyní přichází Kosmotýdeník, který kromě těchto informací přináší i tradiční shrnutí vydaných článků.

Pirueta v podání vlajkové lodi astronomie

Dalekohled Jamese Webba je plným právem označován za vlajkovou loď astronomie příštího desetiletí. Vědci se již nemohou dočkat možností, které by jim tento teleskop mohl otevřít. V infračervené části spektra nahlédne do tajů formování dávných a dalekých galaxií, pomůže s výzkumem exoplanet, ale prozkoumá i objekty sluneční soustavy. Není se co divit, že se tomuto projektu věnuje zvýšená mediální pozornost – před nedávnem NASA zveřejnila zajímavé časosběrné video, na kterém je vidět, jak se optická sestava Webbova teleskopu otáčí kolem své osy. Nabízí nám tak unikátní možnost prohlédnout si tento díl ze všech stran.

Evropsko-ruská lunární mise dělá drobné pokroky

Když se řekne evropsko-ruský kosmonautický projekt, každému fandovi kosmonautiky se asi vybaví ExoMars. Obě agentury ovšem spolupracují i v dalších programech – v rámci mise Luna-Resurs (též Luna 27) se pokusí dopravit na Měsíc pokročilou laboratoř. Ta má být vybavena přístroji, které po měkkém přistání zvládnou pod povrchem hledat ložiska ledu. V průběhu roku 2017 udělal celý projekt několik drobných, ale velmi důležitých kroků vstříc realizaci. Souhrn dosavadních událostí přinesl portál russianspaceweb.com a my Vám nyní nabízíme českou verzi těchto informací.

ŽIVĚ A ČESKY: Druhý start novozélandského Electronu

V prosinci fandové kosmonautiky několik nocí za sebou ponocovali, aby mohli vidět druhý start rakety Electron. Ta totiž startuje z Nového Zélandu a dvanáctihodinový časový posun dělá svoje. Ke startu však ani po několika pokusech nedošlo – nejnadějnější odpočet zastavilo čidlo teploty v nádrži. Další pokusy v roce 2017 byly odvolány – jednak proto, že se pomalu blížil konec předem zamluveného několik dní dlouhého okna pro start, ale údajně i proto, aby zaměstnanci mohli strávit Vánoce s rodinami. V noci na sobotu se ale otevírá okno nové a tak se i my vracíme do nočního režimu, abychom Vám mohli přinést živě a česky komentovaný přenos ze startu.